Zatracené kyselo
Jaroslava Vilemína Kadlasová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/272923/bmid_zatracene-kyselo-fcr-272923.jpg
3
10
10
Laskavé vzpomínání na vaření, jídlo a domácnost v osmdesátých a na počátku devadesátých let minulého století Ve své druhé knize autorka vzpomíná, jak se žilo v okresním městě pod horami a jak si po svatbě zařizovala vlastní domácnost a zvykala si na nové prostředí, tak odlišné od velkoměsta. Nakonec všechno zvládla – výchovu potomka i místní kyselo. Vaření se stalo jejím koníčkem a časem i pracovní náplní. A pak vtrhly do života i do kuchyně polistopadové změny: nové suroviny, kontakty se světem a první zážitky z cestování. Vyprávění doprovázejí dobové recepty.... celý text
Přidat komentář
Slabá kniha. Velmi nezajimavá a velmi nudná. Vzpomínky na doby minulé mají možná hodnotu pro samotnou autorku, ale pro čtenáře je to bohužel o ničem. Recepty jsou v dnešní době velkého zájmu o vaření a v éře vypravných a často i poutavě psaných kuchařem úplně pasé. Ztracený čas a bohužel vyhozené peníze vzhledem k tomu, že jsem si knihu koupila.
Mám tyhle retro vzpomínky ráda, početla jsem si s chutí. Akorát jsem taky měla pocit, že je to trošku chaotické a neuspořádané. Ale jinak ok a doufám, že autorka bude v psaní pokračovat, konec by tomu odpovídal.
Někdy asi člověk potřebuje číst knihu ve které život s odstupem času jen tak pokojně plyne, problémy se nějak vyřeší, manžel se najednou někam ztratí, dítě vyroste...
Asi mě to uklidňovalo a tím pádem se to i dobře četlo- za to 3 hvězdičky. Další nepřidám, poněvadž vaření s bujónovými kostkami a maggi kořením neuznávám. Vyrůstala jsem ve stejné době a maminka (samoživitelka) s babičkou vařily skvěle, levně a bez glutamátů a podobné chemie.
Když tohle útržkovité vzpomínání porovnám s knihami Ivanky Deváté anebo Marcely Mlynářové, pak nechápu, o co této paní jde. Rodinné vzpomínky nestojí za mnoho, navíc jsou podané zmateným stylem. Co se vlastně stalo s manželstvím - najednou a zničeho nic je samoživitelkou...nechápu. Když už o manželovi ze začátku psala, mohla se alespoň zmínit, kam zmizel. Kniha postrádá vtip, je nudná. Takový všední a povrchní popis toho, jak to tenkrát chodilo. No, a kuchařka, která používá maggi a polévkové kostky, pro mě kuchařkou prostě není! Nemá se čím chlubit. Recepty jsou hodně známé, nijak mi obzor nerozšířily. Určitě nedoporučuji těm, kdo začínají vařit. Tady by leda chytli špatný základ.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Cukr na nitku |
| 2015 |  Zatracené kyselo |
| 2022 | Zrnka všehochuti. Jak se jedlo, vařilo a cestovalo kolem roku 2000. |
Škoda, že jsem nereagovala na komentáře dříve, ale aspoň pro nové čtenáře: Recepty ilustrují dobu, o níž vypravuji, a nejsou zamýšleny ani jako škola vaření. Fotky některých jídela více o knize najdete také zda:
http://www.vilemininozatisi.cz/category/moje-knihy/zatracene-kyselo/