Zahrada v měsíčním svitu
Corina Bomann
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410412/bmid_zahrada-v-mesicnim-svitu-Qg8-410412.jpg
4
360
360
Když antikvářka Lilly dostane darem staré housle, které jí údajně patří, je velice zmatená. Neumí si vysvětlit, proč právě ona má zdědit - jak se záhy ukáže – velice slavný nástroj. Cítí však, že ty housle změní její život, když se pokusí záhadu vypátrat. Vydá se po stopách odkazu úchvatné houslistky, které nástroj kdysi patřil. A brzy odhalí tajemství, které nejen její minulost ukáže v úplně jiném světle.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2019 , Knižní klubOriginální název:
Der Mondscheingarten, 2013
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi ze začátku dost špatně četla, protože v ní probíhalo moc dějových linek a hrozně mě to mátlo. Příbuzenský vztah mezi Rosou a Helen mi byl hned jasný, takže vlastně nechápu, proč to také hned nenapadlo pátrací skupinu.
Krásný námět, celý příběh byl vlastně krásný, jen zpracování hodně pokulhávalo, za což určitě může i překlad. Ač Lilly bylo kolem čtyřicítky, často jsem měla pocit, že čtu o puberťačce. Vyjadřování a chování postav především v současné linii bylo dětinské. Celá tato linie mi přišla až moc červená (knihovna). Minulost se mi zdála mnohem zajímavější i emotivnější, jen ten styl psaní mi vůbec neseděl. Příliš mnoho náhod odpovídá výše zmíněnému žánru, přitom si však myslím, že román měl potenciál mnohem vyšší...
Příjemné a odpočinkové čtení, historický příběh ze Sumatry o houslistce Rose Gallwayové se mi moc líbil a jak to u podobných knih bývá, tak příběh z minulosti se mi líbí víc než příběh Lilly, který je ze současnosti. Lilly měla opravdu velké štěstí, že se jí příběh povedl poskládat dohromady, bylo to hodně o náhodných a vlastně osudovych setkáních, řekla bych, ze příběh byl na nich vystavěn. Nicméně ráda si přečtu i ostatní knihy této autorky.
Ano, souhlasím s některými komentáři, že má hlavní hrdinka až moc štěstí při svém pátrání po původu houslí… ale proč ne? Podle mě by se měli všichni chovat mile a ochotně k ostatním a pomoct když je to v jejich silách. Pak by to pro nás nebylo tak nereálné, že se někdo cizí chová hezky k někomu cizímu. Pro mě příjemné čtení s pár až moc telenovelovými prvky.
V létě je doba odpočinkového a romantického čtení - a tak jsem odložila Michelangela a pustila se do čtení o původu starobylých houslí....
Pěkně sestavený a prolínající se příběh mne navedl k cestování /aspoň po mapě v době zmatků kolem covidu /....
A tak jsem se z Berlína dostala do Anglie, dále pak do italské Cremony - matky všech starých a kvalitních houslových nástrojů - a skončila jsem na exotických indonéských ostrovech ....
Vyprávění o precizních houslových interpretkách se mi líbilo - a ráda jsem si poslechla houslový koncert Vivaldiho ....jen tu tajemnou sonátu jsem neobjevila ...
Bylo to pěkné odpočinkové čtení za zvuků hudby....
Knížka pro milovníky předvídatelných romantických příběhů, což není můj šálek čaje.
Dočetla jsem ze zvědavosti, jak to s houslemi dopadne, přiznám se, že rozvláčné a zdlouhavé pasáže typu mám mu napsat mail nebo zavolat a kdy s ním asi půjdu na večeři jsem přeskakovala..., ale za připomenutí Vivaldiho čtyř ročních období a za zajímavý nápad s houslemi s růží dávám 3*.
...Pátrání po historii krásných, starých houslí, které dostane hlavní hrdinka od záhadného muže který tvrdí, že jí patří. A následné nalezení notového listu se skladbou : Zahrada v měsíčním svitu ji zavedou Anglie k její přítelkyni, kde se cesta mění na delší putování na Sumatru, odkud pocházela původní majitelka houslí Rosa Gallwayová... Knížka je napsaná retrospektivně, takže současně sledujeme i smutný příběh Rosy...knížka se mi líbila, ráda se k ní zase někdy vrátím
Nechápu, proč má tato kniha nejen tak málo %, ale také čtenářů, zvláště když ji srovnám s nedávno dočtenou knihou od Iony Grey, která u mne propadla….
V této knize je nejen opravdu zvláštní a originální nápad ohledně historie houslí, ale především příběh vlastně ve 3! časových rovinách bráno generačně. Tohle, když někdo „uhlídá“ kdy má co prozradit, aby to zůstalo stále tajemné a kdy už máte vědět, že úspěchu v hledání bylo dosaženo a stále má čtenářskou pozornost to klobouk dolů!! Proč pochybovat kolik má postava „štěstí“ při hledání nebo že potká milé a nápomocné lidi? Jsme až tak zdeptaní dobou, lidmi, společností?
Za mne jediná „výtka“, a to je silné slovo je že postavy řešily určitou situaci tím, že buď utekly nebo někoho „vyhodily“ ze života. Myslím, že každý čtenář to pozná, ale také zná…. Důvody jsou stejné v knize jako v realitě :o) Zkuste být součástí tohoto krásného příběhu, především ze začátku 20.století a nechte na sebe působit záhadu i kouzlo doby. To vše se autorce prostě povedlo!!
Příběh velmi zajímavý, líbilo se mi vraceni do minulosti a rozkrývání tajemství houslí. Ale chyběly nějaké zádrhely. Měla jsem pocit, ze hrdinka měla moc štěstí, ale přála jsem jí to, ne,že ne ???? Kniha se mi moc dobře četla.
Další nádherná kniha, která mne hned od začátku strhla do svého víru a nepustila až do úplného konce. Tentokrát je v ní sice trochu moc náhod, které se projeví hlavně v závěru vyprávění, ale to autorce s lehkým srdcem odpustím ;-). Protože jinak je kniha neskutečně čtivá a osudy, o kterých pojednává, strhující. Autorka zde rozvinula tři linie, které spolu nejdřív (aspoň zdánlivě) nemají nic společného. Ale postupně a na konci už úplně se propojí do jednoho jediného příběhu. Nejvíc mne zaujal příběh Rose, který začíná v roce 1902. Linka ze současnosti, tj. z roku 2011, je však tentokrát také dobře rozvinutá. Lilly se s podporou své přítelkyně Ellen vydává po stopách houslí, které jí byly vtisknuty do rukou se slovy, že jí patří... Kniha je opravdu krásná, ale většina osudů v ní končí tragicky. A na závěr mi bylo smutno a líto všech těch, které potkal nešťastný osud. A že jich byla celá řada... A ještě jednu skutečnost musím ocenit - autorka vždy všechny linky krásně uzavře, i když už to čtenář skoro ani nečeká. A to je mi opravdu moc sympatické ;-). Kniha si pět hvězdiček plným právem zaslouží, doporučuji ji hlavně romantickým duším - a já definitivně autorce zachovám věrnost a časem si zase nějakou její další knihu přečtu.
Retrospektivní pohled do roku 1902 a 1910 přináší čtenáři opravdu parádní zážitek, kdy příběh třemi linkami postupně odkrývá tajemno. Rozhodně to není poslední kniha, kterou jsem od Coriny Bomann přečetla.
Moje první setkání s autorkou a rozhodně ne poslední... Miluju retrospektivní příběhy. Kniha skvěle napsaná, napínavá, čtivá - prostě vše co mám ráda. Doporučuji.
Námět hezký, historická linka zajímavá a poutavá, ale k tomu navázaný příběh ze současnosti opravdu nezaujal. Celkový dojem snížil velmi kostrbatý překlad.
Velmi zajímavý námět a hezký romantický příběh. Akorát bych jednu nevhodnou scénu smazala...
Opět autorka napsala krásný příběh, kde se střídá minulost se současností, je zde popsána krásná příroda exotické země a je rozluštěno tajemství nádherných, starých houslí.
Suverénně má nejlepší kniha roku 2020. Napsána dokonale. Téměř jsem se nemohla odtrhnout. Miluju retrospektivu. Dva příběhy dvou neobyčejných žen. Vřele doporučuju!
Štítky knihy
Indonésie německá literatura Itálie hudební nástroje historické romány prolínání minulosti a současnosti
Autorovy další knížky
| 2014 |  Motýlí ostrov |
| 2015 |  Zahrada v měsíčním svitu |
| 2018 | Čas vlčích máků |
| 2017 | Vůně jasmínu |
| 2020 | Agnetino dědictví |
Hezká romantická oddechovka, která má zápletku a není přeslazená. Jen ten konec je hodně náhod, ale jinak napínavé pátrání po majitelce houslí. Prolínání času mě baví, nejvíc mě bavil osud Rosy.