Za plotem: verše 1953-1960
Jiří Stránský
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448659/bmid_za-plotem-verse-1953-1960-Bbz-448659.png
4
6
6
Jediná sbírka poezie Jiřího Stránského obsahuje verše napsané převážně v padesátých letech, kdy byl autor vězněn v politických lágrech. Jeho verše jsou jedinečným svědectvím o deformovaném a surovém světě za ostnatými dráty v temném období naší historie, ale zároveň, stejně jako všechny jeho prozaické knihy, jsou prodchnuty nadějí a vírou v člověka a láskou k životu. Vlastními slovy autora je to výpověď prozaika, který se v určité situaci musel uchýlit k poezii, neboť na to, co cítil a chtěl říct, próza nestačila.... celý text
Přidat komentář
Hned v úvodní básni se Jiří Stránský mistrně charakterizuje. Kdo zná jeho osud, tak ví, že ho komunisté zatkli těsně před maturitou…
„Těch Armstrongů a Beethovenů
a kapitánů Nemů i skautských slibů
a d´Artagnanů a Michelangelů i Piccasů a Kleeů
i u hája tri voly pasúcích Janů
a slalomů na zasněžených stráních
a kanoí a basketbalů!“ (Jednadvacet let, s. 7/8)
Básně jsou plné síly, ale zároveň i tíhy.
Verše působí, jako kdyby autor odříkával své poselství, jsou jak dlouhé, tak jednoslovné. Není důležitá forma, ale zachycení života „za plotem“. Spojení „za plotem“ se v jednotlivých básních občas vyskytuje.
„A tak se potom stane
že člověk vyfárá
a jde jedním směrem
a coby kamenem dohodil
voní les
A z něho vyšly dvě srny
pozdravit svítání.“ (s. 18)
Za intimní, lyrickou zpovědí je patrný velký životní příběh.
„až uvěříš
že já sám jsem tou strunou
napjatou mezi nebem a zemí
kterou tys rozechvěla k písni bez konce
dlouhým smyčcem čekání
až tomu uvěříš
pak snad pochopíš“ (s. 23/24)
I když autor zachycuje úskalí komunistických lágrů, uchovává si naději, svobodu myšlení a vidění…
„A kdyby to snad přece jen mělo bolet
za takovými ploty jako jsou kolem
jsme si vynalezli báječnou narkózu
Stačí jen zavřít oči
a odejít z této a z těchto chvil
někam daleko do minula
někam do jiných světů a pod jiné měsíční svity“ (s. 38/39)
„Oči ach oči oči moje
smějte se jenom se smějte
ohradě světel se vysmívejte
přeskočte koridor…
Vás za to
nikdo
nezastřelí“ (s. 32)
Část díla
Autorovy další knížky
| 2006 |  Zdivočelá země / Aukce |
| 1991 | Zdivočelá země |
| 1998 | Štěstí (10 povídek) |
| 2013 |  Balada o pilotovi |
| 2004 | Tichá pošta |
I když jazyk je vzletný a básně vtíravé, projevuje se absence rýmů a poetičnosti, bez které je každá poezie pouze polovičatá.
Nevidím v řádcích básníka uměleckou zanícenost. Pouze popisy pocitů nepřevedené do básnické podoby.
Možná by se mělo přihlédnout k osudu autora, nebo k jeho prozaické tvorbě.
Ale zde se jedná o básně a já se nemohu radovat s prapodivných vyjádření bez ambicí k většímu výrazu.
Pár básní (MATCE, JEDENADVACET LET, ODPOVĚĎ PO MNOHA LETECH) překrývá monotematičnost slov a myšlenek. Pan Stránský v nich nalézá polohu, ke které se ovšem nevrací.
Přesto některé čtenáře jeho dějovost v básních zaujme.
Osobně dávám přednost větší malebnosti a kráse...
Větší tvořivosti a rýmům.
Lásce, která se rozlévá po papíře jako horká láva...