Zabila jsem naše kočky, drahá
Dorota Masłowska
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203123/bmid_zabila-jsem-nase-kocky-draha-L7O-203123.jpg
3
144
144
Po deseti letech od svého debutu (Červená a bílá, č. 2004) vydává Masłowská nový román, jazykově vyzrálý, učesanější, bez vulgarismů. Ty zde ovšem nahrazují neotřelá slovní spojení a košaté metafory, jako by se čtenář neocital v prostoru amerického velkoměsta, prázdných frází a pustého nitra hlavní hrdinky Farah, ale v bohatém světě fantazie hrdinů Bruna Schulze. Jako by si příběh vyprávěný kýmsi shora – který vše zná a ví a dokáže to sarkasticky a nekompromisně okomentovat – žil svůj vlastní život i mezi řádky textu. Nebo jako kostlivec číhal ve skříni čtenářových fobií a každodenních činností: holením nohou počínaje a nákupy v obchodních centrech konče. Na stránkách knihy se odvíjí velmi prostý příběh: na počátku není slovo, ale dvě kamarádky před třicítkou, Farah a Joanne, které mají svůj mikrosvět vyplněný nakupováním, sledováním nejnovějších trendů či TV seriálů a časopisu Yogalife. Heslem jejich života je Smrt mužům! Zabila jsem naše kočky, drahá je kalorický, lingvistický hamburger z mekáče. Postmoderní románová ásana mezi Deníky Bridget Jonesové, texty Woody Allena a reklamními letáky či články z časopisů o zdraví. Masłowská se nepřestává vysmívat stereotypům, jež nám diktují módní firmy, nadnárodní řetězce, samozvaní guruové a média... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
Kochanie, zabilam nasze koty, 2012
více info...
Přidat komentář
Mé první setkání s Dorotou Masłowskou a je to tak půl na půl. O ději zde nemůže být příliš řeč, hlavní hrdinka Farah je spíše antihrdinkou a ani vás nenapadne ji třeba politovat, nene. Co jsem si naopak užívala, bylo jazykové zpracování, struktura textu a snové pasáže. Možná někdy v budoucnu zkusím ještě něco dalšího z autorčiny tvorby, ale jsem moc ráda, že kniha nepřesáhla 150 stran - tato délka je tak akorát na vstřebání moderní polské literatury.
Každý autor není pro každého čtenáře a zrovna zde shoda nenastala. Hlavní hrdinka i povedená partička kolem ní mě celkem otravovaly, manipulativní hra se slovy mě spíše štvala, než bavila a inspirovala. I fantazijní svět halucinogenních představ byl na mě až moc divoký. Odolala jsem (i díky útlému rozměru) chuti odložit nedočtené, že přece na té Masłowské musí něco být... Pro mě ne.
Je to Maslowska no. Někomu sedne někomu ne. Tohle se mi docela libilo. I kdyz mi k tomu chyběl nějaký ucelenější zaver.
Po pravdě nevím, co si o knize myslet. Na jednu stranu jsme od ní čekala něco jiného, na druhou stranu je v ní mnoho zajímavých myšlenek, o komerčním světě ve kterém žijeme, o módních trendech, a o všem co na nás ovlivňuje. Děj v podstatě žádný není, není třeba číst mezi řádky. Rozhodně je jisté, že autorce se povedlo napsat něco nového inovativního a nenapodobitelného. Obálka se mi moc líbí, jen se mi k obsahu knihy moc nehodí.
Docela dost zajímavých momentů z poměrně těžko rozpoznatelným dějem, který se špatně hledá. Obzvlášť když nečtete na jeden zátah.
Příběhu se člověk moc nedočká, ale atmosféra celé knížky a autorčina manipulace se slovy rozhodně stojí za přečtení!
Velmi abstraktně pojatý příběh dvou kamarádek.Asociální introvertní sociopatky a pravděpodobně charismatické, avšak zcela postrádající vkus, její typově protikladné kamarádky. Tento příběh je sám o sobě ne moc zajímavý, ale originální stylistila a "nekonečné kladení slov za slovem" činí tuto knihu v mých očích na plný počet hvězd.
Masłowska je třída, Červená a bílá mě tehdy hodně zaujala, Zabila jsem naše kočky, drahá působí o něco vyspěleji; výstižná "zpráva" o bezedné hloubce nicotnosti a konzumu. Miluji odeonovské obálky, ale v tomto případě to je velký krok vedle - jako knihkupec bych podle vizuálu knihu řadila někam mezi Monyovou a Obermannovou, což pak chápu, že čtenář může být po přečtení hodně zklamaný.
Kniha popisuje celkem výstižně zážitky jedné zoufalky. Hlavní postava bohužel až do konce knihy na svém zoufalém stavu nic nezměnila, očekávala jsem aspoň trochu šťastný konec - pro mne děj - zklamání. Jinak napsáno pěkně - výstižně.
Asi jsem knihu nečetla v tom správném intelektuálním rozpoložení, abych pocítila její hlubší dopad. Věřím, že něco takového může fungovat v konzervativním katolickém Polsku, ale pro někoho, kdo v pubertě četl Burroughse, to asi nebude žádné velké pozdvižení. Jasně, náš současný (evropský) svět je povrchní, přehlcený informacemi i produkty, ale rebelii těžko probudí čára namalovaná na noze pod punčochami, chlast a vyslovení slova Postinor nahlas.
Hrozně nesourodé, zajímavých a vtipných myšlenek tam pár je, ale...prostě se to nedá číst jako kniha, protože to celé dohromady nedává smysl. Útržkovité psaní.
Bavila jsem se, o tom zadna. Casopis Bohata picka dnes nemel chybu, ale to je asi jedine na co si clovek za chvilku vzpomene. Rozhodne jsem cekala vic a jsem ted lehce na rozpacich jak to vlastne ohodnotit.
pro me byl styl psani uzasny, sama prechazim od tematu k tematu, ale stejne je to takove... kratke, ve finale o nicem.
Při četbě jsem se náramně bavila. Hrdinky jako by byly odrazem některých mých kamarádek (a někdy i mě samotné). Bavila jsem se při výpravě do světa konzumu a malicherností, ke kterým hrdinky přistupují se smrtelnou vážností.
Nenechte se zmást děsivým vizuálem, jejž na sebe vzala odeonovská edice Světová knihovna — třetí román Doroty Maslowské není žádným light čtivem pro rozmazlené pipinky. Po svém rozporuplném debutu Červená a bílá a méně zaznamenaným provokativním románem Královnina šavle autorka dokazuje svojí třetí prózou, že ji stojí za to sledovat. Takto by snad mohl psát Irvin Welsch, kdyby byl lepším autorem — sarkastická, útočící, zesměšňující a zároveň jazykově invenční Maslowská se v literárním univerzu neztratí. Zabila jsem naše kočky, drahá je text záměrně vedoucí odnikud nikam, je zábavnou smyčkou bezcílného běhu, vhledem do znicotněných maloměstských duší. Jistě není něčím zase tak zvlášť originálním — tohle už tady bylo mnohokrát a v některých případech dotažené do zajímavějších a výraznějších fines (třeba Elfriede Jelineková; v českém kontextu pak není autorce ve své hravosti nepodobná třeba Hůlová, ve společenské kritičnosti třeba některé prózy Jana Jandourka aj.). Ovšem i při čtení Maslowské jsem měl často pocit, že se celkem dobře strefuje do černého.
Co si ovšem v tomto případě zaslouží spíše výtku, je doslov. Benjaminu Slavíkovi už by měl někdo říct, ať se na to raději vykašle. Stejně jako v případě Boxera, brouka Neda Beaumana (ze stejné edice), i zde je to směs plytké dojmologie a nesmyslných přirovnání. Slavíkovy doslovy lze shrnout do dvou bodů: 1. něco jakového jsem ještě nikdy nečetl; 2. ale je to fakt nářez (v příp. Maslowské “kurevskej nářez”). Mezi tím vycpávka plná nesmyslů (jako třeba že “Maslowská je idolem punkáčů, co touží po akademických titulech. Nebo by jím být aspoň měla”), náhodně vylosovaných analogií — studovaní lingvisté prý budou její prací fascinovaní stejně, jako filmový teoretik úvodním záběrem Wellesova filmu Dotek zla (pro zajímavost: Boxera, brouka zase přirovnával k Refnovu snímku Drive, protože obě díla jsou prý to nejlepší, co v poslední době viděl/četl...), a impotentních závěrů — Zabila jsem naše kočky, drahá, je prý formálně uhlazenější a obsahově hlubší než její debut — ta hloubka bude v tomto případě nejspíše skutečně bezedná, jelikož o kus dál tvrdí, že není jasné, proti komu se Maslowská vlastně bouří... No prostě bída — horší doslov už jsem četl snad jenom od Čulíka, ale ten byl tak moc mimo, že se to ani nepočítá. Vážně nevím, pro koho tyhle texty jsou. Nejspíše je to spolu se zmiňovaným novým vizuálem pokus omladit se a vyjít vstříc mladšímu čtenářstvu — být víc coolish. Obávám se však, že tenhle bullish coolish styl je spíš shittish.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Červená a bílá |
| 2014 | Zabila jsem naše kočky, drahá |
| 2008 |  Královnina šavle |
| 2010 |  Dva ubohý Rumuni, co uměj polsky |
| 2010 | Čtyři polské hry |
Moderní světová literatura vydaná od Odenu mě buď nadchne nebo totálně odradí a to je i případ tohoto románu a už chápu i cenu této knihy. Nevím kam autorka na námět přišla, její postavy jsou úplně mimo mísu, děj je o ničem, který člověk se snaží po celou dobu pochopit a nemusí se mu to vůbec podařit. Stupidní čtení se stupidními postavami, jalové dialogy. Knihu jako by psala náctiletá čtenářka bez talentu a čtivým stylem psaním. Nikdy víc, knihu okamžitě daruji knihovně nebo vyhazuji a to s knihami nikdy nedělám.