Zásnuby se smrtí
Roman Cílek
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/231363/bmid_zasnuby-se-smrti-231363.jpg
3
11
11
„Člověk je nejsložitějším tvorem v celém vesmíru,“ s povzdechem sděluje v jednom ze strhujících příběhů této knihy psycholožka Judita Svárová, blízká spolupracovnice policejní mordparty. Nelze s ní nesouhlasit. Zločin v občas až absurdní podobě prorůstá naším veřejným a tu a tam isoukromým světem jako těžko likvidovatelný plevel. Bylo by však proviněním se s tím smiřovat, protože by to znamenalo konečnou prohru...... celý text
Přidat komentář
kriminální povídky.............spíše oddychové čtení, nic napínavého...........popravdě jsem četla od autora lepší knihy
Knihu jsem si vzala na odlehčení. Musím říct, že se povídky četly dobře, ale... Hned na začátku jsem měla pocit, že autor, v průběhu děje, mluví ke čtenáři a já tenhle styl moc nemusím. Naštěstí to nepokračovalo. Příběhy měly určitě potenciál, ale tak nějak to nebylo dotažené. Po dlouhé době jsem si v knize všimla chyb - chyběla písmena - a docela často. Dala bych dvě hvězdy, ale za čtivost jsem jednu přidala.
Sbírka různorodých povídek se stále se opakujícími nešvary. Autor se pokouší o zachycení poetiky lidských duší dle vzoru Jiřího Marka, jenže ono mu to díky modernizaci příliš nefunguje. Čemuž navíc přispívá absence konkrétního místa či prostředí, se kterým by se člověk měl možnost nějak sžít. Zbývá tak psychologické pitvání a soukromé moralizování, jež by mohlo být i zajímavé, kdyby šlo o postavy, které mají co říci. Příběhy tak vyznívají s falší „skutečných historek“ z časopisu Chvilka pro tebe a kriminální atmosféru jim propůjčují pouze ústřední motivy zločinu.
Ovšem můj problém s Romanem Cílkem spočívá hlavně v oboustranném nepochopení. Většinu svých povídek totiž staví tak, že na konci každé z nich očekávám automaticky pointu nebo zvrat a ono nic. Což je nejmarkantnější u těch několika textů, které vystavěl v duchu anglické školy. Jenže ignoruje čtenáře a nejdůležitější stopy si nechává pro sebe. To se pak snadno chytá vrah, když spisovatel ví přesně, za kým vyšetřovatele poslat.
Ok, ne že by to bylo vyloženě špatné, ale já prostě bohužel nejsem povídkový člověk. Některé příběhy mě zaujaly, ale třeba jejich vyústění mi přišlo slabé na to jak zajímavý začátek to mělo. Jiné mě třeba naopak vůbec nezaujaly a ani mě nebavily.
6/10
Edici Původní česká detektivka beru do ruky vždy z důvodu jednoduchého oddychového čtení, třeba před usnutím. U tohoto autora oceňuji hlavně jeho jazykové vyjadřování. V povídkách, které obsahuje tato kniha chybí především místní ukotvenost a vystižení složitosti vyšetřování, nutnost týmové spolupráce, bez které (alespoň doufám) dnešní vyšetřování různých trestných činů neexistuje.