Zásady muštárne
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122614/bmid_zasady-mustarne-lPQ-122614.jpg
5
2853
2853
Uprostred jabloňových sadov v štáte Maine sa ocitáme v malebnom, no drsnom svete, v ktorom sa začína odysea Homéra Wellsa. Ako najstarší zverenec sirotinca v mestečku St. Cloud´s sa priúča remeslu, pomocou ktorého pomáha mladým a starším ženám. Jeho učiteľom je Wilbur Larch, zakladateľ sirotinca s nevšednou náklonnosťou k éteru, oddaný všetkým sirotám, no najmä svojmu talentovanému žiakovi Homérovi Wellsovi. Práve jeho životný údel – od učňovských liet v nemocničnom oddelení sirotinca až po obdobie dospelosti v úlohe šéfa muštárne a milenca manželky svojho najlepšieho priateľa – tvorí príbeh knihy Johna Irvinga.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , INAOriginální název:
The Cider House Rules, 1985
více info...
Přidat komentář
Porušení pravidel se trestá. A vůbec nejde o moštárnu, Irving má skvělé nápady, i když bude nejspíš grafoman. Ale v téhle knize je to ku prospěchu.
Velmi náročná kniha, která ovšem rozhodně stojí za přečtení. Pojednává o vážných tématech a při čtení to nutí člověka vážně dost přemýšlet. Není to žádná oddechovka. Zajímavý byl vývoj postav, velmi detailní popisy, občas až příliš. Asi to není úplně kniha pro každého, děj se občas dosti táhne, kapitoly jsou extrémně dlouhé, takže člověk musí číst dál a dál, i když už je poměrně vyčerpaný z toho, co už přečetl.. :D Teď se chystám shlédnout ještě filmové zpracování, ať můžu porovnat :)
Knihu doporučuji k přečtení. Já osobně ji ze začátku musel číst po větších celcích, abych si ji náležitě užil a pouštěl se do ní s chutí.
Irving ve výborné formě, moc doporučuji! Sice mám Garpa a Owena o něco raději, ale toto je pořád skvělá literatura. Jen to filmové zpracování pokulhává...
"No dobrá, Homere," řekl dr. Larch, "ale očekávám, že budeš užitečný."“
Nádherný, emotivní a lidský příběh, která vyvolá slzy i úsměv. Pravidla moštárny patří mezi Irvingovy nejhezčí knihy. Četla jsem ji dlouho a nepřeskočila ani slovíčko, jen jsem si ji užívala. Zpočátku se mi zdálo, že zbytečně odbočuje k nevýznamným postavám, zajímal mě hlavně Homér a dr. Larche, ale posléze člověk zjistí, že ne jen ti dva, ale všechny osoby, jsou pro příběh nesmírně důležití. I ta střecha moštárny. Patří mezi knihy ke kterým se určitě a ráda vrátím.
Tedy sbohem princové z Maine, králové Nové Anglie......
Občas si pokládám otázku "Proč se vyhýbám takovýmto skvostům?". A odpověď nenacházím. Tak jako tak - faktem zůstává, že toto je skvost a já jsem vděčná, že se mi dostal do rukou. Vůbec se to nečetlo jedním dechem, právě naopak. Bylo to půvabně těžkopádné, člověk musel hodně přemýšlet, Irwing mu nedá ani sekundu na vydechnutí. A to z toho činí takový klenot. Zprvu mě vyděsilo to množství souvislého textu s minimem přímé řeči, ale ta přímá řeč byla nádherně zakomponovaná do těch popisných odstavců. Prostě a jednoduše 100 %.
Irving je prostě láska na první přečtení. Tuto knihu jsem četla již před lety až po shlédnutí filmu... Většinou je kniha vždy lepší než film, ale v tomto mě nezklamalo ani jedno. Přiznávám, že kniha je mnohem obsáhlejší a je v ní popsáno mnohem více zakulisniho děje, což by z filmu udělalo nekolikadilny celovecerni film...Nicméně výborný námět, nádherné zpracování a obsáhlá bichle jako už u Irvinga bývá zvykem. A nelze než doporučit!
Jestliže má někdo dar od Boha, tak je to zaručeně Irving. Jeho psaní je ztělesněným opakem těžkopádnosti, i přesto, že kniha pojednává o vážných tématech.
V průběhu knihy jsem si říkala, že by jí neuškodilo, kdyby byla kratší. Až po dotčení jsem si však uvědomila, jak moc jsem se mýlila a pochopila jsem důležitost jednotlivých částí příběhu - nic bych nevypustila.
Vřele doporučuji!
Tato kniha mě chytla za srdce už od samotného začátku čtení - hlavně tedy podstava Wilbura Larche, který mi byl z těch postav nejsympatičtější kvůli jeho přímočarosti. Dále na mě zapůsobilo i pro mě osobně magické prostředí, kde se příběh odehrává; jak sirotčinec, tak moštárna. Irving zkrátka předvedl, jak má vypadat výborně napsaný příběh se vším všudy - dialogy, děj i postavy. Jistě se ke knize zase někdy vrátím, až třeba budu mít špatnou náladu.
V St. Cloud’s čtou Dickense, v ostatních částech světa čtou kromě něho i Irvinga, což je dobře, neb se výborně doplňují.
Skvělá kniha! Irving je odborník tklivé scény - jeho perem nejsou tklivé, dojemné scény kvalitě na přítěž, naopak! Dělají z Irvingova díla dílo kanonické.
“Té noci vstal a šel se podívat do chlapeckého oddělení; ve velké ložnici, kde už všichni chlapci spali, snad hledal vlastní minulost, ale místo toho našel dr. Larche, jak pozdě v noci chlapce obchází a všechny je líbá. Homer si v tu chvíli představil, že takhle dr. Larch líbal i jeho, když byl malý; nemohl tušit, že právě tyto polibky, přestože rozdávané až v této době, jsou určeny jemu. Byly to polibky, jimž dr. Larch hledal Homera Wellse.”
Skvělá kniha popisující život sirotka Homera, jenž i přes mnohdy strastiplný život poznává a zakouší lásku. Uvědomuje si, jak vracet to, co do něj bylo investováno lidmi, kteří jej milují.
(SPOILER)
Dost silný příběh, který nakonec ale dopadl dobře, přesně podle očekávání.
Candy mi byla dost protivná, ale i ta se na konci ukázala jako rozumná osoba.
Dobrá kniha, parádně popsané postavy, ikdyž občas se to trochu táhne.
asi si budu číst před spaním Janu Eyrovou a Davida Copperfielda
Miluju tohle americké prostředí, i knihy i filmu, který je neméně špatný, jsem byla nadšená. A doporučuju všem.
Když jsem se trápila s Modlitbou, myšlenky mi často utíkaly k Irwingově Moštárně a k jeho úžasným hlavním postavám.
Doktor Wilbur Larch, který rozuměl kořenům lidského trápení a žalu, program pomáhat měl snad vrozený, člověk laskavý, milující… v paměti nás čtenářů zůstává natrvalo jeho : Dobrou noc, princové z Maine, králové Nové Anglie…
A Homer Wells ? Bez rodičů, ale vyrůstající v prostředí, kde citově nestrádal, naopak, nechyběla mu zdravá chuť žít, osamostatnit se a objevovat, chápat… Proto odchází, aby se mohl jednou, obohacen o všechny barvy života, vrátit ...
Krásná knížka (ale Irwingova „upovídanost“ byla i tady urputná)
Moje první zkušenost s Irvingem byla nepřímo prostřednictvím filmu Pravidla moštárny. Jsem ráda, že jsem objevila též kouzlo Irvingova psaní. Jeho rukopis je nezaměnitelný a poznáte jej mezi dalšími zcela jednoznačně. Stejně tak tvorba příběhu, jako je ten v Pravidlech moštárny, je opět na velmi vysoké úrovni. Pravidla moštárny jsou knihou, která má několik rovin a můžete se více zaměřit na ty, které Vám vyhovují, vnímat více rovin souběžně, postupně, nebo všechny najednou. Neříkám, že je to při čtení jednoduchý úkol, ale rozhodně stojí za to. Těším se na další díla - Modlitba za Owena Meanyho nebo Svět podle Garpa!
Štítky knihy
zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) hledání smyslu života potraty rozhlasové zpracování sirotci sirotčince rodinná tajemstvíAutorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Brilantně napsaná kniha. Kromě skvělého jazyka ( ač tedy hodnotím pouze překlad) a originálního příběhu, nabitá také řadou faktických informací z různých oborů, které si autor musel nastudovat, čehož si vždy velmi cením.
Osobně mám ale s Irvingem jeden menší problém- jeho knihy mě na začátku vtáhnou do děje, miluju jeho psaní, nemůžu se odtrhnout, nemůžu se nabažit, tak moc mě to baví, baví,....pořád ještě baví, a pak najednou přijde okamžik, kdy mi přijde, že už to natahuje jak gumu u trenýrek, a že příběhu by naopak prospělo, kdyby uměl skončit trochu dřív. Zkrátka, po přečtení jeho knih se cítím asi jako kdybych vylezla z cukrárny, kam jsem se hladově vrhla s chutí úplně na všechno a nezřízeně se tam naládovala dorty. Je to úžasné, lahodné, ale člověk se po tom cítí trochu přiotráven...