Z Puškinovy lyriky

17.09.2022

Ne, fakt to není výbor Puškinovy LYRIKY. Je to výbor Puškinových básní rozličného druhu, počínaje baladami a konče epigramy – přičemž třeba pohádkový horor o Nataše („Ženich“) je čistokrevně epický. A jde mu to k duhu.

Pak je to také inventář ruských a romantických motivů. Zimní večery, stepi pod sněhem, Kalmyci, Cikáni, Slovanky – „ruské růže“ –, klášter na Kazbeku, „noc mlčí na svazích gruzínských hor“... K tomu něco milostných básní, z nichž nejkrásnější mně přijde jakoby buddhistická rezignace té níže citované. Připomněla mi hrdinu Hiltonova „Ztraceného obzoru“. Dál politická lyrika: kritika cara, ale i lidu. A výbojné verše mladého hýřila, vystřídané zklamáním a pokáním pozdějším let.

„Já miloval vás: lásky té v mé duši
se tetelí snad ještě slabý svit:
však nechť vás více z klidu nevyruší:
já nechtěl bych vás ničím zarmoutit.
Já miloval vás beznadějně, němě,
hned žárlil jsem, hned ostychem se chvěl:
já měl vás rád tak upřímně, tak jemně,
jak dej vám bůh, by jiný rád vás měl.“

Ve většině Puškinových básních mi chybělo poselství – často mi připadaly jen jako dovedná, ale plochá kresba nějakého motivu (měsíc, dívka v bouři). Až ty pozdější mě zaujaly i myšlenkově, zvlášť báseň „Práva“. Puškin v ní odmítá liberální vizi občanských svobod (tisku, od daní atd.) z „jara národů“. Místo práv pro masy žádá druh svobody, který je k užitku spíš vyššímu jedinci (a, dodejme, aristokratovi): být zodpovědný jen sám sobě; smět užívat krás přírody a umění; „tu i tam těkati, kam volá lidský cit“.
Celkově čtení smutné, v němž zaznívají básníkovy deprese a zklamání. (Když srovnávám poesii s autorovým životopisem, zdá se mi, že nejde jen o stylizaci lyrického subjektu nebo o pózu.) Zároveň se v něm projevuje i Puškinova výrazná, neevropsky živá obraznost (je to jeho ruskou krví, nebo snad tou šestinou krve africké?).

Jsem ráda, že jsem sbírku konečně přečetla. Měla jsem ji v knihovně od střední školy a byla bych ji klidně ignorovala dál... Kdybych zrovna nepotřebovala cokoli útlého v měkké vazbě, co by moc nezatěžkávalo můj batoh na týdenní pouti. :) I takhle se lze dopracovat k ruské literatuře.