Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
Jedno z nejslavnějších děl Raye Bradburyho vlastně není románem. Je to soubor kratších i delších textů, povídek, náčrtů, popisů a příběhových spojek, které se dají pojmout skutečně pouze pojmem kronika. Kniha zachycuje události dvou planet ovládaných lidským pokolením mezi lety 1999 až 2026 okem spisovatele z poloviny minulého století, děsivou vizi budoucnosti odrážející lidský duch v celé jeho kráse a zrůdnosti. Na Rudou planetu ze Země startují jedna raketa po druhé, expedice za expedicí, snažící se prozkoumat neznámá území nebeského tělesa. Každá ze skupinek se tu setkává různým způsobem s původním obyvatelstvem – marťany. Ti si vybudovali v průběhu věků vyspělou společnost plnou výstavních měst, hradů a zámků, umění a vědy, která stojí na základní vlastnosti celé populace – telepatii.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 1959 , Mladá frontaOriginální název:
The Martian Chronicles, 1950
více info...
Přidat komentář

Jo, není nad to, když cizí planeta "chytne lidi" a její obyvatelé se infekci lidským druhem snaží bránit.


Dílo na mě zpočátku působilo zvláštně, hlavně mě dost zaskočil nekompromisní začátek, ovšem čím déle jsem četl, tím bylo lepší. Název kronika je ve finále skutečně výstižný, a morální úvahy i Bradburyho specifický styl zůstávají relevantní dodnes.


Marťanská kronika je považována za stěžejní dílo sci-fi literatury. A právem. Jde o soubor povídek o Marsu, jeho obyvatelích a nekonečné touze Pozemšťanů Mars kolonizovat. Přestože povídky vznikaly už v 50. letech 20. století, neubírá jim to na aktuálnosti. Lidská povaha je, zdá se, v určitých ohledech neměnná. Mars naši pozornost přitahuje neustále - byl tam v minulosti život? Nebo snad stále je? Mohl by být Mars planetou B, kdyby se na Zemi schylovalo ke katastrofě? Bradbury předkládá vlastní verzi, jak by to mohlo dopadnout, kdyby lidstvo uspělo a dokázalo Mars osídlit. A smát se u toho nebudete. Vše doplňuje geniálním vykreslením Marťanů, bytostí nepopiratelně inteligentějších, než jsou lidé, nadto nadaných telepatickými schopnostmi.
Marťanská kronika daleko víc než o Marťanech ale vypovídá o nás - lidech. O našich kladných a záporných stránkách. O smyslu pro spravedlnost, o chamtivosti, o touze po lásce, po majetku, po nezapomenutelnosti. O touze být svobodný. A o naději.
Nenechte se zmást, pokud jste kroniku nečetli a nejste právě fanouškem sci-fi, i tak se může zařadit mezi vaše oblíbené kousky.


Četla jsem ji někdy v 10 jako svou úplně první sci-fi knihu. Byla jsem z ní zmatená a moc jsem jí vlastně tehdy ani nerozuměla. Přečíst si ji znovu jsem odkládala přes padesát roků.
Jako základ tato kniha pro celoživotní lásku ke scifi a fantasy určitě není. Přesto u mě z nějakého důvodu byla.
Povídky, spiše než cokoli jiného, popisují povahu lidí a Marťanů. Docela smutné čtení, k zamyšlení nad sebou samými.


Kniha na zamyšlení, ale nijak extra záživná. Kniha mě nejvíc bavila asi do poloviny, pak už to ubralo lehce na zajímavosti. Kniha je z většiny depresivní a strašidelná, ale poučná. 451 stupňů Fahrenheita mě však zaujala víc.


Bradbury budoucnost červené planety opravdu neviděl zrovna růžově, spíš dost černě - a neoplýval ani žádným velkým optimismem, pokud jde o budoucnost lidstva jako takového. Copak by si asi pomyslel, kdyby se dožil dneška, ne tak vzdáleného dnům, kdy jeho lidé kolonizovali Mars? Kdyby viděl, že se v Evropě válčí, že se znovu musíme bát psychopatů, kteří mají na dosah ruky červené tlačítko, že si otravujeme vzduch a vesele pokračujeme v destrukci toho našeho krásného zelenomodrého světa přímo pod zadkem? Až přijdou vlahé deště, bude už pozdě, nebude už nikdo, kdo by si mohl říct, že jsme si měli z těch vizonářských knih přeci jen něco odnést.


Fakt je to sci-fi? Odehrává se ve vesmíru, v naprosté většině na Marsu, a přesto je to v podstatě jen o nás - o pozemšťanech. Marťané jsou jen kulisou, stejně jako sám Mars. A autor nám, lidem dává pěkně po tlapkách a je zde až děsivě nadčasový.
Knihu jsem poslouchala, vpřed mě ale nehnalo napětí a touha dozvědět se, co bude dál, byla to jen obyčejná zvědavost, co si na nás zase autor vymyslí. Připadalo mi totiž, jako by jednotlivé povídky vznikaly tak, že ráno vstane, sedne si ke stolu a řekne si: Tak čím je dostanu dnes? A toto mi k hlubšímu zážitku nestačilo.


Je vidět, že je to hodně staré. Člověk musí pochopit, že to bylo psané v době, kdy vše bylo ve hvězdách a nevědělo se prakticky vůbec nic. Přesto chování lidí a vlastnosti jednotlivých postav si nezadají v ničem ze současnosti.
Dočetl jsem, ale jen se zájmem o klasiku. Nemyslím, že v tom budu pokračovat.


Lidé ze Země odcházeli osídlit Mars. Nebo kamkoli jinam, třeba na Divoký Západ... Povídkové zpracování expanze lidského druhu na Mars není pro člověka lichotivé. Vlastně ani Marťané nejsou nijak zvláštní mimozemské bytosti. A tak se vtírá logická úvaha, že tohle není o rudé a modré planetě, ale o lidském (potažmo "marťanském") druhu. Není divu, že u Bradburryho soudu neobstojíme. Po mně ať přijde potopa... Sami víme, co umíme a co jsme zač. A přece je třeba nám to připomínat. Že to umíme ocenit, pak dokládá nesmrtelná popularita Bradburryho děl, vč. kroniky. Je to neveselé, ale burcující čtení.


Tak toto byla paráda milí fanoušci sci-fi... Netuším, proč jsem tuto knihu tak dlouho odkládal. Jsem rád, že jsem si na ni konečně udělal čas. Některé povídky byly možná slabší, ale jako celek musím hodnotit velmi kladně. Hlavně je třeba brát v potaz to, že to bylo napsáno před více než 70 lety... ;)


Bradbury je samozřejmě už velký klasik světové sci-fi. O tom není žádných pohyb :-) Jenom podle mého názoru Marťanská kronika (ač je nesporně velmi kvalitní) není tím úplným TOP v jeho tvorbě. Vrcholem jeho díla je totiž román 451 stupňů Fahrenheita.


Nebýt ČV 2023 nejspíš by mě tato kniha dozajista minula.
Je až s údivem jakou měl autor fantazii obzvlášť v době, ve které žil.
A jak se mu povedlo vystihnout mentalitu lidí, která je platná dodnes.
Nejsou to přírodní katastrofy, které Zemi zničí, ale dost obyčejní lidé.


Už niet čo dodať po toľkých komentároch. Bradbury proste nestárne. A komu by sa zdalo, že predsa len nám trochu zostarol, tomu sa to predsa len zdá. Veru, zdá...


Soubor geniálně napsaných povídek, které jsou nadčasové. Bradbury měl úžasnou fantazii a představivost, uvědomoval si nebezpečí vědeckých vynálezů, které mohou lidé použít proti sobě při své honbě po moci, území, přírodních zdrojích. Povídky jsou v dnešní napjaté době obzvlášť aktuální. Z knihy na mě padl smutek při vědomí, že člověk jdoucí za svým cílem je schopen čehokoli i vlastní autodestrukce.


E-KNIHA: Styl psaní a nápady v povídkách jsou tak geniální, že mě to na první dobrou uchvátilo. K tomu netřeba nic dodávat, Já jednoznačně doporučuji a jsem ráda, že jsem se k téhle knížce dostala skrz knižní výzvu. Protože sci-fi čtu opravdu málo a mohla by mi úplně utéct. Dávám plný počet hvězdiček i přesto, že ke konci už povídky nebyly tak nápadité, nepřinášely tolik nového, ale vyvolaly spíš neuvěřitelnou tíseň a smutek. Což mohl být sice účel, první povídky se mi líbily víc.
Čtenářská výzva 2023: č. 18 - kniha, co se odehrává ve vesmíru


Skvělé myšlenky, podané s literárním talentem. Čtení o lidech, které lidi neukazuje v moc dobrém světle. Kniha o které přemýšlíte, i když ji zrovna nečtete! Super!
Část díla
![]() |
...ač bude stejně luna plát 1948 |
![]() |
Brašnářství 1950 |
![]() |
Břeh 1950 |
![]() |
Dlouhá léta 1948 |
![]() |
Kobylky 1950 |
Autorovy další knížky
2001 | ![]() |
1959 | ![]() |
1989 | ![]() |
1995 | ![]() |
2017 | ![]() |
Vesmírná tématika není můj šálek kávy, ale výzva je výzva.
Nakonec jsem si lepší knihu vybrat nemohla, protože jsem si v ní našla pasáže, které mě hodně pobavily a jiné byly zase k zamyšlení. A kdo ví... i tohle se jednou může stát.