Zápisky cestujúcej mačky
Hiro Arikawa
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451579/bmid_zapisky-cestujucej-macky-I0t-451579.jpg
4
386
386
Niekedy musíme všetko opustiť, aby sme našli pravý domov... Túlavého kocúra Nanu jedného dňa postretne nečakané šťastie. Spriatelí sa s mladým mužom Satoruom, ozajstným milovníkom mačiek, u ktorého nájde ideálny domov. Aspoň to tak vyzerá, no len do chvíle, keď mu Satoru z ničoho nič oznámi, že sa musia rozlúčiť. A tak spolu nasadnú do striebornej dodávky a vydajú sa na výlet naprieč Japonskom s jasným cieľom – nájsť kocúrovi nového pána. Navštívia Satoruových starých priateľov: prvého detského kamaráta Kósukeho, farmára Jošimineho či majiteľov zvieracieho hotela Sugi a Čikako, kde sa Nana dokonca spriatelí so psom. Ich cesta je plná krásnych chvíľok, spomienok a zážitkov, o akých sa kocúrovi ani len nesnívalo. Čo to však celé znamená? Prečo sa Satoru vzdáva najobľúbenejšieho tvora, s ktorým prežil päť nádherných rokov? Na to existuje bolestná odpoveď, ktorá dokáže zlomiť aj mačacie srdce. Poetický príbeh o hlbokom priateľstve zvierat a ľudí, ktorý dojíma čitateľov na celom svete.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , LindeniOriginální název:
Tabineko Ripóto / 旅猫リポート, 2011
více info...
Přidat komentář
Nádherně napsaný příběh nejen pro milovníky koček, postupně se odhaluje příběh skrytý za tím, proč se hlavní postava Saturo musí své milované kočky vzdát a zároveň se kniha vrací i do jeho minulosti. Moc mile napsaný příběh, ukápla si slza
Tohle čtení mě těšilo. Vyprávění kocoura, občas až trochu dětsky podané, ale přitom s pozadím vážného tématu... a vlastně komentář píšu až několik týdnů po dočtení, jak na mě kniha (v dobrém!) doléhá.
Gramatické chyby odpouštím, jsem moc ráda, že se nám taková kniha dostala na český trh.
Krásný a dojemný příběh o jednom původně toulavém kocourkovi a jeho páníčkovi. Kniha však není jen o kočkách, ale také o jejich vzájemném přátelství s lidmi a o životě vůbec. Moc pěkné vyprávění. Doporučuji nejen milovníkům koček.
Tieto japonské knižky majú také zvláštne čaro. Veľmi jednoduchým jazykovým štýlom vyrozprávaný jednoduchý príbeh, pripomenulo mi to tú slávnu kaviareň Funiculi funicula, aj to vo mne zanechalo podobné príjemné dojmy, ktoré pretrvávajú aj niekoľko dní po dočítaní. Áno, je to smutný príbeh, na druhej strane však v človeku - aspoň teda vo mne- zostane taký hrejivý pocit zmierenia a pokoja.
Moc krásný, dojemný příběh o kocourkovi a jeho majiteli. V knížce je dost filozofie, moudrosti i citů. Nejdřív jsem váhala, zda si mám knížku koupit.. Ale líbil se mi obal i ty barvy, anotace.. Knížku jsem si koupila, ale ani jsem ji nezačala hned číst. A před pár dny jsem ji číst začala a líbila se mi nakonec tak moc. Mohu doporučit a zdaleka nejen milovníkům koček, sama jsem pejsková. Krásná knížka.
Dojemný příběh o jednom majiteli kočky. A o kočičce, která ho nechtěla opustit. Zajímavé, když bylo vyprávěno z pohledu té kočky.
Kniha se mi moc líbila, ale na to jak jsem četla, že je strašně předvídatelná, jsem na *to* přišla až skoro ke konci :D
Tohle mi autor neměl dělat. To je tak strašné klišé, tak strašně okaté … Ale dostal mne. Naprosto. Já o tomhle nemůžu říct půl špatného slova. Nemůžu o tom říct vlastně vůbec nic. Tohle si MUSÍTE přečíst. Je to jednohubka na studené podzimní večery u krbu. Nejspíš už se k ní nikdy nevrátíte, ale zanechá ve vás hluboký dojem a probudí emoce a city a za to ručím!
Příběh sám o sobě se mi celkem líbil, páneček, který hledá nový domov pro svého kocoura a setkává se se starými známými i vyprávění z pohledu kocoura. Ale styl psaní mi vůbec nesedl. Místy jsem přemýšlela, jestli je to tak hrozně přeložené, nebo to napsal žák základní školy jako slohovku. O hrubkách radši ani nemluvím.
Už dlouho jsem si chtěla přečíst japonskou literaturu. Náhodně jsem si vybrala tuto knihu o přátelství mezi člověkem a zvířetem, kočkou. Nejsem kočkomil ani psorád, ale příběh se mi docela líbil. Nejdřív jsem byla překvapená, že příběh je popisován kočkou, bylo to celkem i vtipný. Čekala jsem teda víc emocí, ale to bude asi tím, že opravdu nejsem kočkomil. Styl psaní mi nevadil, naopak udržoval pozornost.
Na klíně mi leží můj Ragdollák a já stará cíťa brečím jak želva..
Nádherná kniha!
Miestami trochu rozťahané, ale inak sa mi príbeh páčil. Bolo to zaujímavé čítanie. Trochu zmeny nezaškodí. :)
Bohužel knihu jsem nezvládla dočíst, přišlo mi to takové nějaké. Děj mě moc nezaujal.
Tak tato kniha si získala mé srdce. Absolutně krásný, dojemný a pravdivý příběh ze života navíc vyprávěný z pohledu velice chytrého kocourka. Nenásilné zakomponování filozofických myšlenek do prostého děje mi velice připomínalo styl Malého prince, z čehož jsem byla nadšená. Troufám si říct, že této knize by měl dát šanci každý.
Dojemny, nezny, ale i misty humorny pribeh o chytrem kocourkovi a jeho panickovi zasazeny do Japonska, vypraveny v ich forme (z pohledu kocoura) a v er forme z pohledu ostatnich postav. Velmi mi struktura knihy i jeji obsah a zaver pripominala knihu "Co me naucil tucnak" (k precteni moc doporucuji!). Lidsky vypraveny pribeh o posledni ceste hlavniho hrdiny.
Moc se mi libil onen kocici pohled na dulezite veci v zivote i kazdodenni malickosti, zaroven mi kniha ukazala pohled na zivot z perspektivy kocky, coz pro me, jakozto ne-kockomilku, bylo v mnoha ohledech velmi poucne. :) Dost jsem chapala tetu Noriko, protoze presne takova bych byla ve vztahu ke kockam ja. :)
Byt je uz od zacatku jasne, jak cely pribeh a putovani skonci, necekala jsem, ze me dozene k slzam. Opravdu bravurne napsane!
2 citace z knihy, ktere se mi moc libily (ich forma - kocour Nana):
" Jestli se me pokusis vyndat z klece nasilim, drapama ti narysuju pres oblicej takovou mrizku, ze na nem budes moct hrat dalsi 3 mesice piskvorky".
Druha citace je dukazem toho, ze cteme opravdu zapisky kocoura, jakozto hlavniho hrdiny teto knihy. Zivotni moudro, ktere boli, ale zaroven v nem je neskutecna sila a pravda:
" Kdyz jeden vypravi o tom, co zazil na sve ceste, zaroven se vydava na cestu dalsi. A mysli pri tom na lidi, kteri se na ni vydali pred nim. A take na ty, kteri ho budou nasledovat. A jednoho dne vsechny ty lidi potkame znovu. Za dalekym, predalekym obzorem."
Velmi krasny a vkusny obal knihy muze vahave ctenare inspirovat k nakouknuti na pravni stranky. Stejne jako to bylo u me. A nelituji!
Pěkná knížka, ale asi by se mi příběh víc líbil, kdybych byla taky "kočkomilka", kdežto já jsem spíš "psorád" :)
Hrozně nerada čtu příběhy se zvířaty, protože to u mě většinou zavání slzavým údolím - a taky že jo. Konec jsem samozřejmě hrozně probrečela. Satoru byla moc sympatická postava - přátelský, empatický, milovník koček a vůbec všech zvířat a svým způsobem takový uklidňující. I přes všechno, co se mu v životě stalo nezahořknul a staral se o druhé.
Příběh jako takový se mi ale celkem dost táhnul. Celá knížka je takové pomalu plynoucí vyprávění o Saturově životě, žádná zápletka nebo napětí.
Co se mi naopak líbilo, byla kočičí perspektiva světa. Nano měl jako klasický příslušník kočičího kmene všechno na háku. Dobře no, můžu s tebou zůstat, když se tak snažíš a krmíš mě, ale jsem toulavá kočka a klidně se můžeme kdykoliv zase rozejít každý svou cestou. Na konci bylo však moc hezky ukázáno, že to je všechno jenom taková ta "kočičí póza" a Nano svého páníčka moc miloval. No nic, než se zase dojmu, knížce dávám tři hvězdičky a to hlavně za milé postavy, za příběh naopak hvězdičky strhávám. A příště už žádné knížky o zvířatech.
Pomalé tempo a smutný konec. Ale mezitím krásný a dojemný příběh protknutý minulostí a krásy japonské přírody.
Kniha se mi moc líbila, byla to taková oddychová lahůdka na dvě odpoledne. Příběh, který končil v podstatě smutně, ukazuje, jak konáme něco, co vlastně vůbec nechceme, a život nás nakonec navede sám na správnou cestu. Vyprávění hlavního hrdiny Satorua je občas proloženo vyprávěním jeho kočky, a to byly právě ty veselé a vtipné pasáže, které vyrovnaly smutný příběh hlavního hrdiny. Občas jsem se opravdu zasmála.