Žítkovské bohyně

04.11.2019

Moc zajímavá kniha, líbila se mi.

31.10.2019

Ke knize jsem se dostala, dá se říct, kuriózně. Manžel ji koupil jako dárek pro mou tetu. Já měla pochybnosti, tak jsem do knihy nahlédla, abych si udělala představu, o čem vlastně je. A příští den jsem si ji šla půjčit do knihovny:-)

Smekám před K. Tučkovou. Příběh je promyšlený, postupně se odkrývají zajímavé informace, které do sebe začínají pomaloučku zapadat, až na konci úplně zapadnou. Nesmírně mě bavilo, jak autorka přeskakovala v čase. Měla jsem možnost nahlédnout do různých historických dob a událostí (např. procesy s čarodějnicemi, nálety za války, StB a vykonstruované procesy, Hexen-Sonderkommando) a "poznat" život bohyní a jejich praktiky. Nadchl mě popis Kopanic:

"... hornaté krajině, jejíž svahy porůstají lesy plné karpatských buků a dubů, jejichž knemy ani nelze obejmout, kde jsou stráně s loukami, na nichž se v létě blyští vzácné orchideje, vstavače a sasanky, a mezi nimi shora dolů kloužou úzká obdělaná políčka s chalupami tisknoucími se k zemi,... svěžího horského léta, které se v jediném okamžiku může změnit v pekelnou smršť bouře, jež zahalí hřebeny do temných, neprostupných mračen... tuhé zimy, během níž se mezi kopci zvedají sněhové víry, jaké by jeden čekal na Sibiři, ale určitě ne na jihu Moravy."

Při čtení jsem cítila smutek, jak nové pomalu, ale jistě nahrazuje to staré, které máme v paměti z dětství...

"Postupem času si Dora začala všímat mnoha dalších věcí. Třeba toho, jak je jejich chalupa rok od roku víc přisedlá k zemi, na rozdíl od rodinnných domků nebo nových bytovek kolem starohrozenkovského náměstí, v nichž bydleli spolužáci. Všímala si svých sukní, režných blůz a punčoch, do kterých ji Surmena oblékala, svých krpců, ve kterých chodila a které se tolik lišily od tenisek ostatních dětí. A všimla si také, že z Kopaničárů, kteří se neděli co neděli scházeli v hrozenkovském kostele na mši, zbylo už jen pár těch, co se oblékali do krojů. Převažovali ti, co v kostelních lavicích podupávali novými lodičkami nebo si vytahovali puky kalhot zánovních obleků."

Doufám, že Žítkovou nepostihne podobný osud jako třeba Vlkolínec, ze kterého se stala turistická atrakce.

Knížku si nejspíš přečtu ještě jednou, protože se mi pletly jednotlivé bohyně... A rozhodně tohle nebyla má první a zároveň poslední knížka od K. Tučkové.

28.10.2019

Docela těžká kniha na čtení,téma úžasné,propletené vztahy,občas mi vadilo přeskakování v událostech ,po přečtení jsem z ní byla dlouho doslova vyšťavená. Za čas si ji přečtu znovu,s odstupem.

26.10.2019

Román, který chytne a nepustí. Je nutné jej číst poctivě a pečlivě, aby čtenáři ke konci neutekly všechny souvislosti. Román, jehož téma pro mně bylo velkou neznámou, o to víc nad schopnostmi bohyní budu přemýšlet.

- Desítky generací nositelek starobylého učení přežily nástup křesťanství, čarodějnické procesy raného novověku, řádění místních kněží i justice, výzkum esesackeho komanda, a nakonec je zlikviduje bolševik. -

Věřím, že všechny ne...

25.10.2019

Těžká záležitost. Na tuhle knížku jsem si měla vzít týden dovolené, v klidu a jednom zápřahu si ji číst a ideálně si k ní ještě dělat poznámky :)
Myslím, že si to za nějakou dobu budu muset přečíst ještě jednou. Teď napoprvé jsem byla trochu ztracená v postavách a událostech. Téma je to ale perfektní, bavilo mě to, běhal mi mráz po zádech a před titěrnou prací Tučkové hluboce smekám :) Unikátní kniha.

21.10.2019

Nevšední téma zpracované velice zajímavým způsobem. Další knihy od této autorky bohužel neznám, takže nemám srovnání, zda se jedná o její nejlepší počin...

09.10.2019

Během četby má čtenář neustále pocit, že ději rozumí, ale pak se ukáže, že všechno je jinak. A pak ještě jinak a nakonec i po třetí. Jedná se vlastně o příběh jedné jediné rodiny s propletenými příbuzenskými i citovými vztahy. Rodiny s darem bohování, které pomáhá mnohým, ale pro své nositele je prokletím a vede k tragickému konci. Ať už na hranici v dávné minulosti, v psychiatrické léčebně pod vysokými dávkami antipsychotik a nebo k vraždě v rámci rodiny.

08.10.2019

Kniha je napsaná zvláštním stylem. Ze začátku mě kniha chytla hodně, postupně to opadlo. Přeskakování hodně v čase, hodně osob, to by mi ani nevadilo, ale přišlo mi to moc zdlouhavé.
Ale jsem i ráda, že jsem přelouskala tento typ knihy.

07.10.2019

Knížka měla dobré ohlasy a recenze, nehledě na to, že Kateřina Tučková je jednou z nejznámějších a nejoceňovanějších spisovatelek současnosti. Proto jsem měla od knihy velká očekávání. Kniha se po dvou kapitolách začala ubírat úplně jiným směrem, než jsem čekala; myslela jsem si, že se děj bude točit víc kolem bohyní - o tom, jak žily, jak léčily apod., což se dělo pouze v prvních dvou kapitolách.Valná většina knihy pojednávala o sepisování habilitační práce, komunistických praktikách a vypravěččině lesbickém poměru, který to měl celé asi dokreslit. Valnou část knihy tvoří různé fiktivní písemnosti, dopisy, posudky... Je toho tolik, že se v tom nedá vyznat. Autorka navíc nesmyslně skáče v čase a v různých rovinách, takže bylo těžké se dobrat, kde se člověk momentálně nachází a koho se kapitola týká, nehledě na to, že přes množství materiálu a jednotlivých kapitol jsem v pátém díle nepochopila zápletku z druhého dílu apod. Sem tam špatně napsané slovo z nářečí nebo hrubka (píše se harpyje, nikoliv harpie...a takových bych našla víc). Nebylo to špatné, bylo to čtivé, ale čekala jsem mnohem víc. Ideálně knihu, z níž čiší lidová moudrost bohyní, která Vás požene na Kopanice, obléct kroj, dát si pálené a splynout s místní komunitou. Nehledě na to, že k tomuto regionu mám i osobní vztah, protože jsem se tam narodila. Snad bude Vyhnání Gerty Schnirch o něco lepší...

05.10.2019

Nevěděl jsem, co od této knihy očekávat. Od prvních stránek mě naprosto pohltila. Trochu mi vadila nedovtipnost hlavní hrdinky, které trvalo příliš dlouho, než zaznamenala, že Schwantz/Švanc je stejná osoba.

03.10.2019

Kniha se mi moc líbila. Je velmi čtivá, i když bohatá na jména a přeskakování jednotlivých událostí. I přes tento hendikep nakonec vytvoří celistvé vyprávění o ženách, které si předávaly po řadu generací své umění, svou modrost a možná i své čarování - ať v dobrém, či ve zlém.

01.10.2019

Matko Země tvá síla je mě!Tyto ženy to věděly.Kniha kterou jsem přečetla jedním dechem.

22.09.2019

Knihu jsem četla asi 4 dny. Bylo to úžasné a jsem moc ráda, že jsem ji přečetla. I když musím přiznat, že ve jménech bohyň a v kdo kde s kým, jsem se ztrácela. O knížce jsem předem nic moc nevěděla. Taky proto jsem si myslela, že to bude příběh přímo o bohyních. Nicméně mě bavilo vracet se do minulosti a živě si představovat popisované situace. Jsem vděčná za závěrečnou kapitolu, která mi dovysvětlila co jak. Myslím, že autorka si dala velkou práci s vyhledáváním informací. Byly zde skvěle popsány procesy s "nevyhovujícími osobami" viz. Surmena. Člověku to dá trochu větší vhled do minulosti, jak do nacismu tak i komunismu. Jinak mě trochu zarazilo, když skončila Dora. A samozřejmě mě úplně zajímá, kdo to byl. A mám chuť navštívit Kopanice.

21.09.2019

Konečně jsem knížku dočetla. Bohužel, Žítkovské bohyně (navzdory té velké reklamě, kterou měly..) mě neoslovily. Ke čtení jsem se musela přemlouvat. A přitom je to tak zajímavé téma! Nevím, čím to mohlo být... Možná mnoho postav a dějů... Kdyby měla knížka o pár "bohyň" a stran méně, nebylo by to, podle mého, na škodu.

15.09.2019

Jedním slovem skvělá práce. Vydařená kniha, kde si dala aurka záležet, aby byla objektivní a zároveň udržela čtivost a děj.

10.09.2019

Tak určitě zajímavá kniha o zajímavém tématu. Hodně dobře se četla, jenom by možná mohla být kratší, některé části byly zbytečně zdlouhavé.

10.09.2019

Zajímavě zpracovaný zajímavý námět. Před přečtením této knihy jsem o tomto fenoménu nic neslyšela, Díky knize jsem si vyhledala i jiné zdroje. Kniha rozhodně stojí za přečtení.

09.09.2019

Dobré čtení,nutí k zamyšlení. Díky knize přemýšlím o návštěvě Kopanic.

08.09.2019

Jsem ráda, že jsem si přečetla knížku o Žítkovských bohyních. Nic jsem o nich nevěděla. Zaujalo mě to natolik, že jsem si o nich musela během čtení vyhledat více informací. I když mě samotná kniha od paní Tůčkové moc neoslovila. Co mě zarazilo během mého hledání po nějakých informacích byl bezesporu článek právě k dané knížce. Vůči knize se totiž rázně ohradila Lýdie Gabrhelová, vnučka skutečné poslední žítkovské bohyně, kterou byla její babička Irma. To, že paní Tůčková jmenovitě píše o paní Irmě asi nebyl moc šťastný nápad. Dalším blbým nápadem bylo asi nazvat stejnojmennou knihu Žítkovská bohyně, kterou napsal v roce 2005 už Jiří Jilík. Sice se jenalo o etnografickou publikaci, ale stejně.