Země
Marek Epstein
Strhující příběh ženy, kterou osud nešetřil.
Romány Literatura česká
Vydáno:
2022
,
Témbr
Interpreti: Dana Černá , Martin Myšička , Jakub Žáček
více info...
Přidat komentář
Smutný čtení, potřeboval sem na to správnou náladu a proto mi trvalo skoro dva týdny než jsem ji přečetl. Myslím, že tahle kniha by (pro současnou dobu) byla mnohem lepší povinná četba než třeba Stařec a moře. Zrůdnost totalitních režimů je zde vylíčena důkladně a syrově.
Nemám slov. Smršť emocí. Silná kniha. Jedna z nejlepších, co jsem kdy četla.
Naprosto souhlasím s komentáři níže, 5 hvězd je málo. Příběh vtáhne a nepustí. Prožila jsem s knihou obrovskou škálu emocí. Prolínající se časové linky byly skvěle poskládané, každá kapitola byla přesně tam, kde měla být. Tolik síly proti nepřízni osudu a doby. Knih je o tom napsáno hodně, ale tato mě dokázala velmi zasáhnout a prožít vše s hrdiny. Zamilovala jsem si každou postavu, každý životní příběh. Opravdu výborná kniha nejen o jedné neobyčejné ženě. Po přečtení knihy jsem jen seděla v obýváku, pozorovala svou rodinu a cítila neskutečný vděk.
Tak tohle bylo snad na 10*. Jedna z nejlepších knih co jsem četla. Zajímavá, velmi čtivá,poučná,prostě super.
Neskutečně krásný, hodně smutný a geniálně poskládaný příběh, který mě nutil přemýšlet a trénovat paměť od začátku až do konce. Přestože jsem s Leou, Mirabelkou, Vincem, Kurtem a Hermannem strávila jen dnešek, v myšlenkách se k nim budu vracet už asi napořád. Rozhodně jedna z nejlepších knížek, jaké jsem kdy četla, která mi střídáním časových rovin i tématem připomínala moji srdcovku Zvuk slunečních hodin.
Musím se přiznat, že při dočítání závěru opadalo převeliké nadšení. Jednak je toho v knize až příliš, jednak jsem si uvědomila, že mě spíš zajímaly osudy postav kolem hlavní hrdinky, kde by každá postava mohla být dalším podkladem pro knihu.
Nerozumím, že se někdo nemůže v knize orientovat. Netradiční styl ve skákání postav i času mi zde přišel jako to nejzajímavější.
Upozorňuji čtenáře z výzvy, že zde není žádná mapa, ani to není z vesmíru, kdyby si chtěl náhodou někdo splnit téma a nechal se inspirovat zařazením jiných uživatelů..
Nádherný příběh, i když těžko se píše "nádherný" ve spojení s tak tragickým osudem, jaký měla Lea. Marek Epstein splétá příběh nelineárně - skáče se v čase i v postavách, přesto je čtenář k příběhu od začátku přikovaný a skoky mu dávají dokonalý smysl, dílek po dílku skládají mozaiku života a doby. Příběh (ne)obyčejné dívky a ženy na pozadí temných dějin dvacátého století tu nebudu rozepisovat, u téhle knihy doporučuji každému se do ní ponořit. Nebudete litovat, je to čtenářská lahůdka, u které zažijete širokou škálu emocí...
"Bude žít. Protože nežít nedávalo žádný smysl."
Co napsat na líčení všech hrůz, které jsme schopni jeden na druhém páchat? Když jedna strašná etapa skončí, nastoupí další, ve které si účastníci hrají na poslední spravedlivé. A soudit je? Po tom všem, co jim způsobili? A v celém systému osud jednotlivce? I když vyjímečné ženy. Každopádně strhující příběh, i když některé líčené hrůzy války, byť musely být milionkrát horší ve skutečnosti, protože tolik psychopatů uměla schovat jenom válka, mi přišly popisované zbytečně detailně. A to mám pár knížek s válečnou tématikou za sebou, ale tady mi to prostě přišlo brutální bez kontextu. Ale rozhodně zajímavá sonda i možná trochu odpověď na to, proč stále nedokážeme překročit svůj stín. Snad další generace bude odvážnější.
"Překvapilo jí, že hektické nadšení prvních revolučních měsíců s každým dnem ochládalo a mizelo, stejně jako se zamilovanost začne rozpouštět v poznání. S odpuštěním přichází dialog, slýchávala z úst malého muže, kterého si tak vážila. Bylo to prvně, kdy s ním nesouhlasila. Každý může odpustit jen sám sobě... Čekala, že přijde tlustá čára, oddělující černou od bílé. A čekala marně. Přišla jen uslintaná nostalgie, kterou se temnota propila a propíjí do zářivě bílé ustupující budoucnosti...
Zahleděla se na stavení v protějším svahu. Dělilo je jen pár stovek metrů podmáčené louky, vysoký plot a nekonečných padesát let. Za dráty jakoby se nezměnilo vůbec nic. Bílé omítky domů zářily stejně oslnivě jako kdysi. Napadlo ji, že přesně takovou hranici měli před dvěma lety postavit své minulosti. Nebát se vyslovit slovo vina. Lea uměla odpouštět. Celý život někomu odpouštěla. ..Možná bylo dobře, že malý muž odpustil všem a za všechny. Tolik zadků by nedokázal nakopat ani Plánička.
Zakázané ovoce. Chuť na kterou si nezvykla, ani když jí dovolili natrhat si, kolik jen chce. Byla jednou z mnoha, kterým se bez nepřítele nežilo lépe. Dřív se všechno zlé dělo z vůle nepřátelského systému. Teď se mnohé nedělo z její vlastní vůle. A to jí rozčilovalo. Uvědomovala si, že neumí žít ve svobodě. To byla ta blbá nálada, o které mluvil Havel. Znechucení nad vlastní neschopností žít ve světě bez zákazů. Žít sám se sebou."
Jeden z nejsilnějších příběhů, co jsem kdy četla. Neskutečně statečná žena, která se ničím neprovinila a chtěla prostě jen normálně žít.
Kniha se zpočátku možná hůř čte, díky přeskakování v čase, ale po pár stránkách už s čtenář zorientuje. Poslední stránky už jsem přes slzy dočítala ztěžka.....
P.E.C.K.A. Něco neskutečného. Něco, co už jsem dlouho necítila. Mrazení. A také ten pocit, kdy vlastně dýchate spolu s hrdinkou. Od prvního písmenka po to poslední, fakt zážitek. Tahle kniha, tenhle příběh bude opět na hodně dlouhou dobu nepřebitelný. Jako u dalších podobných příběhů i zde, na začátku lehce tápete. Opět to lehké rozmrzení, že je to poskládané, jedno přes druhé. Že skáčete přes desetiletí. Ale to rychle přejde. Najednou zjistíte, že i tak to do sebe zapadá. A tyhle kola, že nejde zastavit. Až s koncem. Ve který celou dobu doufáte. Stejně jako Lea. Po dlouhé době příběh, kterému bych, kdybych mohla, dala víc než 5*. Poklona.
Docela zajímavý příběh z pohraničí. Jen mě zklamalo to řazení příběhů o kterém se tu už zmínilo pár komentářů, proto ubírám jednu hvězdu. Drsný život za války a pak následně za komunistů u obyčejných lidí.
Pohodlně se usaďte a nechte se ponořit do úžasného a skvěle napsaného příběhu o odvaze a touze nenechat si událostmi vzít život, který chcete žít tak, jak vy chcete... Hlavní hrdince Lee život a jeho osudy sice hází klacky pod nohy z levé i pravé strany, ona se ale nevzdává. Připravte se na spoustu postav a neustále se měnící časovou osu jednotlivých kapitol. Zpočátku se v ději možná budete trochu ztrácet a prvních 100 stran si budete rvát vlasy z hlavy, ale věřte mi, že až se všechny životní příběhy všech postav začnou mezi sebou v určitou dobu prolínat, nebudete se moct od knihy a její surovosti odtrhnout.
Krásně to do sebe vše postupně zapadalo.
Střídání postav, času a místa poutalo pozornost. Citlivé a drsné zároveň.
Bolest nemůžete zaplatit, tu můžete jen odpustit. Nebo způsobit .
Příběhy 20. století...... Zoufalé, smutné, kruté. Tento Marek Epstein vystavěl skvěle, jen střídání vypravěčů a časových rovin mě zpočátku dělalo trochu problém i když mám tento způsob skládání příběhu ráda. Hlavními hrdinkami jsou Lea a Mirabelka, matka s dcerou, jimž vlivem historických a politických událostí a systémových opatření a i dalších okolností nebylo dopřáno žít spolu. Nejvíce mě však zasáhlo líčení válečných hrůz, zejména masakru v Českém Malíně, prožitých Hermannem, vojákem SS.
Silné, dojemné, smutné, zoufalé. Příběh se odehrává v různých časech, od začátku války po rok 1992. Jednotlivé kapitoly skáčou v čase i v osobách, o kterých vyprávějí, ale velmi rychle jsem se zorientovala i v osobách i v příběhu, který se postupně propojuje. Některé části jsou opravdu drsné. Ta kniha je dobře napsaná, ale připadala mi plná beznaděje.
Navzdory obavám z vyčpělého tématu současné české literární scény jsem nadšená! Forma neustálého střídání lokalit i časoprostoru, navíc zdánlivě nahodilá, nedbajíc lineárního vnímání času, potvrdila autorovu druhou profesi. Skutečně jako by se kniha stala filmem, vnímala jsem pomyslné střihy mezi scénami a z písmenek se velice snadno staly barevné obrazce myšlenkového "filmového" plátna. Snad proto si Marek Epstein vypomohl i častými krátkými větami, ovšem toto staccato už na mě bylo zkrátka moc rušivé a umělé... hrst vypadaných vlasů se z toho důvodu přikláněla k odebrání minimálně jedné hvězdy :) Nicméně celý koncept, byť pracující se stále podobným tématem československé historie očima jedné rodiny, mě přesvědčil o originalitě a naservíroval smršť precizně spletitých příšerných událostí. Bylo to hrozné a podmanivé. Něžné i kruté. A vlastně mě pro tentokrát nerušil ani občasný nedořešený uzel rozvětvené rodiny, neb tak to chodí i ve skutečném lidském bytí, že na existenci jistých osob de facto zapomeneme.
Když jsem začala tuto audioknihu poslouchat, tak jsem byla nejprve velmi zmatená. Kniha je smíšením několika dějových linek z různých časových období, které zprvu nedávají smysl a působí, že spolu nijak nesouvisí. Setkáváme se s množstvím různých postav, které se střídají tak rychle, že si s nimi ani nestačíme vytvořit vztah. Avšak potom přišlo příjemné překvapení a zhruba od třetiny knihy začaly všechny linky, příběhy i postavy dávat smysl a já si začala poslouchání vychutnávat. Chci však upozornit, že tato kniha má pasáže, které jsou tak surové, že mi během nich nebylo vůbec dobře. Musím ale konstatovat, že právě díky tomu a zároveň i díky skvěle propracovaným postavám, se mi kniha opravdu dostala pod kůži. Konec mě dojal a já kvůli němu přejela autobusovou zastávku. A to je podle mě ta nejlepší vizitka dobré knihy.
Rád bych všechny kdo by se podle komentářů bál přehršle postav a nesourodé dějové linie uklidnil a poslal do knihovny nebo knihkupectví :)
Wow!!! Tohle byla neskutečná jízda. Ano, souhlasím, možná to na začátku dá trochu zabrat než se jeden zorientuje, ale není to nic hrozného. Naopak. Kniha dostává naprosto jiný rytmus a životní dráha jedný malý holky z pohraničí vám přibije knihu k ruce.
Moc silná kniha. Chápu její název, protože tohle není příběh české rodiny. Tohle je příběh jedné Země od 40. do 90. let a není to hezký čtení . jestli si teda rozumíme ;)
Štítky knihy
Československo 50. léta 20. století Sudety ságy matky a dcery oběti komunismu české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šarlatán |
| 2022 |  Země |
| 2018 | Dravec |
| 2022 | Nerez |
| 2006 | Ohybač křížů |
Jsou knihy, u kterých za pár měsíců nevíte, o čem byly. A pak jsou knihy, jako Země Marka Epsteina, které nejenže ještě nějaký čas zpracováváte, ale zůstanou vám v hlavě na dlouho, možná i napořád. Doporučuji!