Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552467/bmid_zitkovske-bohyne.jpg
4
7280
7280
Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie z pera Kateřiny Tučkové. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele –její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2012
,
OneHotBook
Interpreti: Miroslav Táborský , Tereza Bebarová
více info...
Přidat komentář
Velice poutavý popis vesnického života a "čarodějnictví". V dějové lince jsem se mírně ztratil a na konci knihy mi zůstalo pár otazníků.
Kateřina Tučková vzala kotlík, do kterého vložila trochu čarodějnictví, přisypala pár bylin, okořenila láskou, zalila zlobou, přidala několik listů ze spisů StB, spojila kapkou nenávisti. Pod kotlíkem řádně zatopila. Vytvořila něco, co svými nesourodými přísadami připomíná postup pejska a kočičky při přípravě dortu. Paní Kateřině se však podařilo z uvedených ingrediencí připravit velmi silný lektvar. Jeho intenzivní chuť je dána hlavně tím, že vznikl na Moravě a jeho přísady jsou vesměs skutečné. Kniha mi nabídla čtivě zpracované děsivé téma.
Viděla jsem dříve divadelní hru v podání Divadla pod Palmovkou a z představení odcházela s jedinou emocí = Musím si přečíst knihu!! Už jen abych si utřídila své myšlenky a pocity z představení.
Kniha je pro mě chronologicky mnohem uchopitelnější než samotná hra, ale stejně jsem si z ní prostě na zadek nesedla. Nevím jestli je to i tím, že jsem si frustraci z samotného představení přenesla už do knihy.
Nelituji, že jsem knihu přečetla. Některé pro mě sporné body hry objasnila, jen už se k ní asi nevrátím. Nejspíš jsem od toho čekala víc, takže nějak není proč.
Velmi poutave cteni. Precteno za dva dny. Zustalo ve mne spousta otazek, takze je mozne, ze se zactu znova, a budu se soustredit vice na linkovani postav.
Moc se mi kniha libila.
Jde o romám a nikoliv o literaturu faktů s portréty historických osobností. Musím říct, že příběh je velmi důmyslně mnohovrstvený.To se mi moc líbilo. Muselo dát velkou práci sehnat si potřebný materiál a vyčmuchat ho. Já jsem se do toho klubka lidských osudů tak zapletla, že jsem nevěděla kudy kam a musela si knihu krátce po přečtění přečíst znovu. Měla jse zvláštní a neodbytný pocit,že mi něco uniklo. Lékařské a estébácké zprávy, které tato kniha obsahuje, mě při čtení děsily. Byly až mrazivě autentické.Fuj. Tenhle příběh budu velmi dlouho vstřebávat. Mám ho pořádně žažraný pod kůží jako škváru z fotbalového hřiště. Nutil mě přemýšlet a soustředit se na to, co čtu a vracet se k tomu. Románová fikce se krásně promíchává se skutečností. To mám taky moc ráda. Když se tím vším, co jsem dostala naservírováno proberu, tak mi z toho vychízí jednoduchý motiv, a tím je jedna křivda jdoucí ruku v ruce s nanávistí, zlobou a samozřejmě prospěchářstvím. Lidi jsou bestie, které dokáží zajít dost daleko. Divadelní představení, které má ve svém repertoáru divadlo Palmovka, je taky moc výživné. Je hodně drsné, temné, depresivní a psychedelické. Až jsem měla strach, že to musí zákonitě nechat na Tereze Dočkalové, která hraje Doru Idesovou, následky. Před představením doporučuju přečíst si knihu, jinak se budete těžko chytat. Toto je přesně ten typ knihy, kterou si zamilujete nebo zatratíte. Nic mezi tím není. Vím, o čem mluvím. Miluju jak knihu, tak i divadelní představení.
Zajímavé téma a krásné tajemné prostředí Bílých Karpat. Je opravdu děsivé, že většina osudů je pravdivá a skutečně se stala. Bohužel mě styl psaní se spoustou odborných termínů a bez přímých řečí, ve kterém jsem nebyla schopná rozeznat, kde a hlavně kdy se to děje, opravdu moc nenadchnul. Především prvních asi tři sta stran mi přišlo celkem nezáživných, nějak jsem pořád nechápala, po čem se hlavní hrdinka pídí, jména se střídala a míhala a měla jsem ze všeho totální zmatek. Oproti tomu posledních sto padesát stran jsem přečetla téměř jedním dechem, příběh konečně nabral na zajímavosti a konečně se tam objevila nějaká poutavá dějová linka, která směřovala k určitému cíli.
Líbilo se mi to moc. Hodně zajímavé čtení. Láká mě jet se do Žítkové podívat...
Drsná kniha z drsného, ale krásného kraje. Doporučuji přečíst si, v Brně navštívit výbornou dramatizaci v Městském divadle a rozjet se do Bílých Karpat do Žítkové a strávit tam pár dní. Pořadí si zvolte sami, žádná varianta nebude špatná. Nakonec se vám to spojí v úžasný smyslový prožitek.
Téma hodně zajímavé pro člověka, který jen "občas věří na věci mezi nebem a zemí". Kniha se mi líbila, jen mě někdy nebavilo číst všechny ty protokoly, ale asi to tam prostě patřilo. Zkusím od autorky ještě něco jiného.
Nedočteno. Téma extrémně zajímavé, ale styl psaní mi nesedí, ke čtení mám úplně nechuť :D na straně 100 děj téměř nic. Tohle je snad po druhé v životě kdy jsem knížku nedočetla.
Začátek parádní, jak z nějakého thrilleru. Dál to sice thriller nebyl, ale parádní to bylo. A napínavé taky! Líbilo se mi to víc jak Vyhnání Gerty Schnirch. Možná proto, že s bylinkami taky tak trochu flirtuji, obdivuji bohyně za jejich botanické znalosti.
Jen dvě poznámky na okraj: Překvapilo mě, že si Dora hned nevšimla těch stejných jmen, byť jinak psaných. A asi bych uvítala nějakou konfrontaci s Klouzkem, něco ve stylu: Vykopnu tě i s podhoubím. :-)
Až do doby, než jsem přečetla tuto knihu, netušila jsem, že vysoko v horách Bílých Karpat žily ženy, kterým se říkalo bohyně a které tzn. bohovaly (prosily Boha o pomoc). Tuto knihu jsem si vybrala ke čtení, ne kvůli tématu, který mi byl docela vzdálen a ani mě příliš nelákal, ale kvůli autorce, neboť jsem četla její Vyhnání Gerty Schnirch. A udělala jsem dobře. Dora Idesová patří k nejmladší generaci bohyň, ale ve snaze držet krok s dobou se nesnažila jen prosit Boha o pomoc, ale zjistila, že život její, její rodiny a lidí kolem ní není ovlivněn Bohem, ale je pečlivě někým naplánován a řízen. A jak se život bohyň změnil? Šlo jen o pouhopouhé bohování nebo se za minulého režimu staly bohyně hrozbou pro tento vládnoucí režim? Autorka si vybrala téma, které na první pohled bylo tak moc vzdálené, ale při čtení jsem si uvědomila, že svým způsobem patří do doby poměrně nedávné. Co všechno a k čemu všemu se dalo zneužít a proč? Doporučuji.
Kniha o bohynich ze Žítkové byla zajímavá, jelikož odhaluje část dřívějšího života lidí v chudobě, kteří žili v souladu s přírodou a Bohem...autorka musela strávit spoustu času studovaním materiálů, aby dokázala sepsat takový román..Prekvapilo mne rozuzlení a napadá mne pouze otázka, jestli vše, co se nám děje, je opravdu jenom náhoda..Doporučuji...
(audiokniha) Po delší době zase román, který mě zaujal hned od začátku a nemusel jsem se hodiny nutit do poslechu, abych se zaposlouchal. Jakmile tedy došlo na čtení ze spisů s nudnou protokolární stavbou, tak moje nadšení trochu opadlo, ale zpětně musím uznat, že i tyto pasáže mají v knize patřičné místo.
Moc si vážim toho, že se autorka nenechala unést k přehnané dramatizaci děje okolo samotných bohyní, ale spíše se držela nastudovaných faktů, které jen spojila v pospolitý imaginární příběh. Opravdu smekám, kolik za tímto dílem musí být hodin studování různých spisů a kronik.
Kniha je napsána nesmírně čtivě, okamžitě mě vtáhla, ale občas je trošku zahlcená faktickými informacemi, které zpomalovaly gradující děj. Kromě toho se zde vypráví o poměrně dost postavách, které se generačně prolínají a pokud nečtete na jeden zátah, tak může být složité se občas zorientovat. Každopádně doporučuji už kvůli tomu, že se jedná o příběh z tak specifického českého prostředí.
Určitě dobré si knihu přečíst, je plná tajemství, krutosti, života. Úplně mě ale nezasáhla.
Skvěle napsaná kniha a poutavě zpracované téma bohyní o kterých většina z nás neměla ani ponětí. Díky této knize jsem si nastudovala řadu dalších materiálů na toto téma a jsem ráda, že jsem si rozšířila rozhled.
O existenci bohyní v okolí Bílých Karpat jsem neměla vůbec ponětí. Tak jako mnoho jiných, i já jsem zatoužila si důkladněji prohlédnout obec Žítková, Hrozenkov a okolí. Třeba se tam jednou podívám.
Příběh je napsán opravdu promyšleně. I když tedy občas jsem měla pocit, že informací je zde až moc, trochu jsem se ztrácela v jménech a rodinných poutech. Nakonec jsem si vše ujasnila. Nejvíce se o bohyních dozvídáme ze spisů, což už občas bylo na škodu. Mnohem více mě bavilo, když bohyně vyprávěly, prostě byly přítomné v ději, ne jen jako osoby ze spisů.
Spisovatelka napsala příběh tak uvěřitelně, že vůbec není poznat, která postava je skutečná, a která je jen vymyšlená. Rozhodně si zaslouží velkou poklonu a uznání.
Přečteno podruhé. O to více vychutnávám využití druhotných textů, které zvyšují autenticitu příběhu. A to tak, že je těžké rozlišit, kde je hranice mezi fakty a autorčinou fabulací. Tučková umí psát!
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Příběh těžký jako olovo. Souvislosti tíživé. Atmosféra krajně dusivá až zničující. Realita smísená s románovou fikcí tak dovedně, že odkrývá i současné každodenní otázky a odpovědi.
Nebála bych se označení "temný román".
Před lety jsem poslouchala audio a dlouho mi zůstal zvláštní pocit tísně až nejistoty. Protože nedávám pocitům přednost před rozumem, chtěla jsem víc. Četbu a přemýšlení o tématu jsem propojila s návštěvou Žítkové. Chtěla jsem si odpovědět alespoň na některé otázky, které audio nastolilo - otázky víry a pověry.
Na straně 105 autorka zmiňuje u obyvatel Kopanic "nezlomný vztah k víře, aniž by však byli schopni respektovat její morální hodnoty". Konkrétně jde o katolickou víru a tuto větu považuji za klíč ke všem dramatickým až drastickým životním příběhům nejen z Bílých Karpat. Nezlomný vztah k víře bez respektu k pravdivé morálce a přirozeným zákonitostem se stává karikaturou Boha a křesťanských hodnot. Celé téma je obtížně uchopitelné, ale Kateřina odvedla poctivý kus práce.
Šířka tématu od čarodějnických procesů v 17 století, přes logickou náklonnost nacismu k magii a bohyním až po vědecký materialismus, kterému bylo trnem v oku kde co a církve nejvíc. Také trochu tragická, trochu nešťastná postava faráře Josefa Hofera. To vše lehce zastírá realitu, ale snaha o poctivost a pravdivost v přístupu je i přesto velká.
Hlavní téma příběhu, které pro mne vysvítá i z druhého přečtení, je obrovské nebezpečí v mísení léčitelství na podkladu zbožné modlitby, života zaměřeného na Boha a snahy pomoci trpícímu...... a na opačném pólu spektra magie, která pracuje s karikaturou Boha až nepozorovaně přejde na stranu Zla v jehož režii se člověk stává sám sobě bohem a nejvyšší autoritou. Z mého pohledu se mezi bohyněmi vyskytovalo mnoho těchto charakterových variant a podobné je to dodnes, byť oficiálně "poslední bohyně zemřela".....
Jakoby souběžnou linkou příběhu je nekonečná variace zla v jednotlivých lidských příbězích i společenských strukturách napříč dějinami. Možná mi malinko chybělo naznačení východiska a uznávám, že vše může být i matoucí. Snad chystaná kniha autorky s názvem Bílá Voda by mohla být jakýmsi volným dopovězením tématu víry a pověry po letech :o)