Zápisky cestujúcej mačky
Hiro Arikawa
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451579/bmid_zapisky-cestujucej-macky-I0t-451579.jpg
4
386
386
Niekedy musíme všetko opustiť, aby sme našli pravý domov... Túlavého kocúra Nanu jedného dňa postretne nečakané šťastie. Spriatelí sa s mladým mužom Satoruom, ozajstným milovníkom mačiek, u ktorého nájde ideálny domov. Aspoň to tak vyzerá, no len do chvíle, keď mu Satoru z ničoho nič oznámi, že sa musia rozlúčiť. A tak spolu nasadnú do striebornej dodávky a vydajú sa na výlet naprieč Japonskom s jasným cieľom – nájsť kocúrovi nového pána. Navštívia Satoruových starých priateľov: prvého detského kamaráta Kósukeho, farmára Jošimineho či majiteľov zvieracieho hotela Sugi a Čikako, kde sa Nana dokonca spriatelí so psom. Ich cesta je plná krásnych chvíľok, spomienok a zážitkov, o akých sa kocúrovi ani len nesnívalo. Čo to však celé znamená? Prečo sa Satoru vzdáva najobľúbenejšieho tvora, s ktorým prežil päť nádherných rokov? Na to existuje bolestná odpoveď, ktorá dokáže zlomiť aj mačacie srdce. Poetický príbeh o hlbokom priateľstve zvierat a ľudí, ktorý dojíma čitateľov na celom svete.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , LindeniOriginální název:
Tabineko Ripóto / 旅猫リポート, 2011
více info...
Přidat komentář
Tohle mne úplně dostalo. Na začátku skvělý autentický kocour a potom konec. Ten konec. A to jsem si myslela, že to budou veselé střípky z cestování s kočkou. Byly vlastně taky. Ale v té tenké knížce je toho mnohem, mnohem víc.
Kniha je příjemné lehké čtení ale nijak mě nenadchla. Začátek velice zajímavý, i samotné putování ale následně se celé téma neustále opakuje a nevidím zde žádný dynamický vývoj. Ke konci mě kniha opravdu nebavila, přišlo mi to spíše jako dětské čtení.
Milá knižka, ktorá neurazí, ale ani mimoriadne nenadchne. Vhodná cieľová skupina sú podľa mňa menej nároční, alebo menej skúsení či mladší čitatelia.
Príbeh je priamočiary, do hĺbky sa veľmi nedostáva, dialógy a konanie jednotlivých postáv je predvídateľné a často príliš šablónovité.
Každopádne, čas pri tejto knihe za stratený nepovažujem. Náročnejšie diela je dobré občas poprekladať práve takýmito milými dielkami.
Plusom pre mňa bolo tiež prostredie, v ktorom sa dej odohrával, o Japonsku neviem absolútne nič, v tomto smere ma kniha rozhodne obohatila.
Úžasná a dojemná knížka o Kocourkovi a jeho člověku. I když mi celkem brzy došlo o čem knížka bude, nezkazilo to celkový dojem ze čtení a na konci mi i slzy ukáply. Vyprávění z pohledu kočky mě moc bavilo a celkově psychologická stránka knihy mě potěšila.
Určitě doporučuji, protože některá místa stojí za zamyšlení.
Bože jak já brečela ke konci. Pravdu, jak to je, se čtenář dozvídá postupně, rozhodně ne násilným způsobem, to mi neskutečně vyhovovalo. Příběh mě pohltil a nepustil. Víc takových nádherných knížek nejen pro milovníky koček <3 .
Satoru Mijawaki jednoho dne zachrání toulavého kocourka a postupně si ho ochočí. Pojmenuje ho Nana, oblíbí si ho a vezme si ho k sobě do bytu, kde o něj s láskou pečuje. Velice mu připomíná kočku, kterou měl v dětství. Po několika letech Satoru sbalí do své stříbrné dodávky pár důležitých věcí a spolu se svým kočičím přítelem se vydá na cestu, během níž se setkává s kamarády z dětství. Nana poznává, že se mu Satoru nenápadně pokouší najít nového paníčka. Kvůli špatné finanční situaci se prý musí přestěhovat do jiného bytu, kde jsou však kočky zakázané. Bystrému kocourkovi se tento důvod ale moc nezdá. Tuší, že by ho jeho milující páneček jen tak neopustil. Cítí, že hledání nového kočičího domova má mnohem smutnější a tíživější příčinu..
Kočka na cestách je krátký román o přátelství člověka a jeho věrného zvířecího kamaráda. Autorka zde také jemně vykresluje vztahy a city mezi lidmi, nechá čtenáře vnímat jejich emoce. Za jednoduché vyprávění dokáže schovat silnou myšlenku. Příběh vyprávěný z kočičí perspektivy přelouskáte rychle, jenom upozorňuji citlivější povahy, aby si hlavně ke konci knížky nachystaly pro jistotu pár kapesníčků..
4/5 *
Úžasně zpracovaná kniha s dějem, který nejenom že pohladí na duši, ale taky vás zanese do úplně jiného světa. Do světa, který vnímáme z kočičí perspektivy. Je neuvěřitelné, jak si zvířata dokáží vytvořit s daným člověkem tak silné citové pouto, ale aby daným vztah fungoval je důležité ho udržovat nad hladinou i z pohledu vlastníka daného zvířete.
Musím se přiznat, že už hodně dlouho mě žádná z knih nerozplakala jako právě tato. Při jejím čtení, víceméně v autobusech, se mi hnaly slzy do očí. Proto jsem knížku dočítala na několikrát a poté raději z pohodlí domova.
Daný titul jsem si vybrala díky názvu, vlastním dvě kočky a proto k nim, jako ke zvířatům, mám hodně blízký vztah. Ale když to porovnám se Satoruem, jeho přáteli a Nanou, nikdy takový silný vztah nenaleznu. Líbilo se mi, jak postupně do sebe příběhy začaly zapadat jako kostky z lega.
Určitě doporučuji přečtení, za mě jedna z nejlépe napsaných knih, posledních let.
Za tou vší pohodou, kdy spolu Satoru a Nana cestují po celém Japonsku v jejich stříbrné dodávce, plují na lodi a sledují krajinu plnou fialových a žlutých květin či obrovskou dvojitou duhu nebo kolouška s rodinou, se skrývá hloubka a bezmoc se smutkem a vyrovnání se s těžkou, nejtěžší životní situací.
Příběh je podán jak vtipně, tak i jemně, citlivě a pohladí po duši. Jedná se tu o neskutečně silné spojení páníčka a jeho zvířete. O hluboké přátelství a rodinu.
Při čtení jsem se nikdy nenudila, vždy jsem se dokázala ponořit do děje a smála se, rozplývala, ale také jsem skoro brečela. Posledních padesát stran bylo hodně náročných na emoce. Člověk chtěl plakat a zároveň cítil jakési duševní smíření.
To, proč Satoru potřeboval, aby se o Nanu někdo postaral, se musíte dočíst sami a poté pochopíte, proč tu píšu tyto věty.
Knížku Kočka na cestách doporučuji nejen milovníkům koček, ale opravdu všem, poněvadž takto filozoficky založenou knihu psanou s jemností nenajdete všude. Ráda si přečtu opět něco od japonských autorů, poněvadž jejich kultura a myšlení je hluboké a fascinuje mě.
Obálka knihy je nádherná a zaujala mě na první pohled. Přidávám zde jeden nádhernou citaci z knížky, tedy to, co řekl Nana ve svých myšlenkách.
Hezký příběh s přidanou hodnotou, u kterého jsem si na konci i pobrečela.
Určitě mohu doporučit
Upřímně nevím kolika hvězdičkami bych knížku ohodnotila, tudíž nechávám bez *
Mám sklony být shovívavější ke knihám, které se mohou pochlubit kočičí přítomností. Přihmouřím pak oči jako spokojená kočka hovící si na vyhřáté CRT televizi a udělím lehce podprůměrné knize průměrné hodnocení.
Milý příběh vyprávěný neotřelým způsobem. Nejen že se dozvíte něco o kočičí duši, ale i o zemi , kde se děj odehrává. Ovšem posledních 30 stran jsem probrečela...
Už dlouho jsem u knihy nebrečela, ale tahle mě dostala. Chvílemi byl příběh trochu roztahaný, za to ubírám hvězdičku. Doporučuji všem lidem s kladným vztahem ke kočkám. Pokud kočky rádi nemáte, sáhněte raději po jiné knize :o)
To byla krása! Už dlouho jsem si takhle nepoplakala (ale to jsem ještě nečetla Dům v blankytně modrém moři!). Japonsko, cestování a hlavně kočka!
Tedy, spíše kocour, který nám celý příběh vypráví. Jak ho našel páníček Satoru (vlastně - kocour si samozřejmě našel jeho, aby bylo jasno!), jak dostal Nana své jméno a vůbec se dozvídáme spoustu věcí i ze Satoruova dětství a dospívání.
Satoru po pár letech příjemného soužití s kocourem jej ale bohužel musí dát pryč, a tak společně cestují po celém Japonsku za jeho známými, kdo z nich by si mohl Nanu nechat.
A proč se vlastně o něj Satoru už dál nemůže starat?
Takhle krásně dojemný příběh plný moudrosti a kočičího sarkasmu jsem ještě nečetla. A byla to opravdu nádhera!
Kdo máte rádi kočky a příběhy, které pohladí na duši, i když jsou velice dojemné, přečtěte si Kočku na cestách!
"...a jednoho dne všechny ty lidi potkáme znovu. Za dalekým, předalekým obzorem." Krásný a zároveň velmi smutný příběh o cestě mladého Satorua a jeho kocoura Nany. Cesta plná nostalgie, kterou Satoru prožívá při setkávání s dávnými přáteli, ale zároveň i plná veselých zážitků a dojmů z krásné přírody, kterou sdílí se svým zvířecím kamarádem. Velmi čtivá knížka :)
Táto nenápadná knižka, ktorú dostala dcéra ešte predchádzajúce Vianoce, ma celkom dostala. Výborne vystavaný dej. Krásne a smutné, vychádzajúce zo špecifík japonskej spoločnosti. Pekne opísané vzťahy medzi ľuďmi a zvieratami a medzi ľuďmi navzájom. Hovoriaci kocúr Nana nemá chybu. Silný príbeh, dávam plný počet bodov.
Knihu jsem přečetla za jeden večer, ze začátku mě udivilo, že příběh vypráví Kocour Nana, při čtení anotace jsem si toho nevšimla. Ale ihned jsem si na to zvykla a bylo zajímavé pozorovat svět z kočičí perspektivy.
Vůbec jsem netušila, že mě příběh kocoura a jeho páníčka Satorua tak zasáhne. Jedná se o vyprávění o lidském přátelství, životních překážkách a když jsem vytušila, jak celý příběh skončí, poněkud jsem se zachmuřila. A postupně se odhaluje proč se musí Satoru vzdát svého kocourka.
Málokdy se stane, že by se mi na tak útlé knížce vystřídala taková škála emocí. Od smíchu až po pocit smutnosti.
Krásný a dojemný příběh, který pobavil i rozplakal. Dostala jsem doporučení od kolegyně v práci, a tak děkuji a posílám dále. Možná je to japonskou kulturou, která umí vytvořit takto jemné, pokorné a milé příběhy? Napadá mě jedno přirovnání, když by tu snad byl někdo, kdo ještě pamatuje seriál Goro bílý pes, pak získá představu, jak krásná kniha je. Mohu a vlastně musím jen doporučit.
Hezké čtení, ale chvilkama jsem ji chtěla odložit. Dokola opakující se kapitoly, i když s jiným příběhem, mě už pak nebavily. Ale konec mě dostal a nelituji.