Washingtonovo náměstí
Henry James
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/400812/bmid_washingtonovo-namesti-uSA-400812.jpg
4
76
76
Drama lidského osudu zachycené s mimořádnou citlivostí je autorovým nejčtivějším románem. Třiadvacetiletá Catherine Sloperová, dcera vyhledávaného newyorského lékaře, je podle morálky vrcholného „zlatého věku“ zralá na vdávání. Je ale na soužití v páru skutečně připravená? Když na večírku pozná sympatického Morrise Townsenda, propadne bezhlavě jeho kouzlu. Otec jejich vztahu nepřeje, poněvadž se právem domnívá, že švihákovi povzbuzovanému dívčinou tetou jde čistě o peníze. Dceři pohrozí, že ji vydědí, pokud by si nápadníka tajně vzala. Neprůbojná, zároveň však neústupná Catherine svádí niterný boj mezi oddaností a probuzenou láskou, tápe a dusí v sobě city ve víře, že se rozpor vyřeší. Baladu o zmařených námluvách povýšil Henry James v beletristický klenot elegantní stejně jako manhattanské náměstí, do jehož parků a salonů děj zasadil. Čtveřice aktérů nazíraná pomocí techniky proudu vědomí ukazuje, na čem staví autorovo mistrovství. Pronikavé vidění autora – zakladatele psychologického románu – s výjimečnou vnímavostí demaskuje mělkost jejich motivací i iluze živené sebeklamem, proti nimž lze postavit pouze namáhavou snahu o dosažení životní rovnováhy. Jamesova jemná próza přináší působivou zprávu o stavu duše, jakou na americké straně Atlantiku nesepsal nikdo předtím.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , LedaOriginální název:
Washington Square, 1880
více info...
Přidat komentář
Vcelku civilní a jednoduchý příběh. Kromě závěrečné kapitoly se odehrává v relativně krátkém období. Postavy se mi zdály trošku otravné a často nelogicky jednající...Jelikož si ale autor hraje obratně se slovy, rychle dokáže i tak vtáhnout do děje a hravě přenést do honosných pokojů a romantických náměstí, kde se příběh odehrává. Na celkem málo stránkách proto vzniká zajímavá sonda do jedné zmučené duše, která pro svojí poddajnost možná prohrála boj o lásku.
Možná na některých knihách se více než na jiných projeví věk....
Zde to tak cítím, téma již pro nás hůře pochopitelné, vykreslení zdlouhavé, dilemata " placatá"...
No hold klasika je klasika, ale lze číst i lepší kousky
(SPOILER)
Moja prvá kniha od autora.
Prvých pár strán som si zvykala na odbiehanie a jeho sklon vysvetľovať drobnosti, postupne som sa s tým zžila a kniha sa čítala dobre.
Ak bol dej aj veľmi prostý, o to viac som si pri čítaní užila snahu vykresliť postavy, ich pohnútky čo najdetailnejšie.
Ani jedna z postáv v tomto príbehu nie je ideálna a je preto ťažké s niektorou sympatizovať, no to o reálnejšie pôsobia.
Kým na Morrisa i pani Pennimanovú nepriaznivé rozuzlenie situácie nemalo v podstate vplyv, trochu nespravodlivo treba podotknúť, Katarína a jej otec si z nej odniesli trpkú odozvu.
Katarína vo svojom rozhodnutí nedať už šancu láske, či vydaju a dobrovoľnom sa uzavretí, aj keď nie úplne pred svetom, ako sa neskôr ukáže.
Hádam najzarmucujúcejšia sa mi videla nedôvera otca voči dcére, ba až paranoja, v ktorej jej odkáže iba čiastočné dedičstvo, aby ho náhodou neužíval muž, ktorého tak nenávidel.
Máme možnosť sledovať fascinujúci prerod Kataríny od zakríknutej, naivne zbožňujúcej Morrisa, ženy, ktorá si nedôveruje, až po takmer rozhodnú, priamu ženu.
Uzavretosť v ktorej nachádza útechu sa stáva zároveň črtou dôstojnosti.
Nie je jednoduché jej počínanie pochopiť, no rozhodne sa nedá odsudzovať.
Výborné čítanie, nenáročné.
Vďaka tomu že je knižka taká útla poslúžila, ako čítanie na cestu.
Slušný námět napsaný na motivy skutečných událostí.
Bohužel, je to jedno z mála děl, u kterého se mi působivé filmové zpracování výjimečně zalíbilo o něco víc než tato věcněji podaná literární forma. Zdálo se mi, že je "Washingtonovo náměstí" psáno s emočním odstupem, který vedl k mé osobní odtažitosti od tématu a od hrdinů, který mi k psychologickému románu, zabývajícím se složitými rodinnými vztahy i platonickou láskou úplně nesedl. Přečetla jsem s menším nadšením než jsem zkoukla jeho melodramatičtější filmovou podobu. Kdo nezná romantické drama Dědička z roku 1949, tomu doporučuju i kinematografické umělecké ztvárnění s několika příběh.změnami (nominované na osm Oscarů, film nakonec získal čtyři).
P:S:: Kdyby to bylo vyprávěné hlavně z hlediska otce, který ochladl po ztrátě manželky a je k dceři až neomaleně krutý (leč upřímný, oprávněně kritický k neduhům, jen volí nepříjemnou formu sdělení svých postřehů), snad bych tuto chladnější formu lépe přijala.
Kniha je sice docela čtivá, ale postavy mě nikterak nechytily za srdíčko, nedokázala jsem soucítit s hlavní hrdinkou, kniha nedokázala vzbudit žádné emoce. Prostě přečteno a dost. Tak, jak se 200 stran vleklo a nic se nedělo, posledních 20 stránek popsal 20 let života hlavních protagonistů a místy dost naivně. Taková kniha by měla u čtenářek vyvolat soucit, slza by měla ukápnout, nejen, že neukápla, ale nechala mě zcela chladnou.
Tohle je moje první kniha od Henry Jamese, nevěděla jsem moc, co čekat a byla jsem příjemně překvapena. Příběh sám o sobě je jednoduchý - bohatá americká rodina, o dceru se uchází mladík, který se otci nelíbí a ten proto chce sňatku zabránit. Pár postav, příběh je rozehrán , děj plyne pomalu a klidně. Ale tady asi je důvod, proč se Henry James nazývá zakladatelem americké moderní literatury - jeho precizně cizelované postavy - otec, dcera, tetička i nápadník před námi vyvstávají ve své složitosti, spisovatel váží každé slovo, nic nepřebývá, nic nechybí.
U tohoto románu by to velmi chtělo udělat nový český překlad. Nemám v ruce originál a chápu, že příběh se odehrál v devatenáctém století, takže jistá zdrženlivost je namístě, ale i tak mám pocit, že český překlad nebyl adekvátní jazyku čtenářů už v době svého prvního vydání na konci let osmdesátých. Je to docela škoda, protože Henry James určitě nenapsal tuto knihu středověkou angličtinou, nicméně některé dialogy mi tak v českém překladu znějí a ruší zážitek z trefných myšlenek autora (výrazy jako: hýřil a marnotratník, švarný mádenec, hrome, milý mladíče atd). Příběh samotný pak vyznívá trochu jako nechtěná parodie a svou nesrozumitelností se současným čtenářům poněkud vzdaluje. Věřím, že uznávaný předchůdce moderní psychologické prózy by takto archaicky vyznívat nemusel.
Krásné čtení. Díky Washingtonovu náměstí jsem objevila nového autora, od kterého chci přečíst co nejvíce knih. Je něco mezi Austenovou (míň romantizováno) a Hardym (zase méně depresivní). Příjemné čtení, vtipný až sarkastický otec, hezké prostředí. Washingtonovo náměstí mě moc bavilo. :-)
Příběh dvou mladých lidí byl hodně zajímavý. Autor se hlavně věnuje charakteru postav, než samotnému ději. Ale to mi nijak zvlášť nevadilo, akorát mi přišlo, že dějová linka nebyla tak propracovaná. Ale nutno podotknout, že je to psychologický román. Chvilku jsem tápala u postav, jestli jsou pouze ze začátku vykresleny negativně nebo tomu tak doopravdy je. Z tohoto důvodu mi bylo líto hlavní hrdinky, kdy i její vlastní otec si o ní nemyslí nic hezkého, přitom mi nepřišla, až tak "blbá", jak ji nazýval otec. Ale byla jsem hodně zvědavá na její závěrečné rozhodnutí ohledně vztahu s Morrisem. Ten je kapitola sama o sobě... Je to hodně nadčasová kniha s charaktery vykreslenými tak, jako by se děj odehrával v dnešní době.
Nevěřícnost a zkoprnělost - toť mé stavy při čtení tohohle kousku (naštěstí krátké jednohubky). To má být obdivovaný klasik, "nejpůsobivější stylista anglického jazyka" (slova na obálce)?
Mně to připadalo jako nepodařená parodie na viktoriánský román(ek) amerického stylu (dialogy ostré jak břitva - to není ovšem žádný kompliment). Nebylo tam nic víc než čtyři hlavní postavy, kde jedna každá byla neuvěřitelná každým coulem - nevěřila jsem ani jejich myšlenkám a pohnutkám, ani činům. Přesněji muži (otec doktor a hejsek nápadník), mírně zparodizovaní, by ještě šli, ale ženy (hlavní hrdinka C. a její teta)? Autor jakoby ve svých skoro čtyřiceti letech nerozuměl ženám ani co by se za nehet vešlo, a navíc (možná právě proto?) je považoval na naprosto tupá a ničemná stvoření - tak z jeho líčení pro mne vystupují.
V hlavě mám celý seznam věcí, které se mi na knize nelíbily, ale nestojí za to se jimi dále zaobírat. Jen ještě připodotknu, že překlad byl také svérázný (dle všeho původní z roku 1988), takže se v románu z poloviny 19. století objevují velmi lidová slova jako "paf", hrdinku klidně označí její nápadník za "blbou" (naivní nemluva nezkušená tedy byla, ale až takto?) atd.
O autorovi a jeho díle jsem četla mnohem hezčí věci než jsou věci, které jsem od něj dosud četla...
40% s odřenýma ušima jen kvůli autorovu renomé
Takový new adult 19. století. Kniha byla velmi čtivá a dialogy vybroušené. Líbila se mi nejasná povaha Catherina, která se i přes svoji předpokládanou prostotu, držela svého a díky své upřímné povaze nepochytila spoustu jedovatosti, které na ni její blízcí chrlili. Na druhou stranu se v knize nic moc nedělo a situace se točily stále dokola. Přesto se jedná o oddechové čtení a od Henryho Jamese si zřejmě přečtu i další věci.
Několikrát jsem si během četby vzpomněla na Táňu a Oněgyna, je to úplně jiné a přece podobné. Je to kniha, na kterou je třeba mít tu správnou náladu, jinak bych asi přeskakovala, dnes se už píše jinak. Pocity mám smíšené, a tak bych hodnotila nejraději dvěma a půl hvězdami.
Mé první setkání s autorem, který napsal celkem dost románů. Washingotonovo náměstí je smutný příběh o zakázané lásce, hledání štěstí, předsudcích a intrikách :-( Kniha se mi spíše líbila.
Hodnotím: 3,5/5
Na Washingtonovo námeští bydlí doktor Sloper se svou dcerou Catherin a sestrou, vdovou, paní Pennimanovou.
Catherine se na jednom z večírků seznámí a později zamiluje do mladého muže Morrise Townsenda. Bohužel otec jejich lásce nepřeje, neb v Morrisovi vidí jen muže, který svůj majetek promrhal ve světě a nyní mu jde pouze o Catherine dědictví. Vezme proto svou dceru na cestu po Evropě, aby na něj zapomněla....
Příběh velkých očekávání a ztracených nadějí. Velmi hezky napsáno.
Smutné. Spousta sobeckých a hrubých lidí, kteří Catherine obklopují. Snad jen paní Almondová za něco stála. Hodně realisticky napsané. Takhle se prostě někteří lidé chovají. Nadčasové.
Henry James patří mezi zakladatele psychologického románu. Kdo má rád viktoriánskou Anglii, je to autor pro něj. Washingtonovo náměstí je skvělou ukázkou práce s postavou, jejím psychologickým profilem a vývojem. Stejně tak je autor skvělým pozorovatelem, proto jsou jeho knihy velmi autentické.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Utažení šroubu |
| 2012 | Strašidelné příběhy |
| 1991 |  Portrét dámy |
| 1987 | Washingtonovo náměstí |
| 2006 | Daisy Millerová / Daisy Miller |
Trpělivě a po malých krůčcích jde kupředu děj, jehož antihrdinkou je dívka ne krásná a ne bystrá, a přeci něčím nesmírně sympatická. Ta tíha věrnosti ve vztahu k člověku, který ji chce zneužít, je nesnesitelná.