Zahrada
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499054/bmid_zahrada-QKZ-499054.jpeg
4
1885
1885
Jak žít, když člověk dostane do vínku danajský dar? Dlouho neobývaná stará vila se zanedbanou zahradou. A jedna velká životní prohra navrch. Pětatřicetiletý Jaroslav Havlát se vrací do domu svého dětství ve chvíli vážného životního zlomu. Po zpackané „církevní kariéře“ hodlá začít nový život, poprvé konečně sám za sebe. Snad také s trochou naděje, ale především s nákladem vyhoření, samoty, s pocitem odcizení vůči všem a všemu. Jedinou laskavou náručí se mu stává zanedbaná zahrada a práce v ní. V odloučení mezi stromy, keři a květinami se pokouší znovu najít sám sebe a dát životu ještě nějaký smysl. Postupně se seznamuje se sousedy a stále víc začíná svému zvláštnímu odcizení přicházet na kloub. A s tím se dostavují i tísnivé konflikty, protože poznání sebe sama je děsivější, než dřív mohl snad jen tušit. Kudy vede hranice mezi odmítnutím a přijetím nepřijatelného? Najde se aspoň někdo, kdo mu porozumí a podá ruku? Existuje z této temné noci cesta ven?... celý text
Přidat komentář
Hezky napsaná kniha na neveselé téma.
Jedna z nejlepších od autorky, všem doporučuji.
Silna kniha, napechovana tezkymi tematy, pritom ale napsana bez prilisne depresivni tize. Pani Dvorakova pise o zavaznych tematech tak nejak prirozene a s jistou empatii, ktera ctenari zprostredkovava novy uhel pohledu a snad i jiste pochopeni. Doporucuji.
Naprosto jsem nečekala, že s hlavní postavou budu soucítit a bude mi jí líto. Ale bylo to tak, krásně a citlivě napsaný příběh. Moje první (a určitě ne poslední) kniha od autorky. 5/5*
Bomba. Věcné a pravdivé. Žiju s církví již dlouho a snadno si dovedu představit, že někdo takto dopadne. Ale přitom hlavní postavu neodsuzuji, je umění to takto napsat.
Uf uf uf.
Zivot a lide v nem umi byt fakt kruti.
Za me je tato kniha asi to nejlepsi, co jsem od autorky cetla.
Jakože fajn, civilní, atypická optika, která přitom zvládá polárně nepřevrátit role, ale přece jen mi chybí nějaké nadstavbové, netruistické sdělení.
Mé první setkání s autorkou Petrou Dvořákovou. Když jsem si knihu brala do rukou, nic jsem o ní nevěděla. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na styl psaní, ale po pár stránkách jsem se do příběhu začetla a šlo to jako po másle.
Zprvu se může zdát, že se jedná o prachobyčejný příběh.. nenechte se zmást. Krátký příběh Jaroslava je plný strastní, smutku, zoufalství a smůly. Ten chlap to neměl a nemá v životě jednoduché. Může si za to do jisté míry sám nebo má prostě fakt jen obrovskou smůlu?
Asi v 1/3 knihy přišel moment, kdy jsem se u čtení začala nudit, tuhle chvilku jsem překonala a pak už se příběh četl zase hezky.
Kniha mě ani nepřekvapila, ani nezklamala. Věřím, že autorka má na svědomí další knihy, které na mě čekají a které si užiju více.
Petra Dvořáková umí opravdu tnout do živého. V knize je hned několik tíživých témat. Církev, ostatně tak jako každá organizace, pouze zneužívá důvěřivosti lidí. Bylo zde krásně popsáno, jací tito lidé ve skutečnosti jsou. Víru musí najít každý sám v sobě. Všeobecně nemám příliš velkou důvěru v kněží, protože celibát považuj za něco nepřirozeného, což se ve velké míře projevuje jejich určitou deviací. To procento takto postižených kněží, bude podle mě obrovské. Ačkoliv byl Jaroslav obviněn neprávem, určitě není bez viny. Na konci jsem měla slzy v očích. Příběh mi nebyl lhostejný a za to vděčím paní autorce, kterou tímto prohlašuji za naší nejlepší spisovatelku. Audiokniha je také velice vydařená a načetl ji pan Ondřej Novák.
Autorka se ve čtenáři snaží vyvolat otázky ohledně morálního postavení hlavního hrdiny a zanechala otevřený konec, který nás nabádá k zamyšlení nad tím, zda je hlavní postava spíše obětí či viníkem... Osobně vnímám, že by kniha mohla lépe prozkoumat různé aspekty zmiňované problematiky - ale to bych pravděpodobně měla zvolit jiný typ literatury.
(SPOILER)
Autorčiny knihy jsem si moc oblíbila, stejně jako jiné jsem Zahradu přečetla jedním dechem. Musím říct, že první část knihy mně mluvila z duše, To rozčarování hlavního hrdiny z církve, kam lidé přijdou, vyzpovídají se a mohou hřešit dál a klidně ještě víc, pomlouvají se mezi sebou, nejsou schopni pochopit nějakou odlišnost, chodí do kostela jen z nutnosti, Jindřichovo a biskupovo nucení a naléhání, že nemůže jen tak z církve odejít, že všechno dělá špatně.
Přesto, že mi hlavní hrdina byl sympatický, nějak jsem cítila, že ani s ním není všechno v pohodě, život se sním nemazlil a měl v sobě ukryté nějaké démony. Po provalení se s démony pere statečně, avšak lidi okolo ho odsuzují, nikdo ho nedokáže pochopit, pomoci mu. Autorka zde opět mistrně vystihla vnitřní svět postavy i uvažování okolí.
Už od začátku knihy bylo cítit, že je tam něco špatně. Kniha je o sebepoznání, vnitřních démonech a nepochopení. Oceňovala jsem to vlastní sebeodsouzení a snahu o sebenápravu - a díky tomu se následně s hlavní postavou i trápila, když byl ostatními odsuzován _vlastně neprávem_. Zpětně se mi zdá až neuvěřitelné, že jsem dokázala s takovým člověkem soucítit a litovat za úděl, který mu byl do vínku vložen, už jen to značí, jak dobře je kniha napsána.
Téma je neotřelé, ale neřekla bych, že ho autorka správně uchopila. Hlavnímu hrdinovi jsem nerozuměla a rozhodně mi nebyl sympatický. Celkově se mi nelíbílo, že se jeho sexuální orientace zlehčuje. To, že doteď nikomu neublížil, není zárukou, že se tomu tak nestane v budoucnosti. Sexuální pud je velmi silný a skoro nikdo ho nedokáže ovládat. Léčba u psychologa a sexuologa mi v tomto případě přijde nezbytná. Rozhodně bych tedy nechtěla mít pána za souseda, zvláště pokud bych měla 2 malé děti. To, že zatím nikomu nic neudělal, by mě asi neuklidnilo.
Když jsem se pustila do čtení této knížky, vůbec jsem netušila, o čem je. Sáhla jsem po ní hlavně kvůli autorce, protože Petra Dvořáková je sázka na jistotu a její knihy mám moc ráda.
Námět kněze, který opustil kněžskou službu a chce začít nový život, mi přišel zajímavý, ale pak jsem se začala trochu nudit. Do okamžiku, než autorka odhalila pravý námět knihy. Slovy hlavního hrdiny autorka velmi citlivě, uvěřitelně a lidsky popisuje, čím si takový člověk kvůli svému "údělu" prochází, jeho pocity beznaděje a nepochopení a pohrdání ze strany společnosti.
Tahle knížka je sice tenká, ale téma hutné a k zamyšlení.
Kniha vypráví příběh o muži, který dostal dům po babičce a dědovi. V tomto domě a ještě více na jeho zahradě se odehrávalo dětství hlavního hrdiny. Po x letech se vrací zpět a nechává za sebou svůj dosavadní život.
Toto jeho rozhodnutí se zdálo jako to nejlepší co mohl udělat, jenže co vše objeví v něm samém zahrada a tento dům? Jaké pocity probudí sousedovic děti a nevinné hry?
Musím říct, že tento příběh se mě dotkl mnohem více než třeba kniha Vrány.
Moc se mi zde líbil pohled onoho muže jak pomalu odhaluje své vnitřní démony a jak moc se jim snaží bránit. Jak sám si uvědomuje, že je něco špatně.
Svět nám ukazuje predátory jen z jednoho úhlu pohledu a to toho nejhoršího, ale to že vlastně muže být takový i náš soused, který s tím celý život bojuje a my o tom nemáme ani páru, to nám nikdo nepoví.
Kniha se mi nečetla lehce, ale moc se mi líbilo jakým stylem byla zpracována, že se z hlavního hrdiny nestal záporák.
Kontroverzná téma, ktorá vždy dokáže vyburcovať reakcie, ale to je asi všetko, čo ma na knihe zaujalo. V tomto prípade sa autorke nepodarilo dostať mňa ako čitateľku do hlavy hlavnej postavy tak, aby som úplne pochopila jej postoje alebo konanie. Má to byť obvinený alebo obeť ?
Mám pocit, akoby ani sama autorka nevedela rozlúštiť túto otázku.
Ťažký námet, ktorý sa podľa môjho názoru nepodaril autorke dostatočne spracovať tak, aby bol pre mňa presvedčivý a hlavne uveriteľný.
Když jsem dočetl předchozí knihu, chtěl jsem ať mi žena zapůjčí něco "z její knihovny", něco odpočinkového. Čekal jsem (nejen podle růžového obalu) nějakou romantickou povídačku, a tak jsem byl hodně překvapenej, o čem vlastně knížka byla. Ze začátku na mně knížka působila tak nějak depresivně optimisticky (ruku na srdce, kdo z nás dostane možnost začít "nový život"), ale postupem příběhu se optimismus těžce vytrácel, až k (částečně) hořkému konci.
Nic to nemění na tom, že se kniha velmi dobře čte, autorka dávkuje příběh tak poutavě, že jsem knihu přečetl takřka "na posezení" (známe to všichni, teď to nemůžu odložit, ještě se musím dozvědět, co bude na další stránce, že ano)... K plnému počtu hvězdiček mi ale přece jen něco chybělo - možná happyend? Kdoví..
Po přečtení zdejších komentářů jsem měla z knihy trochu strach. Obávala jsem se nějakých podrobných, nechutných popisů. Ale ne. Kniha je napsána právě bez těchto věcí a přesto je zde naprosto přesně popsán pocit samoty, nepochopení, úzkosti...Už od začátku člověk tak nějak tuší, že tohle bude hodně špatné...že hlavní "hrdina" nedopadne dobře. Uff! Silná knížka.
Štítky knihy
česká literatura faráři tajemství katolická církev samota společenské romány české romány
Moc smutný příběh.