Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33116/bmid_martanska-kronika-wML-33116.png
4
1448
1448
Jedno z nejslavnějších děl Raye Bradburyho vlastně není románem. Je to soubor kratších i delších textů, povídek, náčrtů, popisů a příběhových spojek, které se dají pojmout skutečně pouze pojmem kronika. Kniha zachycuje události dvou planet ovládaných lidským pokolením mezi lety 1999 až 2026 okem spisovatele z poloviny minulého století, děsivou vizi budoucnosti odrážející lidský duch v celé jeho kráse a zrůdnosti. Na Rudou planetu ze Země startují jedna raketa po druhé, expedice za expedicí, snažící se prozkoumat neznámá území nebeského tělesa. Každá ze skupinek se tu setkává různým způsobem s původním obyvatelstvem – marťany. Ti si vybudovali v průběhu věků vyspělou společnost plnou výstavních měst, hradů a zámků, umění a vědy, která stojí na základní vlastnosti celé populace – telepatii.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 1959 , Mladá frontaOriginální název:
The Martian Chronicles, 1950
více info...
Přidat komentář
Mohla bych napsat - jak vizionářské...
Jak nápadité..
Jak filozofické...
Jak ironické...
Jak nadčasové...
Ale to všichni vnímáme.
Takže napíšu - smutný, smutný, smutný...
Kdo měl zájem na tom, že jsem se tak totálně zdeptala...?
Čekal jsem 451 stupňů, dostal jsem sérii ne příliš provázaných povídek. Spojuje je meta příběh kolonialismu, chamtivosti, destrukce a obrazy z dobývání Divokého západu. Chyběl mi nějaký hlavní hrdina, s kterým bych to mohl prožít. V tom zástupu vedlejších postav se člověk snadno ztratil a hlavně k nikomu nepřilnul. A opravdu si lidé v roce 1950 mysleli, že je na Marsu kyslík a stromy? Plus za E. A. Poa a odkazy na Indiány.
Nádhera, paráda. Jak nadčasové. Tohle vše měl Ray B. ve své hlavě již v roce 1950. Nastavené zrcadlo naši civilizaci. Našemu pokolení. Čtivé a mělo to spád. A nyní vzhůru na Ilustrovaného muže.
Pro mě, jako milovníka sci-fi, to byl povídkový koncert :-) a mrzí mě, že jsem po knížce nesáhla už daleko dřív. První polovina se mi líbila o trochu více než druhá, ale ta myšlenka... Obdivuji Bradburyho, který chtěl skrze tuto knihu předat poselství, ale zdá se že málokdo na Zemi ho chápe. A když chápe, nemůže proti tomu zakročit a to je smutné. Nejvíc se mi líbily povídky Ylla, Usher II a Marťan.
Dotáhl jsem do 100. strany, pak jsem nenacházel motivaci a důvod pokračovat. Příliš málo konzistentní a přímočaré a vlastně mi to i příliš málo dávalo. Náznaky by byly, ale asi umět docenit rok vzniku a prvopočátky sci-fi mi přijde málo. Je mnoho jiných lepších knih tam venku, které čekají...
Budu si muset někdy asi znovu přečíst, jestli jsem něco nepřehlédnul. Některé povídky byly zajímavé, jedna až nápadně podobná 451 stupňům, ostatní neméně originální. No a pak tam bylo také hodně povídek, které dle mého nedávaly smysl, nenavazovaly nijak na ty ostatní a jen v knize “byly”. Jak se mi 451 stupňů Fahrenheita líbilo, toto se mi četlo daleko hůř. Uvidíme, jak na tom budou další autorova díla.
Marťanská kronika
Co dokáže technika, co lidská touha po ovládnutí světa, a ne jen jednoho, nýbrž i všech ostatních? Kdo jsou Marťané, jak probíhá kolonizace cizí planety, jak konfrontace s jejími obyvateli a jaké nástrahy takové počínání v sobě ukrývá?
Marťanská kronika je sice souborem na sebe navazujících povídek různé délky, ovšem ve výsledné podobě se prezentuje jako komplexní román, sestávající z jednotlivých částí. Ray Bradbury je největším myšlenkovým průkopníkem a vizionářem v oblasti literatury; sotva jej někdo překoná. Ve svých tezích uplatňuje podobnost s conquistadory ve staré Americe, klade důraz na obrazy budoucnosti a varovné signály přítomnosti. To vše se spojuje v nadčasové dílo, které za dalších sto let bude právě tak aktuální, jako v době prvního uveřejnění.
Víc říkat netřeba. Toto dílo je právem jedno z největších a zcela po zásluze strhává na sebe pozornost již několika generací.
Celkové hodnocení 90% -hluback-
Těžká knížka, nutící k zamyšlení. Při čtení mě doprovázely pocity marnosti a smutku.
Původně jsem od knihy čekal něco úplně jiného a když jsem se do ní začetl, říkal jsem si, jestli náhodou nečtu nějakou parodii. Pak mi ale došel její smysl. Marťanská kronika je skvělou satirou na lidskou společnost, které jde o slávu, nezáleží ji na prostředí, do kterého zavítá a svými kolonizačními praktikami ničí civilizace minulé. Marťané jsou zde vykreslení jako lidem podobné bytosti, které jsou však více spřízněné s přírodou. To člověk všechno zlikviduje a zničí přitom i sám sebe. Ironie na maximální úrovni.
Poprvé jsem knihu četla před více než 10 lety a byla z ní nadšená. Nyní už nadšení nedorazilo. Trochu jako “Atlas mraků” jen více smysluplné na první pohled a provázanost příběhů je víc než zřejmá.
Příběh mi přišel krapet nesmyslný, ale když knihu budeme chápat jako jakousi úvahu o lidstvu, o vesmíru a životě, je celkem povedená.
Lidé cestovali na Mars a setkali se tu s marťany. Důležitý je právě pak ten (ne)vztah mezi těmito bytostmi, což nás má přinut se zamyslet.
Jsme opravdu tak skvělá civilizace? Máme úctu? Máme respekt? Jak se vlastně chováme?
Zajímavá knížka ze světa Sci-Fi. I na svůj věk se knížka čte skvěle. Je v ní krásně popsáno jak ČLOVĚK ničí jak zemi tak vesmír.
DOPORUČUJI!!!!!
Začiatok bol rozpačitý, a mal som pocit že len ďalšie substituované scifi, kedy mimozemšťanom prisúdime ľudské vlastnosti, ale ten koncept čiastočne previazaných poviedok tomu dával širší rozmer. Nakoniec som si užíval tu temnú iróniu ....
Překvapilo mne, že se jedná o povídkovou knihu, ale podobně jako u Zaklínače to nevadí. Jen se musíme smířit s tím, že s některými postavami se již nesetkáme, že je doslova a do písmene zavál martský prach. Všechny postavy ať už Marťani či Pozemšťané prožívají útrapy zpočátku fantaskního rázu. Autor skvěle vykreslil podobu bytostí které rozbíjejí mýtus klasického mimozemšťana a vdechl jim schopnosti, které při četbě donutí čtenáře přemýšlet. Takže by mne zajímalo kdo nakonec byla žena z poslední povídky . Osudy jednotlivých postav, ale čím dál víc směřují k zoufalství a beznaději a kolikrát bojují s vlastním šílenstvím, představami a sny a zase šílenstvým.
Na jednu stranu je dílo napsané s hravostí, autor si pohrává se slůvky, jmény apod., na druhé straně je ale velká dávka tvrdosti, katastrofických úvah či skvělé psychologické prokreslení.
Výborná a skvěle napsaná kniha, kterou jsem se zaujetím přečetl znovu i po mnoha letech. Je to nelichotivě vystavené zrcadlo lidské společnosti, které vede k možnému a postupnému zániku života nejen na “staré pozemské“, ale i nově osidlované planetě.
Z hľadiska technologických detailov Marťanská Kronika neodolala zubu času, tiež niektoré nelogickosti môžu vyrušiť, ale to je pre mňa nie až tak podstatné. Dejovo zväčša stále zaujímavé nápady, pekne poskladané dielka s parádnou atmosférou marsu, ktorá vytvára priestor pre autorove názory a postrehy na ľudskú spoločnosť, jej základné rysy - najmä americký kolonializmus dostáva na frak - a jednotlivca v danej spoločnosti.. sú to stále aktuálne veci a problémy a obávam sa, že tu s nami budú ešte veľmi dlho pokiaľ nenastane nejaká nová kognitívna evolúcia:D
Poviedka Usher II. je pre mňa o niečo lepšia než samotný Pád domu Usherovcov od Poeho. Obe super a som rád za tento odkaz na tvorbu majstra hororových poviedok. A tiež na 451° Fahrenheita.
Celkovo vo mne zanechala táto kniha silný dojem.
Samotná kniha mě zprvu moc nezaujala, asi to nebude můj šálek čaje. Tak ve třetině už to bylo lepší a začalo mě zajímat, jak se příběh vyvine. Nicméně z mého pohledu je to slabší kniha, na které ale oceňuji tu všude vzpomínanou Bradburyho poezii. Ještě musím zmínit doslov od Františka Vrby (ve vydání z roku 1963), který byl snad zajímavější než celá kronika. Je to velmi dobře napsaný text o tom, jak je ta Amerika špatná a CCCP nejlepší. Prostě dobový doslov, na kterém můžeme krásně vidět, co to tenkrát bylo za dobu. Trochu mě z toho mrazí.
Zvláštní sbírka povídkových příběhu o kolonizaci rudé planety, z větší části zaobírající se nenasytnotností , bezohledností a nenapravitelností lidské rasy ( v jednom případě by mohli příznivci hnutí BLM lapat rozhořčenĕ po dechu ). Některé pionýrské etapy se mi líbily, obzvlášť ty hororovĕ laděné ( ale ne ta Lovecraftovská ), jiné zase méně, s odstupem času dávám tři hodně silné hvězdy i za tu malou dávku optimismu v závěru a příště s Rayem vletíme na samostatné povídky - 70%
Štítky knihy
povídky Marťané sci-fi zfilmováno – TV seriál sci-fi povídky
Část díla
- ...ač bude stejně luna plát 1948
- Brašnářství 1950
- Břeh 1950
- Dlouhá léta 1948
- Kobylky 1950
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Myšlenka, kterou nám skrze knihu autor dal, je vlastně poplatná ještě dnes.