Vzadu sedím já přehled

14.04.2021

Milan Jariš představuje ve svém románě „Vzadu sedím já“ dobu po mnichovské zradě, těžký život v protektorátu Čech a Moravy a počátky druhé světové války. Ústřední postava Emil Kočka je mladík, hlásící se k ilegálnímu hnutí mládeže, který už nechce sedět vzadu, nechat se vláčet okolnostmi a řídit lidmi, které nezná a které považuje za neschopné jakýchkoliv revolučních akcí. Jariš si zvolil zajímavé, výbušné a úderné téma, bohužel se mu nepovedlo ho náležitě zpracovat. Dramatické momenty vyznívají hluše a bez šťávy, dějová linka namísto aby pádila vpřed plná napětí, točí se na místě a podává spíš obraz doby a lidí v ní, než aby směřovala k nějakému zásadnímu zvratu či vyvrcholení. Přestože Jariš píše o drsných a pohnutých událostech, zločinech proti lidskosti, židovské genocidě a praktikách gestapa, měl jsem celou dobu pocit, že sedím s přáteli v družné debatě na odpoledním čaji o páté. O zvýšené hladině hormonů nemůže být ani řeči, už proto, že strach má v Jarišově podání podobu jakési familiérní emoce, která inklinuje více k lhostejnosti, než že by byla děsivá. A s ostatními citovými projevy jednotlivých protagonistů to není o mnoho jiné. Nemohu ovšem říct, že bych se při četbě nudil, na druhou stranu si „Vzadu sedím já“ do své osobní knihovničky bestsellerů nikdy nezařadím.