Zeptej se prachu / Ask the Dust
John Fante
Tragikomický příběh lásky a nenávisti odehrávající se v Los Angeles na konci 30. let. Pošetile ctižádostivý pisálek a hladovějící snílek Arturo Bandini hledá v Městě andělů sám sebe, leč nachází krásnou mexickou číšnici Camillu… Jedná se o jeden z nejdojemnějších amerických románů 20. století, prodchnutý upřímnou vášní a něžným humorem. John Fante svým prostým, poetickým stylem inspiroval např. Kerouaca a Bukowského a bývá srovnáván se Salingerem, Saroyanem, Steinbeckem a Henry Millerem. Jak píše v předmluvě Charles Bukowski: „Konečně se našel chlap, co se nebál emocí. Geniálně a přitom jednoduše se mu podařilo smíchat humor s bolestí. Byl to šílený, neuvěřitelný zázrak. Fante byl můj bůh.“... celý text
Přidat komentář
Takže... bola som zvedavá na knižku, z ktorej "starý chlapák" Bukowski spadol na zadok. Ja však jeho nadšenie nezdieľam.
Knižka je dobre remeselne spracovaná a moc ma bavila dobová atmosféra Los Angeles 30-tych rokov 20. storočia.
Postrádala som však punc originality, ktorý Bukowski tak nadšene velebí v predslove. Čítala som podobné knižky od iných autorov ( i keď niektorí sa zrejme Fantem inšpirovali:)). Wau efekt sa nedostavil.
A tiež ma iritoval ten vzťah - nevzťah medzi Arturom a Camillou, ktorý pomaly na každej stránke osciloval medzi zamilovanosťou a nenávisťou.
Až úplný záver dojem mierne vylepšil, ale pár stránok nezachráni celú knižku.
Zatváram potichučky dvere za Fantem, Bukowskim a spol., a snáď niekedy inokedy v lepších časoch...
(SPOILER) Velmi nesympatická, až zlá hlavní postava, k tomu naivní a hloupá, naprosté ústřelky v obsahu (co to bylo to zemětřesení? Popis efektu marihuany, krátkodobého i dlouhodobého, byl také úplně mimo). Velké plus za styl a za poetičnost. Díky tomu má ode mě kniha 3 hvězdy. Dobré, že převážně právě ten styl převzal Bukowski, obsah už tolik ne.
Bukowski je můj hodně oblíbený autor, ale musím říct, že po přečtení Ask the dust jsem byl nepřijemně překvapen, jak obšlehl Fanteho. Stejný styl psaní, stejná témata...každopádně doporučuji oba a Ask the dust je povinnost.
Nedávno jsem narazil v nějakém článku na to, že Fanteho obdivoval můj dávný oblíbenec Bukowski a tak jsem si knihu sehnal, přečetl a dostala mě, vlastně mě pohltila. Shltal jsem ji za dva večery. Je cítit, že Fante byl vzorem Bukowského, až na to, že Fanteho hrdina je sice taky chudý, ale je mnohem víc zdrženlivý, pokud jde o chlast.
Z románu je cítit, jak autor s lehkostí převádí své myšlenky, představy, touhy na papír. Je to ještě mladý kluk, plný ideálů a naivity. Je to živelné, o životě, má to svou atmosféru, čte se to samo. Plných pět hvězd, 2. 5. 2019.
Fanteho jsem coby Bukowskeho vzor dlouho prehlizela a zaregistrovala ho az z nekolika zminek v Irovskeho "Beadnikovi". To me donutilo si precist nektere Fanteho knizky a "Zeptej se prachu" byla prvni z nich.
V podstate je to opravdu predchudce Bukowskeho, jen mene vulgarni, myslenim a postojem k zivotu velmi naivni a ve vztahu k zenam spis nejisty a drzici si odstup. Jeho city ke Camile jsem ale nechapala. Byl do ni zamilovany, chtel s ni byt, ale nedokazal si pri kazde prilezitosti odpustit urazit jeji puvod.
Po Bandiniho tapani a hledani sebe sama v prvni polovine knizky se mi tak vic zamlouvala polovina druha, kdy se jeho touhy stat se spisovatelem naplnily a nezustavalo tak jen u nekdy az detinskeho brekotu pred fotografii nakladatele Hackmutha.
Davam ctyri hvezdy, a to i za smutny konec knihy, na ktery mi v hlave nejakou dobu urcite zustane.
Bohužel v knize nenacházím genialitu, kterou opěvují komentáře přede mnou. Hlavní hrdina na mě působí labilně a krajně nesympaticky, jeho myšlenkové pochody a jednání jsem se po pár stránkách už ani nesnažila chápat. Žádný hlubší dojem, žádné emoce a po delší době zklamání ze čtení.
Na tuto knihu jsem narazil, když jsem v TV viděl film, podle které byl natočený. Ani trochu se mi nelíbil. Ale mám rád knihy o tom, jak hrdina sní o tom stát se spisovatelem/umělcem, tak jsem dal šanci i knížce a byl jsem nadšený! Oproti filmu je v knížce tolik citu a úžasné naivity, kterou mám moc rád. Souhlasím s Offline.Uzivatelem a několika dalšími, je to jedna z nejlepších knížek 20. století. Tedy, alespoň pro mě :)
Tak strašně přeloženou knihu jsem už dlouho a dlouho neviděla. Pokud hodláte číct, určitě v originále, český pseudopřeklad je obřezaný o atmosféru i bohatost jazyka. Opravdu hrůza, když to porovnáte.
Fante tady nastoluje přímočarost, kterou se pak vydává i jeho slavnější kolega, starej známej prasák Buk. Místo Hanka Chinaskiho tady máme Artura Bandiniho. Mají leccos společnýho, ať už strasti začínajicího spisovatele nebo třeba to, že si svoje emoce a city nechávájí pro sebe, aby za každých okolností vypadali jako drsní chlápci, co si z žádné holky nesednou na prdel. Ale zatímco Bukowski se nám nesnaží osvětlit citový rozpoložení Hanka ani mimo dialogy a je čistě na nás, jestli ho budem považovat jenom za chlípný prase nebo taky kluka s trochou citu a svědomí, Fante je na tom trochu jinak a prakticky vždycky popíše Bandiniho smutky přesně tak, jak se zrovna odehráváji v jeho hlavě. Pak už záleží jen na vás, kterej z těch dvou vám bude bližší.
Před lety jsem náhodou objevil Bukowskiho, když jsem si ho bez velkého zájmu koupil, protože mi to jméno bylo trochu povědomé. A dostal mě. Často se zmiňoval o Célinovi. Tak jsem ho zkusil a dostal mě také. Nedávno jsem četl Bukowskiho biografii a tam byl John Fante zmiňován jako spisovatel, kterého měl Bukowski ze všech nejradši. A tak jsem ho zkusil zadat na Kosmasu do vyhledávání. Měli ho, já ho koupil a...dostal mě.
Jeho styl je prostý, jednoduchý, neustále drží tempo, žádná zbytečná slova navíc. Prostě nemá chybu. Tohle mi maximálně vyhovuje, i když mi nedělá problém přeřadit na jiné styly např. Llosa, Márquez atd. Nicméně Fanteho styl mi skvěle sedí stejně jako ten Bukowskiho. Hlavním hrdinou Zeptej se prachu je Arturo Bandini rádoby spisovatel, žijící v levném hotelu, zamilovaný do Mexičanky Camilly, šílený parchant a zároveň člověk se srdcem na správném místě. Když už se Fante rozepíše na vážnou notu, přijde vtipný šleh, protože život není jen depresivní močál. Zkrátka skvělá kniha a kdo má Bukowskiho rád, ať si přečte i Fanteho, skvělého spisovatele, který ho tolik ovlivnil. Nedivím se mu.
Autorovy další knížky
2008 | Zeptej se prachu / Ask the Dust |
2001 | Na západ od Říma |
2002 | Zeptej se prachu |
2004 | Sny o kopci Bunker Hill |
2001 | Počkej na jaro, Bandini |
Pěkná knížka autorova prvotina. Velká inspirace pro legendu Charlese Bukowskeho ktety ke knize napsal moc pěknou předmluvu. Autobiograficka vzpomynka na autorovovo mladí v Los Angels a jeho složitý milostný stah s krásnou mexickou číšníci Kamilou. Další můj čtenářský dluh splněn. Rád si přečtu od autora další knihy.