Zahrada
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499054/bmid_zahrada-QKZ-499054.jpeg
4
2003
2003
Jak žít, když člověk dostane do vínku danajský dar? Dlouho neobývaná stará vila se zanedbanou zahradou. A jedna velká životní prohra navrch. Pětatřicetiletý Jaroslav Havlát se vrací do domu svého dětství ve chvíli vážného životního zlomu. Po zpackané „církevní kariéře“ hodlá začít nový život, poprvé konečně sám za sebe. Snad také s trochou naděje, ale především s nákladem vyhoření, samoty, s pocitem odcizení vůči všem a všemu. Jedinou laskavou náručí se mu stává zanedbaná zahrada a práce v ní. V odloučení mezi stromy, keři a květinami se pokouší znovu najít sám sebe a dát životu ještě nějaký smysl. Postupně se seznamuje se sousedy a stále víc začíná svému zvláštnímu odcizení přicházet na kloub. A s tím se dostavují i tísnivé konflikty, protože poznání sebe sama je děsivější, než dřív mohl snad jen tušit. Kudy vede hranice mezi odmítnutím a přijetím nepřijatelného? Najde se aspoň někdo, kdo mu porozumí a podá ruku? Existuje z této temné noci cesta ven?... celý text
Přidat komentář
Nevím, z knihy mám rozporuplný pocit. Tak jak mě bavila Dědina a Chirurg, tak k Zahradě jsem nedokázala najít cestu. Četla se skvěle, bylo to emotivní, ale vlastně nějak pocit zmaru a bezvýchodnosti v oparu divnosti. Nevím jak to popsat. Asi kniha, ke které se nijak nechci vracet.
Na knihu mě upozornila paní učitelka úctyhodného věku. Rády si dáváme tipy na čtení.Říkala, že nikdy nic takového nečetla. Mě úvod nijak moc nezaujal, čekala jsem,kdy něco v příběhu bouchne a ta rána mě nepřekvapila. Co mě ale dostalo byl sen,který se mi zdál bezprostředně po přečtení. Byl o hlubokém smutku a osamocení, ve snu jsem to byla já, koho blízcí vyháněli pryč ze svých životů a neposlouchali mé obhajoby a prosby. Bylo to tak intenzivní, že jsem se uprostřed noci vzbudila a nemohla tu tíhu ze sebe setřást. Takhle jsem literární postavu pod kůži už dlouho nedostala.
Zrovna dočteno. A ještě pořád jsem v mysli na té zahradě. Neskutečný. Zpočátku se příběh zdá takový jednoduchý. Kněz, který přestane vnímat službu Bohu jako poslání a odejde do civilu. Vrátí se do domu, kde vyrůstal a nachází nový směr, kterým se dát. Jenže pak se to začne zamotávat a najednou jste v hlavě člověka, který ví, že jeho pocity nejsou správné. Je zoufalý, pronásledovaný a nezná řešení. Na jednu stranu je vám ho líto a na tu druhou zas ten soucit rychle mizí. Dokonale napsáno. A obálka je fantastická.
Audiokniha, moc hezky načtená.
Tenhle příběh se mnou zamával, nevěděla jsem, jestli mám být zhnusená a naštvaná nebo jestli mám cítit lítost. Petra Dvořáková to s emocemi prostě umí. Navíc to téma - málokomu se chce psát o takových věcech, určitě není jednoduché napsat o tom knihu, která nepobuřuje a nestaví autora do pozice,,úchyla,,.
Knihu jsem poslouchala jako audio po té o mě na ní nalákala kolegyně z práce. Moc jsem nevěděla co od toho čekat takže jsem si říkala ze začátku že to bude fajn čtení. No jenže asi od půlky knížky už to tak fajn nebylo. Nemám k těmto lidem pochopení, ale on mě nějakým způsobem byl sympatický a říkala jsem si jak jedna blba shoda náhod dokáže udělat tolik škody. Ke konci se mě chtělo i brečet. A chyběl mě konec, na takové téma si myslím že by to chtělo více stránek.
(SPOILER) Kdybych věděla o čem kniha ve skutečnosti je, vyhnula bych se jí obloukem. Ale nakonec jsem ráda, že jsem jí přečetla, i když se jednalo o těžké téma. Nechci takové lidi chápat. Ale spisovatelka odvedla výbornou práci a donutila mě zamyslet se nad tím, jaké prokletí to je. Kdyby to skončilo tím, že se šel léčit, byla bych spokojená. Takhle přemýšlím kolik takto nemocných/neléčených lidí může být kolem nás.
Velmi zajímavá kniha. Poslouchala jsem audioknihu a zpříjemnila mi část dne. Až do té doby, než se děj zašmodrchal, to už nebylo tak veselé. Je dobře, že se takovému tématu autorka věnovala.
Petra Dvořáková patří mezi mé nejoblíbenější autorky. Naprosto mi vyhovuje její styl myšlení a psaní a asi nikoho, kdo mě zná, nepřekvapí mé stále nadšení pro její knihy :)
Zahradu jsem si zakoupila hned po jejím vydání. Bohužel ji stihnul stejný osud jako všechny mé knihy. Čekají na svou chvíli, pěkně ve frontě, na poličce, až přečtu všechny rezervace z knihovny. Že na ně přijde řada se stává opravdu jen vzácně, ale stává :)
Knihu jsem začala číst bez toho, že bych věděla, jakému tématu se Petra v této knize věnuje a až po několika stránkách jsem pochopila onu trnovou korunu na obalu knihy. Zaslíbený život Bohu u mě neustále vyvolává spoustu otázek. Ač jsem věřící a měla jsem možnost poznat a setkat se neformálně s několika knězi, stále pro mě má jejich práce, poslání a nadšení auru něčeho tajemného a nepoznaného. Moc se mi líbilo, jak je děj v této knize vystavěný a otevřený konec má pro mě poselství velké naděje.
Přiznám se, že bych si moc přála, aby byl zrušen celibát. Já totiž věřím, že by se tím spousta problému vyřešila.
Kniha o hledání ztracené identity a smíření se s vlastním já.
Jaroslav se po zpackané církevní kariéře vrací do svého rodného domu, který je spolu se zahradou stejně zanedbaný jako je on sám. Čím déle buduje svůj domov, tím více cítí příslib lepšího života. Až do dne, kdy si uvědomí, čím vlastně celou tu dobu je.
Silný příběh, který ve čtenáři vzbuzuje rozporuplné emoce. A já nemohu jinak než ho doporučit!
IG: @hanybooks
Vím, že tahle knížka se spíš líbí a chápu to, ale mně bohužel nesedla a asi bych ji nikomu ani nedoporučila.
Život je někdy nefér... A někdy i víckrát za život.
Z počátku to vypadalo na odpočinkovou knihu. Ale pak nastal zlom a bylo vše jinak. Pak už jsem se od knihy nemohla odtrhnout.
Jarkovi jsem fandila. Protože je to vlastně prokletí, žít takový život. Ani si to neumím představit.
No tak to bylo něco.. Chvílemi jsem myslela, že to budu muset odložit a přitom jsem se nemohla odtrhnout.
Druhá kniha od spisovatelky.
Tenká kniha, která v sobě skrývá tíživý a emotivní příběh.
I přesto jakým člověkem Jarek byl, svým způsobem jsem mu fandila, těsto, že se situace stávaly těžkými a on vždy padl,tak se zase zvedl. Svým způsobem to byl hodný člověk, ale i přesto, která rodina s dětmi by chtěla takového souseda?
O tenhle příběh možná ani opravdu nestojíte. Není to žádný happy end...Přesto má v sobě cosi, co nemůžete jen tak opominout. Při čtení kolem Vás chodí po špičkách naděje a vždycky když už je na dosah, proklouzne a schová se za další dno kam Jarek spadne. A tak čtete a čtete a snažíte se ji chytit, ale nejde to a Vy jste čím dál tím frustrovanější. Až přijde konec. Konec ve kterém přece jen možná svítá na lepší časy.
Přečteno skoro jedním dechem.
Další syrový a bolestný příběh, které autorka umí opravdu bravurně.
K Jaroslavovi cítím z pohledu člověka lítost, ale z pohledu matky odpor.
Neradostná, ale dobře napsaná kniha. Skrývá v sobě mnohé vůně a zvuky příměstské přírody v průběhu roku i jedno smutné tajemství.
Má v sobě jen malou naději a přitom celou zahradu.
Další těžký kalibr od Dvořákové.
Doufala jsem, ať se nestane už nic horšího a s Jarkem vše dobře dopadne, protože mi byl opravdu sympatický.
Zajímavý pohled na církev a její představitele, kteří jsou nakonec taky jenom lidi.
Poslouchala jsem jako audioknihu a nemohla jsem se odtrhnout. Skvěle napsané i namluvené. Je moc fajn přemýšlet o takto bolestných věcech i z pohledu těch, kdo tento danajský dar dostanou. Vřele doporučuji všem.
"A tak tam stojím schovaný mezi stromy v mlze a vím, že by mě Lucka neviděla, ani kdyby se na mě dívala. Protože dítě nemůže z podstaty věci nikdy zahlédnout dospělého člověka."
Jarek touží po vystoupení z církve začít žít konečně normální život ve zchátralém domku se zahradou, jež zdědil po prarodičích. Poměrně brzy však přichází střet s tvrdou realitou. Musí začít od nuly, všechno se naučit, ke všemu se dopracovat. Je naprosto bez zkušeností a životem nepolíbený. Chvílemi se zdá, že je šťastný, že si nachází přátele a že mu vlastně nic nechybí. Ale pak se jeho život začne sypat jako domeček z karet a postupně se přidávají další a další hrůzy, až to vypadá, že Jarek skončí zavalený pod hromadou kostlivců, co vylézají z jeho skříně.
Na tuhle knížku se mi jen těžko hledají slova. Autorka má prostě neskutečný dar psaní. Umí se dotknout velmi citlivými tématy nitra člověka. Celý příběh od prvních stránek mi připomínal jednu retro hru podobnou Pinballu, kdy je nejprve vymrštěna kulička (v knize kněz, co se rozhodne žít život normálního člověka), která pak propadá směrem dolů (jeho snaha do takového světa zapadnout, absolutně bez zkušeností) a cestu jí kříží nejrůznější překážky (sebeuvědomění, mezilidské vztahy, křivda, deprese, sebevražda). Dokáže kulička propadnout až dolů? - Dokáže Jarek unést tíhu, jakou mu život přinesl? Korunu (v tomto případě trnovou) celému příběhu nasadila ta perfektně vymyšlená obálka. Smekám pomyslný klobouk až k zemi. Myslela jsem, že Vrány už žádné další dílo od Dvořákové nepřekoná, ale Zahrada je na mém pomyslném žebříčku přeci jen ještě o stupínek výš.