Za projevenou milost
Valeria Parrella
Carverovsky úsporně psané příběhy neapolské rodačky odrážejí pulzující život metropole italské Kampánie se všemi jeho protiklady a zaujmou neotřelým zpracováním témat spojených se světem neapolské camorry i obecně lidských problémů autorčiných hrdinek: mladé ženy donucené převzít po smrti druha jeho práci drogového dealera, třicátnice, jež pomalu pohřbívá někdejší sny o kariéře, i úspěšné kurátorky výtvarného umění konfrontované s tíživým citovým dilematem s tragickými důsledky. Útlá kniha, s níž se Parrellová nepřehlédnutelně prosadila na italské literární scéně, figurovala mezi finalisty prestižní ceny Strega a nepochybně patří k tomu nejlepšímu z italské prózy posledního desetiletí. Knih se skládá ze čtyř povídek líčících příběhy neapolských obyvatel. Trvalé zaměstnání s placeným pojištěním, i takovou podobu má v Neapoli milost shůry. Ve čtyřech povídkách ze současnosti poznáváme tvrdou realitu města ovládaného mafiánským systémem, jenž vnucuje životu svérázná pravidla. Protagonisté jednotlivých povídek pocházejí z odlišných společenských vrstev, liší se jejich zkušenosti, touhy i sny. Autorčinou doménou je skica, citlivá a živá v lince, přesná v detailech. Setkání, která čtenářům nabízí, jsou krátká, zato nesmírně intenzivní.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2012 , PasekaOriginální název:
Per grazia ricevuta, 2005
více info...
Přidat komentář
Další z kniha z mé nejoblíbenější edice "Vejde-se-do-kapsy-u-kalhot." 4 povídky z Itálie, kdy jsou hlavní hrdinky ženy a kolem nich všudypřítomný zmar. Předpokládám, že takhle tristně se v Itálii žije všem, kdo nepracují v pizzerii nebo špageťárně. O těchto pochutinách ostatně v knize nebylo ani jedno slovo. Jak je to možné, netuším. To je jako napsat knihu o alkoholu a nezmínit Oldu Kaisera. Po dvou prvních povídkách bych dal ještě 4 hvězdy, jenže ty další dvě byly slabší, páč tam nebyla žádná mafije ani prostituce. I přesto bych knihu doporučil všem mladým dívkám, které si myslí, že život stojí za prd, když se jim vybije baterka v iPhonu.
Čekala jsem něco ve stylu Sylwie Chutnik, dynamické, silné příběhy, jen zasazené ne do polského, ale do italského prostředí. Kniha se mi ale zdála mdlá a utahaná.
Kniha se mi nedostala až tak blízko k srdíčku, abych se k ní asi kdy vrátila. Možná snad první z povídek Honička a třetí Imaginární přítel.
Štítky knihy
mafie povídky italská literatura Neapol Camorra
Hmm, nejlepší byla první povídka. Druhá jakž takž. A pak mne to přestalo bavit. Monotónní a vleklé.