Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie z pera Kateřiny Tučkové. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele –její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2012 , OneHotBookInterpreti: Miroslav Táborský , Tereza Bebarová
více info...
Přidat komentář
Dávám pět hvězdiček za čtivost knihy. Četla se s takovou lehkostí. Velmi zajímavý příběh bohyň ze Žítkova a okolí. Určitě si o této tématice ještě najdu nějaké zdroje.
Zatim jsem komentovala pouze zlodejku knih, ktera me nadchla a pohltila. Tato kniha byla pro me hodne rozporuplna. Jeste pred polovinou jsem nevedela,jestli ji doctu. Zpravy z archivu me ubijely a nudily.Jak nekteri psali,ze konec je nudil,tak me prave naopak. V druhe polovine me pribeh pohltil a nemohla jsem se od knizky odtrhnout. Byl to silny pribeh. Na teto autorce si cenim,ze jeji knihy jsou propracovane a nechrli jich nekolik za rok.Je videt,ze za touto knihou je hodne usili a prace.Tesim se na dalsi knihu,ktrou si od autorky budu moci precist.
Kniha je to jistě zajímavá, ale podle mého názoru je v některých pasážích vyhnaná do extrému a čtenáře dost odradí čtení z archívu na 7 stran. Donutila mě, ale i k zamyšlení nad dobou, kterou autorka shnula a jistě nebyl život na přelomu válek a po nich jednoduchý (ať už pro bohyně nebo prostý lid). Ale hlavně nad hlavní hrdinkou, která místo aby žila svůj život se neustále snažila hrabat v minulosti a snažila sama sebe trestat za to, že je jiná.....
Knížka se mi líbila. Dobře se četla. Téma je víc než zajímavé.
Pravda je ta, že při čtení z historických archívů jsem trochu pozornost ztrácela. Ale jinak mě knížka bavila.
Jako literatura faktu a dokument - výborné. Jako beletrie se to číst moc nedá, na to jsou postavy příliš nepropracované, neživotné a slouží jen jako "výkonné odhalovačky" a prohrabávačky archívů. Škoda, určitě by se z pozoruhodného tématu dalo vytěžit strhující drama... Takhle to skoro neexistující propojení děje a faktů pořádně drhne. Možná měly vzniknout knížky dvě, anebo z úplných znění estébáckých dokumentů sestavit jen dodatek na závěr...
Příběh mě na začátku knihy hodně chytil, bohužel postupně ztrácel dech a někde v polovině mě už dost nebavilo pročítat zprávy z archivů, které byly psané "úředním" ne moc čtivým jazykem. To mě hodně rušilo a do pokračování jsem se musela trochu nutit. Stejně tak jsem měla pocit, že se příběh posouvá z osobní do politické roviny, což mě také nebavilo. Hlavní hrdinka odlidštěná a zahrabaná mezi úředními protokoly mě také moc nezaujala a bylo mi vlastně jedno jak to s ní dopadne. Oceňuji ale výběr tématu a snahu o precizní zpracování. Mě ale knížka nesedla.
Velmi pěkná kniha, poctivě zpracovaná na základě rozsáhlého studia. Opovažuji se napsat jedinečné dílo na rozhraní beletrie a naučné literatury. Fabulace přechází do reality a naopak. Je dobré se podívat do minulosti, jít ke kořenům našich předků, jejich myšlení a zvykům, magii a to se autorce skvěle podařilo.
Od knihy jsem moc nečekala, ale byla jsem velmi mile překvapena. Téma je zajímavé, příběh napsán čtivě a svižně, děj dává smysl a není předvídatelný, v postavách se dá dobře orientovat (a že jich není zrovna málo). Hodně mě bavil koncept knihy, střídání přítomných a minulých událostí, "prošpikované" místy přepisem archivních dokumentů. Jen ten konec... ten mě hodně zarazil...
Strhující, plné napětí, tajemna, magie a něco o lidské povaze, která se nemění, jen přizpůsobuje době. Pro mne nejsilnější kniha za poslední dobu. Líbilo se mi, že kniha vystihovala svým slohem tamnější lid, který jsem díky jejímu přečtení poznala. Drsné místo k žití, drsní lidé. Z knihy na mě dýchal smutek, křivda, osamění a velké nepochopení. Prostě mě vtáhla a nepustila. Asi se do těch míst pojedu podívat.
Dokonalá knížka. Příběh, který chytí a nepustí. Zajímavé postavy i jejich osudy, plasticky vykreslené prostředí - jeden má pocit, že tam někde minimálně týden jako turista byl...
Přiznávám , že mi při čtení tohoto románu "vítr obracel stránky". Poznenáhlu jsem se začal ztrácet ve jménech postav. Po čase jsem se proto ke knížce znovu vrátil "za bezvětří".
Mám neodbytný pocit, že kdyby nebyla v knížce rozvedena postava snaživého nácka Heinricha Schwannzeho do jeho "zázračného" převtělení v referenta StB Jindřicha Švance - ztratila by kniha tolik žádaný požadavek současnosti - stále si připomínat dobu totality. A bez něj by vyprávěný příběh bohyní by nebyl ten, za který autorka dostala Cenu Josefa Škvoreckého 2012.
Když už jsem uvedl jméno pana Škvoreckého - v časopise DaS byl uveřejněn článek o osudech jeho novely "Konec nylonového věku". Nekonečné tahanice, zda se má knížka vydat,nekonečné schvalování a rušení schvalování. Dílko bylo vydáno mnohem později.Pln vzrušení jsem se poté vydal do Antikvariátu a knížku zakoupil. Nechápu, co na novele cenzorům té doby vadilo .
Ale ve spojitosti s článkem z DaS jsem si uvědomil obludnost té doby.
To je, alespoň pro mne, hmatatelný odkaz a zdvižený prst směrem k naší minulosti.
Nakumulování zla, tak jak jej představuje nácek Heinrich Schwannz a jeho abgrejdovaný estébák Jindřich Švanc při odstranění pro něj nepohodlné bohyně Surmeny až do prostředí "socialistické" psychiatrické léčebny - pokud se tak skutečně nestalo - je pro mne zklamáním. V mých očích autorku neomlouvá, ani to "že nepíše literaturu faktu, ale dílo kde má prostor i fikce". (Magazín Práva 7.3.2015).
Když si pročítám komentáře předchůdců, kteří aniž by přemýšleli zda děj románu odpovídá skutečnosti - sypou ze sebe odsudky typu : "konečně jsem poznal jaké jsou ty rudé svině...." Způsobem jakým je tato kniha napsána, lze fabrikovat cokoliv na kohokoliv jen za cenu abychom se dobrali pravdy" o těch rudých sviních" tj. abychom se naplnili nenávistí k době nedávno minulé - a to platí zvláště pro později narozené, kteří nezažili onu dobu "totality" na vlastní kůži - pak je to ovšem dovedně předestřená manipulace spisovatelky - hodná Ceny Josefa Škvoreckého
Jsem velmi zvědav na filmovou podobu "Bohyní" - vzdáleně mi bude v lepším případě asi připomínat téměř oskarové "Želary", na které nedám dopustit.V tom horším agitky pro dnešní mladou generaci z téměř nekonečného seriálu ČT - Vyprávěj.
Kniha bola síce dosť hrubá, čo ma od čítania zväčša odradí, ale zároveň bola aj veľmi pútavá, takže som ju mala za sebou za sotva dva týždne... Čo je v mojom prípade vzácnosť, aj omnoho kratšie knihy niekedy čítam dlhšie. Z niektorých pasáží až mrazilo, nuž a ten koniec... Zrejme len on ma prinútil zmeniť svoje hodnotenie. Takisto by ma zaujímalo, čo z toho si autorka vymyslela a čo je skutočne pravda - vedela som napríklad, že nacisti (najmä Himmler) sa zaujímali ako okultizmus a čarodejnícke procesy, že by ale ich záujem zablúdil až na Moravu... A tiež osud hlavnej hrdinky - skutočne žila, ako sa nám to snaží naznačiť v závere? A skutočne mala taký život, aký nám predstavila autorka v románe? Samé otázky...
Je to čtivá jednohubka, ve které se snoubí tři zcela odlišné části - první poetická, druhá poněkud depresivní a třetí lehce detektivní. Není to ale nic světoborného, jazykově je to prostě taková trochu lepší slohovka, co do děje průměrné, i když chytlavé. Ale žádné výraznější nebo dlouhodobější následky z dočtení nehrozí.
O lidovém léčitelství jsem již dříve samozřejmě slyšel, ale nenapadlo mně o něm přemýšlet takto. V takovém prostředí a formě. Prostředek knihy se sice trochu zpomalil, ale začátek a konec byl strhující. Moc se mi kniha líbila.
zezačátku mi přišla celkem zajímavá ale něják v půlce jsem ji už nemohla dočíst a odložila ji protože mě celkem nudila
Žítkovské bohyně. Nikdy jsem o nich neslyšela. O to víc mě téma pohltilo. Několikrát se mi při četbě udělalo fyzicky zle - při popisech toho, co lidé lidem udělají ze strachu, mamonu, zloby ... A to napříč staletími. Bohyně vymřely v Kopanicích, ale vymřely i jinde? Vždyť bohyně (babky kořenářky) určitě nebyly jen v Kopanicích. Existuje tedy možnost, že se jejich moudrost předává dalším generacím?
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia LiteraAutorovy další knížky
2012 | Žítkovské bohyně |
2022 | Bílá Voda |
2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
2014 | Fabrika |
2018 | Vitka |
Skvělá knížka, přečetla jsem jí jedním dechem!