Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84764/bmid_zitkovske-bohyne-HEo-84764.jpg
4
7224
7224
Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha bude zfilmována, objeví se na jevišti zlínského divadla a je překládána do několika jazyků.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Pro mě skvělá knížka. Četla se jedním dechem, od čtení jsem se vůbec nemohla odtrhnout. Zároveň jsem se díky ní dozvěděla něco víc o fenoménu Žítkovských bohyní. Styl psaní mi vyhovoval a různé vložené záznamy inspirované těmi opravdovými z archivů byly hodně zajímavé. Čtení ve mně také vzbuzovalo velmi silné emoce, protože takové množství nespravedlnosti, lidské zlomyslnosti a nenávisti, které provází příběhy bohyní, mi připadalo neskutečně smutné a nepochopitelné. Moc doporučuji přečíst
Kniha se mi líbila a velice dobře se četla. Je výborně zpracovaná. Děkuji za poznání bohyň a tamního kraje.
Na 127. straně knihu odkládám a dávám do nedočtených. Pro mě osobně je kniha napsaná nezáživným stylem a hodně těžkopádně. Téměř žádná přímá řeč, spousta spisů z archivu, skákání v čase a celkově na mě text působil tak nějak nesouvisle, nebo nevím jak to popsat.
Je to sice zajímavé téma, ale za mě napsané takovým stylem, že absolutně nemám chuť to dočíst.
Na začátku jsem si říkala, že někdo publikoval svou diplomku, tak suše to bylo napsané. Ale v určitém bodě se začal odvíjet příběh a to i docela zajímavý. Uznávám, že kniha krásně dokumentuje a popularizuje jinak zapomenutou část naší kultury. Jen holt postavy byly všechny celkem nesympatické a nebyl tam jediný osud, který by nešel do extrému. No, nebylo to celkově špatné a ke konci se mi to četlo i docela plynule, ale můj osobní favorit to asi nebude.
Některé knihy, ač jsou sebečtenější, prostě nejsou pro mě. Bohyně mě nechytly už od počátku a to jsem se snažila dát jim šanci přes sto stran.
Šel jsem do toho s obavami. Nebude to nějaká adorace léčitelství? Nebude to „literatura pro ženy“? Nebude to nějaká až agitace? Člověku s takovými pochybami se do 450 stránek moc nechtělo.
Ale obavy nebyly namístě. Bylo to skvělé. Syrové, plné úředních spisů z dob socialismu i nacismu, novinových výstřižků apod., ale skvělé. Výsledku ubírají typografické chyby a autorčin styl jednoznačně odmítající přímou řeč. V románu se střídají časové roviny a ne vždy člověk ví, kde zrovna je.
Ale suma sumárum fakt dost dobré!
Nerozumím té adoraci a cenám (Magnesia Litera), text mi přijde povrchní, až skoro naivní. Je to román v zásadě o dvou postavách. O starší léčitelce a její neteři, která pátrá po důvodech jejího zatčení a umístění na psychiatrii. Čerstvě plnoletá dívka se velmi diví praktikám StB, zavilá osobní msta jednoho člověka je vyobrazena jako portrét arci zla. Žádné pochyby, žádné složitosti, přímočarý děj až do konce.
Kniha se četla ne úplně snadno. Mám ráda příběhy od A do Z a tento reportážní styl psaní není úplně můj šálek čaje. Ale velmi obdivuji paní Tučkovou za vytrvalost, se kterou sežene všechny dostupné informace než se pustí do psaní.
Byla jsem na besedě s ní a Bílou vodu chystala 10 let. Nevím jestli se do ní pustím, podle ukázky to bude nelehké čtení.
Moc dobré téma, která není úplně známé. Byla jsem moc spokojená. Jsem ráda, že jsem si tuto knížku vybrala jako audio knihu, protože byla těžší na čtení. Každopádně doporučuji a román je to velice povedený.
Knížka je to zajímavá, hlavně tématem o kterém se toho moc nenapsalo (teda alespoň co já vím). Člověk se zase dozvěděl něco nového a o tom čtení knížek je :) Nicméně tam bylo pár pasáží, úryvků z vyšetřování, které jsem trošku rychleji preletla. Ale celkový dojem dobrý :)
Žítkovské bohyně jsem brala jako román, nikoliv dokument, a to velmi zdařilý. Při čtení je znát, že příprava knihy stála spoustu práce a sbírání informací, které na mě v románu působily uvěřitelně a jsem ráda, že na mě vykoukla z police v knihovně. Sama bych si ji ke čtení asi nevybrala, ale díky čtenářské výzvě jsem se naštěstí nepřipravila o tento mrazivý zážitek, který vyvolává spoustu otázek. Snad se mi podaří alespoň nějaké z nich si zodpovědět.
První polovina byla fajn a docela mi to i utíkalo, ale té druhé jsem se zasekla asi na dva měsíce. Nakonec jsem knihu dočetla přeskakovacím stylem, čtu jen přímé řeči a hlavní věci. Celkově ale hodnotím knihu pozitivně. Myslím, že dobře popisuje životy venkovského obyvatelstva ve 20. století.
...no síla, těžko jsem se prokousávala, snažila jsem se dočíst než uvidím divadelní představení v Městském divadle v Brně, které bylo mimochodem dost dobře zpracované. Pro mě nálož k přemýšlení. Jak to... co to... proč to...jestli to... A bylo to tak? Určitě se k ní ještě vrátím. Možná bych se i ráda prošla kolem chalup rozesetých v kopcích Bílých Karpat...
Tohle je těžké téma a knihu jsem četla poměrně dlouho. Chvílemi jsem ji chtěla úplně odložit, ale nakonec jsem se prokousala až k poslední stránce. Pořád jsem věřila v dobrý konec ...
Se Žítkovskými bohyněmi jsem měla jediný, ovšem zásadní problém. A to, že chvíli jsem měla pocit,že čtu román, nutno říct zdařilý,ovšem potrhaný dokumentem. A dokument by asi fiktivní neměl být. Autorka to za mě neukočírovala. Škoda.
3,5*
Na Žítkovské bohyně jsem měla spadeno dlouhá léta, jejich čas nadešel až teď, a to zcela spontánně.
Času stráveného s touto knihou rozhodně nelituji, přestože mě některé části natolik nebavily, ba dokonce vytáčely, že jsem měla co dělat, abych knihu nezaklapla a neodložila na dobu neurčitou. Jedná se zejména o zhruba druhou třetinu knihy - četné a zdlouhavé vzpomínky po ještě četnějších archivních záznamech už zkrátka nedokázaly udržet mou už tak dost roztříštěnou pozornost.
Hodně to však zachránila poslední třetina, kdy příběh, dle mého, začínal nabírat rychlého spádu. O závěru knihy nemluvě, samozřejmě.
Prošlo mi rukama něco, co si nejspíš budu muset nechat projít hlavou. Sama si v tuhle chvíli nejsem jistá, zdali jsem všechno důležité pochopila a dala si to správně do souvislostí. Stojí přede mnou úkol, s nímž se musela vypořádat i samotná Dora. Musím ze střípků sestavit mozaiku.
I přes prvotní strach, musím knihu hodnotit kladně. Prostředí Žítkové a ohledy na přírodu mi bylo blízké, snad proto, že z podobné vesnice, kde se dříve těžce žilo, pocházím. A myslím, že i to je důvod tak pozitivního pohledu na příběh.
Postava hlavní hrdinky mi přišla dobře vystavená, jen při pár situacích mi přišla zaslepená, což mě mrzelo skrz to, že celou dobu byla tak všímavá a tyto zásadní věci neodhalila včas. To na uvěřitelnosti trochu ubralo.
Postavy bohyň se mi zdály uvěřitelné i se svými znalostmi a používáním.
Co musím vytknout je až zbytečné kvantum informací nalezené ve spisech, které nebyly v příběhu použity anebo byly nepodstatné. A věci, které by stály za větší pozornost, bohužel nebyly rozvinuty. Velké množství informací mě pak v některých částech až unavovaly a zpomalovaly ve čtení.
Celkově je ale kniha dobrá a podává vcelku pravdivé informace. A co se týče popisu doby, kde se právě části příběhu odehrávaly, zdály se mi popsány opravdu reálně, stejně jako prostředí, že snad člověk i mohl cítit, jak to v chalupě voní bylinami.
Zpočátku jsem se nemohla začíst a dokumenty z vyšetřovacích svazků nedokázaly udržet mou pozornost. Jenomže i ty byly pro příběh důležité.
Druhá půlka knihy mě pak strhla a závěr byl šokující.
Kniha se mi líbila, i když si nejsem jistá, že úplně všechno jsem pochopila.
Knihu jsem přečetl s nemalým očekáváním. Vždyť patří k čtenářsky nejpopulárnějším dílům posledních let. Přiznám se, že Žitkovské bohyně v mých očích nepředčily Vyhnání G.S. Autorka je zdatná vypravěčka, to se jí nedá upřít. Kniha je čtivá. Na druhou stranu bych osobně zkrátil "archivní" útržky. Přestože textu dodávají autentičnost, je jich zkrátka moc. Celá detektivní zápletka mě vlastně moc nezaujala (možná to bylo dáno tím, že německé a české jméno hlavní záporné postavy mě okamžitě praštilo do očí, takže jsem odtušil rozuzlení). Samotné téma horských bylinkářek/ošetřovatelek oceňuji, něčemu podobnému se v české literatuře nevěnovalo moc pozornosti. Dobře je zpracována i myšlenka snahy vyrovnání se obětí komunismu s minulostí. Toho je však v české literatuře dostatek.
Celkově hodnotím dílo jako sympatické, ne však tak zásadní, jak je prezentováno. 4/5
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Hezká četba, trošku mě jen rušily odbočkové úřednické části