Země

24.04.2023

Moc hezká kniha,mrzí mě, že už je dočtená. Změny časových os nevadily, naopak, mě to bavilo a počet postav byl přiměřený, neztrácela jsem se. Když skončil jeden časový úsek o konkrétní postavě, přála jsem si, aby pokračoval, ale začal jiný a byl ještě lepší a tak pořád dokola až dokonce. Kniha mě příjemně překvapila, byla bezvadná. Určitě doporučuji

13.04.2023

Čtivý a zajímavý příběh. Větší počet postav a přeskakování v čase mi vůbec nevadilo. Určitě se tím nenechte odradit ani vy a pusťte se do čtení, stojí to za to.

05.04.2023

Prvních sto stran bylo utrpení, vůbec jsem se neorientovala v postavách ani v časových skocích. Pak si to sedlo a bylo to úžasně zajímavé čtení, místy velmi smutné, ale tak to asi není nic neobvyklého v knize s takovým tématem.

25.03.2023

Tento typ knih se mi nehodnotí snadno. Silný a smutný příběh, který se autor, pokusil podat poněkud jinak.
Časové linky, které se zde ze železnou pravidelností střídají, postupně představí (ne)život několika postav spojených (krutým) osudem. Jen my, lidé, si dokážeme tak hrozně ubližovat! O to víc čtení bolí a není vůbec jednoduché takové knihy číst a docenit.
P. Epstein je výborný vypravěč a já si určitě přečtu i další autorovy knihy.

13.03.2023

Epstein se jako vždy čte dobře. Jeho Nerez ve mě rezonuje doteď. O to víc je zajímavé, že vydává v jednom roce druhou knihu a ještě několikanásobnou. Ale to je asi kámen úrazu za mě. Skoky v ději s tunou postav mi velice brzy zamotaly hlavu a už se z toho moc nešlo dostat. Bohužel. Vidíme se brzy!

09.03.2023

Skvělá kniha. Vzhledem k předchozím komentářům asi nemám co dodat. Možná mi trochu chyběl pohled z perspektivy Kurta a Mirky .

05.03.2023

Knihu nedoporučuji citlivějším čtenářům, jsou v ní popsány brutální situace. Příběh je velmi silný a poutavý, naprosto mě pohltil asi po 100 stranách. Dlouho jsem se nemohla zorientovat v čase, prostoru a osobách, musela jsem se vracet k předchozím stránkám. Autor zároveň občas píše docela krkolomně, některé věty nebo pasáže jsem četla víckrát, abych pochopila, o čem (nebo o kom) je řeč. Nicméně Epstein je zárukou kvality a historii naší země zpracoval dokonale.

Poslední dobou mě štve, jak moc autorů označují svou knihu jako ságu. Tohle podle mě sága není. Popisuje cca 70 let více lidí, kteří jsou a nejsou rodina. Ze začátku mi přišlo, že jednotlivé příběhy postav se nepropojují. Přišlo mi, že kniha je hodně dlouhá, ale vlastně nic mi neřekla. Moc mě to neoslovilo. A to jsem se tak těšila.

28.02.2023

Silný příběh, kniha je velmi čtivá a velmi dobře napsaná, jen to řazení kapitol... Opravdu si nemyslím, že by příběhu ubralo na kvalitě logičtější a hlavně chronologické řazení kapitol.

27.02.2023

Ty vado! Tak to bylo docela drsné a přímé čtení některých pasáží, až se mi trochu vyvracel žaludek. Autor to na mě tak nějak docela vypálil, nečekaně a surově. Ale líbilo se mi to moc. Jediné, co mě opravdu štvalo bylo až přehnané přeskakování nejenom mezi postavami, ale i mezi roky. Já chápu, co tím chtěl autor říct, ale občas jsem se ztrácela, hlavně na začátku.

20.02.2023

Tato kniha se mi hodnotí těžko. Těšila jsem se na strhující rodinnou ságu, kterou přečtu jedním dechem. Místo toho jsem měla v ruce knížku, kterou jsem horko těžko četla celý měsíc a nedokázala se pořádně začíst. Kdyby to byl příběh napsaný chronologicky, mohlo to být skvělé čtení, nicméně neustálé přeskakovaní v čase i v příbězích mnoha postav mě hrozně rušilo a v ději jsem se ztrácela. Na můj vkus toho bylo zbytečně moc, protože kdyby šlo jen o střídání kapitol z pohledu jednotlivých postav, ale byla by zachována chronologie, kniha by byla ozvláštněna, ale zároveň by si zachovala větší přehlednost. Když se mi občas podařilo začíst se, přišel konec kapitoly, střih a já byla najednou zase v jiném časovém období s jinou postavou. Tak jsem knihu zase odložila a četla ji doslova po kouskách. Kritizovat rozhodně nechci, protože příběh to byl jistě silný a zajímavý a možná, že kdybych se dokázala začíst a lépe se v příběhu zorientovat, šla bych s hodnocením výš. To se ale bohužel nestalo, proto ty tři hvězdičky.

13.02.2023

Toto je opravdu silná kniha.
Musela jsem si dát načas, abych napsala hodnocení. Jako matka si nedokážu vůbec představit, co musela Lea cítit. Že prostě nezešílela nebo neumřela smutkem. Takové bezdůvodné útrapy. Sama obětí nacistického aparátu, a přesto největší peklo zažívá za komunistické éry. Přitom úplně nespravedlivě, za nic, ostatně jako statisíce jiných v té době.
Události 20. Století mě prostě nepřestávají fascinovat. Jak se to mohlo všechno takto podělat? Jak to mohlo lidstvo dopustit? Nikdo nemůže a asi by neměl hodnotit dobu, ve které nežil. Nikdo nemůže říct, jak by se sám v určitých situacích zachoval. Válka, poválečné běsnění a odsud Němců, padesátá léta... To jsou věci, na které by se nemělo zapomínat a rozhodně je s odstupem času nezlehčovat.

Zde v komentářích se hodně zmiňuje styl psaní, přeskakování v čase a osobách, me osobně tato forma nevadí, přijde mi to naopak jako příjemné zpestření a člověk je v neustálém napětí, jak to vlastně dopadne. Obecně mi styl autora velice sedí, některá slovní spojení se mi úplně dostávala pod kůži.
Některé pasáže mi pripominaly Karikovu knihu Na smrt, zejména ty drastické části, to jsem nebyla moc ráda. Nejraději bych tu knihu vymazala z paměti.
Velice sympatickou osobou byl Kurt a jeho touha dostat Leu za hranice byla dojemná.
Opravdu se skláním před Leou samotnou, protože to, co ona musela prožívat a trpět, je nepředstavitelné a zaslouží si obdiv.
Tento román není veselé cteni, ale události dějin 20. Století jsou tam jasně a troufám si říct, že pravdivě popsány. Proto by tato kniha mohla být poučná pro všechny, kteří se chtějí s dějinami minulého století seznámit formou beletrie.

09.02.2023

Kolikrát může člověk padnout na kolena a zase vstát,oklepat se a jít dál?Lea tak prožila v podstatě celý svůj život.Její síla nebyla jen fyzická,ale hlavně duševní.
Pokaždé když už viděla světlo na konci tunelu,bác něco se stalo a ona zase byla sražená na dno.
Střídání časových rovin a vypravěčů mi vůbec nevadilo,docela to příběhu sedlo.
Pozor,pozor kniha je velmi čtivá a je těžké se od ní odtrhnout:).

05.02.2023

Na hodnocení jsem si musela nechat odstup. Z počátku jsem se vůbec nemohla začíst, ale když vydržíte, určitě se začtete a nebudete se moci odtrhnout, i když je to smutné čtení.
Lea byla neskutečně silná a statečná holčička, dívka i žena. Unesla toho opravdu hodně. Její štěstí bylo po celý život vždy jen krátké a prchavé.
Kvůli tomu zmatenému začátku ubírám jednu *, měla jsem pocit, jako kdyby autora tlačily termíny a nestihl ten začátek knihy "uhladit", ale dvě třetiny knihy jsou napsané výborně. Chce to jen vydržet a zorientovat se v postavách.

03.02.2023

Návrat do české historie a osud jedné ženy v průběhu let ....

Leontýna Frýdová je ústřední postavou - /zajímavé, s kolika silnými ženskými postavami jsem se ve vzpomínkové literatuře setkala - Androniková, Mornštajnová, Kornerová, Tajovská - tyto mne napadají v této chvíli /.....

" Síla ji vždycky zachránila .... bude žít .... protože nežít nedávalo žádný smysl .... "

Jsou tu zajímavé komentáře .... a já se přidám k evelýny či Mandlevest....

Historie se opakuje, lidé jsou nepoučitelní - ale vždy je tu naděje ....

Určitě se podívám po dalších titulech autora. A doporučím !!!

26.01.2023

Úžasné, krásné, smutné

24.01.2023

Ta mi dala. Ještě teď mě bolí hlava jak jsem závěr obrečela. Opět jsem byla překvapená. Ze začátku nemile. Očekávala jsem humor, špetku romantiky. Prostě styl Nové zuby na zásnuby. Ale tohle bylo tak smutné. Kapitoly se mi motaly, teda postavy. I když jsem na konci pochopila, že kdyby to bylo chronologicky tak to nemá takový náboj. Jdu na romantiku s hloupými frázemi, protože z téhle knížky je mi smutno. Ale byla skvělá, český skvost. Díky.

21.01.2023

Skvělá kniha. Silný příběh. Obdivuhodná hlavní hrdinka. Člověk skoro nemůže pochopit,co lze za jeden život prožít a vydržet..a nezbláznit se. Dočitala jsem do noci... Co teď vzít do ruky.. všechno se mi zdá, že bude slabé. Díky pane Epsteine!

Já dovedu pochopit vysoké hodnocení. Jsme navyklí dávat vysoké hodnocení težkým tématům jen pro témata sama. Někde tu padlo, že je to dobře zkonstruováno. Neřekla bych. Pokud autor neumí psát nelineárně, ovšem chce psát nelineární příběh dopadne to takto. Rozseká celý koncept na jednotlivé dílky, které sice už tak nepasuji k sobě a okrádají knihu o vazby, které by v případě že by autor nepotřeboval co dvě stránky upozornění na změnu času i postavy v nadpisu kapitoly a vlastně ani kapitolu jako takovou, byly daleko silnější a neklouzali by - byť je to smutná kniha, těžké téma - tak po povrchu. Působí to spíš jako syrový koncept něčeho co buď popsat úplně nejde nebo by to chtělo složitější přístup, který je zavržen čímsi co se nebojím nazvat trhací kalendář.
Nezmenšuji bolest všech hrdinů ani hrdiny samotné, nezmenšuji ani tíhu a stres který taková kniha může zanechat a zanechá, ale vypravěčský talent bohužel skrz tu rozcupovanost nevidím.
A v beletrii se docela hodí ať už se to vezme jakkoliv a ať už vse člověk rozhodne pro jakékoli téma.
Nehodnoceno, jelikož si s hodnocením úplně nevím rady.