Želary
Květa Legátová (p)
Prvotina osmdesátileté autorky je mimořádným literárním objevem. Obsahuje ucelený cyklus devíti povídek navzájem propojených jednotlivými postavami, jehož tématem jsou osudy lidí ze zapadlé beskydské vesnice Želary v době první republiky. Autorčin popis těchto tvrdých, tragických osudů, pokřivených často velkou bídou a těsnými obzory malého světa, je krutě realistický a až mrazivě antisentimentální a současně poetický a plný pochopení a obdivu k lidské touze po svobodě, po nevědomém směřování k něčemu vyššímu, jež je jejím hrdinům vlastní.Květa Legátová je pseudonymem autorky (1919), která vystudovala fyziku a matematiku, po krátkém válečném působení na brněnské konzervatoři, kde učila němčinu, působila na jednotřídkách v zapadlých Beskydech. Jako politicky nespolehlivá byla často překládána z jedné školy na jinou. Z této oblasti valašských i slováckých kopanic také čerpá náměty svých baladických povídek. Kniha získala Státní cenu za literaturu 2002 a obsadila 2. místo v anketě Lidových novin KNIHA ROKU 2002.... celý text
Přidat komentář
Chvíli mi trvalo než jsem s začetla a zvykla si na propletenec osudů. Taky jsem hodně měla před očima postavy z filmu Želary, který jsem nedávno znova viděla. Ještě si musím přečíst Jozovu Hanuli. Nakonec se mi kniha líbila a i po přečtení na ní myslím.
Kniha Želary mě ohromně nadchla! Líbily se mi popisy tvrdé, přesto krásné beskydské krajiny, zaujaly mne osudy obyvatel. Zajímavé bylo, jak se můj názor na skutky různých hrdinů měnil, jak jsem se v průběhu četby o nich dovídala víc. Například o Ženi jsem si moc pěkného nemyslela, dokud se o ní psalo z pohledu učitele, zato po přečtení povídky Jako modrásek, která je jejímu životnímu příběhu věnována, jsem s ní plně soucítila.
Na závěr pouze dodám, že mě mrzí, že povídek není víc!
Jozova Hanule se mi líbila díky rodícímu se něžnému a ostýchavému vztahu mezi nimi víc.
Jozola Hanule je na motiv filmu Želary.
Želary jsou povídkově propracovanější s více příběhy. Špatně jsem to napsala. (Dopletla jsem dvě knížky dohromady). Jsem si jistá až moc dobře co čtu ;) . . .
Vzkaz pro Marčullkas : Film Želary není podle knihy Želary. Tak si nejsem jistý co, jste četla. A jinak Želary považuji za jednu z mých zásadních českých knih. Drsná doba, tvrdí lidé,emoce,vášně,život,smrt. Úžasný text od dámy s darem jazyka
Želary jako knižní zpracování jsou pro mě daleko propracovanější než filmové zpracování. Kniha je daleko vydařenější a má hlubší smysl.
Tak jsem si knížku půjčila v knihovně v domění, že se jedná o předlohu, ke stejnojmenému filmu. Po prvních třech stranách kdy jsem si říkala, co to je za postavy, vždyť ve filmu tohle vůbec nebylo, mě konečně napadlo si přečíst anotaci. Nejdřív se dostavilo zklamání, že vlastně to co jsem čekala je v úplně jiné knize, ale pak jsem se začetla a zamilovala si obyvatele Želar do jednoho. I přes to, že někteří se nechovali zrovna vzorově (např. inženýr Šelda jeho pití a následné zabití Baryka),ale když člověk tak nějak ví co je k jejich chování vede, dokáže jim mnohé odpustit. Je to velice pěkně zpracovaná kniha, s kterou se dá sžít a postavy čtenáři přijdou jak skuteční lidé z jeho života, přesto že děj se odehrává za první republiky.
Venkovská sonda do duší, myslí a skoro i těl želarských obyvatel. Trochu mi vadila ta roztříštěnost souboru, než jsem se zorientovala, kdo je kdo, měla jsem problém a nechápala jsem vztahy, vazby, unikaly mi jména... Až ke konci se to jakž takž ustavilo a výsledkem je prima oddechová četba autorky, za kterou píše život...
Ze začátku se mi tato kniha četla jako bych tlačila do dveří, kde je napsáno Táhnout. Ale jak se říká: co nejde silou, půjde ještě větší silou, zabrala jsem, dveře jsem prolomila a nakonec jsem se s malebnou vesničkou Želary nerada loučila. Ale pořád bych byla radši, kdyby se dveře otevíraly mým směrem.
Knížka mě chytla hned od začátku, žádnou podobnou jsem zatím nečetla. S tím ztrácením to nebylo tak zlé, když to srovnám s prvními kapitolami Společenstva Prstenů, tak to bylo docela přehledné :-). Už se těším na Jozovu Hanuli.
Kdyby Legátová jednoduše přikreslila myšlenkovou mapu, hned by se v tom dalo orientovat.
Krásně napsaná knihy, plná osudů lidí, kteří žijí v tvrdých a těžkých podmínkách podhorské vesnice. Hrozně se mi líbí jak jsou postavy spjaty s přírodou. Jak už byla níže psáno, až teprve po, přečtění těchto povídek , si člověk dokáže více vychutnat Jozovu Hanuly. Želary jsou úvodníkem k této knize a seznámením s postavami. Knihu si budu muset přečíst někdy znova, někdy jsem se v ději a hlavně v postavách ztrácela.
Výborné. Po dlouhé době jsem opravdu, podle mého, nečetl nic lepšího. Je pravdou, že se děj v určitých fázích trošku zamotá mezi jednotlivými postavami, ale i tak je to vážně povedené dílo. Ode mě má kniha plný počet. Jen vřele doporučuji
Kniha je velmi pěkně napsaná. Paní Květa to psala někdy v 70ti,takže má moji poklonu a obdiv. Jediné,co mi vážně vadilo, byl styl. Tedy abych to uvedla na pravou míru. Kniha má několik kapitol,každá zaměřená na jinou hlavní postavu. I časově jsme jednou v minulosti a jednou v přítomnosti. I když kolikrát jeden příběh vysvětluje druhý. Celkově se to ale motá kolem vesnice Želary a postavy Vratislava Lipky. Ale právě přehršel postav je to,co stěžuje čtení. Kolikrát člověk už neví,kdo to byl. Ale jinak moc pěkné. Je to vlastně o skutečném životě na vesnici v letech po světové válce.
Další velice příjemná knížka od paní Legátové, která pro mě byla místy snad více strhující než Jozova Hanule. V této knize se autorka nezaměřila na jednu ústřední dvojici a její příběh, kolem kterého se okrajově míhaly příběhy postav ostatních, ale zaměřila se ve svých povídkách na osudy samotných známých i méně známých Želarských postav. Tak se čtenář dozvěděl něco víc o osudech a povaze Lucky, Lipky, pana faráře, malé Helenky, učitele, také Jozy, ale i o mnohých dalších. Autorka vykreslila nelehký život v zapadlé horské vesnici, v místě sice krásném, ale těžkém pro život, v místě, kde muži často propadali alkoholu, bili své ženy i děti a byli nespokojeni se svým životem protkaným těžkou prací, a neméně výstižně se zaměřila i na život žen a dětí a tíhu jejich údělu. Popisy míst byly poutavé až poetické. Dokázala přesně vystihnout a popsat atmosféru místa i děje každého svého příběhu a stejně tak se i zaměřit na lidskou duši, která se často potýkala se svým nelehkým životním údělem. Autorka nechala čtenáře postupně nahlédnout pod pokličku osudů, radostí i strastí jednotlivých postav a taky mistrně ukázala, že nic není takové, jak se na první pohled zdá, a už vůbec ne samotná lidská duše. Místy mi u jejich povídek běhal mráz po zádech, zvláště pokud pointa povídky dala samotnému obsahu příběhu úplně nový smysl…
Tento soubor povídek jsem četla až po Jozově Hanuli, ale přesto jsem si ji dokázala dokonale vychutnat. Nesmírně krásně popsaná příroda této drsné vsi je pro autorku jedinečné. Jen přivřete oči a už jsem na nehostiných želarských kopcí. Nádhera.
Štítky knihy
povídky česká literatura Beskydy chudoba, bída vesnice české povídky český venkov klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2002 |  Jozova Hanule |
| 2001 | Želary |
| 2003 | Pro každého nebe |
| 2006 | Nic není tak prosté |
| 2009 |  Návraty do Želar |
Tohle opravdu nebylo lehké čtení. Mnoho postav, propletené osudy a posuny v čase. Ale nádherný sloh a popis života v pohraničí.