Zázemí
Jana Šrámková
Třetí prozaická kniha mladé autorky je citlivou osobní výpovědí, v níž autorka kombinuje postřehy z jejího dnešního života se vzpomínkami na svou babičku. Není náhodné, jestliže se Šrámková přiznává k četbě nejznámějšího díla Boženy Němcové. I autorčina babička zaujímá totiž v této próze důstojné místo a stává se vlastně její hlavní postavou. Šrámková s nostalgickou něhou vzpomíná na ženu, která se během jejího dětství pro ni stala nenahraditelnou oporou. V myšlenkách se vrací k jejímu domu se zahradou, kde procházela studenými chodbami a trávila šťastné okamžiky v hlubokém ušáku, v němž snila o tajemných předmětech, uschovaných na půdě, kam sama nesměla. Autorčino vyprávění je prodchnuto duchem rodinného souladu a harmonie, jež pro ni představují jednu z nejvyšších hodnot mezilidských vztahů a jsou předpokladem pro vytvoření pevného citového zázemí. Plynulý tok textu je prokládán odbočkami, v nichž autorka vyslovuje své nálady a dojmy ze současnosti, v nichž se střídá jemná skepse a obavy s chvílemi štěstí a radosti.... celý text
Přidat komentář
Hezká zpověď dívky, která ve svém životě postrádá milovanou babičku. Spousta věcí jí ji připomíná a vždy se objevují situace, kdy přesně víme, jak by babička jednala nebo co by řekla. Je to hezky napsaný, čtivý deníkový záznam. Autorce jsem velmi rozuměla, také ve svém životě postrádám tuto milovanou ženu, mám na ní tolik krásných vzpomínek.
Autorovy další knížky
2008 | Hruškadóttir |
2013 | Zázemí |
2017 | Dům číslo 226 |
2017 | Bratři v poli |
2015 | Zuza v zahradách |
To není literatura, to jsou vzpomínky - nebo spíš fragmenty vzpomínek, nádherné jako barevná sklíčka proti slunci. Miluji Šrámkovou. Je tolik něžná...