Vzadu sedím já
Milan Jariš
Psychologický román, jehož děj se odehrává těsně před začátkem okupace a během ní. Líčí skupinu mladých pokrokových lidí, z nichž někteří mají spojení s KSČ. Všímá si osudu Emila Kočky, na jehož příběhu demonstruje život zodpovědného člověka mladé generace té doby.
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1953 | Oni přijdou |
1971 | Případ Artur |
1965 | Rozhlasové hry |
1966 | Vzadu sedím já |
1958 | Pil jsem víno s krví |
Milan Jariš představuje ve svém románě „Vzadu sedím já“ dobu po mnichovské zradě, těžký život v protektorátu Čech a Moravy a počátky druhé světové války. Ústřední postava Emil Kočka je mladík, hlásící se k ilegálnímu hnutí mládeže, který už nechce sedět vzadu, nechat se vláčet okolnostmi a řídit lidmi, které nezná a které považuje za neschopné jakýchkoliv revolučních akcí. Jariš si zvolil zajímavé, výbušné a úderné téma, bohužel se mu nepovedlo ho náležitě zpracovat. Dramatické momenty vyznívají hluše a bez šťávy, dějová linka namísto aby pádila vpřed plná napětí, točí se na místě a podává spíš obraz doby a lidí v ní, než aby směřovala k nějakému zásadnímu zvratu či vyvrcholení. Přestože Jariš píše o drsných a pohnutých událostech, zločinech proti lidskosti, židovské genocidě a praktikách gestapa, měl jsem celou dobu pocit, že sedím s přáteli v družné debatě na odpoledním čaji o páté. O zvýšené hladině hormonů nemůže být ani řeči, už proto, že strach má v Jarišově podání podobu jakési familiérní emoce, která inklinuje více k lhostejnosti, než že by byla děsivá. A s ostatními citovými projevy jednotlivých protagonistů to není o mnoho jiné. Nemohu ovšem říct, že bych se při četbě nudil, na druhou stranu si „Vzadu sedím já“ do své osobní knihovničky bestsellerů nikdy nezařadím.