Zahradní slavnost / Odcházení

28.05.2023

Zahradní slavnost jsem četla už kdysi dávno, ale poněkud jsem ji pozapomněla. A Odcházení jsem nečetla nikdy. Tak jsem si říkala, že by bylo fajn jednu hru si připomenout a s tou druhou se seznámit. A bylo to setkání vcelku příjemné, i když tematicky dosti závažné.
Zahradní slavnost zobrazuje bezúčelnost a bezobsažnost některých úřednických šimlů, které se tváří důležitě, ale za rádoby důležitými a vzletně znějícími frázemi úředníků či papalášů se skrývá jen prázdnota a nenaplněnost. Výsměch v podobě jednání našeho hlavního hrdiny jen dokazuje tuto prázdnotu a nenaplněnost. Pravdou však je, že se mi tato hra v některých momentech nečetla zrovna snadno, musela jsem si některé repliky číst víckrát, abych porozuměla. Václav Havel byl mistr slova, to bezesporu. Postavy tu doslova žonglují se slovy, šermují s nimi a bodají se jimi navzájem a já se občas přistihla, že nestíhám. Ale to je především chyba na mé straně.
Odcházení se mi zdálo čtenářsky trochu přístupnější a srozumitelnější. Toto drama pode mého poodhaluje jednak těžkosti toho, když člověk po letech odchází z funkce - resp. co člověk prožívá, když odchází. s čím se smiřuje, nad čím přemýšlí, jaké má možná očekávání, na co naopak vzpomíná a jak sebereflektuje svoji činnost. A jak jsme vlastně každý nahraditelný, jako by po nás vlastně nic nemělo zůstat a že nový, nastupující osoba převálcovala vše, co po nás zůstává. A co když odcházející člověk žil po celou dobu v bublině a až se svým odchodem zjišťuje, co o něm lidé soudí? Spousta, spousta otázek, každý si odpovědět musí sám. Budu si muset Odcházení asi ještě jednou přečíst - domnívám se, že mi některé věci asi unikly.
Nicméně za pozornost tyto dvě hry určitě stojí a určitě je mohu doporučit. Jen je třeba větší trpělivosti a většího soustředění, aby člověk porozuměl. Toto není literatura určená k odpočinku, to dozajista ne... Ale za přečtení stojí.

13.10.2022

Velice mě obě hry bavily. Již od střední školy se k nim ráda vracím.

15.06.2022

Dvojitý Havel nebyl k zahození. Obě hry mě stejně tak něčím oslovily jako i k závěru nebo i průběhu nedostaly tak moc, jak bych chtěl. Obě tak nějak absurdní, nějaké méně jiná více. Humor na místě, pointa méně. I tak děkuji.

13.04.2022

Divadelní hry, které od sebe dělí půl století. Určitě byly obě hry myšleny absurdně ale dalo by se skoro říci že jsou realitou. Hlavně hra Odcházení by mohla být obrazem dnešní politiky.
Chvilku mi trvalo přizpůsobit čtení knize - je psaná jako scénář.
Podle mého názoru také záleží na věku čtenáře jak knihu pochopí

19.07.2021

V této knize se nachází 2 hry – ZAHRADNÍ SLAVNOST a ODCHÁZENÍ.

ZAHRADNÍ SLAVNOST je prvotina (1963). Tato hra má 4 dějství. Hra je karikaturou byrokratické společnosti, kde se mluví o nesmyslech. Ve hře jsou použita stupidní přísloví, různé slogany a fráze (Kdo se hádá o komáří řešeto, nemůže tančit s kozou u Podmokel! Ani kolínští husaři nechodí do lesa bez obojku! Kdo ví, kde má čmelák žihadlo, tomu nejsou kalhoty nikdy krátké! Žabinec bez brčka neusmažíš!). Jazyk má funkci nedorozumění. Některé repliky jsou ve slovenštině nebo ruštině. Tato hra se mi četla docela těžce, zejména třetí dějství, které bylo pro mě hodně složité. Některé myšlenky jsem pochopil, některé jsem asi nepochopil a popravdě řečeno jsem neměl ani energii je pochopit a přál jsem si, ať už je závěr hry. Celkové hodnocení: 50 %

Citáty z hry, které mne oslovily:

Umění by se mělo stát organickou součástí života každého z nás –

V člověku není nic trvalého, věčného, absolutního, člověk je neustálá změna, hrdě znějící změna, ovšem!

Nevím, jestli vy chcete víc být nebo víc nebýt, a kdy chcete být a kdy nebýt, ale já chci být pořád, a proto musím pořád tak trochu nebýt – člověka totiž, když občas tak trochu není, vůbec neubude! A jestli v tomto okamžiku poměrně dost nejsem, ujišťuji vás, že brzy budu možná daleko víc, než jsem kdykoli dosud byl – a pak si o tom všem můžeme ještě jednou popovídat, ale na poněkud jiné platformě!

Hra ODCHÁZENÍ (2007) se mi četla mnohem lépe než Zahradní slavnost. Jedná se o poslední hru, kterou Václav Havel napsal. Hra má 5 dějství. Líbilo se mi, že byl do této hry zakomponován HLAS, který komentoval hru. Celkové hodnocení: 80 %

Citáty z hry, které mne oslovily:

Důležitější přece je, co člověk reálně pro své bližní dělá a jaký má reálný vliv, než z jakého místa to dělá či jaký je zrovna název jeho funkce.

Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!

V závěru knihy se nachází kapitola ŽIVOT A DÍLO V DATECH.

Myslím si, že Havlovy hry si naleznou čtenáře, ale asi to nebude čtení úplně pro každého. Hry spadají do kategorie absurdní drama. V hrách se objevují politické otázky a Václav Havel do svých her vkládá svou osobnost. Celkově jsem pochopil smysl her, jen zpracování u hry Zahradní slavnost mi docela pořádně zamotalo hlavu. Je to o větším přemýšlení a soustředění. Možná se časem podívám na tyto hry. Mám dojem, že jsem v minulosti viděl film Odcházení, ale už je to hodně vzdálená doba.

Václav Havel je nejhranějším a nejpřekládanějším českým dramatikem 20. století, překonal dokonce Karla Čapka. Upřímně řečeno nevím, jestli se ještě pustím do dalších Havlových her a pokud ano, tak až za nějaký čas.

11.04.2021

Velmi vypečená dramata, jedno přece jenom absurdnější než to druhé, nicméně ve výsledku jsou obě skoro realistická!
Zahradní slavnost je ten divnější kus, v němž se likvidují Likvidační úřady, Hugo hraje šachy sám se sebou a spí se ve špajzu. Cesta na vrchol nevrcholovým způsobem, ale pouhý odposlechem plytkých frázích a bizarních promluv. Identita zmizelá a systém pohlcující. Bomba! A co se mi líbí velmi, že to není pevně upnuté k nějaké historické události/totalitě. Vlastně mi hra mnohem víc připomínala západní společnost a řadový domky a třícentimetrový trávník. Jazyk a komunikace selhává, ale tahle hra rozhodně ne.
Poslední Havlova hra odcházení je takovým lehce sebekritickým kouskem a ukázkou, že tam nahoře jsou čachry machry na denním pořádku, autobiografické velmi lehce (Klein Klaus atd.). Spousty citací i odkazů, některým jsem snad i rozuměl, takže sláva (odehrává se to v sadě a každou chvíli tam někdo někomu nabízí višně, na to jsem musel přijít snad i já). Za mě jsou výborné i komentující repliky Hlasu, který peskuje postavy a zhodnocuje scény.
A všechno je to navíc humor. Bavil jsem se a to i v pouhé psané formě. Chci dalšího prezidenta dramatika.

(...) Oba tak nějak zapomněli, že v budoucnu se bude umění s technikou doplňovat – lyrickoepické verše pomohou při chemizaci likvidační praxe – periodická soustava prvků pomůže rozvoji impresionismu – na každém technickém výrobku bude zvláštní ploška, vyhrazená pro účinný estetický vjem – komíny atomových elektráren budou pomalovány našimi nejlepšími krajináři – dvacet tisíc mil pod mořem budou čítárny přístupné všem – diferenciální rovnice se budou psát ve verších – na střechách cyklotronů budou divadla malých forem – a v nich se budou recitovat diferenciální rovnice – tak nějak lidsky, ne?
(s. 29-30, Zahradní slavnost)