Trieste Centrale
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495419/bmid_trieste-centrale-za7-495419.jpg
4
99
99
Winterbergova poslední cesta série
< 2. díl
Trieste Centrale je malou odbočkou velkého románu Winterbergova poslední cesta. Pan Winterberg cestuje ze Západního Berlína do italského Terstu. Chce, aby jeho žena byla šťastná. Železná opona mezi evropskými zeměmi stále pevně stojí, ale něco takového jej nemůže rozhodit. Jede samozřejmě vlakem, protože železnice překolejí všechno: Alpy, hranice, jenom ne smrt.... celý text
Novely Literatura česká
Vydáno: 2022 , LabyrintOriginální název:
Trieste Centrale, 2022
více info...
Přidat komentář
„Z toho krásného počasí jde na mě trochu melancholie, všechno to slunce a ty dlouhé teplé dny, všechno to léto, smutné, smutné, nemůžu za to, krásné počasí ve mně odjakživa probouzelo melancholii a všechno to slunce také, měl jsem mnohem raději špatné počasí…
Jak lépe by mohla začínat kniha k trávení odpoledne v tomto čase?
A víte, co jsem si při jejím čtení uvědomila?
Že je vedle Marka Wattneyho pan Winterberg mojí nejoblíbenější literární postavou.
A taky, že by měl každý spisovatel napsat knihu podobného rozsahu, protože by se dala v rámci autorského čtení zvládnout celá.
Pěkné, pěkné... Jednohubka, která je takovým milým doplňkem k Winterbergově poslední cestě. Nevadilo by mi takových "doplňků" číst víc. Je tam vše, záchvaty historie, tratě, nádražím, vlaky i pivo, různé nehezké mrtvoly.
Plus krásné kresby.
Jednohubka, možná spíš ilustrovaná povídka než kniha.
Nicméně, umím si představit, že bych měl knihovnu plnou podobných jednohubek plných glosuící moudrosti a otravnosti starého pána Winterberga, jistě je mnoho jiných měst, kudy procházela historie Evropy i jeho. Nedávám plně hodnocení, protože podobně jako on nemám příliš v lásce italské slunce a spíš tíhnu k baltskému severu.
Dej kniha vpodstatě nemá, je to myšlenkový pochod u piva s překvapivým množstvím různých odboček a větví. V Červeném trpaslíkovi by řekli úsporně "všichni jsou mrtví, Dave." Ale jen Winterberg vám prozradí, jaké se z nich stanou mrtvoly..
"Přečteno" jako audiokniha. Krátké setkání. O cestě vlakem. O ženě. O smrti. O Terstu. O černé bóře.
Zavzpomínání na Winterberga a Krause a jejich vlaková dobrodružství. Knížečka přečtena ve vlaku z Brna do Vídně, ideální společník.
Takový bonus k románu o Winterbergovi. Milé setkání se starými známými, i když možná trochu zbytečné...
Koupeno jako audiokniha. Popis jsem nečetl, za 149,- Kč se mi tak dostalo nečekaného opětovného setkání se starým dobrým Winterbergem, jehož "Poslední cesta" se mi hrozně líbila. Bohužel tato cesta trvá jen 39 minut, tak nějak nezačíná a nakonec ani nekončí... zvláštní (asi) povídka. Tak trochu nevím co tím autor myslel.
Pro čtenáře Winterbergovy poslední cesty ještě trochu Winterberga, ještě trochu rakousko-uherské železnice, ještě trochu rakousko-uherských dějin, ještě trochu překolejení Alp.
*
„...tak to v životě často chodí, jeden den je člověk šťastný, druhý den hluboce nešťastný, jeden den by chtěl žít do sta let, druhý den se chce hned ráno oběsit a oběšenci také nejsou hezké mrtvoly, otec to vždycky říkal... Ano, ano, smutné, smutné, teď si musím dát pivo i já.“
--------------
Plus za doprovodné ilustrace Haliny Kirschner. Moc se přimlouvám za ilustrované i knihy pro dospělé; proč vlastně nejsou, ekonomické důvody, nebo pocit, že ilustrace do knih pro dospělé nepatří?
Z dob dětství se pamatuju, jak moc mám svázané dětské příběhy s konkrétními ilustracemi a naopak ilustrace v dětských knížkách s vlastním příběhem, je to taková krásná symbióza výtvarna a literatury...
Četla jsem ji kvůli autorovi, jeho knihy se mi líbí. Tahle je trochu strohá. Popis cesty po slavné železnici.
Skvělý mini dodatek ve formě mini knížečky, kde pan Winterberg v Berlíně má opět záchvat historie a vypráví Krausovi, jak vzal svoji ženu do Itálie, do Terstu.
Pro lepší pochopení doporučuji číst po přečtení Winterbergova poslední cesta
Bylo to milé setkání se starým známým.
"Já špatné počasí miluji, protože když je ošklivo, jste na místech, která chcete navštívit, většinou sám. Turisty já nepotřebuji, ne, ne, turista všechno jenom zničí, turisté trpí historickou slepotou, turisté se nedovedou dívat skrz historii, smutné, smutné."
Trieste Centrale je krásná, příjemná, melancholická jednohubka, v níž se vracíme k milému panu Krausovi a hlavně k panu Winterbergovi a jeho záchvatům historie. Přišlo mi to jako vrátit se ke starým přátelům. Navíc je tato knížečka obohacena o barevné celostránkové + menší černobílé ilustrace Haliny Kirschner.
Pokud se vám líbila Winterbergova poslední cesta, bude se vám zaručeně líbit i tohle. Jestli předchozí knihu neznáte, asi vám bude unikat smysl tohoto textu a úplně to neoceníte. Určitě v tomto případě platí číst popořadě.
Za mne naprostá spokojenost a mám chuť se do Poslední Winterbergovy cesty brzy pustit. Je to teda náročnější čtení, melancholické... smutné, smutné, milý pane Krausi... ale vlastně hrozně krásné.
Tuto knihu dokáže ocenit pouze ten, kdo četl román Winterbergova poslední cesta. Je to takový milý, krátký a graficky povedený návrat k jeho poetice. Autorem umožněné ještě jedno setkání s panem Krausem a panem Winterbergem. Zatímco románu, i přesto, že se mi líbil, jsem musel konečné hodnocení lehce snížit pro příliš dlouhé citace ze starého železničního baedekru pro Rakousko-Uhersko z roku 1913, této minimalistické novele z italského Terstu, kde se v době monarchie setkávalo několik živlů (německý, slovinský a italský) a končila železnice, nemám co vytknout. A protože knize sluší prostředí kupé se za okny ubíhajícími kolejemi, přečetl jsem jí cestou vlakem z Prahy za přáteli do Nymburka.
Hezky obrazky, vysek kratkeho vypraveni k Winterbergovi, inu proc ne, cte se to hezky, trva to 20 minut, mozna, ale ze bych si z toho upe kecnul na prdel, to zas ne. Je to fajnovy dovetek a to je asi tak vse.
Tahle malá novelka Jaroslava Rudiše, Trieste Centrale, potěší všechny, komu se líbil jeho nedávný velký román Winterbergova poslední cesta (obě díla napsal Rudiš původně v němčině a do češtiny je přeložila Michaela Škultéty). Opět se tu setkáme se skoro stoletým Winterbergem a jeho "záchvaty historie" a s jeho monology, kterým trpělivě naslouchá ošetřovatel Kraus. Pan Winterberg vzpomíná na svou cestu vlakem, jak jinak, do italského přístavního města Terst, kam se vypravil se svou nemocnou manželkou, aby zde na jihu pookřála. Nevím, jak dalece novela obstojí samostatně, bez znalosti Winterberga (i když nutně ho znát nepotřebujeme, ale čtenářský zážitek se tím násobí), ale mně se ten návrat k postavě, která čtenáře těší, provokuje i rozčiluje, líbil a potěšil mě, navíc je umocněný ilustracemi Haliny Kirschner, které z malé knížky dělají opravdu pěknou publikaci...
“Železnice překolejí všechno: Alpy, hranice, jenom ne smrt.”
Jako fanynka knih Jaroslava Rudiše “must have”. Smutná láskyplná výhybka z železničního románu s velmi vhodně doplňujícími ilustracemi.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
Ano, ano, milí čtenáři. Připravil jsem vám jednohubku přes Semering do Terstu. S pivem, se vzpomínkami a ilustracemi. Čtenáři Jaroslava Rudiše nejsou hezké mrtvoly!