Zásady muštárne
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122614/bmid_zasady-mustarne-lPQ-122614.jpg
5
2817
2817
Uprostred jabloňových sadov v štáte Maine sa ocitáme v malebnom, no drsnom svete, v ktorom sa začína odysea Homéra Wellsa. Ako najstarší zverenec sirotinca v mestečku St. Cloud´s sa priúča remeslu, pomocou ktorého pomáha mladým a starším ženám. Jeho učiteľom je Wilbur Larch, zakladateľ sirotinca s nevšednou náklonnosťou k éteru, oddaný všetkým sirotám, no najmä svojmu talentovanému žiakovi Homérovi Wellsovi. Práve jeho životný údel – od učňovských liet v nemocničnom oddelení sirotinca až po obdobie dospelosti v úlohe šéfa muštárne a milenca manželky svojho najlepšieho priateľa – tvorí príbeh knihy Johna Irvinga.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , INAOriginální název:
The Cider House Rules, 1985
více info...
Přidat komentář
Nejsem schopná to dočíst. A to je u mě co říci. Prostě jsme se s knihou nepotkaly :-(
Ne zrovna moc lehké a příjemné téma potratů, ale román se mi moc líbil. Knížka je velmi obsáhlá a popisuje hodně široké časové období. Díky tomu jsem k mnoha postavám hodně přilnul. Audiopodoba je příjemně namluvená.
Pro první setkání s vychvalovaným Irvingem jsem si záměrně vybral Pravidla moštárny díky povedenému filmu Lasseho Hallstroma, který si z knihy vybral to nejkvalitnější. Autorovy spisovatelské kvality jsou zřejmé od prvních stránek, dramaticky i humorně poklidně vypráví svůj příběh s neobvyklými a zajímavými postavami v kontroverzním prostředí, ale výtku mám k přílišné rozvleklosti a těžko uvěřitelným vztahům v ústředním milostném trojúhelníku. Určitě si s Irvingem dáme další schůzku, v tomto případě to vidím kousek od lehkého nadprůměru - 70 %
Film jsem neviděl. Prvních 70% knihy bylo napsaných mistrovsky, jenže pak... SPOILER: Jakmile se však někde kolem dvou třetin knihy začal Homer s Candy skrývat před Wallym, měl jsem pocit nudně nastavované kaše. Momenty nečekaného, přitom brutálního zlomu v ději, kdy např. Homerovi odplavila pěstouny rozbouřená řeka a tím mu odplaval pro sirotka klíčový sen o rodině, fungovaly skvěle na začátku, ale časem jejich intenzita a smysluplnost klesala. Finální samoúčelná zápletka černocha zneužívající vlastní dceru je toho příkladem: Přijede banda nových postav v závěru knihy, které čtenář nezná, natropí na 150 stranách bordel a pak zase zmizne bez zásadního dopadu na hlavní děj. Krásných 400 stran je tak otráveno zbytkem knihy, kde vyčerpaný autor začal ztrácet konzistenci, hlavní postavy přestal charakterově vyvíjet a začal s těmito vycpávkami. U postavy Larche byl pokles intenzity popisu zcela OK a docela mě sedl vzhledem k jeho stárnutí, jenže s jeho odchodem do ústraní jej dějově nikdo nenahradil. Je to přece Homer, druhá nejdůležitější postava knihy, jehož myšlenkové pochody měly být v závěru rozvedeny mnohem lépe. Chvíli se i zdálo, že se hlavní pozornost přesouvá na Angela, jakožto plod lásky hlavního hrdiny, ale i to vyšumělo. Autor to všechno prostě "narychlovku" nějak utnul instantním happy-endem a nic, tolik důležitého pro celkové vyznění knihy se nedozvíme. Trápilo Homera odloučení od své skutečné a tolik vytoužené rodiny, pro kterou neváhal zradit jediného kamaráda? Nedozvíme se, co Candy, Angela a Homera finálně přimělo se navzájem opustit, nedozvíme se jak to ukutáleli s Wallym. Jaký přínos měla pro Angela jeho zkušenost s mladou krásnou černoškou, která se dějově v zápětí vypařila jako pára nad hrncem? WTF? Prostě náhlý dějový skok, odbočka s úchylným negrem a nic! Samoúčelně otevřené konce jsou u mě důkazem nedostatku invence a smrdí to donekonečna prodlužovanou telenovelou. Jakoby Irvinga přešla chuť, nebo mu došly tripy. Vzhledem k tomu, jak autor v té lepší části knihy pitval do detailu naprosto nepodstatné záležitosti, je finále knihy o ničem a celkem mě teď sere, že jsem se s tím tak dlouho páral a četl to díky doporučení jen ve svém nejlepším rozpoložení. Za tu dobu jsem mohl přelouskat 2x tolik stran užitečnějších knih, které čekají na seznamu. Pokud je tohle Irvingův nejlepší kousek, jsem rád, že jsem se k němu nemusel prokousávat zbytkem jeho díla a s autorem jsem skončil. Na tohle nemám čas.
Pravidla moštárny jsem už docela dávno viděla, pak jsem se dostala konečně i k Irvingovu psanému dílu, nadšeně jsem zhltla Svět podle Garpa, a vrhla jsem se na Pravidla. Nedokážu říct o knize nic špatného, je nádherná a krutá, stejně jako život jak ho vidí Irving. Bohužel jsem ale celou knížku četla déle než čtvrt roku, kdy jsem ji postupně odkládala a zase se k ní vracela. V kuse jsem se dočetla asi do první poloviny, ale půlka druhá už mi "šla" výrazně hůř. Nedokážu říct, čím to bylo způsobeno, ale malinko mě to obtěžovalo. Každopádně dnes jsem ji definitivně dočetla, pocit který z ní ve mně zůstal je krásný, a možná se k osudům Homera Wellse ještě v budoucnu vrátím. 4,5*
Nádherná kniha, ten kdo viděl film a líbil se mu tak by měl sáhnout po této knize. Knihou bude okouzlen, film je jen její slabý odvar, jsou v ní dopodrobna popsány osudy jednotlivých postav a to velmi barvitě se spoustou prostoru který jim nemohl být ve filmu poskytnut. Patří mezi knihy ke kterým se určitě a rád vrátím.
Krásná kniha, stejně jako film.
Příběh o lásce, síle rozhodnutí, a svědomí.
Je to román v pravém smyslu slova. Autor (místy až příliš) odhaluje životní pohnutky svých hrdinů, ale díky tomu se jejich činy stávají pro čtenáře srozumitelné a lépe si k nim čtenář najde vztah.
Prostě nádhera. Pokud máte dost času na čtení doporučuji. (Kniha je obsáhlá a nebude se vám od ní chtít odcházet)
Přečteno v rámci povinné četby. Po zkušenosti s Svět podle Garpa se mi do knihy nechtělo. Pro čtenáře v podobné situaci mohu knihu víc než doporučit - však ten pravý požitek k knihy se dostaví až po jejím dočtení, pak se teprve dostaví ono pohlazení po duši :)
Skvělá a nezapomenutelná kniha,bezesporu autorova nejlepší.Film je jen slabým odvarem knižní předlohy.
Moc krasna kniha a jeste lepsi nacteni od pana mrkvičky ve verzi audioknihy.Ano je to rozvlekle ale moc pekne
Irving je pro mně Pan Spisovatel s velkým S. Pravidla moštárny je jeho nejlepší knížka, která ve mně zanechala hluboké dojmy i dlouho po přečtení. Co se týče filmu, po půl hodině jsem ho vypla. Nevěděla jsem se vyrovnat s absencí postavy Melony a s tím, že v prvních 5 minutách se odehrála půlka knížky.
Jednoduše - Pravidla moštárny - nutnost přečíst!
Jedna z mých srdcových knih. Knih, kterou budu číst opakovaně.
Velmi silný lidský příběh naprosto dokonale vykreslený. Vše jsem ve své fantazii viděla v barvách, jako bych byla jeho součástí. Irving je PAN SPISOVATEL!
Krásná kniha, krásný příběh, krásný děj ... Ačkoliv jsem film ještě neviděla (chystám se shlédnout), dokonale jsem se vžila ... J. Irving píše tak, že je lehké "žít" s hrdiny knihy. Pro mne doslova "krásná poezie", kniha hladí a uklidňuje ... jako sám celý příběh. Cele jsem ji vnímala jako bych byla součástí příběhu a viděla vše na vlastní oči. Jedna z knih, kterou jsem dočetla ... a pak jen vnímala celou dohru pocitů.
Fascinuje mě, že Homer Wells je konfrontován se životem v situacích, které jsou místy absurdně tragické, jindy zase tragicky komické. Připadá mi, jako by životu nemohl zcela porozumět, protože mu k tomu prostě chybí jistý soubor pravidel. Osobně si myslím, že by se mi ta kniha tak nelíbila, kdybych neznala film.
Výtečné. Témata se prolínají, spojují, odhalují se skrytá a nečekaná tajemství, ve skutečnosti otřesná realita je popisovaná tak, že si říkáte: je to opravdu tak? rozumím tomu dobře?....a nezbývá, než nad knihou přemýšlet.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) hledání smyslu života potraty rozhlasové zpracování sirotci sirotčince rodinná tajemství
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Po velkou část knihy jsem se musela do četby nutit a několikrát jsem se modlila, aby už byl konec. Avšak jakmile ten kýžený konec nastal, zaplavila mě zvláštní směsice pocitů. Čtenář si náhle uvědomí, jak k němu jednotlivé postavy přilnuly a myšlenka celého díla mu rezonuje v hlavě ještě několik dnů po dočtení. Jediné mínus shledávám v tom, že tu samou myšlenku dokázal tentýž autor vecpat v příjemné, ne-li příjemnější podobě do 120 minutového snímku, aniž by divák znalý předlohy něco výrazněji postrádal (přestože pozměněných scén je ve filmu víc než dost). Z toho důvodu si myslím, že děj románu je zbytečně moc dlouhý a rozvleklý, především pak jeho druhá půlka, a to nemluvě o nepochopitelně nastavovaném závěru. Ve výsledku může bohužel tento styl psaní odradit nejednoho čtenáře...