Vzdálená hvězda
Roberto Bolaño
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/335350/bmid_vzdalena-hvezda-iud-335350.jpg
4
58
58
Útlý román Vzdálená hvězda vznikl rozpracováním posledního příběhu Nacistické literatury v Americe. Vypravěč líčí se směsí hrůzy a fascinace několik epizod ze života básníka, s nímž se seznámil počátkem 70. let na básnické dílně a pak se s ním znovu setkal až po Pinochetově puči – vlastně ne s ním, ale s jeho „vzdušnou poezií“, verši psanými na oblohu tryskami letadla. Pátrání po tom, kdo tento básník-válečný pilot vlastně je, co znamená umění pro život a kolik cizích životů je někdo svému svéráznému umění ochoten obětovat, tvoří páteř vyprávění plného odboček dalších příběhů. Kniha, považovaná literárními kritiky za jedno z nejpodstatnějších Bolañových děl, je bajkou nehodnou následování o podvodném umělci, jenž místo jakékoli etiky dbal pouze na estetiku, a další z variant Bolañova hledání podob moderního zla.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Estrella distante, 1996
více info...
Přidat komentář
Výborné! Rozvinutí jedné povídky z Nacistické literatury v Americe (i když ta na mě ve své hutnosti zapůsobila silněji - jedná se opravdu o jednu z nejlepších v celé knize). Zde se mi nejvíce vybavuje scéna (banální?) smrti jedné z vedlejších postav (str. 74) - často nad ní přemýšlím..
Kniha mě první kapitolou naprosto vtáhla. Těšila jsem se, že se nechám unášet latinskoamerickou melancholií, naladila jsem se na autorovu notu a pak - pak to celé vyšumělo do nikam a zanechalo ve mě jen zklamání, že jsem nedostala víc. Dávám Vzdálené hvězdě plusové body za to, že ve mně vzbudila zájem o další autorovu tvorbu, které jsem se dosud vyhýbala.
(SPOILER) Kniha se zvláštním obsahem a kompozicí, ale velmi poutavě napsaná. Vlastně se jedná o několik příběhů různých postav, které na sebe tu úzce, tu volněji navazují. Základem knihy je ovšem šílený příběh Carlose Wiedera – letce a svébytného umělce a současně sériového vraha a modelového psychopata bez soucitu, strachu, sebereflexe, zato s – umně maskovanou – narcistickou potřebou být středem pozornosti. Šokující byl způsob vyprávění příběhu – poeticky a přitom věcně, střízlivě podáno, jako by se vlastně ani nic zvláštního nestalo; stejný způsob, jak se až na pár výjimek ke zločinům C. W. postavila většina těch, jimž dotyčný svoje skutky prostřednictvím svého „umění“ sám odhalil, i oficiální chilské orgány (za vlády generála Pinocheta). Nechci spekulovat, zda taková byla tehdejší chilská realita; pokud ano, pak buďme rádi za tu naši (v níž privilegovaným prochází jen majetkové zločiny).
O tíživých věcech, o hrůzovládě Pinocheta v Chille, bez zbytečného moralizování a laciných rozdělení na ty zlé a dobré. Autor se snaží konání lidí, ať je sebevíce zavrženíhodné, zdokumentovat, pochopit (ale rozhodně ne omluvit). Zajímavé je, že právě záporné postavy jsou aktivní, zasahují do děje, něco skutečně vytváří, zato kladní hrdinové jen přihlíží, neschopni odporu či akce. Celkově jde o knihu tíživou, plnou smutku, melancholie a jakési zvláštní únavy.
Latinskoamerické autory jsem si v posledni době dost oblíbil. A tato novela původem chilského spisovatele Roberta Bolaña obsahuje snad všechny prvky toho, čím jsou ty nejznámější texty z Jižní Ameriky typické. Značnou dávku absurdity, poněkud neobvyklý smysl pro humor, časté odbočky v ději, narážky, citace a v neposlední řadě cosi magického, přestože v případě Vzdálené hvězdy nemůžeme mluvit o magickém realismu... každopádně obsahuje všechno, co mám v tomhle druhu prózy rád, nicméně se mi zdá, že zde to funguje jen tak napůl.
Příběh vyprávěný bezejmenným vypravěčem se točí okolo dávného známého - vraha, revolučního básníka (kreslícího básně letadlem ve vzduchu) a i jinak nadaného umělce - přestože kromě těch vražd není u ostatního jisté, zda je skutečně autorem čehokoli (což má pochopitelně dobře čitelný symbolický význam). Postupně se stává jakousi mytickou postavou, jíž je přisuzováno ve světě umění mnohé. Náš bezejmenný vypravěč po tomto dávném známém po letech pátrá a cestou vypráví příběhy mnoha a mnoha jiných lidí, někdy dosti zajímavé a zábavné.
Nicméně na malém rozsahu textu se to vše zdá poněkud uspěchané, cosi mě na tom celém příliš rychle přestalo bavit a závěr, kdy se pointa odehraje mimo scénu a měla tak mít symbolickou hodnotu, mě jaksi minul. Není to vysloveně špatné, ta kniha má skvělé pasáže a nápady, naráží na řadu společenských otázek a otázek ohledně reflexe umění nebo mytizace známých osob, umělců především, kdesi pod tím vším akcentuje i nemálo otázek morálních - potud vše v nejlepším pořádku. Jen by té mnohosti témat prospěl delší rozsah a víc prostoru. Celkově jsem tedy ze Vzdálené hvězdy poněkud rozpačitý. Přesto nelituji vydaných peněz ani času.
Chilská literární scéna, mizející a znovu, na nečekaných místech se vynořující alter ega jednoho z jejich básníků, stopy jeho svérázné i ničivé poetiky nechávající svůj otisk tu na zemi, tu na nebi ... Půvabné čtení, ač pro mne i s malými nevýhodami - ať už to, že jako neznalec latinskoamerické literatury jsem nebyla schopná některé mystifikační prvky rozpoznat a ocenit, nebo to, že příběh byl pro mne tak krátký, že než jsem se do něj stihla pořádně ponořit, byl mu konec.
Přestože si autor libuje v různých - i poměrně odlehlých - odbočkách, působí text konzistentně. Nemůžu se zbavit dojmu, že důvod popularity knihy je v obecné fascinaci masovými vrahy a zlem obecně, který moc nesdílím, ačkoliv tady je to obestřené poměrně originálním tajemnem. Také mě zarážela až chorobná netečnost vypravěče, která se potrhala (paradoxně) až v závěru knihy. Zábavný kousek, na který nejspíš brzy skoro zapomenu.
Osobně jsem nebyla schopná dostatečně se zorientovat v prostředí, o kterém Bolaño píše (zmiňuje se o spoustě osobností chilské literatury, ale nic nevysvětluje). To není jeho chyba, jen mezera v mém vzdělání, ale tato skutečnost mi neumožňuje plně si dílo vychutnat.
Toto bolo moje druhé stretnutie s Robertom...prvé sa nazývalo Divocí detektivové.... takže som približne tušil, čo ma čaká a veru som to aj dostal... úžasná imaginácia... chcem si od neho rozhodne prečítať všetko, čo dokážem zohnať...
Stejně jako romány 2666 a Divocí detektivové i tento je, mimo jiné, příběhem o pátrání. Pátrání po vyšinutém psychopatovi Carlosu Wiederovi, tvůrci nového "umění", které se neobejde bez lidských obětí. A to doslova. Je to šílené? Asi ano, ale takové už Bolaňovy romány jsou. Těžko je žánrově zařadit. V jedné knize se snoubí thriller s hororem, detektivkou i novým románem. Na základní kostru příběhu se váží desítky a desítky dalších, trochu jako u Salmana Rushdieho. Autorova fantazie nemá hranice, ale vše drží dokonale pohromadě. Některé nápady využil i pro další knihy (například Fašistická literatura v Americe). Interpretovat Bolanovy romány, není snadné, pokud to vůbec jde. Jsou těžko uchopitelné. Lze na ně nahlížet z mnoha úhlů a vyvozovat různé závěry. Tento by mohl být třeba symbolem zúčtování s Pinochetovou érou, na niž levicový autor pohlíží jako na dobu chilského temna.
Horečnatý a snový román. Celou dobu jsem doslova trnul napětím. Zápletka je téměř detektivní, jak už to u Bolaňa bývá, ale nejlepší jsou ty spousty příběhů chilských literátů v období 60. - 90. let 20. století. Panoráma chilské literatury rámované až hororovým příběhem o (ne)všedních podobách zla. O zlu v pohledu očí za očima, o zlu v pohledu na mraky, na ten malý objekt nad námi, na jednu z mnoha vzdálených a neuchopitelných hvězd. Ideální úvod do Bolaňa. Doporučuji.
Po druhém čtení musím konstatovat, že se jedná zatím asi o nejlepší Bolanovu knihu, kterou jsem četl; nebo přesněji řečeno, kterou jsem si ji jako čtenář nejvíce užil. Není tam tolik vaty (byť třeba i zajímavé) jako u Třetí říše nebo 2666 a celek se tolik neutápí v různých rádoby podstatných odbočkách a příbězích vedlejších postav. Sice i tady si Boalno pohrává se čtenářem a jsou tu různé slovní a literární hříčky a odkazy na neexistující díla a autory, ale to vše rámuje velmi atraktivní příběh s vynikající zápletkou.
Autorovy další knížky
| 2012 |  2666 |
| 2008 | Divocí detektivové |
| 2013 |  Třetí říše |
| 2005 | Chilské nokturno |
| 2011 | Nacistická literatura v Americe |
Táto útla kniha predstavuje moje prvé stretnutie so svetoznámym čilským autorom Robertom Bolañom. Musím sa priznať, že sa mi vôbec nepáčila. Dej je síce zo začiatku pútavý, ale ako celok mi to prišlo skôr len výstredné, než nejak obohacujúce. Stále netuším či mi ušla nejaká podstatná informácia ukrytá pod pokrievkou alebo ten záver skutočne nemá pointu. Veľkou nevýhodou knihy je, že obsahuje početné odkazy na dejiny Čile, ale autor čitateľovi nič nevysvetlí. Jednoducho predpokladá, že kontext udalostí pozná. To, že o dejinách tejto krajiny nič neviem je síce môj problém, ale myslím si, že predsa len by bolo dobre aspoň bazálne veci vysvetliť. Autorov štýl je popisný, obsahuje minimum dialógov a postavy sú pre mňa osobne nijaké. Nezapamätal som si ich, zistil som o nich minimum informácii a boli mi úplne ľahostajné. Vzdialená hviezda je taký skutočne zvláštny kokteil fikcie a skutočnosti. Ústrednou témou je, predpokladám, zlo ako také. Toto je kniha pre fajnšmekrov, možno skôr skutočných znalcov literatúry a milovníkov experimentálnej prózy, než pre bežného čitateľa. Mrzí ma to, ale musím dať jednu hviezdičku. Z tejto knihy som si nedokázal nič odniesť.