Zabila jsem naše kočky, drahá
Dorota Masłowska
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203123/bmid_zabila-jsem-nase-kocky-draha-L7O-203123.jpg
3
144
144
Po deseti letech od svého debutu (Červená a bílá, č. 2004) vydává Masłowská nový román, jazykově vyzrálý, učesanější, bez vulgarismů. Ty zde ovšem nahrazují neotřelá slovní spojení a košaté metafory, jako by se čtenář neocital v prostoru amerického velkoměsta, prázdných frází a pustého nitra hlavní hrdinky Farah, ale v bohatém světě fantazie hrdinů Bruna Schulze. Jako by si příběh vyprávěný kýmsi shora – který vše zná a ví a dokáže to sarkasticky a nekompromisně okomentovat – žil svůj vlastní život i mezi řádky textu. Nebo jako kostlivec číhal ve skříni čtenářových fobií a každodenních činností: holením nohou počínaje a nákupy v obchodních centrech konče. Na stránkách knihy se odvíjí velmi prostý příběh: na počátku není slovo, ale dvě kamarádky před třicítkou, Farah a Joanne, které mají svůj mikrosvět vyplněný nakupováním, sledováním nejnovějších trendů či TV seriálů a časopisu Yogalife. Heslem jejich života je Smrt mužům! Zabila jsem naše kočky, drahá je kalorický, lingvistický hamburger z mekáče. Postmoderní románová ásana mezi Deníky Bridget Jonesové, texty Woody Allena a reklamními letáky či články z časopisů o zdraví. Masłowská se nepřestává vysmívat stereotypům, jež nám diktují módní firmy, nadnárodní řetězce, samozvaní guruové a média... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
Kochanie, zabilam nasze koty, 2012
více info...
Přidat komentář
Nedočteno. Autorka je určitě chytrá dáma s pozorovací schopností na jedničku - a umí psát, ale tohle jsou podle mne jenom poznámky k chystané knize. Tedy vydané je to jako kniha. Teď jsem to trochu zamotala, chci říci, že se měl najít nakladatelský redaktor, který málo zkušené autorce text vrátí s tím, že věc je slibná, ale není to v žádném případě kniha. Hotová kniha. Protože se nenašel, tak nevznikla dobrá věc, ale tato málo čitelná, kterou nedoporučuji.
Knihu nelze přečíst jinak než na jeden zátah. Naštěstí svým rozsahem tomu nahrává. Od Doroty Maslowské jsem zatím nic nečetla a musím říct, že její jazyková obratnost mě velmi zaujala. Místy jsem se ztrácela v tom, co je sen a co realita, ale to není až tak důležité. Na obyčejném příběhu odkopnuté kamarádky se Maslowská jednak velmi trefně nořila do nitra Farah a současně nenechala nit suchou na všech těch úžasných značkách, věcech, službách, terapiích a zážitcích, které přínáší život současného západního člověka.
Jsem nadšená, že jsem Maslowskou objevila - ten úžasný jazyk mě absolutně dostal, bavila mě každá věta. Klobouk dolů i paní překladatelce! Knihu si určitě pořídím do domácí knihovničky, musím ji tam mít!
Úplně jiná Maslowská, než jakou jsem četl před tím. Náhodou, je to moc dobrý, takový nenápadný příspěvek k současné polské postmoderně.
Moje první setkání s „rebelkou“ Maslowskou a vlastně musím říct, že to nebyl takový „nářez“, jak jsem čekala. Ano, kniha se snaží být po stylistické stránce neotřelá a provokativní, ale orientovat se v tom nechá celkem dobře, a vzhledem k tomu, že se jedná o útlou knížku, dá se i v pohodě dočíst do konce. Jenom mi ty všemožné metafory a jazykové kotrmelce přišly tak nějak jen na efekt, nic víc.
Co se týče obsahu, byla to pro mě hlavně knížka o samotě, ze které není úniku, o marném hledání vlastní (nebo cizí nebo prostě nějaké) identity, o povrchnosti moderní společnosti i moderního umění. A o všudypřítomném konzumu. Ale i samotná kniha působila tak nějak povrchně a „konzumně“, k uvedeným tématům nepřidává nic nového, neřeší je a vlastně možná ani nekritizuje, spíš jen konstatuje.
novela tu a tam nabídla jakousi reklamu na všemožné produkty, které byly podány s nemalou dávkou cynismu a ironie, což občas i pobavilo. Příběh hlavních hrdinek se mi někdy zamlouval, jindy mě štvaly. Moje literární nakouknutí do polské novodobé literatury díky Masłowské nakonec dopadlo mírně podprůměrně.
Mě to bavilo. Četla jsem tu knihu dlouho, stejným útržkovitým a nesourodým stylem, jakým je napsaná, a možná to tomu jen přidalo.
Mám ráda tyhle sarkastický průpovídky, nekonečný toky myšlenek, trochu psycho postavy a dělání si srandu z kdečeho - a že dělaní si srandy z nekonečnýho konzumu a malicherností a prostostí dnešního světa, který považujeme za propastně neřešitelný a totálně nejvíc důležitý - to je prostě těsto na tisíce a tisíce koláčů.
A ještě ty slovní spojení! To mě na tom zaujaly nejvíc.
Jsem asi divná - ale Masłowska za mě teda jo.
Po prvním, jednom přečtení Maslowskou nepochopíte tolik, jak by si zasloužila. Nicméně v této její tvorbě se odráží dnešní společnost. Lidé hledají alternativy, kterými se řídit, ˇat už je to jóga, zdravý životní styl, single život nebo kamarádství jen tak na oko. Vše z toho vás může šeredně zklamat.
citace z knihy: " Oblekala se pokaždé podle klíče , který znala pouze ona, něco ve stylu "pohodlně, ošlivě a zároveň s kapkou extravagance", čímž odkrývala své přednosti přílišným odhalováním toho, co neměla."
z tohoto je patrně řečeno velmi mnoho z knihy....Člověk dělá tolik pro to, "aby se našel" ale je to možné? Kolikrát se takto jedná v dobré víře, která vás nakonec oklame? V knize jde o to najít dnešní dokonalost na úkor ostatních. Nikdo přece nechce obětovat se pro někoho. Jde o to využít či nevyužít. Je ten "pravý či ne"? Proč je v dnešní době tolik rozvodů, nebo spíše tolik sňatků? Lidé neví, co chtějí? Lidem se nedaří najít radost s níž je spojen i smutek? Život je sinusoidou - to se nedá ovlivnit. Jednou nahoře, jednou dole. V jakýchkoliv vztazích. Nic není samozřejmě absolutní, jak je možná řečeno z tohoto komentáře.
Je to zvláštní kniha. Proniká do tolika oblasti 21. století, které se zdají absurdní v porovnání s jinými obdomími lidského setrvávání na této zemi a dochovanými poznatky.
Původně jsem knihu hodnotila jako průměr ale když se na ni opět dívám po čase, říkám si, "sakra, takhle bych to sama snad napsala taky".
Kniha tedy není pro spokojeného člověka, ten mezi těmi řádky neobjeví, co je skryto. Chcete Maslowskou? Vemte si ji, ale pochopte ji, neodsuzujte.
Sbírám knihy od Odeonu, takže když jsem v knihkupectví objevila tuto knihu za pár kaček, neváhala jsem a vzala si jí. Když jsem potom doma četla anotaci, neměla jsem nejmenší tušení, o čem kniha je. A to se nezměnilo ani při jejím čtení a dokonce ani po jejím přečtení. Já prostě nevím, co to bylo, jaká byla pointa tohoto díla. Musím dát pouze jednu hvězdičku za styl psaní - ten jsem si užila. Ale jinak vážně netuším, co jsem to četla. 1/5
Čtenář se dozví, že emocionálně prázdní lidé žijí prázdné životy. Že „přátelské“ vztahy, ve kterých dominuje sobeckost, nestojí za nic. Že úporná snaha zobrazovat se před druhými v lepším světle je směšná a jako směšní se vposled budeme jevit i ostatním. Že když si na oltář postavíme hodnoty konzumního života, tak nám to štěstí nepřinese.
Čtenáři, který už na výše zmíněné věci přišel dříve – třeba proto, že chodí po světě s otevřenýma očima a zjistil, že smysl života je diametrálně jinde – toho Masłowska nenabídne mnoho. Pár trefných metafor, sem tam vtípek nebo povedenou absurditu. Ale to je tak všechno, po většinu času jsem se prostě jen nudil.
Přemýšlel jsem nad tím, jak se kniha jako je tahle, dostane do výběru edice, zaměřené na kvalitní tvorbu. Protože ... přístup k lidem to má jako Babovřesky (s rozkoší zobrazuje postavy jako beznadějně odpudivé), slovní humor je jak v Aristokratkách nebo C. D. Paynovi (jakoby podle hesla „Čím víc metafor, tím líp, však ona se nějaká chytne“) a myšlenkový přesah? No, nenašel jsem.
Takže jaký je teda rozdíl mezi povrchním mainstreamem a literaturou pro náročné? Měl jsem silný pocit, že nebýt postmoderního propojení autorky (vstupující do děje) a postav v některých kapitolách a kulturních odkazů, tak bychom sotva mluvili o uměleckých kvalitách románu. Prostě se mi zdá, že tahle kniha není o nic hlubší, než dejme tomu Deník Bridget Jonesové – že jediný rozdíl je, že se používá mnoho vulgarit a dost nepřirozeným způsobem se aplikují narážky na Lynche, P.K. Dicka a Woody Allena - jakoby na nás Masłowska vědoucně pomrkávala a dávala najevo společnou příslušnost k „vyšší kulturní kastě“ (ve smyslu: Já jsem autorka s jistou úrovní a vy jste moje chytré publikum, vyvolená menšina, protože koukáte na Twin Peaks a ne na Ulici). To by mi přišlo dost smutné, protože by to o nás, takzvaně náročnějších čtenářích, nic moc pěkného nevypovídalo.
Tak velmi doufám, že se pletu, že tu objektivní kvalitu prostě jen nevidím.
Dočetla jsem, ale vůbec nevím co. Kniha mě nezaujala a přiznám se, že v mnoha místech jsem netušila o čem to vlastně je a to bylo pouze 150 stran.
Prázdné fráze a pusté nitro?
Lingvistický hamburger? Postmoderní?
Diky toto nemusím.
Nezaujala, v půlce jsem ji odložila. Neviděla jsem v tom smysl. Možná se k ní někdy vrátím, ale teď to není kniha pro mě.
Strašně nerada nechávám nedočtené knihy, toto se však už nedá. Přečetla jsem polovinu knihy a nechápala jsem, vůbec mi kniha nedávala smysl.
Sarkazmus ,absurdný humor mám celkom rada, do polovice knihy ma to bavilo... celkom som však nepochopila úlohu snov so sirénou , preto dávam iba tri hviezdy
Ono to asi nebude pro každého, ale pro mě to rozhodně bylo! Bavila jsem se královsky, hru s jazykem si užívala i v překladu, některé scény jsem viděla živě před sebou. Jak to dopadlo nevím, ale je mi to úplně jedno. Nejspíš nijak. Ani nemuselo.
Nikdy jsem nečetla nic podobného.
Styl, jakým autorka knihu napsala, mi dělal ze začátku problém a nemohla jsem se do knihy začíst.
Ale rozumím, že tím se více podtrhuje myšlenka knihy.
To, jak Masłowska střídá vypravěčské formy, se mi zdálo matoucí, ale to, jaké výrazy a neotřelé fráze používá zase přičítá k plusu.
Celkový dojem z knihy mám záhy po přečtení, zatím neucelený, ale přemýšlím nad tím, že si přečtu i něco jiného z autorčiny tvorby, abych měla představu, jak autorka píše.
Tak toto má šťavu, štýl a je to fakt vtipné, zručne napísané, a zároveň dosť presne, so značnou dávkou absurdity vystihuje isté typy súčasníkov. Inak, ak by sa malo povedať o čom to celé je, pointa by bola asi úplná banalita. Ale zrovna u tejto knihy platí, že štýl prebíja svojou originalitou zdanlivý príbeh.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Červená a bílá |
| 2014 | Zabila jsem naše kočky, drahá |
| 2008 |  Královnina šavle |
| 2010 |  Dva ubohý Rumuni, co uměj polsky |
| 2010 | Čtyři polské hry |
Chvíli mi trvalo než jsem se v textu zorientovala a dostala jsem se na autorčinu notu, ale potom mě to bavilo a nechala jsem se unášet na vlně snů a podivností.
Jazyk je perfektní, i když místy to na mě působilo jen jako snaha o efekt.
Rozhodla jsem se to ale brát prostě jako hru s jazykem, takže mi to nakonec nepřekáželo.
Je to skvělá reflexe dnešní doby, nicméně pokud neradi experimentujete, tohle vás troufám si říct moc nenadchne.