Zahrada
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499054/bmid_zahrada-QKZ-499054.jpeg
4
2003
2003
Jak žít, když člověk dostane do vínku danajský dar? Dlouho neobývaná stará vila se zanedbanou zahradou. A jedna velká životní prohra navrch. Pětatřicetiletý Jaroslav Havlát se vrací do domu svého dětství ve chvíli vážného životního zlomu. Po zpackané „církevní kariéře“ hodlá začít nový život, poprvé konečně sám za sebe. Snad také s trochou naděje, ale především s nákladem vyhoření, samoty, s pocitem odcizení vůči všem a všemu. Jedinou laskavou náručí se mu stává zanedbaná zahrada a práce v ní. V odloučení mezi stromy, keři a květinami se pokouší znovu najít sám sebe a dát životu ještě nějaký smysl. Postupně se seznamuje se sousedy a stále víc začíná svému zvláštnímu odcizení přicházet na kloub. A s tím se dostavují i tísnivé konflikty, protože poznání sebe sama je děsivější, než dřív mohl snad jen tušit. Kudy vede hranice mezi odmítnutím a přijetím nepřijatelného? Najde se aspoň někdo, kdo mu porozumí a podá ruku? Existuje z této temné noci cesta ven?... celý text
Přidat komentář
Jaroslav skončil, ako kňaz a vracia sa do domu starých rodičov, ktorý bol dlhé roky neobývaný, takže si viete predstaviť, v akom stave, sa nachádza...
Postupne chce dať Jaroslav všetko do poriadku, hlavne teda záhradu, pretože na nej, si jeho babička s dedkom, dávali obzvlášť záležať.
V záhradkárčení, bol zrejme, ako ryba vo vode, avšak vzťahy s dospelými ľuďmi, mu moc nešli - hneď sa mi na tom niečo nepozdávalo.
Najskôr som si myslela, že je to aj kvôli tomu, lebo už mal plné zuby počúvania všetkých dospeláckych rečí z kostola, ale bohužiaľ, mýlila som sa a dôvod bol úplne iný.
Spoznal sa s deťmi susedov, Luckou a Filipom, a tam to všetko začína...
Zrazu mu nevadilo, že sa ho pýtajú rôzne veci a dokonca mu nevadil, ani kocúr, ku ktorému sa predtým správal škaredo - takže hneď ma napadlo, že tento chlap, nebude úplne v poriadku!
A bohužiaľ, som sa nemýlila!
A teda dosť sa čudujem, že mu susedia, po pár dňoch, odkedy sa spoznali, dajú postrážiť deti - pre nich v podstate, úplne cudzí človek...
Za mňa osobne musím povedať, že mi Jaroslava nebolo vôbec ľúto. Možno, keby vyhľadal nejakú odbornú pomoc, tak by som sa na neho dívala inak, ale absolútne sa nečudujem, ako zareagovali rodičia Lucky a Filipa.
Áno, snažil sa odolávať a nakoniec aj odolal, ale kto zaručí, že pri ďalšej príležitosti, to nedopadne horšie???
Ja by som za takého človeka, ruku do ohňa veru nedala!
Takže jediné, čo mi bolo ľúto, keď mu zničili voliéru, kde choval vtáčikov :(
A nakoniec sranda, že jediný, kto mu zostal, bol kocúr, ku ktorému sa správal škaredo.
Chvíli jsem si myslel, že Zahradu nedočtu. Jenom zvědavost mě nutila vědět, kam až autorka může dojít.
Pořád v rozpacích musím přiznat, že to bylo bolestné čtení.
Při čtení se ve mně pral soucit se vztekem, a přiznávám, že jsem nerozuměla sama sobě.
Po přečtení jsem v rozpacích kdo je tedy vinný a kdo je kat?
Vykreslení postav, emoce, které jsou z knihy cítit, popisy událostí - to všechno je na jedničku s hvězdičkou. Téma je velmi zajímavě pojato.
Trochu rozpaky.
Na jednu stranu je to skvěle napsáno, vykreslení postav snad nejde nic vytknout. Člověk s hlavním hrdinou žije a je mu ho vlastně líto.
Na druhou stranu jeho spojení s církví, byť přerušené, na mě působilo jako hodně velké klišé. Copak by se něco podobného nemohlo stát učiteli, lékaři nebo soudci? Takhle to působí jako takové ospravedlnění těch kněžích, kterým se toto stane.
Výborné jsou meditativní vsuvky, ve kterých hrdina dospívá téměř k identifikaci se zahradou.
Knihy Petry Dvořákové ve mně vždy vyvolají řadu emocí, které občas překvapí. Tato kniha se zabývá velmi těžkým tématem. Od počátečního odporu a zhnusení, se dostavuje lítost a zvláštní soucit. Příběh, ke kterému bych přistupovala běžné s řadou předsudků a jednoznačným odsouzením, mně donutil k zamyšlení!
Zahrada mě naprosto pohltila. Příběh, hlavní postava, styl psaní. Mám jen několik knih, díky kterým jsem mohla prožít zážitek takové intenzity, který ve mně rezonuje ještě několik týdnů a měsíců po té. Tahle kniha se k nim řadí. Téma, které se v beletrii objevuje zřídka, jestli vůbec, zachycené s citem, pokorou. Postava Jarka je mi velmi blízká, i teď po několika týdnech po přečtení se mi stýská. Děkuji autorce za napsání Zahradym.
Musím říct, že už se mi asi dlouho nestalo, aby se ve mně při čtení jedné knihy vystřídalo tolik emocí. Od pocitu, jak je to krásné a idylické, přes nejistotu, co asi přijde, následný vztek, šok a trochu zhnusení, až po lítost, smutek a bolest. Téma knihy je velmi těžké a kontroverzí a myslím, že ho Dvořáková zpracovala velmi citlivě a důstojně.
Po přečtení dvou knih od Dvořákové bych byla neměla čekat pozitivně naladěnou knihu... Světy jsou různé. Svět naplněný radostí, jiný pak bolestí. Je jasné, do kterého světa nás zavádí Dvořáková, resp. její Zahrada. Přitom právě zahrada v člověku budí pocity radosti, potěšení či dokonce euforie (u mé tchýně :). Tady alespoň přináší úlevu a možná i naději. Nebo taky způsob, jak druhému ublížit. Dvořáková vystavěla svůj sociopsychologický projekt na jednom z nejtěžších tabu katolické církve. Oprávněně tabu, chce se říct, protože jeho podstata budí všeobecný odpor a znechucení. Jenže bez diskuze a obeznamováním se s takovými tématy nelze čekat ani ozdravení společnosti, ani dosažení sebekontroly jedinců, kterých se bezprostředně týkají. Pouze jejich odsouzení. Dvořáková přitom nestaví tyto dvě strany na zcela opačné póly, kam se obvykle člověk coby vnější pozorovatel postaví. Nahlíží hluboko do duše dotčených jedinců, a co tam nachází, se nemusí lidem s jednoznačným postojem líbit. Na to potřeba říct, že člověk si svůj život nevybírá, stejně jako kvality, které dostane do vínku. Nehovořím o ospravedlnění, znechucení je zcela na místě, ale o zamyšlení. Že se může jednat o případy, kdy pomoc potřebuje nejen jedna strana, ale obě. Bezesporu zajímavá kniha.
Šokovalo mě téma, ale zpracování je fantastické. Je to vysvětlené tak citlivě, opatrně a pochopitelně a přitom čtivě. Chápala jsem obě zúčastněné strany konfliktu a Jaroslava mi bylo i líto, což mě samotnou překvapilo.
Hezky napsaná kniha na neveselé téma.
Jedna z nejlepších od autorky, všem doporučuji.
Silna kniha, napechovana tezkymi tematy, pritom ale napsana bez prilisne depresivni tize. Pani Dvorakova pise o zavaznych tematech tak nejak prirozene a s jistou empatii, ktera ctenari zprostredkovava novy uhel pohledu a snad i jiste pochopeni. Doporucuji.
Naprosto jsem nečekala, že s hlavní postavou budu soucítit a bude mi jí líto. Ale bylo to tak, krásně a citlivě napsaný příběh. Moje první (a určitě ne poslední) kniha od autorky. 5/5*
Bomba. Věcné a pravdivé. Žiju s církví již dlouho a snadno si dovedu představit, že někdo takto dopadne. Ale přitom hlavní postavu neodsuzuji, je umění to takto napsat.
Uf uf uf.
Zivot a lide v nem umi byt fakt kruti.
Za me je tato kniha asi to nejlepsi, co jsem od autorky cetla.
Pěkně a poutavě napsané ošklivé téma. Čtenář se nějak sune od nenávisti k lásce k Jarkovi. Dům hrůzy a zarostlou zahradu jako by člověk měl před očima.