Žena ať v církvi promluví
Zdeněk Jančařík
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492430/bmid_zena-at-v-cirkvi-promluvi-Ium-492430.png
4
14
14
Přestože se během pontifikátu papeže Františka mluví častěji o větší roli žen v církvi a ženy se dostávají dokonce do řídicích rolí v některých vatikánských nebo jiných církevních úřadech, stále existují tabu, která jsou pro současnou římskokatolickou církev nepřekročitelná a nedotknutelná: hlásání evangelia (kazatelská služba) při liturgii, udělování některých svátostí ženami v prostředích, kam se muži přirozeně nedostanou nebo v nich nejsou přítomni (hospice, zdravotní zařízení, domy s pečovatelskou službou), svěcení žen na jáhenky nebo kněze, ale také třeba jen přítomnost žen na kněžských radách, v biskupských grémiích, v ekonomických úřadech apod. Žena je dnes v západní církvi převážně odsunuta do role naslouchající, poslušné, modlící se a o ničem nerozhodující, skromné „služebnice“. V dlouhém příběhu církve měly však ženy často mimořádně silné postavení, kterého dosáhly takříkajíc na vlastní pěst a vlastními schopnostmi. Řada „silných“ žen začíná první apoštolkou Máří Magdalénou a ženami, které „chodily“ s Ježíšem, ale pokračuje velkými postavami starověku (sv. Helena), středověku (sv. Klára, Kateřina Sienská, Brigita Švédská, Jana z Arku) – a novověku (Terezie z Avily, Terezie z Lisieux, Edita Stein). Zvláštní roli mají v nové době duchovní průkopnice, z nichž některé ani nepřijaly křest, ale svým osobitým přístupem k Bohu a svou přímočarou spiritualitou vyhloubily mimořádně silnou brázdu (Etty Hillesum, Madeleine Delbrel, Simone Weil, z českých žen Vojtěcha Hasmandová, Eliška Pretschnerová, Mireia Ryšková a další). Kniha komentuje silné a inspirativní momenty ze života těchto žen a vytváří mozaiku příběhů a osudů, které by měly podpořit „teologii silného ženství“ v církvi.... celý text
Přidat komentář
"Nezáleží jen na tom, že by ženy měly stát u oltáře, předsedat liturgii a kázat. Nejde prostě o to, aby převzaly úlohu kněží. Mnohem víc jde o otevření možnosti sdílení odpovědnosti a klíčových rozhodnutí při pastoračních procesech, aniž by byly řeholnice a laické pracovnice degradovány na vykonavatele farářových přání. Vybřednout z klerikální mentality a konečně pochopit, že muž i žena mají v církvi totéž křestní zasvěcení a tutéž důstojnost synů a dcer Božích, kteří mají podíl na stejných Ježíšových zaslíbeních a mají účast na stejné evangelijní milosti. (...) A navíc, nedostatek kněžských povolání není ta nejlepší motivace pro to, aby byly ordinovány ženy. Především by bylo předtím třeba po staletích diskriminace přiznat v církvi ženám jejich hodnotu"
(Laura Valtorta, řeholní sestra z institutu Misionářek Vzkříšeného)
Bez váhání bych podepsal postřehy svých předřečnic o roztříštěnosti a nesourodosti naťuknutých motivů. Opravdu to vypadalo, jako by otec Jančařík otočil vzhůru nohama šuplík se svými poznámkami k tématu a pak neudělal víc, než je víceméně chronologicky seřadil. A protože chce zahrnout dobu od počátku monoteismu po současnost, tak není skoro na nic pořádně prostor, skoro nic se hlouběji nepromýšlí. Zůstává tak pouze inventura otevřených otázek (ženy v synodním procesu, ženy ve farním životě, zneužívání fyzické i psychické...) doplněná o portréty silných ženských osobností v dějinách lidského vztahování se k Bohu. Nehodilo by se to víc jako podklad pro sérii článků do nějakého křesťanského periodika nebo podcastu?
Zvláštní byl i způsob, jakým se autor za sebe opatrně (ne)vyjadřuje k problémům církve. Matematicka to tady označila za klad knihy (nikoho nenaštve) a když nad tím tak přemýšlím, tak má nejspíš pravdu. Přesto jsem nad větami typu "Protest asi není cesta ke změně smýšlení v církvi, i když ho někdy i církev potřebuje jako prase drbání" s úsměvem kroutil hlavou. :-)
Největším přínosem knihy je tak v mých očích její prostá existence. Je dobré mít ženy v církvi před očima jako samostatné téma a tohle téma zasazovat do historických souvislostí. Je dobré ženy v církvi oceňovat, je dobré nechat zaznít jejich hlas. Setkání s nimi pro mě ve většině případů bylo opakováním známého (zde bude zřejmě v jiné roli čtenář, který o Etty, sestře Vojtěše nebo profesorce Ryškové dosud neslyšel, tomu může kniha posloužit jako výchozí bod k dalšímu poznávání - což byl možná nakonec záměr?), ale to neznamená, že by to byla menší potěšení a menší inspirace.
Nejlíp mi bylo v kapitole o Etty, pan Jančařík má u mě velké plus, že zrovna na ni nezapomněl! Protože ona je prostě úžasná, úžasná, úžasná!!
(Etty Hillesum)
Kniha nebyla špatná, určitě vám po přečtení něco dá. Ale podle mě název byl zvolený špatně. O roli ženy v církvi se něco krátce píše na začátku a na konci knihy. Uprostřed je takový přehled svatých žen napříč historií. V ničem však autor nejde příliš do hloubky, nakousne spoustu témat, ale moc jsem se nedozvěděla, proč zrovna tato témata, co je ta nit, která celou knihu spojuje?
Na mě to působilo takovým značně "patchworkovým dojmem". Aneb "co mě napadá k tématu žen v církvi" shnrnuto na jednu neorganizovanou hromadu. I tak jsem Zdeňkovi Jančaříkovi vděčná, že k tomuto tématu něco napsal. Co se mu myslím povedlo dobře vybalancovat, je to, že upozornil na problémy, aniž by příliš "naštval" lidi tradičního smýšlení. O to cennější možná kniha je... Navíc se v ní objeví pár zajímavých postřehů a myšlenek. Pro mě pěkně strávený čas, ale nic, co bych musela číst podruhé.
Tuto knihu jsem si představovala trochu jinak, snad jako životopisy počínaje od narození až po smrt. A týkaly by se všech žen, které autor zmiňuje. Více prostoru dostalo jen několik z nich. Na ženu se autor dívá z hlediska historie - od starozákonných žen až po moderní ženy, které se svým myšlením nebo statečností a schopností zapsaly do církevního povědomí.
Štítky knihy
křesťanský život služby v církvi ženy v církvi studie ženská spiritualita křesťanská spiritualitaAutorovy další knížky
| 2020 |  Ty jsi kněz navěky |
| 2023 | Český bůh: Hovory o historii, víře a ateismu |
| 2015 | Přeskočit horu |
| 2022 |  Žena ať v církvi promluví |
| 2018 | Plátno z Turína |
(SPOILER) Omlouvám se, že řeknu věci, které tu víceméně už zazněly, ale přesto...
Jsem vděčná za tuto knihu, protože jsme zvyklí, že k těmto tématům oficiálně v církvi nic nevzniká, proto padáme na zadek bez ohledu na kvalitu... ALE: kvalita není úplně špatná. Jen mi právě uniká ten cíl. Ano, jedním z cílů určitě bylo čtenáře seznámit s více či méně známými inspirativními ženami s církví nebo vírou nějak spojenými. Což není špatně, naopak: např. Sv. Terezii z Lisieux mám spojenou s tím opravdu nejšílenějším katolickým kýčem a obsesí ohledně líbání ostatků a osahávání deček a koberečků, kterých se dotkla její končetina. Jsem ráda, že se mohu bez tady těch věcí okolo dozvědět pravou podstatu jejího přínosu, díky za to. Nicméně někdy mě opravdu štve, omluvte mi ten výraz, autorova připosranost. Na jednu stranu super, že jsou ty otázky otevřené a člověk si může popřemýšlet. Na stranu druhou: je tady obrovská potřeba a obrovský hlad nějak definovat všechny ty otázky, které se s postavením žen v církvi pojí. A cítím z toho fakt obavu, aby náhodou to nebylo pro nadřízené moc... Nechtěla bych, aby byla z knihy laciná agitka o svěcení žen, ale přece jen... Tohle mi tam prostě bolestně chybělo.