Žena filmového kritika
neznámý - neuveden
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479005/bmid_zena-filmoveho-kritika-ANU-479005.jpeg
3
153
153
Žena filmového kritika série
1. díl >
Facebookové příspěvky Ženy filmového kritika, jejichž autorka za ně byla nominovaná na prestižní literární cenu Magnesia Litera (a přesto si přeje zůstat v anonymitě), jsou vtipným, ironickým i nekompromisně sebeironickým – a nezdráháme se napsat až allenovským – nahlédnutím do rodinného soužití ženy a muže. Což většina lidí nad 30 let nejspíš důvěrně zná. Co však už nezná, jsou specifika soužití ženy se zvláštním druhem muže: filmovým kritikem. Texty svými ilustracemi doprovodila umělkyně s pseudonymem Toy_Box, pozoruhodná, neuhýbající a mimořádně talentovaná ilustrátorka, malířka a komiksová autorka.... celý text
Přidat komentář
Útlá jednohubka o životě matky a manželky je okořeněná humorem i řízným sarkasmem. I když mám s autorčiným světem jen málo společného, potěšila a pobavila.
Mě tento deníček pobavil, čekala jsem ho horší, dle hodnocení a %. Občas byla některá věta krkolomnější, ale i to oceňuji, aspoň jsem četla hezky pomalu a vychutnávala si slovní obraty bez obvyklých klišé. A 1* je za vzhled knížky, dokonalost.
Vtipné, nicméně pevně doufám, že divadelní zpracování mě zaujme víc.
Tak ano - divadelní představení je výrazně lepší zážitek
(SPOILER)
Tak nevím, dlouho jsem nečetl knížku, která by měla 100 stran a přitom byla tak tlustá. Ač poměrně lehké téma, vyžadovala po mě naprosto pozornost a mnohdy jsem se ve čtení musel vracet zpátky, abych zjistil "aha, tady asi dva týdny nic nepřidala, takže jsme se ocitli výrazně dál.."
To je totiž rozdíl mezi literárními deníky fiktivních postav (Mladí v Hajzlu nebo Adrian Mole) a pouhým sebráním blogových příspěvků. Deníky jsou psány tak, aby vám celá knížka dávala nějaký smysl, někam směřovala, byla nějak vypointovaná. Blokové knížky jsou o tom, že se seberou už existující příspěvky a vydají. Když to čtěte na internetu stejným tempem jako autorka píše, může to být dobré, v knížce se ale ukáže, že byly období, kdy se toho třeba moc nedělo. Anebo dělo ale nepsalo se (narození dalšího dítěte např.) A proto nám celá knížka konci tak nějak do prázdna. To ale není případ jen Ženy filmového kritika, podobným neduhem trpí většina "sebraných statusů".
Já blog Ženy filmového kritika nesledoval. Dozvěděl jsem se o ní díky divadelní hře (tu jsem neviděl,ale věřím, že může být výrazně lepší než knížka), rekl jsem si, že by mě to mohlo bavit. No, mýlil jsem se. Jak jsem psal v úvodu, dlouho jsem nepotkal knížku, která by byla tak tenká a tak tlustá zároveň. Kritik je pracovně velmi zaneprázdněný, paní je doma s dětmi, někdy vzpomíná na staré časy, někdy, jak už to tak bývá, pochlastává, často glosuje manželovu práci, jeho životní postoje a chování. A tady mám práce problém, že nevidíme tu druhou stranu, kladl já si při čtení otázku jak by asi moje žena psala o mně, měl bych zkontrolovat jestli něco takového taky nedělá.
V knížce je o přesto pár momentů, kde jsem se smál nahlas (naposledy třeba WhatsApp skupina děvčat z ulice), ale nějak jsem doufal, že jich bude víc.
Knížka samotná je naprosto vymazlená po grafické stránce, autorkou ilustrací je Toybox.
FB příspěvky neznám a vůbec to bylo pro mě překvapení, které se objevilo v podobě audioknihy. Poslouchala jsem při cestách autem a přišlo mi to osvěžující a zábavné. Ona ho má ráda, on jí taky, mají jedno dítě za druhým, ona je s nimi doma a on sleduje filmy. Ona ostatně také. Občas jsem se smála nahlas, zejména když došlo na historky s nejmladším dítětem nebo manželovy festivalové výpravy. Určitě si to v kolonách poslechnu radostně noch ajnmál i drajmál..
Z 'blogísku' i knihy na mě dýchá především velká samolibost. Autorky, která na svém muži visí tak moc, že jí nezbývá, než utíkat k (víc či míň) povedenému provinčnímu humoru. K sebeironii, která ovšem většinu času sugeruje mezi řádky spíš to, že vypravěčka je prostě báječná ženská. Je neustále super výkonná, oddaná, s neutuchajícím nadhledem, ale žádnými skutečnými propady. Texty tak "ze života", až z nich chybí cokoli skutečně živoucího. Zůstává superhrdinská póza a božský Kritik, vskutku prvotřídní moula.
Co zaujme u této knihy na první pohled je její grafická podoba. Tvrdé desky s černým hřbetem přecházejícím do modrých temných barev ořízky, vzhledem i pohmatem evokují starý, kvalitní, poznámkový sešit.
Portrét ženy na titulní straně, hlava bez myšlenky, tvořená jen hranicemi filmového pásu.
ToyBox Ilustrations = velká podtržená jednička.
Do knižní podoby přetvořený blog autorky, která zůstává v anonymitě. Žena, žijící ve stínu svého manžela, nadšeného filmového kritika. Trojnásobná matka potácející se mezi vzrůstajícími rodinnými povinnostmi, milenka toužící po pozornosti a zároveň kreativní stvoření, jež hledá uplatnění mimo zdi svého domova. Kdo zažil tuší a soucítí.
Blogové příspěvky jsem si moc a moc užila. Kniha je i po grafické stránce krásná. Určitě si seženu i druhý díl a těším se na něho už teď :-)
Oddechovka psaná s humorem, nadhledem a nadsázkou. Situace v příspěvcích se poměrně často opakovaly, ale grafická úprava je moc povedená - hvězdička navíc.
To, že je nějaký filmový kritik a že má svoji Ženu, která o jejich soužití píše, jsem zaregistrovala asi před rokem, když s dotyčnou vyšel rozhovor v magazínu MF Dnes. Její odpovědi mi přišly vtipné, získala si mé sympatie a nebudu lhát, podráždila moji zvědavost, protože na ilustračních fotografiích jí nebylo vidět do tváře, aby její tajná identita nebyla vyzrazena. Žel, nemám facebook, takže jsem její blog dále nesledovala a tak trochu ji ztratila z paměti, dokud mne na ni znovu neupozornil DennisMoore. A tak jsem ihned učinila objednávku v knihovně a navzdory sněhové kalamitě si pro Ženu filmového kritika zajela do města.
Po přečtení bohužel zcela nesdílím jeho nadšení. (Je mi to vážně líto!) Obálka a grafická úprava jsou parádní (včetně modré ořízky, to se dnes už moc nevidí). (I když občasné flekaté podbarvení stránky mne v tramvaji cestou z knihovny mátlo, jestli jsem knihu nezamáčela roztátým sněhem z rukavic.) Možná by pro mne knížka měla jiné vyznění, kdybych ji slyšela namluvenou Ivou Pazderkovou, věřím, že intonace a zdůraznění některých slov v textu udělají své. Takto asi nejvíce souzním s komentáři od katynky78 a Isew. Číst blogové příspěvky na 1 zátah mi nevadilo, slovní obraty a humor autorky se mi líbily, ale v souhrnu mi to přišlo spíše jako kritizování kritika než láskyplný popis eskapád společného života s mužem, který má specifické povolání a koníčky. Příspěvky se soustředí na kritikovy nedostatky a je mezi nimi často týdenní rozestup - možná, že kdyby autorka popsala i "omáčku" mezi tím, bylo by více zřejmé, že kritik není jen člověk, který je permanentně v trapu, ale má i svoje klady, a proto si ho vybrala a proto s ním je. Jakožto osoba, která často s oblibou před kamarádkami přehání prohřešky vlastního partnera i ty své, čekala bych více shovívavosti, vlídnosti a zmínek o tom, čím je kritik (kromě pěkné figury, pevné brady a pěstěných rukou) pro svoji Ženu výjimečný a proč s ním i nadále setrvává, když jeho světu zatvrzele nerozumí.
V knihovně jsem si rovnou zapůjčila i druhý díl a přestože je jeho úvod opakovanou skrytou reklamou na vydanou knihu, bavím se u víc. Jen se divím, že po všech naprosto explicitních zmínkách je identita autorky stále tajná. Nikdy mne nenapadlo přemýšlet nad tím, kolik doopravdy měří Kamil Fila?
Málo platné, ženy s vyvinutým smyslem pro humor jsou ty nejlépe vyvinuté ženy. O blogu té, která si vzala kritika, jsem neměl ani ponětí a knihu jsem dostal darem, ale druhý díl si už koupím sám, a to co nejdříve. Protože jestli je možné zamilovat se do někoho, koho vlastně vůbec neznáte, jen na základě četby, při níž soustavně bubláte smíchy a těší vás i tím, jak je chytrá, tak přísahám, že se mi to právě stalo.
Nic, co by mi chybělo, kdybych knihu nepřečetla. Ale abych Ženě filmového kritika nekřivdila, jako oddychovka to bylo fajn. S přibývajícími lety a dětmi mnou hodně prostupuje sarkasmus až cynismus, takže styl mi byl blízký.
Poctivé by bylo 3,5*
Asi mám v poslední době nějakou divnou náladu či spíše ne příliš šťastnou ruku, že mi vybrané knihy nějak nesednou.
A to přitom u této jsem si byla na sto procent jistá, že mi sedne, protože jsem filmový fanda, televizní fanda, jsem cílovka a miluju ironický humor.
Zřejmě však by ty krátké kapitolky původně psané na facebook působily lépe, kdybych je četla jednotlivě a v časovém rozmezí než jako knihu a v zátahu.
Takto mi to totiž nešlo, nebavilo mě to, vůbec mi to nepřišlo směšné, zasmála jsem se opravdu párkrát.
V tom sledu těch postřehů ze života ženy filmového kritika totiž pan kritik vyšel velmi jako kritizovaná osoba, která ač svou ženu miluje, tak ji považuje za svého poskytovatele servisu, aby on si mohl chodit do kina, koukat na tv, jezdit po festivalech. Jako ano, je to jeho práce, ale přišel mi totálně neúčasten rodinného života. A ač to má tak dost chlapů, o to víc mě to štvalo tady.
Takže jsem si u této rádoby vtipné knížky spíše zafilosofovala na téma rovnosti, emancipace, feminismu a na pana kritika byla v jednom kuse naštvaná víc než jeho vlastní žena.
Prostě mě to rozčilovalo.
A jelikož se chystá vyjít druhý díl, tak vím, že do toho nepůjdu, protože pochybuju, že se pan kritik nad sebou zamyslel a něco změnil. A já se kvůli němu už víckrát rozčilovat nebudu. :-)
Abych omluvila to, že jsem knihu přečetla: dostala jsem se k ní díky doporučení na instagramu a když jsem si nedávno konečně zřídila účet v knihovně a procházela ji v rychlosti, hrábla jsem i po této.
A se sebezapřením ji přečetla. Už na 36 stránce jsem měla chuť ji odložit, nicméně nemám ráda za sebou nechávat nedočtené knihy.
Tento projev se nehodí do knihy a upřímně, podle mě je tato kniha zbytečná. Posty můžou dobře fungovat na Facebooku, jako takové výkřiky, nicméně v tomto případě škoda papíru.
Styl se od toho odvíjí - i když se snaží mnozí napodobit tento hovorový styl v knize, jde to udělat i jinak a lépe. Kniha mi nepřišla vtipná, nic mi nedala a slovo kritik na každém druhém řádku také nebylo něco, co by pomohlo pohodlnému čtení.
Ale vzhledem k tomu, že příspěvky jsou primárně ze sociálních sítí, by tam měli i nadále zůstat.
Samozřejmě se najdou čtenáři, které to osloví a dokonce se tam i najdou, ale pro mně to není to pravé.
Hvězdička za obálku.
No jo, ty blogýsky. Zafixování do graficky pěkné knihy bohužel obnažuje úroveň tak do busu, vlaku... Což nemusí být pro mnoho lidí zápor.
Knižně vydané facebookové příspěvky, které byly nominovány na Magnesii Literu a jejichž autorka zůstává v anonymitě.
Četla jsem vždy před spaním a dobře se u toho bavila. Pohledný filmový kritik má nejraději několikahodinové filmy, v nichž se moc nemluví, rád vede intelektuální debaty s vyzáblými zrzkami a jezdí s kurfem plným nažehlených košil po filmových festivalech, zatímco jeho žena se doma stará o tři děti, zajišťuje chod domácnosti, přičemž samozřejmě žehlí i ty spousty košil, stará se o dům a sem tam se snaží sama nějak na dálku pracovat.
Nakolik toto uspořádání odpovídá realitě a nakolik je nadsazené, těžko říct, čtení je to ale vážně vtipné a ve své podstatě jistě pravdivé (a zároveň vlastně trochu smutné), takhle to ale holt v manželství a rodičovství běžně chodí.
Knížka je graficky velmi hezky zpracována, to je další bonus navíc.
Žena filmového kritika na Facebook stále přispívá, takže ji můžete sledovat.
Vtipné. Velmi. Kniha přesně splňuje zadání. Knižně vydaný blog, za který byla autorka nominována na cenu Magnesia Litera za r. 2019. Navíc krásně graficky zpracovaná.
Deník ze života běžné středostavovské rodiny pohledem ženy. Nic překvapivého, nenáročná četba na jedno odpoledne. Překvapuje mě ale ochota online zveřejňovat podrobnosti svého soukromého života.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Bible |
| 1997 |  Epos o Gilgamešovi |
| 2013 |  Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
| 1986 | Píseň o Rolandovi |
| 2003 | Béowulf |
Kniha se mi líbila. Bylo to čtivé, vtipné a zajímavé. Nejen o filmovém kritikovi a životu s ním, ale i dětech,... Formou deníčku - označeno datumem. Bylo to zkrátka skvělé. A nesmím zapomenout na nádhernou ořízku, ilustrace i obálku.