Woodhill
Pavla Novotná
Říkali mi, že jsem blázen. A já jim věřila. Všechno se změnilo jednoho zářijového dne, kdy opona mezi živými a mrtvými spadla a mrtví se zpoza ní začali vracet. Tohle byl problém sám o sobě, ale když se k tomu všemu přidala ještě plicní chřipka, ocitla se civilizace v troskách a lidská rasa byla na pokraji vymření. Abychom zabránili nejhoršímu, museli jsme společnost přeorganizovat a do čel jednotlivých regionů dosadit správce, kteří sídlili na centrálních panstvích. Kvůli mé schopnosti vidět mrtvé, i když jsou za oponou, jsem byla povolaná do Woodhillu, našeho hlavního sídla. Nechtěla jsem odejít od svých přátel a života, který jsem si v osadě vybudovala, ale rozkaz je rozkaz. Kdybych věděla, že mě v sídle nečeká pouze nevrlý správce Broderick Woodhill, ale i mrtví, kteří cíleně vraždí mladé dívky, vzala bych nohy na ramena dřív, než mi na dveře zabušili strážci a obrátili mi život vzhůru nohama.... celý text
Romány Literatura česká Fantasy
Vydáno:
2024
,
King Cool
Originální název:
Woodhill, 2024
více info...
Přidat komentář
Neskutečně příjemná feel-good oddechovka s lehce hororovými prvky, moc pěknou romantickou linkou a příběhem, který vás až do samého konce nepustí. Woodhill jsem si zamilovala a určitě ho budu doporučovat jako jedno z lepších českých romantasy.
Kniha měla i pár much, samozřejmě. Konec byl za mě trochu moc narychlo a docela dost postav jen tak profičelo stránkami, aby udělaly Lexi v tu chvíli potřebný komparz. Myslím, že by Woodhillu vůbec neuškodilo pár stran navíc.
Každopádně vše nakonec utnuto velmi příjemným epilogem, takže konečný pocit dobrý.
Líbil se mi autorčin styl, odlehčený humor, schopnost popsat vznikající vztah a především podle mě moc pěkně vystižený kontrast života a smrti.
E-KNIHA: Tenhle počin byl pro mě trošku šlápnutí vedle. V podstatě se jedná o romantickou knížku, která je malinko šmrcnutá fantasy. Běžně by mi to asi tolik nevadilo, ale čtení je hodně o náladě. A já měla náladu na fantasy. Tohle bylo spíš o tom, kdo s kým kde a proč. Vadilo mi to. Vadilo mi, že potenciál toho světa nebyl víc využit. Hrozná škoda, že fantasy linka, která je svým způsobem originální, nebyla víc rozvinutá. Na druhou stranu autorka se se svými postavami rozhodně nemaže. Takže vás čeká velmi překvapený konec. V závěru knihy navíc autorka vysvětluje, proč je kniha taková, jaká je, a čím vlastně ta kniha je. Pro tohle literární dílo by bylo bývalo lepší, kdyby toto autorčino vyjádření zaznělo hned na začátku. Člověk by k tomuto literárnímu počinu přistupoval okamžitě s jinými očekáváními... Z téhle knihy jsem prostě nebyla úplně odvařená, na druhou stranu to, jak autorka pracuje s příběhem a s postavami, mě natolik zaujalo, že jsem do budoucna zvědavá na další autorčiny knihy. A tentokrát k nim budu přistupovat správně a ve správnou dobu. Takže ještě jednou: tohle je romantika. Ať už se to odehrává kdekoli, nečekejte od toho víc. A pokud na vztahovky nejste, po autorčiných knihách nesahejte. Jestli ale hledáte červenou knihovnu v originálním prostředí, směle do čtení.
Opona mezi živými a mrtvými padla, svět jak ho známe se změnil. Nefunguje elektřina, neexistují státy, ale pouhé regiony, které řídí jejich správci. Díky své schopnosti vidět mrtvé, než prostoupí oponou, je Lexi povolána do Woodhillu. Tady mrtví cíleně vraždí mladé dívky a neteř místního správce Brodericka je v nebezpečí. Lexi se snaží vyřešit záhadu zvláštního chování místních duchů, které jí na základě dosavadních poznatků nedává žádný smysl.
Tohle bylo velice netradiční fantasy! Mně osobně to připomínalo nějaké postapokalyptické příběhy, mrtvé jsem vnímala spíš jako takovou verzi zombíků. Ničeho se ale nebojte, jedná se o velmi odpočinkovou četbu, která ovšem není nuda!
Miluju lednicko-valtický areál, takže když jsem knížku otevřela a prohlídla si mapu, byla jsem nadšená! A celkově ta obálka?! Nádhera!
Knížka je z velké části věnována několika romantickým linkám, kterým vévodí samozřejmě ta Lexiina. V druhé polovině knížky mi teda bohužel přišlo, že romantika převládá nad mrtvolkama a to mě trochu mrzelo.
Příběh, zápletka i rozuzlení byly naprosto skvělé! A ten konec?? Asi nějaká alergie, protože mi nějak podivně slzely oči. To jsem teda vůbec nečekala a bylo mi to opravdu moc líto. Ačkoliv mi teda přišlo divný, že záhada vyřešena, všichni šťastní a mně ještě zbývalo asi 60 stran do konce
Co musím trochu vytknout, párkrát jsem při čtení byla zmatená - přišlo mi, že autorka tak nějak bez úvodu do další situace přeskočila někam jinam a já tápala, jak jsme se tam dostali.
4*/5* - knížka mě velmi příjemně překvapila, perfektní čtení na podzim!
IG: @cotaholkacte
(SPOILER)
Spoiler:
Autorka nám velmi věrohodně představila nejrůznější postavy, několik romantických linek, a čtivě popisuje jak se naše hlavní hrdinka otevírá a jak si s Broderickem buduje vztah. Celý svět je dobře vysvětlen a působí zajímavě a věrohodně, jen mi to přišlo všechno zastrčené dozadu na úkor hlavní linky vztahu lexi a brodericka, jak stránek ubývalo a nakonec i skončilo zůstal ve mě pocit prázdnoty, druhý díl,nebo ještě pár stránek by neuškodilo, celé mi to tak přišlo nedotáhlé a narychlo ukončené jako by autorce došel čas... Chtěla bych vědět víc o fungování, a zažít s postavami prozkoumávání a odhalování pravdy, tpho se asi ale nedočkám a to je za mě velké zklamání....
Od autorky jsem již četla Dvanáct měsíců. Kniha se mi moc líbila, ale na tuhle jednoznačně nemá! Dokonalost! Zamilovala jsem se do světa duchů a temnonošů.
Příběh se odehrává v době kdy padla opona a mrtví (duchové) mohli přejít mezi nás. Do toho zasáhl mor plicní chřipky a celý svět se změnil. Nová pravidla, nový způsob života.
Hlavní hrdinka Lexi je temnonoška a celý život byl k ní krutý. Od malička viděla duchy a nikdo jí to nevěřil. Byla to bojovnice a ničím se nenechala rozhodit. Moc se mi líbilo spojení a její jméno ... Lexaurin = Lexi (vetšina lidí si po pádu opony změnila jméno).
V příběhu je hodně romantických linek, ale ta hlavní byla nejkrásnější. Prostě jiskřivá a žhavá. I když jsem nejdřív na začátku myslela, že Lexi skončí s Aronem.
Autorka má specifický dar. Umí zabíjet skvělé postavy v jakoukoliv dobu. I klidně na konci, když už čekáte happyend. To fakt nebylo hezké! Zlomilo mi to srdce.
Duchové, detektivní nádech, napětí, láska a mnoho dalšího. Tohle vše by vás mělo nalákat k přečtení téhle úžasné knihy! Autorka píše čtivě. Příběh odsýpá a já ji za necelý den přečetla. Konec knihy je otevřený a já bych klidně brala druhý díl. Úplně vidím, jak by se dal James dohromady s Grace.
Sice je začátek měsíce, ale teď už vím, že je to kniha měsíce Listopad! Tak moc jsem nadšená a rozhodně ji budu dále doporučovat.
Obálka knihy je nádherná, ale co čekat od nadané @adela.stopka
Romantika s duchařským šmrncem...prvky hororu, jak je uvedeno na obálce, jsem nezaznamenala...vůbec to nebylo špatné, ale čekala jsem, že se nebudu moct odtrhnout a to se nestalo....
Od knihy jsem si slibovala, že dostanu fantasy s duchy a postapokaliptický svět. Bohužel mi přišlo, že tohle všechno bylo hodně upozaděné, aby mohl vyniknout život hlavní hrdinky. Ta si už za svůj krátký život prošla hodně nepříjemnými věcmi.
Aby jste mě nepochopili špatně, mě to v celkovém pohledu nevadilo, ale kdyby tam byl ještě rozvinutý svět, byla by knížka za mě úplně na jiné úrovni!
Prostředí Woodhillu, které je inspirované Lednicko-valtickým areálem jsem si zamilovala. Mapka je naprosto dokonalá!
Mrzelo mě ale, že kniha má docela průhledné stránky. Prosvítal tam text a i krásné ilustrace a to za mě byla škoda.
Jak už jsem říkala, jde tam více o lidi. Je tam teda rozvinutých více romantických linek, které jsou velmi povedené.
Konec knihy mi doslova zlomil srdce a hodně jsem se zamyslela, co je vlastně pro člověka v životě důležité.
Autorka umí psát čtivě, takže stránky Vám pod rukami opravdu utíkají. Jestli tedy hledáte oddechové čtení určitě po Woodhillu sáhněte.
(SPOILER)
Woodhill vůbec nepatří mezi knihy, které bych si běžně vybrala ke čtení. Ale chtěla jsem zkusit něco nového a když jsem měla tu příležitost, rozhodla jsem se ji využít. Děj je zasazen do doby, kdy lidstvo zasáhl mor plicní chřipky a celý dosavadní svět se zhroutil. Mrtvý začali vstupovat do světa živých. Teda lépe řečeno jejich duchové, které viděli temnonoši. No a právě takovou temnonoškou je i Lexi, hlavní postava celé knihy. Pro tu si jednoho večera dojdou Jason a Aaron, dva sympatičtí strážci, aby ji odvedli na její nové pracoviště - sídlo Woodhill, pojmenovaný po svém správci, Brodericku Woodhillovi.
Lexi zprvu není moc spokojená, navíc přísný správce jí nahání snad větší hrůzu než samotní duchové. Ovšem jejich vztah se pomalu, ale jistě změní...více už nemusím dodávat. Lexi si do toho vzorně plní i pracovní povinnosti, když v tom se stane opravdu něco nečekaného a celý děj to vrhne do stínu smutku. Autorka se s tím ,,nemazala" a já byla docela překvapena, kolik postav potkal ne zrovna hezký osud. Nakonec však celý příběh skončil happy endem, ale musím uznat, že i když sama autorka na konci píše, že se jedná o oddechové čtení, dokázal mě zvednout ze židle a probudit napětí, jak to se všemi dopadne. Konec je poměrně otevřený, ale v tomto případě mi to vůbec nevadí. Postavy i prostředí byly sympatické a lehce si všechny zamilujete. Navíc má kniha nádhernou obálku a vznikla perem české autorky. Moc doporučuji i těm, kteří tento žánr nemají ve zvyku číst.
Obálka téhle knihy, je dokonalá! A přiznám se, že když jsem váhala nad koupí ( na základě doporučení) , tak obálka rozhodně pomohla v rozhodování.
Fantasy s prvkama hororu. Perfektní spojení! Ale já jsem si díky němu utvořila očekávání, která se nesplnila.
Ale když jsem pochopila, že kniha je především o romantice, tak jsem se na to přepla.
Protože tahle kniha, je jinak skvělá! Skvěle napsaná. Děj opravdu rychle ubíhá. V pozadí se odehrává boj s duchama. Kterému bych já osobně klidně věnovala víc prostoru v knize.
Ale nakonec, mě opravdu dokázalo uspokojit hledání opory a lásky hlavní hrdinky. Bylo to sice velmi okaté, ale dobře napsané, že jsem to prostě potřebovala číst pořád.
Už teď se chystám na další knihy od autorky. Vydala sérii, u které se čeká na dotisk prvního dílu. Takže netrpělivě vyhlížím.
Tak a teď nutně potřebuju zajet do Lednicko-valtického areálu!
Tuhle pecku od moc milé brněnské autorky jsem si sebou vzala na dovolenou a četla se mi tak lehce, že jsem tam i se dvěma akčními předškoláky za zády zvládla přečíst větší polovinu! Doma jsem ji následně dohltala a s potěšením můžu říct, že mě příběh moc bavil.
Strašně se mi líbí nápad postapokalyptického světa plného zombie v kombinaci s romantasy. Nic tam nebylo přitažené za vlasy, všechno hezky autorkou promyšlené. Postavy jsem si oblíbila a jestli bych něco ráda vyzdvihla, pak jména postav - originální a příhodná.
Inspirace lednickým zámkem mě nadchla! Bylo příjemné dokázat si celé panství lépe představit.
Bavila mě linka pátrání po osudu mrtvých, kteří se po Woodhillu pohybovali. Mělo to takový detektivní nádech a hezky to příběh ozvláštňovalo.
Za zvrat ke konci knihy, který mi na pár vteřin vyrazil dech, přidávám rovnou hvězdu navíc! To bylo nečekané!
Romantická linka v žádném případě nebyla přeslazená, až mi tam trocha toho kýče chyběla. Ale rozhodně to bylo osvěžující!
Lexi byla dobrá hlavní hrdinka, nedělalo mi problém si ji oblíbit a ničím mě neštvala, což je vítaná změna oproti většině YA knih, které jsem za poslední týdny četla.
Celkově na Woodhill budu moc ráda vzpomínat a doporučuji všem, kterým se ještě nedostala do rukou.
Kniha mě hrozně moc zaujala už obálkou, která je krásná, stejně jako příběh v ní. Moc se mi líbila originalita celé myšlenky a taky to, že vás hned první stránky vtáhnou do napínavého děje. Žádné zdlouhavé uvádění do tématu příběhu. Okamžitě ho žijete! Hlavní hrdinka mi byla hrozně moc sympatická, hlavně její občasné sarkastické myšlenky a poznámky (třeba ona a koně ). Ale... Oblíbila jsem si naprosto všechny ústřední postavy (každá z nich byla něčím zajímavá) a samozřejmě... Romantickou (místy velmi překvapivou) Linku hlavní hrdinky Lexi a Brodericka. Nejednou jsem se během čtení začervenala.
Za mě jde o napínavý a originální příběh, který vás nutí číst dál a dál. A ten konec? Tím mě autorka naprosto odrovnala!
Tahle kniha jde na polici mých oblíbených...
Obálka slibuje mnoho prvků a anotace stejně tak. Ale není to až příliš velké sousto? Za touhou popsat vše, co přijde na mysl, se úplně vytrácí hloubka a hlavní linka příběhu.
Autorka mě svým stylem psaní zvládla zaujmout hned na prvních stranách, ale příběh mě nepohltil. Opravdu dlouhou dobu jsem hltala stránku za stránkou s tím, že už to určitě přijde! Něco se prostě musí stát! Ale chodci chodí stále dokola a postavy bezcílně bloumají za nimi. Ani jedna strana se nijak neposouvá. A já se nudím...Nepotřebuji drama, ale příběh musí plynout. A především by měl dojít k nějakému ucelenějšímu konci - tady se neuzavřelo vůbec nic, naopak vzniklo jen spoustu dalších otázek.
Moc se mi líbil postapo svět Woodhillu. Inspirace v českém Lednicko-valtickém areálu zněla velice slibně. K tomu ještě kombinace duchů, fantasy a nemoci, mi přišla geniální. Ale ve výsledku se dozvídáme zoufale málo, a často jsou zde opakovány stejné informace. Dalo by se z toho vytáhnout mnohem více!
Postavy jsou sympatické a snadno si je oblíbíte, ač na první pohled nijak nevynikají. Některé jsou ploché, některé možná až příliš upozaděné, ale s takovým množstvím bychom se akorát utopili v informací, tak je to možná nakonec dobře. ALE! Líbí se mi především to, že se autorka nebojí střílet do vlastních! To prostě musí být! Posledních několik stran jsem si proto moc užila. Konečně to nabralo ten správný směr a tempo!
A ať nepůsobím jen negativně, musím vyzdvihnout vícero romantických linek, které se v příběhu křižují. Jestli jsem si něco užila, tak právě rozvoj samotných vztahů. Za mě to byla ta nejnapínavější část příběhu. Slowburn romantika zvládnutá na jedničku.
Původně jsem chtěla hodnotit trochu lépe, ale potom co se mi dojmy uležely to shrnuji následovně: Hodnocení: 2,5/5
Nejakym nedopatrenim jsem od knizky cekala neco jineho,takze jsem z pocatku byla zklamana,nicmene dej me natolik vtahl,ze jsem se rychle otrepala a knizku si moc uzila.Lexi byla fajn a libila se mi pozvolne se rozvijejici romanticka linka.Davam 5 * a tesim se na dalsi knizky
Na knížku jsem se fakt těšila. Krásná obálka s příslibem slušné duchařiny, která ale byla ve výsledku totálně zahubena. Ten svět mohl být tak zajímavý, ale zůstal někde za oponou, aby se mohl klást důraz především na hlavní hrdinku, která trpí problémy z mládí a kterou z toho během několika měsíců vyléčí nevraživě se tvářící chlap. Ale pozor. Vůbec to není špatně psané, jen už jsem takových knížek přečetla tolik, že mě nijak nedojímají.
Nejmilejší překvapení tohoto roku!
Myslím, že téhle knize strašně škodí marketing. :(
Čtenáři očekávájí fantasy a on je to přitom spíše takový oddechový příběh odehrávající se v originálním prostředí. I autorka v doslovu píše, že měl čtenáře přimět k zamyšlení, co je v životě důležité a to je za mě krásná myšlenka knihy.
Bohužel kvůli reklamě mají potom čtenáři jiná očekávání a hodnotí knihu podle toho, což je škoda... ale co už.
Já knihu doporučuji nejen kvůli čtivosti, ale i povedené romantické lince, která byla za mě uvěřitelná a přirozená. Ano, Broderick nebyl dokonalý, ale tak už to v životě chodí a o to více jsem se do Lexi vžila.
Doporučuji těm, co hledají odpočinkový příběh. Pokud hledáte fantasy, kde se vše vyřeší a hrdinka zachrání svět, sáhněte po jiný knize, protože o tomhle opravdu Woodhill není.
Určitě si přečtu i další knihy od autorky
Je škoda, že autorka v příběhu nedala víc prostoru samotnému pádu opony a tomu, co mu předcházelo, protože to je právě to, co mě na knížce zaujalo. Naopak by tam nemuselo být tolik milostných scén (na můj vkus, nekazily ale atmosféru).
Broderick mi byl hodně nesympatický a charakterově plochý. Autorka se při jeho popisu opravdu často opakuje a když už čtete podesáté, jak je autoritativní a dominantní, už to trošku kazí zážitek z příběhu.
Jako celek mě ale kniha bavila. Zajímavé téma, nečekané zvraty a čtivý a chytlavý příběh vyvažují drobná negativa.
Přiznám se, že po Woodhillu jsem sáhla čisté kvůli obálce, která je překrásná a neskutečně mě na tenhle příběh nalákala, což by anotace sama o sobě nejspíš nezvládla. A musím říct, že ačkoliv mám ke knížce spoustu připomínek, vlastně se mi moc líbila a jsem ráda, že jsem jí dala šanci.
Aby mě čtení opravdu bavilo, potřebuju mít v příběhu silné postavy, které mi budou sympatické a dokážu se do nich vcítit. A to se ve Woodhillu podařilo. Díky skvělým postavám jsem si čtení užila od první do poslední stránky a jsou také důvodem, proč knížku hodnotím takhle vysoko.
Těch negativ jsem tu totiž našla celkem dost. Zápletka byla slabší, vlastně jsem až do samého závěru nevěděla, kam celý příběh vůbec směřuje. Hororové prvky jsem v příběhu také hledala marně. Nehledě na to, že styl psaní na mě působil začátečnicky a místy dost kostrbatě. Ale už během čtení jsem si uvědomila, že ačkoliv si tam ty nedostatky vidím, nejsou pro mě natolik důležité jako to, aby mě čtení bavilo.
Námět knížky je sice zajímavý, ale přijde mi to jako nevyužitý potenciál. Svět se tu buduje naprosto minimálně, přitom by taková dystopie mohla být zajímavá. Jenže kvůli nepropracovanosti jsem si nebyla schopná vše pořádně představit. Něco znělo jako čistý středověk něco jako zapomenutý moderní svět. A mě to pořád nešlo dohromady. Navíc mi nesedělo, že je to teprve deset let od pádu.
Charaktery taky nic moc. Víc zajímavé mi připadaly ty vedlejší, které tolik prostoru neměly. Samotná Lexi mi přišla nemastná neslaná. A Brodericka definovalo pouze to, že byl ramenatý, neustále zamračený a dominantní. Což nám Lexi nezapomíná připomínat pokaždé, když se na něj podívá nebo k ní promluví. Kdyby to náhodou čtenář během té chvilky zapomněl.
Dějově mi přišlo, že se to plácá pořád na místě. Občas vykoukl nějaký ten přízrak, pak zase zmizel, pár útoků a nesmělo chybět pár sexuálních scén s těmi stejnými plky, co najdeme v každé knížce pro dospívající dívky nebo v lehce erotické literatuře. Myslela jsem, že když jsou charaktery starší, tak to bude celé trošku dospělejší, ale kdyby Lexi i ostatním bylo třeba osmnáct, tak to nic moc nezmění.
Přitom je to škoda. Kdyby se autorka trošku víc soustředila na budování světa a vysvětlení všeho kolem temnonošů a pádu, tak by z toho mohl být vážně fajn svět. Tahle se ale vše dozvíme spíše okrajově. Když se ale člověk prokouše prvními sto stranami, které se trošku plouží, tak to vcelku dobře odsejpá, autorka píše dobře a svižně, jen ten děj zkrátka pokulhává. Taková oddechovka, která vás ze židle zrovna nevystřelí.
+ krásné prostředí
+ originální námět
+ pěkný jazyk
+ výborná gradace příběhu
- pár nedotažených vedlejších linek (např. stařenka)
- opakující se slovní obraty (např. nohy z rosolu)
Do Woodhillu jsem se prvních cca 130 stran dostávala pomaleji, nicméně poté příběh nabral spád. Nakonec mi pomalejší rozjezd vůbec nevadil, jelikož gradace děje byla napínavá a promyšlená. Užila jsem si postupné odhalování Lexiny minulosti. Námět postapokalyptického světa, jehož hrdinové si však náš současný svět stále pamatují, je originální a jeho pravidla byla dostatečně objasněna. Také musím ocenit pěkný jazyk, který se příjemně čte, až na pár slovních obratů, které se zbytečně opakují, ale to je jen drobný detail. Myslím, že by si Woodhill zasloužil pokračování, velká část příběhu není ještě vyčerpaná. Mohli bychom se více ponořit do principů fungování chodců či navázat s linkou Abby nebo Jamese.
Celkově jsem si čtení velmi užila a po dlouhé době mohu udělit knížce 5 hvězd.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Jeden rok |
| 2024 | Woodhill |
| 2023 | Dvanáct měsíců |
| 2023 | Šťastně až po smrti |
| 2024 | Callum |
(SPOILER) To, co se jevilo na začátku knihy velmi zajímavé, tajuplné i vtipné, se přetavilo do dalších Padesát odstínů všeho možného. Do doby, než se Lexi dostala do Woodhillu, se mi to celkem líbilo. Jenže pak to byl takový mišmaš, že jsem ztrácela zájem. Pořád mi jen vrtalo hlavou to rozluštění zatracenců a chodců. Prosím vás, logiku v tom rozhodně nehledejte. Celou dobu jsem se ptala, jak je možné, že se chodci zjevují, kdy se jim zachce, vždyť v tom případě by každý u sebe musel mít nějakou stráž, případně temnonoše IMERVERE (jenže to by jim nezbýval čas na jiné hrátky). Tohle mě asi nejvíc zklamalo. Celá kniha tak byla naprosto o ničem. Mě už opravdu nezajímá, kdo zvlhne zuřivým pohledem totálního egomaniaka a agresora. Nemyslíte, že reálný svět je plný tohoto nadřazeného chování v blízkých vztazích? Když o tom musím číst, tak žasnu, kam jsou lidé zřejmě schopní dojít. V knize byly takové ty všeobecné rady do života a já si říkala - tak sakra, čtu snad seberozvojovku?! Chjo, ty knihy poslední dobou ... Za tu celkem zábavnou cestu do Woodhillu jedna hvězdička. Asi jsem zapomněla na fůru věcí, ale hlavní je, že tam o nic nešlo, a pokud ano, tak to nedávalo vůbec smysl (viz celá ta mystická část).