Zahradní slavnost / Odcházení přehled
Václav Havel
Zahradní slavnost, která znamenala významný přínos české dramatice a přinesla osobitou českou podobu absurdního dramatu při svém uvedení v pražském Divadle Na zábradlí v šedesátých letech, stála na začátku cesty Václava Havla – dramatika. Její ostrý vhled do sféry politiky jakoby předznamenal životní cestu dramatika, disidenta, vězně režimu i prezidenta. Drama Odcházení, které vzniklo na sklonku autorova života, uzavírá jeho cestu dramatika i politika zároveň. Obě hry jsou nadčasové, zároveň jsou významným svědectvím své doby.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zahradní slavnost / Odcházení. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Dvojitý Havel nebyl k zahození. Obě hry mě stejně tak něčím oslovily jako i k závěru nebo i průběhu nedostaly tak moc, jak bych chtěl. Obě tak nějak absurdní, nějaké méně jiná více. Humor na místě, pointa méně. I tak děkuji.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zahradní slavnost / Odcházení v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 49x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Knihotéce | 7x |
v Chystám se číst | 11x |
v Chci si koupit | 9x |
Autorovy další knížky
1975 | Audience |
2010 | Zahradní slavnost |
1989 | Moc bezmocných |
1990 | Dálkový výslech |
2003 | Pižďuchové |
Zahradní slavnost jsem četla už kdysi dávno, ale poněkud jsem ji pozapomněla. A Odcházení jsem nečetla nikdy. Tak jsem si říkala, že by bylo fajn jednu hru si připomenout a s tou druhou se seznámit. A bylo to setkání vcelku příjemné, i když tematicky dosti závažné.
Zahradní slavnost zobrazuje bezúčelnost a bezobsažnost některých úřednických šimlů, které se tváří důležitě, ale za rádoby důležitými a vzletně znějícími frázemi úředníků či papalášů se skrývá jen prázdnota a nenaplněnost. Výsměch v podobě jednání našeho hlavního hrdiny jen dokazuje tuto prázdnotu a nenaplněnost. Pravdou však je, že se mi tato hra v některých momentech nečetla zrovna snadno, musela jsem si některé repliky číst víckrát, abych porozuměla. Václav Havel byl mistr slova, to bezesporu. Postavy tu doslova žonglují se slovy, šermují s nimi a bodají se jimi navzájem a já se občas přistihla, že nestíhám. Ale to je především chyba na mé straně.
Odcházení se mi zdálo čtenářsky trochu přístupnější a srozumitelnější. Toto drama pode mého poodhaluje jednak těžkosti toho, když člověk po letech odchází z funkce - resp. co člověk prožívá, když odchází. s čím se smiřuje, nad čím přemýšlí, jaké má možná očekávání, na co naopak vzpomíná a jak sebereflektuje svoji činnost. A jak jsme vlastně každý nahraditelný, jako by po nás vlastně nic nemělo zůstat a že nový, nastupující osoba převálcovala vše, co po nás zůstává. A co když odcházející člověk žil po celou dobu v bublině a až se svým odchodem zjišťuje, co o něm lidé soudí? Spousta, spousta otázek, každý si odpovědět musí sám. Budu si muset Odcházení asi ještě jednou přečíst - domnívám se, že mi některé věci asi unikly.
Nicméně za pozornost tyto dvě hry určitě stojí a určitě je mohu doporučit. Jen je třeba větší trpělivosti a většího soustředění, aby člověk porozuměl. Toto není literatura určená k odpočinku, to dozajista ne... Ale za přečtení stojí.