Zápisky cestujúcej mačky
Hiro Arikawa
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451579/bmid_zapisky-cestujucej-macky-I0t-451579.jpg
4
400
400
Niekedy musíme všetko opustiť, aby sme našli pravý domov... Túlavého kocúra Nanu jedného dňa postretne nečakané šťastie. Spriatelí sa s mladým mužom Satoruom, ozajstným milovníkom mačiek, u ktorého nájde ideálny domov. Aspoň to tak vyzerá, no len do chvíle, keď mu Satoru z ničoho nič oznámi, že sa musia rozlúčiť. A tak spolu nasadnú do striebornej dodávky a vydajú sa na výlet naprieč Japonskom s jasným cieľom – nájsť kocúrovi nového pána. Navštívia Satoruových starých priateľov: prvého detského kamaráta Kósukeho, farmára Jošimineho či majiteľov zvieracieho hotela Sugi a Čikako, kde sa Nana dokonca spriatelí so psom. Ich cesta je plná krásnych chvíľok, spomienok a zážitkov, o akých sa kocúrovi ani len nesnívalo. Čo to však celé znamená? Prečo sa Satoru vzdáva najobľúbenejšieho tvora, s ktorým prežil päť nádherných rokov? Na to existuje bolestná odpoveď, ktorá dokáže zlomiť aj mačacie srdce. Poetický príbeh o hlbokom priateľstve zvierat a ľudí, ktorý dojíma čitateľov na celom svete.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , LindeniOriginální název:
Tabineko Ripóto / 旅猫リポート, 2011
více info...
Přidat komentář
Smutný příběh o přátelství kocourka Nany a jeho dvounohého nemocného kamaráda.
Líbilo se mi vyprávění z kočičí perspektivy a vztah, který mezi sebou měli. Ten konec mě několikrát rozplakal. Hvězdičku ubírám proto, protože jsem se musela do čtení nutit. Nebylo to takové, že bych se od toho nemohla odtrhnout.
Krásná kniha, která se může na první pohled zdát jednoduchá, ale skrývá v sobě mnoho vrstev, příběhů, a věcí k zamyšlení.
Toto bylo moje první setkání s japonskou literaturou. Knihu jsem si vybrala na doporučení do čtenářské výzvy, jinak bych po ní asi nesáhla. A musím říct, že byla opravdu skvělá! Úplně jiná, než jsem zvyklá z naší kultury. Taková pomalá, velmi laskavá. První část, kde Satoru s Nanou objíždějí jeho přátele z dřívějška, mi přišla naprosto dokonalá. Krásně vykreslená přátelství. Také se mi líbilo střídání vyprávění z pohledu kočky a z pohledu vypravěče či dalších postav. Nana byl taky skvělý, Satoru úžasně empatický. Ten závěr byl v něčem zvláštní, proto jsem uvažovala, jestli nestrhnu půl hvězdičku, když to teď jde. Ale ne. Prostě se mi kniha hodně líbila a díky tomu, že jsem žádnou podobnou asi zatím nečetla, dávám plný počet hvězdiček. Doporučuji.
Knihu Kočka na cestách jsem si vybrala ke splnění zadání ČV podle obálky a moc hezkých a láskyplných ilustrací. Nu a lákalo mě cestování po Japonsku a nahlédnutí pod pokličku všedního života těchto obdivuhodně disciplinovaných a pracovitých lidí.
Kočičí vyprávění mě nesmírně pobavilo, protože mám fenku a když na ní mluvím/kárám jí, zdá se mi také, že odpovídá a v některých situacích to asi není nic hezkého.
Přísahala bych, že si i ona někdy nad mým jednáním odfrkne a protočí pohrdlivě oči nebo se ušklíbne. No, upřímně,
nedivím se jí.
"Kočky na rozdíl od lidí nebrečí. Myslím ale, že v ten moment jsem pro pláč získal pochopení".
Je zvláštní, jak nás, cynické lidi a čtenáře krvavé lidské historie a thrillerů, odbourá prosté přátelství a láska k malému zvířátku.
Myslela jsem si, že příběh této knihy bude jednoduchým zachycením soužití člověka s kočkou s trochou cestování, ale nakonec jsem byla moc smutná ( hodně).
Satoru a Nana......přátelství, na které se nezapomíná.
Knížku jsem zvolila kvůli jednomu tématu Čtenářské výzvy. Normálně bych si ji asi sama nevybrala. Příběh Satoru, očima kočky. Spolu cestují po kamarádech z dětství a prolíná se tu minulost se současností. Příběh je smutně dojemný.
Ke knize jsem se dostala díky Čtenářské výzvě a nelituji. Příběh cesty jednoho človíčka očima kočky. I slzu jsem uronila.
Myslela jsem si, že si dám tuhle knihu jako oddychovku, ale po pár stránkách bylo jasný, že ten příběh bude mít hlubší podtext. Vyprávění z pohledu kocourka a jednotlivé návštěvy na společné cestě po kamarádech z dětství a mládí se hezky prolínaly a příběh vplul do fáze, kdy mi tekly slzy.
Kniha z pohledu kocoura, který se z tuláka stal milovaným kocourem domácím. Pohleh obou stran je vtipný i milý, kniha se čte dobře. Jen ten konec mi vehnal slzy do očí.
Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Líbil se mi styl psaní. Situace zachycená z pohledu kočky byla také fajn. Od počátku ale bylo jasné, že se děje asi něco závažného, když se Satoru kočky vzdává. Z konce jsem byla dojatá.
Většinu času jsem si říkala, že je to sice milé a příjemné, ale ve výsledku průměrné čtení, a že si za měsíc na knihu už asi znovu nevzpomenu. Závěr na mě ale hodně zapůsobil. A kniha, která mě dokáže takhle rozbrečet, si zaslouží minimálně čtyři hvězdičky a rozhodně se mi zaryje do paměti na dlouhou dobu.
Zpočátku se kniha tvářila jako taková pěkná milá oddechovka. Styl vyprávění byl takový jednodušší a milý. Přiznám se, že jak čte člověk knihy převážně z evropského prostředí, těžko jsem se přizpůsobovala na to, že tenhle příběh se odehrává v Japonsku. Kdysi jsem hodně milovala anime a mangu, takže některé ty věci a zvyky jsem si dokázala představit, ale nečekala jsem je, zda chápete.
Vyprávění z pohledu kocoura bylo úžasné, moc moc se mi líbilo a nejednou jsem se zasmála. Já sama kočky miluji a mám tři, takže o to víc jsem byla nadšená. Před touhle knihou jsem přečetla knihu z pohledu a vyprávění psa, takže velmi zajímavě takhle po sobě. Uvěřitelné, že přesně tohle si psi a kočky myslí.
A teď - proč knihu označuji jako "zprvu oddechovku"? Protože posledních asi deset dvacet stran jsem probrečela. Jasně, že mi občas u různých knih a příběhů ukápne slza, tady jich ale bylo mnohem mnohem víc. Cesta tu má více významů.
Nezaujal mne styl psaní (a to nejsem nijak náročný čtenář). Alespoň dvě hvězdy, protože je vidět, že autorka má kočky ráda. A to já také (první s námi byla 17 let, druhá je s námi už let 14). Pěkné malé ilustrace.
Lidi se dělí na ty, kteří mají rádi kočky, a na ty ostatní. Stejně tak i čtenáři téhle knihy se dělí na ty, na které kniha dokázala zapůsobit, a na ty ostatní (zdravím zejména "náročné čtenáře"). Předpokládám, že podle mého hodnocení lze usoudit, do jakých skupin spadám já. Jako člověk, kterému prošlo životem už mnoho koček, jsem prostě nemohl jinak. Zatím to byla moc hezká cesta, stejně jako ta popisovaná v knize :-) Na konci je vždycky konec, s tím se nedá nic dělat.
Z japonských autorů čehokoliv mám naprostou hrůzu - četla jsem knihu od Murakamiho a viděla asi všechno od Mijazakiho, takže mě dost překvapilo, že japonský autor dokáže i napsat něco, u čeho nebudu úplně vyděšená. Takže pro mne příjemné překvapení. Super kniha psaná z pohledu kočky, s čímž jsem se setkala naposledy u kocoura Modroočka
"Proč seš jenom tak hodnej člověk, když se ti v životě děly samý strašný věci?"
Nanu a Satoru se potkají úplnou náhodou. Pořád si říkám, jestli Satoru zachránil Nanu nebo to bylo naopak..
Kočka na cestách je krásný příběh o přátelství mezi kočkou a člověkem. Satoru se snaží své kočce najít nového páníčka a tak spolu vyráží na setkáními nabitou cestu po Japonsku. Přes rýžová políčka, horu Fudži a širokou krajinu Hokkaidó.
Je to vyprávění o zážitcích z cesty a zároveň příprava na cestu další. Na tu, na kterou se jednou vydáme my všichni..
Konec knížky jsem pochopitelně obrečela.
"Když jeden vypráví o tom, co zažil na své cestě, zároveň se vydává na cestu další. A myslí při tom na lidi, kteří se na ni vydali před ním. A také na ty, kteří ho budou následovat. A jednoho dne všechny ty lidi potkáme znovu. Za dalekým, předalekým obzorem."
Knížku jsem volila jako oddechovku mezi oblíbenými thrillery s možností splnit tím i další bod čtenářské výzvy.
Příběh mě mile překvapil a krásně se četl. Moc se mi líbil příběh z pohledu kočky. Sama mám doma dvě, tak by mě zajímalo, co si občas mysli. Pozor, konec je smutný a když čtete v metru a tečou vám slzy, tak cestující divně koukají.
Dostala jsem tip na oddychovku od kamarádky a byla.. byla to příjemná cesta s kočkou.. jelikož kočičku mám doma, tak jsem se dost pobavila, ale samozřejmě ke konci vyústil důvod, proč se Nana musí vzdát.. zajímavé jak se rozloučit.. krásně emočně příběh ve mě doznívá...
Nádherný, nádherný, nádherný. Když jsem četla dál a pomalu mi začínalo docházet, co se děje, rozesmutnilo mě to. A když se to potvrdilo, tak už jsem brečela jak malá. Moc nádherný příběh, z obyčejného života, co může zažít kde kdo. A přitom tak citlivě napsaný, že člověk pak jen sedí a přemýšlí. O čemkoliv. Český překlad a to spíš přímé řeči se úplně (vůbec) nepovedly, ale díky kráse toho příběhu to knize odpouštím. :)