Země
Marek Epstein
Strhující příběh ženy, kterou osud nešetřil.
Romány Literatura česká
Vydáno:
2022
,
Témbr
Interpreti: Dana Černá , Martin Myšička , Jakub Žáček
více info...
Přidat komentář
To je skutečně jízda na tobogánu. Podle mě adept na Magnesii Literu (když už Tučková má za Bílou Vodu státní cenu). Vynikající stylista Marek Epstein se smyslem pro hutnou situaci představuje české dvacáté století prostřednictvím příběhu rodiny, kterou potká všechno, co je potkat může - letec RAF, Jáchymov, StB, udavačství, výslechy v Lubjance v Moskvě, zvěrstva nacistická, sovětská i československá, sudetská tíha a nejednoznačnost, emigrace, NSR i NDR, vyhazovy z práce, živoření, disent i Charta 77, srpen 1968, neustálý boj o přežití, láska, milování... a v tomto "nálevu" osudy Ley, která jen touží po normálním životě. Je to vylíčeno strhujícím způsobem, který chytne a nepustí.
Několik drobným poznámek bych přeci jen měl: a) Mám dokonce dojem, že text je v několika místech a množstvím souvislostí a příběhů až přehuštěný - taková Morštajnová by z jedné jeho kapitoly udělala román. b) Přistihl jsem se, že mě začíná trochu unavovat zřejmě už manýra současné české literatury, tedy vyprávět linie příběhu na přeskáčku. To, co začali kdysi Tučková a Hájíček, teď rozvíjí právě Morštajnová nebo Štifter, teď přináší zase Epstein a mám pocit, že nejde o roviny příběhu, ale jen úmyslně narušenou chronologii, která nepřináší příliš novou kvalitu do textu. Co kdyby současní autoři zkusili psát jakoby od začátku do konce? Třeba tady jsem myslel, že to skončí dramatickou situací v 60. letech a proto je odůvodněná ta diachronnost, ale není to tak. Končí to v roce 1992, tedy na konci příběhu. Takže proč? c) Pak jsem ještě přemýšlel o vhodnosti názvu. "Země" je podle mě velmi slabý název. Tady by se to podle mě chtělo ještě zamyslet. d) A poslední věc - rád bych Marka Epsteina opravil - pojem "blbá nálada" "zavedl" Václav Havel až v rudolfinském projevu v roce 1997, nemůže tento pojem tedy použít hrdinka v roce 1992...
Ať tak či tak, je to vynikající kniha, která Vás chytne a nepustí. A pozor - není to pro slabé nátury! Za všechny možné příklady uvedu půvabnou definici mentality prostého Čecháčka, jak ji hlavní postava znala od svého profesora Kácela: "Smícháme-li německou tvrdost, polský romantismus, rakouskou nabubřelost, tureckou posedlost a švédskou lhostejnost, necháme zamřít pět set let uprostřed Evropy, podusíme v zarputilém mlčení Jana Husa a zapečeme v potu Bílé Hory, dostaneme jednoho obyčejnýho Čecháčka." (s. 113) Tak v tomhle rámci jsme podle Marka Epsteina žili o 20. století.
(SPOILER)
Kniha, která vás do sebe vtáhne jako močál a nepustí. Přečetla jsem ji za dva dny a nemohla se od ní odtrhnout.
Žijeme příběh několika osob od doby druhé světové války až do roku 1992. Autor si nevybírá příjemná témata. Každá naděje a šance na něco krásného je v základech zadupána do země - ať už nacisty, nebo komunisty, nebo prostě osudem. V průběhu celé knihy zasvítí čas od času slunce - když malá Lea přežije (i když to je jen díky hnusné nacistické zrůdě), když se s Vinc vrátí do života, když Lea dostane pas a výjezdní doložku. Ale těch paprsků si hrdinové knihy i čtenáři užijí jen na chvíli a o to větší a těžší je mrak, který je pak znova zničí. I ten konec je a není dobrý. Happy endem by bylo, kdyby si Lea mohla alespoň pár let užívat znova nalezené role matky a babičky. Konec na hovno by byl, kdyby se Lea s Mirabelkou nikdy nesetkaly. Ale Marek Epstein ten konec - stejně jako většinu děje - prostě umí udělat na hraně. Takže se hlavní hrdinky sice setkají, ale vlastně nesetkají. Lee se vrátil Vincent, ale vlastně nevrátil ....
Prostě skvěle napsané, dokonale vygradované, máte pocit jako byste hlavní hrdiny osobně znali. Nejen Leu a její dceru, ale i ostatní postavy - Hermanna, Kurta a jeho ženu, Vince. Bezvadné zpracování postav, u kterých nejsou věci jen černé nebo bílé, i když se zpočátku tak zdají.
Jednu hvězdu sundávám v hodnocení jen za to divé přeskakování v čase, na které jsem si jakž takž zvykla až v polovině knihy. Chápala bych přeskakování mezi jednotlivými postavami v jedné časové linii, ale přeskakování ještě navíc i v čase v celém rozpětí od let 1942 až do 1992 mi nesedělo. Zejména proto, že jsme občas přeskočili do nějakého roku abychom vzpomínali na dobu před dvaceti lety. A ty občasné gramatické chyby či překlepy by snad také nemusely být ...
Umně zkonstruovaný příběh, který čtenáře bezpochyby vtáhne. Jedna z charakteristických a dodejme, že kvalitních ukázek žánru rodinného dramatu na pozadí velkých dějin Českých zemí a střední Evropy, který - mám pocit - v posledních letech zcela dominuje české próze a častý je i ve filmu. Osobně bych knize vytkl asi jen to, že vlivem zaměření na děj, na dramatické osudy hrdinů a země, poněkud klouže po povrchu, pokud jde o reflexi emocí a myšlenkových světů, ale to je častý nešvar podobných knih a vůbec všech možných ság. A pak nedostatečnou práci s jazykem, ze svého pohledu totiž vnímám jako problematické (najmě po nedávném přečtení Rozpůleného domu A. Horáčkové, která se o to snaží mnohem usilovněji), když není dostatečně zřetelně naznačeno, jak vlastně postavy mluví - zda česky, německy, dialektem, smíšeně. Zkrátka a dobře, jazyková charakterizace postav nemůže být takto nevýrazná až neutrální v románu, kde stýkání a potýkání češství a němectví je jednou z ústředních tematických linek. Ale ono se to moc neřeší ani ve filmech (a tímto se autorovi omlouvám, že mám neustále tendenci posuzovat jej tímhle prizmatem, jenomže je prostě stále ještě asi víc scenáristou než prozaikem). Nicméně kniha se čte dobře a u čtenářů, kteří mají daný žánr v oblibě, bude jistě slavit úspěch.
Země potěší všechny čtenáře Aleny Mornštajnové.
Jedná se o příběh hlavní hrdinky Lei, která bojuje o svou dcerku Mirabelku, o níž ji připravil komunistický režim…
Příběh byl za mě sám o sobě dost zajímavý, jelikož hlavní hrdinka disponuje zvláštní vlastností. Dalším originálním prvkem je bezesporu styl vyprávění, který sice nemusí sednout každému, ale rozhodně před autorem smekám, že zkusil něco, co tu ještě nebylo!
Podtrženo sečteno je Země originálním, silným a dojemným románem, který čtenáře dostane… Pravdou je, že jsem od českých autorů četla už lepší knihy, ale za přečtení tato novinka rozhodně stojí.
Úžasná knížka. Jedna z nejlepších, co jsem v poslední době četla. Vřele doporučuji.
,,Politická vůle zmůže hodně, ale slovo zmůže víc. A když k němu někdo nadaný složí melodii, je veškerá snaha zastavit ho, marná. Slovo zastaví jen smrt. A smrt musí někdo pozvat."
Vláda jedné strany, totalitní režimy.
Osud mění plány, spletené záznamy.
Příběh jenom jedné české rodiny?
Jsou stále hovada a svině mezi námi?
Přečtěte si sami.
A přemýšlejte...
Příběh o zrůdnostech totalitního režimu, příběh nezlomné vůle, osudových omylů. Příběh emocí i originálních myšlenek.
Nepozorný čtenář se lehce ztratí v labyrintu příběhů a zmatků, když je Markem Epsteinem nucen skákat v čase a prostoru, analyzovat a trpělivě skládat střípky osudů, aby v závěru dostal pro mě až neskutečnou mozaiku brutality, velké bolesti, nezlomné vůle a snad i lásky, naděje a smíření.
,,Bolest nemůžete zaplatit. Tu můžete jen odpustit, nebo způsobit."
P.S.: „Ti, kteří neznají historii, jsou odsouzeni ji opakovat.“ (Edmund Burke)
Za mě je tohle jedna z nejlepších knih roku! A možná vůbec jedna z nejlepších, kterou jsem, kdy četla. Strašně silný příběh, nemohla jsem se odtrhnout. Jsem v knihách zvyklá na hodně, na hodně krve, občasné násilí a smutku, ale tady jsem někdy musela knihu odložit, nadechnout se, zatlačit slzu a zase pokračovat. Některé kapitoly trhají srdce, některé zase vyloudí občasný úsměv na rtu. Ale nutno říct, že veselé čtení to není. Hodně lidí si stěžuje na to, že příběh nejede chronologicky a skáče se po letech a po různých postavách. Mě to ale nevadilo, zvykla jsem si na to prakticky i hned. Naopak, udržovalo mě to v neustálém napětí a touze číst. Knihu bych doporučila všem, ale ... není to jednoduché čtení..
Tohle je tak strašně silný příběh, který Vám nedá vydechnout. A nádherně napsaný, já se nemohla odtrhnout. Začátek knihy je trochu složitější, kapitoly se střídají z pohledu několika osob a nejsou řazeny chronologicky, ale to mně nevadí, spíše naopak. Trpělivě čekám na ten okamžik, kdy se jednotlivé střípky spojí, děj se začne prolínat a vzniká příběh několika životů poznamenaných tragickými dějinami druhé poloviny dvacátého století. Je to opravdu dechberoucí čtení, pravdivé, silné, smutné, dojemné, ale přitom civilní a uvěřitelné. Hlavní hrdinka Lea je jako Fénix, vstává z popela, aby do něj, ne vlastní vinou, musela zase spadnout. Ale je silná a nezdolná, nejen na těle, ale i na duchu a já jí všechno věřila. Nádherný příběh z českého prostředí, z doby nepříliš minulé,který řadím k tomu nejlepšímu, co jsem letos přečetla. A posílám velké doporučení.
Mám ráda velkolepé romány o zdánlivě obyčejných lidech. Líbí se mi silné ženské hrdinky, které si umí zachovat lidskou tvář. Měla jsem jen trochu problém se jménem Mirabelka. Jinak moc krásná kniha. :-)
Dala bych plný počet, ale to řazení je nešťastný. Kdyby to šlo chronologicky za sebou, je z toho další skvělý příběh jako od Mornštajnové apod... Takhle mě to vůbec nebavilo, přeskakovala jsem celé kapitoly :( škoda
Román Země popisuje nelehké osudy jedné české rodiny napříč událostmi minulého století, a to od doby před vypuknutím druhé světové války přes komunistický režim až po současnost. Autorovi se v knize podařilo zachytit prakticky celé moderní české dějiny a popsat hrůzy totalitních režimů i měnící se náladu ve společnosti, což byl jeden z důvodů, proč na mě tak zapůsobila a dokonce bych řekla, že je to jedna z nejdůležitějších knih, jakou jsem za poslední dobu četla.
To jsem si ale uvědomila až na samém konci. Přiznám se, že do té doby jsem s knihou trochu bojovala. V kapitolách se střídají pohledy jednotlivých postav a příběh není vyprávěný chronologicky, což bylo na začátku naprosto brutální a musela jsem číst opravdu pozorně, abych se do toho nezamotala. Přibližně v polovině začaly všechny ty vazby a vztahy mezi hlavními hrdiny dávat smysl, ale ucelený příběh jsem dostala až na konci. A mě tak nějak mrzelo, že jsem si ho kvůli tomu, jak komplikovaně to bylo napsané, nemohla užívat už mnohem dřív.
Po dočtení ve mně ale zůstaly opravdu silné pocity. Najednou to do sebe všechno zapadlo. Takže ve výsledku jsem vlastně nadšená. A sedl mi i styl psaní Marka Epsteina, myslím, že přirovnání k románům Aleny Mornštajnové je tady zcela namístě.
Velmi drsný a z dnešního pohledu až neuvěřitelný osud ... ale stačí se zastavit a zavzpomínat. Mohlo se to opravdu stát. Děsivé!!
Je důležité si to občas připomenout.
Někdy dokáže být osud opravdu krutý a co všechno může naložit na záda jedné ženy, je až neskutečné. Důležité je se po každém pádu zvednout a jít dál s hlavou vztyčenou.
Marek Epstein nám představuje rodinou ságu. Lea, která dostala do vínku velkou fyzickou sílu přijde v životě o mnohé – o své rodiče, o svou dceru i o partnera. To vše v době, kdy pro náš národ nebyly dějiny zrovna příznivé – druhá světová válka a komunistická vláda, která si s lidmi nebrala servítky. V knize sledujeme, jak je možné přežít a dál bojovat.
Příběh složený ze střípků vzpomínek. Střídají se nám tu vypravěči i doba, ve které se zrovna nacházíme. Postupně si vše propojujeme a poskládáme tak příběh, který nás zasáhne i překvapí. Příběh plný bolesti, smutku a krutosti, s občasným záchvěvem lásky a dobrosrdečnosti.
Je to vyprávění plné pocitů a myšlenek. I když jsem ze začátku ještě netušila, jak se to celé propojí, od prvních stránek jsem byla do knížky ponořená a veškeré pocity, hlavně zoufalství a smutek, se na mě přenesly.
Moc se mi líbí autorův styl, i když je velmi osobitý, a ne každému musí sednout. Myslím, že by některým čtenářům mohl připadat lehce zmatený, tím, jak se hodně přeskakuje v čase. Ale já musím říci, že obdivuji, jak autor vše promyslel a poskládal. Všechno do sebe skvěle zapadlo a vynořil se před námi ucelený příběh plný bolesti i naděje. Rozhodně se toho nebojte, protože konečný dojem rozhodně stojí za to.
Ke knize bych měla jen jednu drobnou připomínku – bylo v ní na mě až moc náhod, ale i tak dávám plný počet hvězd, neboť jsem knížku přečetla za jeden den, nemohla jsem jí odložit, chtěla jsem vědět, jak to bude dál. To, co od knížek očekávám jsou emoce a tady jich byla opravdu velká nálož, a proto Vám knihu může jednoznačně doporučit.
Na konci mi tekly slzy. Nádherný, skutečně nádherný příběh matky a dcery, který se dozvídáme postupně z náhodně předkládaných střípků. Jeden z nejhezčích momentů knihy pro mě bylo, když to do sebe začalo zapadat. Bacha na to, s kým si v hospodě dáváte páku, zdání může klamat!
Štítky knihy
Československo 50. léta 20. století Sudety ságy matky a dcery oběti komunismu české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šarlatán |
| 2022 |  Země |
| 2018 | Dravec |
| 2022 | Nerez |
| 2006 | Ohybač křížů |
Všechno už tu nejednou bylo, ale tady navíc probublává síla, nezlomnost, naděje a smíření. Ve filmu by mě asi skoky mezi časy i lidmi rozčilovaly, ale u Epsteina na papíře probíhají ladně a kultivovaně. Tato témata jsou pořád k neuvěření bezedná a ještě existuje další nový odstín vypravěčova hlasu.
"Protože ženský prostě potřebujou věci pojmenovat, aby jim mohly uvěřit."
"Fakt, že je zachránili, byl paradoxně vykoupen životem, ke kterému už nikdy nenalezli klíč."
"Dobré je to, co je právě výhodné."