Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie z pera Kateřiny Tučkové. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele –její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2012 , OneHotBookInterpreti: Miroslav Táborský , Tereza Bebarová
více info...
Přidat komentář
Silný, velice dobře zpracovaný příběh. Ohromující množství faktů svědčí o poctivé práci autorky s každým detailem v knize. Doporučuji!
Kniha mě nadchla lidsky, neb je mi toto téma velice blízké. Ráda bych na Žítkovou vyjela, každopádně je zpracována jako divadelní představení, což si úplně dost dobře neumím představit, ale prý s velkým úspěchem. Takže bych ráda v budoucnu zhlédla, knihu doporučuji těm, co je jim tohle téma blízké.
Nemám ráda zpopularizované knížky, které zrovna všichni čtou a jásají, jak jsou skvělé. Proto jsem se k Žítkovským bohyním odhodlala až nyní. A musím říct, že mě mile překvapily. Příběh je čtivý, nerušily mě ani dokumenty, ani rozložení kapitol. Trochu mě zklamal konec, ale pokud se autorka držela skutečnosti, asi se moc jiného udělat nedalo.
Nedávno jsem někde četla postesknutí obyvatel Žítkové nad tím, jak se k nim kvůli knize hrnou turisté a překvapilo mě, že autorka ponechala hlavním postavám skutečná jména. Přišlo mi to poněkud neomalené vzhledem k rodinám a blízkým postav.
Dlouho jsem to odkládala, ale nakonec jsem ráda.
Kniha se mi líbila. Spojení reality (archivy stb, výzkumy nacistů) a světa mimo ni (léčení s pomocí přírodních zdrojů a vnitřních sil), propojené v takový nadčasový příběh s trochou tajemna. Proč ne :).
Vůbec jsem netušil, co mám od knihy čekat, ale o to více jsem byl poté nadšen. Nádherně napsaný román.
Vzhledem k nedostatku času jsem četla tuto knihu velmi dlouho. Asi měsíc. Možná je to tedy i tím "rozkouskováním", že mě tolik nezaujala. Místy se mi četla velmi dobře. Některé pasáže jsem přeskočila. Proto ode mě nižší hodnocení.
Po dlouhé době beletrie, která mě bavila. Nejvíce mě zaujalo prostředí karpatských vrchů, kde se kniha povětšinou odehrává. Kopce, bouřky, čarodějnice... Kniha má v sobě nějaké tajemné kouzlo, a dobře se četla. :-)
Žítkovské bohyně jsou kniha, která ve všech ohledech dostojí očekáváním. Dějová linka se silně prolíná s fakty, čímž celý fenomén lidových léčitelek dostává jasnější kontury a pro čtenáře je pochopitelnější i uchopitelnější. Nadto je kniha zkrátka dobře napsána, postavy mají lidskou hloubku a jsou uvěřitelné - ztotožnit se s nimi je snadné snad i díky blízkosti českého/moravského prostředí a tuzemských reálií obecně. Dlouho jsem žádnou knihu tak nehltal a myslím, že ve mě bude rezonovat ještě nějaký čas. Jednak proto, že téma magie, léčitelství a slovanského folklóru je zkrátka fascinující samo o sobě, ale také proto, že Tučková ho zvládla podat nanejvýš poutavě.
Bylo mi tě líto, Doro Idesová. Toho osamělýho života, plnýho žumpy lidskýho chování, kterýms probublala jen proto, abys skončila tak, jak jsi skončila. Něco mi brání říct skvělý, ale určitě bych hodnotil jako sakra dobrý čtení, který mi občas trochu kazily na mě až zbytečně dlouhý archivní opisy (ale chápu, že bez nich by nebyly Bohyně právě touhle knížkou)...
Tohle bylo tak silný, že jsem to nedočetla..
Ne, prostě se mi to nelíbilo, nechytlo mě to a při čtení jsem přemýšlela, co budu dělat zítra..
Tak tohle byl vážně silný zážitek. Po knížce jsem se vrhla s vyským očekáváním a musím říct, že jsem vlastně ani neměla čas nad niím přemýšlet, protože mě děj naprosto pohltil a román jsem dočetla snad během dvou nebo tří dní.
Jediná výtka snad jen ke zpracování knihy jako takové: Obálka je sice krásná, ale zpracování textu uvnitř mi přišlo, nevhodné, otravné a nepříjemně se mi to četlo vlastně až do konce. Možná jen moje chyba, ale nedokázala jsem si na to zvyknout.
Žítkovské bohyně jsem si vypůjčila v knihovně na popud mnoha doporučení a ód, které na knihu pělo mnoho lidí v mém okolí. Několika prvními desítkami stran jsem se musela vysloveně prokousat a to především přes pasáže se spisy z archivů a všemožná udání. Když tyto jen pomalu děj posunující části prořídly, začala být kniha o něco čtivější. Občas jsem se ztrácela ve vztazích mezi jednotlivými bohyněmi, nicméně knihu jsem nakonec přečetla během několika málo dní a zhruba v druhé polovině už jsem měla problém se od čtení vůbec odtrhnout. Děj sice neeskaluje nijak převratně, zato autorka jednotlivé "záhady" odkrývá pomalu a postupně, takže ještě několik stránek před samotným koncem dokáže kniha překvapit. Taktéž musím ocenit zmínky o středověkých procesech, díky nimž si čtenář (alespoň já určitě), uvědomí, že něco dost podobného se dělo právě i v době, o níž kniha pojednává. Autorka si zcela evidentně dala nemalou práci při získávání materiálů a zjišťování faktů, které se zakládají na skutečných událostech. Osobně mě též potěšil samotný epilog, který, na rozdíl od závěru mnoha jiných knihy nebyl úsečný a strohý. Z mého pohledu poměrně vydařené dílo.
Od této knihy jsem měla velká očekávání vzhledem k všeobecnému velmi kladnému hodnocení. Bohužel, za mě docela zklamání. Kniha ve mně sice nějakým způsobem stále rezonuje, ale též musím uznat, že jsem se do ní docela nutila a čekala jsem na ten zlom (který sem tam nějaké recenze popisují), kdy se to zlepší, a zlom prostě nepřišel.
Nějaké pasáže mi přišly velmi čtivé, nějaké totálně táhnoucí se a nesčetněkrát jsem se přistihla, jak děj vůbec nevnímám a myšlenkami jsem někde jinde. Kniha mi přišla zbytečně dlouhá, sem tam chaotická. Výčet mnoha spisů, které plynulému ději nepomáhaly, mi přišel někdy i ubíjející, nicméně právě zřejmě tyto spisy měly být jedním ze zajímavých částí knihy.
Beletrii mi to nepřipomíná téměř vůbec, o bohování jsem se toho moc nedozvěděla, ale zas nemůžu autorce upřít obrovskou práci s informacemi, díky které nám předložila zajímavou rešerši, jež se i z části zakládá na skutečnosti.
Na tuto knihu jsem se chystal hodně dlouho. Je to moje druhá od K. Tučkové. Musím říct, že je to opravdu velice dobře napsané. Rob
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia LiteraAutorovy další knížky
2012 | Žítkovské bohyně |
2022 | Bílá Voda |
2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
2014 | Fabrika |
2018 | Vitka |
Skvělá kniha, přečtená jedním dechem. Úžasné vykreslení postav, doby a konec mě úplně dostal. Rozhodně doporučuji!!