Zimozelení

Kniha Josefa Strnadela je taková.... procházka autorovým životem. Vzpomínky dobré i špatné. Lyrika i ve chvílích, kdy je člověku těžko. To pak třeba sedne ke stolu a napíše dopis..

*

Mám jen jeden papír, dnes píšu bratrovi, příští dopis, za čtrnáct dní, pošlu asi Evě. Mohl bych opsat verše z Ovidia, jen místo slov: má choti bych měl napsat: má Evo, nebo: má milá.


Nemocí zkrušen tu ležím
kdes v zapadlých končinách světa,
v zármutku často si myslím
na vše, co vzdáleno je.
Na vše ač vzpomínám často,
přec na tebe nejvíc, má choti,
místečka není v mém srdci,
v kterém bys netkvěla ty!
Jméno tvé šeptá můj ret,
ač nejsi tu, hovořím s tebou,
vzpomínka na tebe krášlí
všechny mé noci i dny --


Josef Strnadel