Zásady muštárne
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122614/bmid_zasady-mustarne-lPQ-122614.jpg
5
2817
2817
Uprostred jabloňových sadov v štáte Maine sa ocitáme v malebnom, no drsnom svete, v ktorom sa začína odysea Homéra Wellsa. Ako najstarší zverenec sirotinca v mestečku St. Cloud´s sa priúča remeslu, pomocou ktorého pomáha mladým a starším ženám. Jeho učiteľom je Wilbur Larch, zakladateľ sirotinca s nevšednou náklonnosťou k éteru, oddaný všetkým sirotám, no najmä svojmu talentovanému žiakovi Homérovi Wellsovi. Práve jeho životný údel – od učňovských liet v nemocničnom oddelení sirotinca až po obdobie dospelosti v úlohe šéfa muštárne a milenca manželky svojho najlepšieho priateľa – tvorí príbeh knihy Johna Irvinga.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , INAOriginální název:
The Cider House Rules, 1985
více info...
Přidat komentář
Tohle je moje nejoblíbenější kniha a možná taky i nejoblíbenější spisovatel. Líbí se mi způsob jakým píše, volba příběhů i postav. Všechny jsou tak uvěřitelné. Tahle kniha je psaná bez patosu a to je důležité.
Mám ráda klasiku. U maturity mi četba vůbec nevadila, ale tato kniha mi nesedla.
Můj třetí Irwing. Postupně si na sebe zvykáme. :-) Jeho styl je pro mě mnohdy rozvláčný, kdy je však nudnější popisná část vykoupena nějakou naprosto boží situací. Bylo to tak u Garpa i Owena, bylo to tak i u Moštárny. Začátek byl pro mě úžasný, zajímavý, správně "irwingovský". Osudy neuvěřitelně propletené, situace místy skvěle absurdní.
Kamarádka mi říkala: Budeš brečet. No, nebrečela jsem. Brečela jsem u Modlitby za Owena Meanyho. Moštárna (v audiu, Owen ve čtečce) pro mě tak dojemná nebyla, no i tak si myslím, že si na sebe s Johnem nakonec přece jen zvykneme a budeme se mít rádi. Já mu odpustím ty zdlouhavé popisy a on mně, že si mezi jeho příběhy dávám poměrně velké pauzy. :-)
Za mě je kniha zastaralá a mnoho postav. Autor píše skvěle ale toto mi nesedlo a ano místy až detailně morbidní
Jsem ráda, že jsem konečně knížku přečetla. Několikrát jsem odložila svoje rozhodnutí, že si ji přečtu, protože mě odrazovalo to gynekologické téma. Na můj vkus bylo skutečně rozvedeno až příliš detailně, působilo to na mě opravdu drsně. Někdy jsem měla tisíc chutí tyto pasáže přeskočit.
Homerův příběh mě zaujal, i když jsem mnohá jeho rozhodnutí nepochopila, zejména jeho vztah k Candy. Malony mě děsila.
Román se čte na svůj rozsah docela dobře, i když i mně dělal problém opravdu velký počet postav. Děj místy pěkně ubíhá, místy je poměrně rozvleklý.
Sice jsem knihu ohodnotila čtyřmi hvězdičkami, ale nejsem si docela jistá, jestli se k ní budu chtít ještě někdy vrátit.
P.S. Omlouvám se, ale teď, když jsem dočetla Přízrak, jsem si uvědomila, jak laskavá Moštárna byla. Proto měním ze 4 na 5.
Citlivý, náročný, čtivý příběh pro chytré, citlivé a inteligentní čtenáře! Pro mě nejlepší od Irvinga a jedna z best of mých přečtených knih. Navíc - audiokniha čtená panem Mrkvičkou - to je pecka! Pane Mrkvičko, děkuji mnohokrát, díky vám jsem si knihu dala ještě jednou a stálo to opět za to!
Jsou knihy a KNIHY.
Tahle patří jednoznačně a nezpochybnitelně do druhé kategorie.
Velice dlouho jsem ji měla v oddílu Chystám se číst, odrazovala mě délka i určitá rozvleklost a vyčerpávající popisnost, a také, přiznejme si, téma legálnosti a etiky potratů, ale v okamžiku, kdy jsem si zvykla na to pomalé Irvingovo vyprávění, jsem si místo, sirotčinec i moštárnu, oblíbila a Homer Wells i ostatní mi asi budou chybět.
Následně jsem se podívala na film. Není špatný, ale jsem ráda, že to bylo až po knize. Atmosféra knihy je zachována, ale jinak je děj prořezaný tak jako ty jabloně v sadech Ocean View na konci zimy.
Je úžasná. Za mě jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla (a společně s Hotelem také ta nej od Irvinga). Bavilo mě to od začátku až do konce, nenašla bych žádná hluchá místa, která bych autorovi mohla vytknout. A že jde o pořádnou nálož stránek!
Četla jsem ji dlouho - a stejně tak dlouho ve mě příběh dozníval i po dočtení. Vzestupy a pády, věčný boj o štěstí, hledání sebe sama, snaha být užitečný, touha po obyčejné lidské blízkosti, po lásce, něze a pochopení. Homer Wells to v životě neměl snadné, ale nikdy to nevzdal. Krok za krokem mířil ke svému cíli - ať už byl jakýkoli. Měl můj obdiv, držela jsem mu palce, prožívala jsem s ním celý jeho život a přála si, aby to, co hledá, taky našel...
Hluboce lidský, bolestně syrový, nepřikrášlený příběh o tom, že někdy je důležitější podívat se do vlastního srdce, protože jen tam můžeme najít, po čem tak slepě toužíme. Příběh plný obyčejných reálií, plný těch každodenních, všedních radostí, plný toho neučesaného, rozpustilého štěstí a hlavně plný lásky. Nepochopené, nestálé, kruté a leckdy bolavé, a zejména osudové...
Moje první kniha od Irvinga a jak tak nad tím přemýšlím, určitě ne poslední.
Mě, jakožto zaujatého čtenáře lačnícího po všech možných detailech, velmi bavil styl psaní - detailní popisy všeho a všech. Ale nejen to, na knihu podobnou této jsem snad ještě nenarazila, měla v sobě jakýsi náboj, jakousi laskavost a něhu a zároveň surovost a opravdovost (to platilo hlavně u tématiky potratů - bolestivě detailně popsaných).
S láskou jsem procházela s Homerem Wellsem jeho celým životem a občas i se slzami v očích sledovala jeho životní příběh. Úžasné na tom jeho příběhu bylo i kvantum postav okolo něj a i jejich detailně vyobrazené životní příběhy. Pravdou je, že mi místy dost lezly krkem, ale to byl asi jejich účel...
Jste skvělý spisovatel a začnete psát ambiciózní román. Chcete v něm mít fakt hodně postav, ale zapomenete, že ten román píšete v průběhu padesáti let, proto se žádná z postav nijak nevyvíjí. Nevíte co s postavou? Vždycky je tu rakovina, nehoda nebo protržená hráz, která vás nechtěných postav zbaví líp než potratová klinika. Ta kniha je dnes zastaralá především tím, jak se všechny postavy chovají jako spisovatelovy loutky. To by se G.R.R. Martinovi nestalo.
mě z téhle knihy a stejně tak i filmového zpracování zůstala v hlavě především věta "Dobrou noc, princové z Maine, králové Nové Anglie."
Občas mi knížka přišla až hrozivě zdlouhavá a to mi celkový dojem dost kazí. A taky to že to rozhodně není dílo, které se dá číst na jednou.
Příběh o hledání smyslu života a pocitu být užitečný a, že každý může najít své místo.Bohatě vrstvený román,který je někdy až moc detailní.Ale to je věc autora.Za mě,moc krásná kniha.Mám takové věcné rozepisování rád.Komu se líbí takové příběhy doporučuji Šťastný Per od Pontoppidana
Zajímavý příběh, někdy až morbidně detailní. Líbilo se mi i filmové zpracování.
Kniha, která nejde přečíst, nebo poslechnout na jeden zátah.
Množství detailů je až neuvěřitelné, ale ty se ztrácejí ve zbytečně nataženém příběhu. Trochu to unavuje, otravuje a ruší. Někdy jo.
Některé dialogy mi přišly až za vlasy přitažené, dělaly z lidí blbce. Ale u jiných, detailně popsaných situací, jako když šli dva sirotci na nádraží oznámit smrt, jsem se fakt zasmála.
Většina postav sympatická v tom smyslu, že byste je v jednu chvíli propleskli a pak jim odpustili i vraždu :).
Jen Melony (nevím, jestli to píšu správně), tu bych vyškrtla.
Morální výhrady k tomu nemám, lékařsky zajímavé popisy potratu mě spíš zaujaly. Připomněly mi jedno video, které jsem kdysi na tohle téma viděla.
Stejnojmenný film se mi docela líbil, i když zdaleka neobsáhnul děj knihy, určitě nastínil její nejdůležitější poselství, která kniha tak věcně rozvinula.
Byla jsem nemile prekvapena detailnim popisem potratu a vsemoznych postupu pri nich. Normalne mi to nevadi, ale ted v tehotenstvi bych se tomu radsi vyhnula. Jinak knizka pekna, mozna bych jen cekala vice rozebrat konec a vsechna ta odhaleni, jak se s tim kdo popasoval. Na to, ze se tomu tak dlouho vyhybali a bylo to velke tema pribehu, to bylo dost odbito (kdyz uz to ma 600 stran).
Pohádka pro dospělé, která ale vůbec nefunguje. I místy vtipná nadsázka se utápí v banalitách a nesmyslných zvratech.
Jedna hvězdička za získání přehledu o gynekologických nástrojích a postupech, ta druhá za odrůdy jablek; na víc to ale není.
Poslední dobou vždy nevím, co o knize napsat resp., co si o knize myslet. Buď je to znamení, že si vybírám všeobecně špatné knihy (špatné ve smyslu; né mého stylu) nebo, že jsem unavena čtením a měla bych si dát pauzu.
Po dvou nadprůměrných knihách (Svět podle Garpa a Dokud tě nenajdu) a dvou, které jsem nepochopila (Imaginární přítelkyně a Manželství do 158 liber) jsem si řekla, že Pravidla moštárny by každý knihomol měl mít na svém seznamu přečtených knih.
Prvních cca 200 stran jsem se na to fakt chtěla vybodnou, rozvláčný děj, zbytečně dlouhé popisy nezajímavých postav nebo událostí, pak jakžtakž nějaký spád. Potom trochu naprosto nereálných situací (fakt si nedokážu představit, že by tohle někdo ve skutečném životě zkousl) a pak rychlý (v jedné poslední krátké kapitole) konec.
Nevím, jestli má Irving nějaké lépe hodnocené knihy, ale myslím, že ho pár let; možná navždy, nechám spát.
Ó jé.
"......jako nejstarší chovanec se učí mladým i starším ženám pomáhat od jejich starostí. Jeho učitelem je zakladatel sirotčince 'svatý' Wilbur Larch, lékař, který vede své soukromé křížové tažení proti zlu, často v rozporu se zákonem....."
No, nebudu asi víc rozebírat, abych nebyla v očích zdejších nadšených komentářů označena za prudérní.
Už žijeme v jiné době.
Vypůjčím si slova Jardík50 'rozvleklé erotično jako vždy'
A Belatris 'přeceňovaný schematik' v hodnocení Irvinga jako autora.
Jsou zkrátka autoři, kteří se při tvorbě bez pohlavních orgánů a sexu neobejdou. Od Irvinga až po Kosińského.
Bohužel.
Je pravda, že na střední škole bych tam byla schopná nějakou myšlenku najít. Dnes už je to jen účelová směska na hranici propagování práva na potrat, které vystřídalo dnešní právo na dítě. A nejvíc šílená je ta rozvleklost, která zabije cokoli dobrého! Lákavý styl, nepatrná hodnota.
Ani v podání Ladislava Mrkvičky to nešlo. Utápěla jsem se v nadsázkách.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) hledání smyslu života potraty rozhlasové zpracování sirotci sirotčince rodinná tajemství
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Muj prvni Irving a priznam se, ze prvnich 200 stran jsem protrpela, vubec me to nebavilo a nemohla jsem se zacist. Nicmene pote me kniha pohltila, bavily me pribehy postav a tesila jsem na rozuzleni vsech osudu. Krasna a dojemna kniha se zajimavym nametem, doporucuji.