Želary
Květa Legátová (p)
Prvotina osmdesátileté autorky je mimořádným literárním objevem. Obsahuje ucelený cyklus devíti povídek navzájem propojených jednotlivými postavami, jehož tématem jsou osudy lidí ze zapadlé beskydské vesnice Želary v době první republiky. Autorčin popis těchto tvrdých, tragických osudů, pokřivených často velkou bídou a těsnými obzory malého světa, je krutě realistický a až mrazivě antisentimentální a současně poetický a plný pochopení a obdivu k lidské touze po svobodě, po nevědomém směřování k něčemu vyššímu, jež je jejím hrdinům vlastní.Květa Legátová je pseudonymem autorky (1919), která vystudovala fyziku a matematiku, po krátkém válečném působení na brněnské konzervatoři, kde učila němčinu, působila na jednotřídkách v zapadlých Beskydech. Jako politicky nespolehlivá byla často překládána z jedné školy na jinou. Z této oblasti valašských i slováckých kopanic také čerpá náměty svých baladických povídek. Kniha získala Státní cenu za literaturu 2002 a obsadila 2. místo v anketě Lidových novin KNIHA ROKU 2002.... celý text
Přidat komentář
Nádherná knížka, trošku jsem v ní na začátku tápala kvůli těm všem jménům a že každá povídka se odehrávala v trošku jiném čase ale vůbec mě to od čtení neodradilo a těším se i na další knížku a to Jozova Hanule, původně jsem si totiž myslela že knížka bude jako příběh ve filmu. :-)
Perfektní knížka,jen opravdu škoda,že tam taky nebyl příběh Lucky Vojníčkové.
Nejvíc se mi asi líbil příběh Ženi Počtářky.
Drsné vesnické životy podané z různých úhlů pohledu. Někdy jsem se v tom propletenci lidských osudů trochu ztrácela, ale přesto si říkala, že je to nádherný čtení.
"Ještě nikomu jsem to neukázala." Hlas se jí chvěl pohnutím. Zvedl kamínek s blyštivým hráškem a položil si ho na dlaň. Kamenné očko na něho potutelně mrklo. Takových jí může nanosit plné kapsy.
A tu ho zasáhlo poznání, že i kdyby to udělal, nebudou mít cenu toho jediného. Neuzavřel svůj nenadálý objev žádnou myšlenkou, zůstal jen pocit, že hodnota věcí nespočívá v nich samých, nýbrž v nás.
Patří k mým nejoblíbenějším. Skvělé příběhy obyčejně neobyčejných lidí. Líbí se mi, že čím dál se dostáváte, tím více to do sebe zapadá. Čte se sama, napsaná je celkem jednoduše, ale přece není jako nějaká "odrhovačka". Rozhodně si ji pořídím do své knihovničky, protože vím, že to nebylo poprvé ani naposled, co jsem si ji přečetla.
Líbila se mi více jak Jozova Hanule, asi tou větší propracovaností.
Příběhy sice mohou působit neuspořádaně tím, že není podstatná časová posloupnost, ale hlavně z nich dýchá život. Ačkoliv se jedná o fiktivní vesnici, tak postavy působí věrohodně; mají vlastnosti jak dobré, tak špatné.
Obyčejní hrdinové zaujmou především dobrotou, soudržností, moudrostí, vytrvalostí, láskou.
Líbily se mi i lyrické pasáže.
Zpočátku jsem žasla nad slovní zásobou a zároveň si zoufala nad nepřehledností textu. Nevím, jestli jsem si zvykla nebo sehrálo roli vypsání autorky v průběhu knihy, ale zhruba od poloviny přetrval pouze úžas.
A představuji si, jak by se podobný příběh mohl odehrávat třeba na milované Žítkové.
Úchvatně napsané, Želary jako by byly na dosah ruky. Jednotlivé příběhy se propojují zcela nenuceně, a čtenář najednou vidí, že pohledy jednotlivých postav na stejné situace se dost rozchází, přitom každá želarská postavička je přesvědčena o té své pravdě. Mrzí mě jen dvě věci, že Lucka Vojničová má prostor v každé povídce, ale svoji vlastní se pyšnit nemůže, a že paní Legátová už nikdy nic nenapíše.
Za mě rozhodně kniha, kterou stojí za to si přečíst. A zase se k ní vracet.
Snad první knížka, u které mi nevadilo, že vůbec nedodržuje nějakou časovou posloupnost, že v jedné chvíli je Lenka vzpomínána jako patnáct let zesnulá a za chvíli se společně s ostatními prohání po želarských vrších. Právě naopak - malá želarská tajemství se odkrývala jako kousky skládačky. Některé příběhy lepší, některé horší, ale jako celek to ve vás zanechá hlubokou stopu.
(Jenom ta Lucka snad musela být stará už když se narodila!)
Knihu jsem si chtěla moc dlouho přečíst, protože miluji film Želary. I když jsem vzápětí zjistila, že děj této knihy se odehrává ještě před druhou světovou válkou, knihu jsem si s chutí přečetla a nelituji toho, je to skvělý čtenářský zážitek. Kdosi o tom prohlásil, že je tam přesně tolik slov, kolik je potřeba, a že líp by to napsáno být nemohlo. Souhlasím... :) A všem doporučuji ;)
Jestli něco, tak je na knížce vidět, že Květa Legátová má odžito. Opravdu nevím, co je ještě fikce, co už je realita a někdy bych moc chtěla, aby život nebyl tak tvrdý. Krásné a laskavé i když místy kruté čtení. Jsem trochu nešťastná, že tak moudrá dáma už nic dalšího nenapíše. I kdyby jen pro Jozovu Hanuli a pro Želary ji mám moc ráda.
Četlo se mi to sice líp, jak Babička nebo Olbrachtovo Ze starých letopisů. I tak ale souhlasím s komentáři, že to není typická víkendová oddechovka. Množství postav a úroveň interakcí mne místy zaskočily. Já si našla Lenku a Viléma, ale každému po chuti.
Úsporně převyprávěno, dostaly mne kontrasty (autorský záměr?) vesnice a města.
Fakt doporučuju neplést s filmem, ušetříte si nervy. Já věděla, do čeho jdu a bylo to the best off! Kdyby se tak úsporně vyjadřoval Galsworthy, bylo by to taky na Nobela:-)
Musím uznat, že jde o vysoce hodnotnou literaturu, nevšední. Ale strašně těžko se mi to čte - v podstatě jde o krátké výkřiky se skrytým významem či poselstvím - tohle pro mě už zkrátka není. Kniha byla oceněna právem, ale člověk se s ní dost nadře. Zajímalo by mě, jestli všichni, co tolik chválí, byli upřímní:)
Drsná příroda, drsný život....Moc hezká, ale docela těžká kniha. Občas jsem si musela při čtení srovnat v hlavě, co to vlastně v tu chvíli čtu.Ale rozhodně doporučuji, Stejně hezká je i Jozova Hanule- pro mě byla lehčí. Teprve , když jsem dočetla Návraty do Želar, tak jsem možná byla o kousek blíž k pochopení.
Nádherná kniha. Snad ještě lepší než Jozova Hanule - i když... těžko říct. Na Želarech mě naprosto okouzlila atmosféra, zapadlá horská vesnice počátku minulého století je mým milovaným motivem (například v knihách Nikola Šuhaj loupežník Ivana Olbrachta a Cejch Zdeňka Šmída). Vztahy obyvatel takovýchto "bohem zapomenutých míst" totiž bývají velmi zajímavé, odtržeností od okolí umocněné i vyhrocené. Z nějakého důvodu mě nejvíce pohladil po duši příběh Pavla Jurigy a Julišky Gorčíkové, ačkoli nešlo o žádnou velkou romantiku - vlastně naopak. V mysli mi také utkvěli Lenka a Vilém... zvláštní příběh, vážně zvláštní...
Všechny postavy by stály za zmíňku - svérázná bosorka Lucka Vojčinová, rošťák Vratislav Lipka, "přemoudřelá" malá Bojarová Helenka, šašek Honza, počtářka Žeňa... každý měl něco do sebe ;).
"Aduše patřila k lidem, kteří po celý život vášnivě vyznávají jedinou pravdu: tu svou. Proto zůstávají po celý život nepochopeni. Berou to jako svou přednost. Berou to jako vinu těch druhých."
Je úžasné, jak se celý příběh postupně pomalu skládá dohromady - krásné čtení.
Život v horské vesnici. Romanticky působící popis divoké přírody. Různorodé charaktery, spleť osudů a vztahů místních obyvatel, nezastírající ani drsný život. Jednotlivé příběhy nám postupně osvětlují skutečné motivy a důvody jednání dříve jen matně načrtnutých postav. Mile se mě dotklo vnímavé a inteligentní rozplétání dějových linek. Autorčin styl psaní je sympaticky úsporný, přesto výstižný, s bohatou slovní zásobou.
Příjemná oddychovka z horské vesnice. Děj byl sice místy zmatený, ale povídky se dobře doplňovaly a vysvětlovaly mnohdy složité vztahy mezi jednotlivými postavami. Nejvíc mě osobně zaujaly "posuny" v čase - z popisu života v Želarech jsem měla dojem, že se nacházím někdy na počátku 19. století - sbírání trávy pro husy, praní v potoce, vesnická škola s jediným přísným učitelem, který sem byl jmenovaný - a po přesunu do města posun o sto let dál, auta, cukrárny, inženýři a typická první republika.
Drsný vesnický život, pro mě trochu těžší čtení. Občas jsem se musela vrátit, abych pochopila...
Co k tomu napsat...Občas jsem se ztrácela a musela číst znova, ale jedna postava mě absolutně uchvátila a to malá Bojarová. Na ní budu ještě dlouho vzpomínat.
Štítky knihy
povídky česká literatura Beskydy chudoba, bída vesnice české povídky český venkov klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2002 |  Jozova Hanule |
| 2001 | Želary |
| 2003 | Pro každého nebe |
| 2006 | Nic není tak prosté |
| 2009 |  Návraty do Želar |
Všímat si drsného zevnějšku neznamená totéž jako pozastavovat se nad zjevnými povrchnostmi. Autorka jakoby si v povídkách nevěděla rady, k čemu se vlastně přiklání; bohuŽELARY… 27/08