• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 30 knih

Nové komentáře u knih Josef Strnadel

Zbojnickým chodníkem

„Úlovek z jednoho malého olomouckého antikvariátu jsem uvítal coby pěkný doplněk do své sbírky beskydian, potažmo carpathian. Obecně vzato jde o ediční počin dobrý a u nás kupodivu dosti ojedinělý, uškodila mu však doba normalizace, kdy vyšel, a asi i politické klima hornicko-hutnické Ostravy, kde vyšel v krajském nakladatelství Profil. Josefa Strnadla bych totiž spíše nepodezíral z toho, že by upřímně a dobrovolně vybíral doprovodné citace z Nejedlého či z prací Melicherčíkových a Kobzáňových z nejvypjatějších padesátých let, jakož ani z toho, že by se v doslovu toužil uchylovat k místy až vulgárně ideologickým výkladům. Nicméně buďto zkrátka podlehl tlaku, anebo mu do toho nějak redakčně zasáhli a podle toho to dopadlo. Tím nechci říct, že by se při patřičně opatrném čtení nedal onen dobový balast prosít a z doslovu si vyzobat jen přínosné a zajímavé informace, ale je třeba s tím počítat a pro serióznější poznání problematiky si obstarat třeba skvělou monografii Adama Votruby Pravda u zbojníka. Zdařilejší je rozhodně Strnadlova lyrická předmluva, sugerující náročné živobytí v Beskydech (resp. horách karpatského oblouku), to je poloha, jež je mu vlastní a v níž je silný. Pokud jde o výběr písní, obávám se, že pro řadu čtenářů mohou být obtížně srozumitelné. Velká část z nich je totiž hornouherské provenience, a jsou tedy zaznamenány v různých slovenských nářečích (a to různým způsobem), dvě jsou dokonce polsky, u nich mám ovšem jistou pochybnost o autenticitě znění, ostatně nejspíš pocházejí z ideologicky pokřivené monografie Ochmańského (jiný polský zdroj v soupisu literatury uveden není). Nesporně by se tedy hodilo vybavit knihu slovníčkem či nějakou jazykovou poznámkou, je vcelku útlá, takže by to rozsah unesl. Jinak totiž nejeden čtenář bude tápat (i při vědomí kontextu), co přesně jsou zoglovecky, outáry nebo potukeň. A mimochodem - už jen pozorné a nezaujaté čtení vybraných písní a reflexe jejich motivů, obsahu či řekněme lyrických strategií myslím vyvrací deformovanou ideu o zbojnictví (popř. vnímání zbojnictví) coby třídním střetu mezi předáky vykořisťovaného lidu a feudalistickými, ba protokapitalistickými vykořisťovateli (podobně bývaly interpretovány i selské bouře). Něco podobného lze totiž podle mě vyčíst jen z několika jednotlivých písní a zrovna u nich mám určité pochybnosti o autentičnosti celku textu. Netvrdím, že je přepsali až v padesátých letech, kdy je řadili do edic a výborů, ale uvedená vrstva se do nich mohla propsat už od druhé poloviny 19. století (s rozvojem socialistického hnutí: příkladem takové syntézy obrození a komunismu je koneckonců i onen Nejedlý), nicméně každopádně až sekundárně. Co naopak vnímám jako nade vši pochybnost šťastné, je obrazový doprovod, sestávající povětšinou asi z reprodukcí překrásně lidově naivistických podmaleb na skle s motivy zbojníků, salašníků, života na horských grúních, kyčerách a polanách. Ovečky, kozy, zajíci i řada jiných motivů tam mají podobu vysloveně roztomilou.“... celý text
— V_M

---

Zamrzlá studánka

„Knížka pověstí a pohádek od Josefa Strnadla sepsaná na základě vyprávění jeho dědečka, babičky a pěti dalších lidových vypravěčů z Trojanovic a Rožnovska, za nimiž autor chodil v meziválečném období jako student při sběru materiálu pro Národopisné oddělení NM, jak se píše z autorské ediční poznámce z roku 1958 (Pozoruhodné je, že první vydání Zamrzlé studánky pak vyšlo až roku 1969 – a takovéto poznámky se zpravidla píšou až jako poslední: To následně rukopis ležel v Albatrosu 11 let?!!) Pro účely knížky látky a znění textů autor zpracoval po svém, což je z mého pohledu škoda. Jednak totiž zmizel dialekt, v němž příběhy od lidových vypravěčů zaznamenával. Respektive nezmizel zcela, ale dochoval se tu a tam v podobě ojedinělých výrazů, jejichž vysvětlení de facto kompletně ošetřuje slovníček v závěru. Přitom právě nářeční podoba mohla být na řadě textů tím nejzajímavějším. Rozumím samozřejmě motivaci dosáhnout co nejobecnější srozumitelnosti, zvláště když první vydání vycházelo u celostátního nakladatelství, nicméně je škoda, že pro druhé vydání v ostravském Profilu autor neměl příležitost nebo sílu upravit to více v krajovém duchu. Totéž platí i pro výběr látek: Určitě mohly být konkrétněji umístěné (jako je to třeba ve svazku O Stodolovém mistru). Snad šlo opět o nějaký zásah související s Albatrosem a snahou o jejich větší univerzalitu. Kupříkladu poslední dvě pohádky (Jak Janek uhlídal královnu a O dvou bratřích) jsou sice bezesporu zajímavé a půvabné, ale do knížky bych je vůbec nezařazoval – s krajinou kolem Radhoště totiž nemají společného vůbec nic. Dovedu si představit, že zrovna to mohou být ty, jež Strnadel slýchal od prarodičů (k procesu poslouchání pohádek se vztahuje krásný lyrický úvod: škoda, že takový nemá více pohádkových knížek), ale v takovém případě by jim velmi prospělo aspoň to zachování nářečí. Takhle ze zbylého celku tematicky, motivicky a svým ukotvením nepatřičně vyčnívají. Jinak ovšem bez výhrad krásné, duši i ucho lahodící čtení!“... celý text
— V_M

---

O Stodolovém mistru: Pohádky a pověsti z Rožnovska

„Vynikající zpracování pověstí a pohádek (ta hranice je tam v tomto svazku podle mě zcela rozmytá) z Valašska, především z okolí Rožnova, Vidče, Radhoště, ale objevuje se tam i Meziříčí, Karlovice, Vsetín či oba podbeskydské Jičíny. K těm lokalitám jedna zajímavost: v knize se objevuje pomístní jméno Kadaně, opakující se coby dějiště několika pověstí. Na mapách už ho dnes nenajdete, ale z kontextu usuzuju, že se jedná o zalesněnou kopcovitou oblast mezi Zubřím, Vidčí a Rožnovem, jejíž součástí je i Hradisko. Jižně od Tylovic je ostatně i aktuální turistická mapa eviduje příbuzné traťové jméno Kadané. Příběhy samotné jsou zpracovány kultivovaným a čtivým jazykem (čas od času prostoupeným krajovým/nářečním výrazem - slovníček v závěru knihy sice nepodchycuje všechna taková slova, ale je sám o sobě půvabným soupisem), jejich výběr je promyšlený a vyvážený, takže se motivicky neopakují, jak se u některých - spíše vědečtěji pojatých - edic stává, a kniha je díky tomu nesmírně čtivá. Je ovšem otázkou, do jaké míry jsou skutečně lidové, protože jak Josef Strnadel coby jejich editor naznačuje, nelze spolehlivě určit, kde a za jakých okolností je Miloš Kulišťák sesbíral a nakolik je jejich obsah poznamenán jeho vlastní fantazií a autorskou licencí. Čtenáři jen trochu obeznámenému s obvyklou autentickou podobou lidových příběhů se totiž propracovanost řady z nich i některé motivy či narativní strategie budou jevit minimálně podezřele. To ovšem nic nemění na tom, že je to skvělá, působivá četba a úroveň zpracování převyšuje mnoho jiných výborů regionálních pověstí.“... celý text
— V_M

---

---

Rok pod horami

„Idilický popis Beskydského života prostého gorolského lidu, asi tak před 100 lety, od Valašského autora a pamětníka Josefa Strnadela, který tuto dobu zažil, takto ji ztvárnil a takto mu určitě utkvěla v srdci. Pro mě jsou Beskydy rodným krajem, čekal jsem v knize více specifických útvarů pro tuto oblast, které tam v menším měřítku jsou, ale jako celek by se dal popis přenést i do jiných horských krajin. Někdy srdce z textu doopravdy pookřeje, když člověk chce. Kniha je psaná jak pro mladší publikum, tak i pro to starší, jednoduchá četba k chladným večerům, pro mě literární historická dokumentace z rukou umělce ztvárňujícího život lidí a kraj mého srdce.“... celý text
— Planika95

---

Zbojnickým chodníkem

„No, je to takové průměrné. Vybrané texty jsou dobré - i se svojí folklorní naivitou, je super, že jsou vedle sebe variantní texty. Ale doslov a vybrané citáty o zbojnících mezi písněmi jsou silně ideologické a zkreslující skutečnost.“... celý text
— Ladis777