Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie z pera Kateřiny Tučkové. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele –její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2012 , OneHotBookInterpreti: Miroslav Táborský , Tereza Bebarová
více info...
Přidat komentář
Tu knihu jsem pochopitelně znala, zná jí ostatně každý, kdo se zajímá o literaturu. Dlouho jsem jí ale ignorovala, říkala jsem si, co může být zajímavého na životě nějakých pomatených stařen z míst, kdy lišky dávají dobrou noc, navíc z úplně opačného konce země, než kde žiji. Stejně to u mě bylo i s Gertou. Nuda, nezájem. První jsem zkusila Gertu /díkybohu za delší virózu, při které došly knihy a tak jsem z nouze sáhla právě po Gertě/. Obdiv k mladé autorce a tomu, jak napsala Gertu, mě přivedl k tomu, že Bohyně přeci jen zkusím. Dočetla jsem před pár hodinami a stále se nemohu vzpamatovat z mimořádného literárního zážitku. Většina už byla napsána v komentářích zde, za sebe mohu říci , že pro knihu, jako je tato, je prostě pět hvězdiček hrozně málo! Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla a opět... klobouk dolů před Kateřinou Tučkovou a jejím mimořádným literárním talentem!
Kniha mě zklamala, i když jsem se na ní po Vyhnání Gerty Schnirch těšila. Děj je místy rozvláčný, jsou tam vkládány kopie záznamů z archívu a já se musela často nutit, abych knihu vůbec dočetla.
Žítkovské bohyně se vyznačují velkou čtivostí. Relativně krátké kapitoly fungují na seriálovém principu a nechávají zásadní informace „na příště“, takže chtě nechtě musíte číst dál. Text je občas až patetický a čtenáře může přepadnout strach, aby kniha neskončila nějakým nepatřičným, příběh degradujícím happyendem. Tato slabší místa lze ale autorce snadno odpustit, drží totiž v rukou spoustu jiných trumfů. Jedním z nich je tematická různorodost prózy. Její těžiště leží v příběhu několika pozoruhodných žen, ze kterého dokáže Tučková vytěžit spoustu dílčích závažných otázek, zahrnujících politickou tematiku, mezilidské vztahy, zkázonosnost lidské nenávisti a zášti, nemožnost bránit se nespravedlnostem, složitost rodinných vazeb atd. Zajímavou složku díla představuje konfrontace pohledu dětských a dospělých očí jedné osoby na stejné události.
Žítkovské bohyně jsou nejenom výborným čtením, ale i pobídkou k cestě do Karpat
Možná proto, že jsem o této knize slyšela téměř samé pozitivní reakce, očekávala jsem o trošičku více. Příběh jako takový mne velice zaujal (respektive téma), kniha byla napsaná dobře a poutavě. Jedniné, co mi vadilo, že zde bylo spousty úřeních dokumentů a spisů, které mne nebavily číst (alespoň ne v takové míře). A rozčarování pro mne byl i závěr knihy. Je mi jasné, že vše na světě nekončí happyendem a sluníčkově, ale v závěru této knihy na mne dýchla až beznaděj a deprese...
Výborná kniha, která je skvěle napsaná a má zajímavý, napínavý příběh a končí přesně tak, jak má.
Už je to přes rok, co jsem knihu četla. Pořád se k ní musím myšlenkami vracet. Jedinečné čtení, pořídím si do knihovny, ať si v ní můžu občas listovat.
Na knihu jsem se klepala už nekolik měsíců, až ji budu číst a rozhodně mě nezklamala. Užasné postavy, několik nečekaných zvratů a napětí během celé knihy. Autorka, na to, že je tak mladá úžasně vypravuje a hned vás táhne do děje a nepustí. Jedna z nejlepších českých knih nové doby :-)
Výborná kniha. Je psána tak přesvědčivě, že by člověk i uvěřil v magické schopnosti žítkovských bohyní. A i když je čtenáři řada věcí jasná dříve, než je autorka prostřednictvím hlavní hrdinky odkryje, závěr mne osobně překvapil (i ten je ovšem v kontextu všeho ostatního naprosto logický, ale člověk si ho jaksi nechce připustit). Kromě toho je kniha skvělým připomenutím temných stránek časů ne až tak dávno minulých. Četbu doporučuji zvláště pro ty, kdo je aspoň trochu nezažili.
Po dlouhé době se mi stalo, že jsem nedočetla knihu, po půlce jsem to vzdala. A nerozumím tomu, proč si získala tolik srdcí. Moje spíš zarmoutila a zatížila. Chtěla jsem se o bohyních dozvědět víc, místo toho jsem se ztratila v popisech zla a bezpráví. Odvolání na Kladivo na čarodějnice sedí, akorát je to říznuté Přeletem nad kukaččím hnízdem, atmosférou a krutostí připomíná severské detektivky (jen chybí jejich suchý humor). Mám raději výrazně lehčí četbu, ale občas si ráda smlsnu i na něčem pořádném. Tohle mi ale přijde jen jako pořádná depka.
Kniha mně částečně zklamala, podle začátku jsem čekala silný příběh, ale pak spoustu stránek zabraly úřední dokumenty a pátrání dokumentárního charakteru.
Dost velké zklamání. Po přečtení Žítkovských bohyní od pana Jilíka, bylo jasné, že některé věci nesedí, dobře tedy. Jenže taková fabulace a zrovna u takové tématiky, my přišla zbytečná až na škodu. Pravdou je, že kniha se četla od poloviny skoro sama :). Možná za to může pan Tolstoj s Annou Kareninou (velmi mocný dojem na mě udělal), kterou jsem dočetla týden před těmito "Žítkovskými...".
Na české (a ženské...) spisovatelské poměry záživný námět vymodelovaný v mocné dílo! Zosnované systematicky, napsané svrchovaně a s upřímnou přiznávkou k inspiraci odbornými prameny. Taky proč ne? Vždyť poučená beletrie obarvená přiměřenou fabulací osloví líp než toporně věcná školometská skripta. Dostal jsem proto pár nadšených čtenářských referencí a začetl se před pár dny. Symbolicky v Brně, na adrese Tučkova. 35/17
Už dlouho se mi nestalo, že by mě kniha takhle pohltila. Nemohla jsem dělat nic jiného než číst a číst, dokud jsem knihu za jediný den celou nepřečetla.
Miluju ty vzácné momenty, kdy najdu v české literatuře nějaký ten klenot - minimálně pro mě, jelikož české literatuře nějak nemůžu přijít na chuť, ať se snažím sebevíc.
Objevit potom takové dílo jako Žítkovské Bohyně je prostě skvělé. Rozhodně si přečtu další knihy od Tučkové.
Nedokážu jednoznačně říct, jestli se mi kniha líbil nebo ne. Nicméně příběh byl velmi zajímavý a celkem příjemně ubíhal. Knihu jsem měla ve formě audioknihy a hlas Terezy Bebarové se k příběhu velmi pěkně hodil.
Trochu zklamání, čekala jsem prostě víc - jednak asi barvitější vhled do života a "kultury" bohyní (proč vlastně skoro nevyužívaly nářečí?), jednak šťavnatější zápletku. Připadá mi, jako by Tučková chtěla prostřednictvím ženy, jejíž život se nepovedl snad na všech frontách vlivem rodové zátěže i dějinných událostí, ukázat zrůdnost totality (jedné či druhé) a vlastně jakékoliv despocie. Jenže osud hlavní hrdinky na mě působil tak překombinovaně, že celá autorčina snaha vyznívala jaksi školometsky. Uznávám, že komunisté vymýtili spoustu tradic, které se už nemohou vrátit, mimo jiné i bohyně, obyčejné ženy z masa a kostí, se kterými se moc nemazali a pořádně jim zatopili. Bohužel zpracování mi nesedlo. A to ani záznamy z archivu - tyhle "vychytávky" mi vždycky připadají jako autorova snaha být "in" a "postmoderní" ála Eco, ale málokomu se to povede... Tak snad se potkáme jindy a jinak - lépe.
Kniha sama o sobě je napsaná dobře. Zajímavé téma, napínavý příběh... Kontroverzní je ale po morální stránce. Jde totiž o skutečné postavy, jejichž životy jsou ovšem pro účely příběhu silně upraveny. Doporučuji najít si na netu detaily. Kupodivu i ČT na toto téma něco odvysílala. Suma sumárum - čtivá kniha autorky, která je pro osobní úspěch ochotna jakkoliv překroutit skutečné lidské osudy. Smutné.
Konečně jsem se ke knize dostala, stále mi ji někde někdo nějakým způsobem připomínal a jednoho dne, ležela v knihovně na polici tak sama - čekala na mně. Je psaná způsobem velmi čtivým, s hrdinkami soucítíte a držíte palce, já s Dorou i dýchala. Neuvěřitelné osudy, nelehké úděly... Myslím, že stojí za to knihu si přečíst, ode mně pět hvězdiček a velké díky autorce.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia LiteraAutorovy další knížky
2012 | Žítkovské bohyně |
2022 | Bílá Voda |
2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
2014 | Fabrika |
2018 | Vitka |
Mě se to hrozně líbílo