Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84764/bmid_zitkovske-bohyne-HEo-84764.jpg
4
7224
7224
Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha bude zfilmována, objeví se na jevišti zlínského divadla a je překládána do několika jazyků.... celý text
Přidat komentář
Z této knihy mám rozporuplné pocity. Chvílemi jsem četla s nadšením, těšila se, co bude dál. Chvílemi se nudila a přeskakovala celé odstavce kniha má velmi zajímavý námět, to je plus. Bohužel jsem se nemohla s hlavní postavou ztotožnit, to její vykreslení mi přišlo takové ploché, neuměla jsem se do ní vcítit, nevěřila jsem jí. Ale celkově jsem ráda, že jsem knihu přečetla , dozvěděla jsem se spoustu nových a zajímavých informací
Musím uznat, že jsem nikdy nic podobného nečetla. Jak strukturou tak chronologií, to že velká část příběhu je popsána skrze úřední záznamy, dopisy a sdělení, které hlavní postava Dora získává z archivu. Velmi zajímavé zároveň mi to poskytlo náhled na práci archivářů a na hodnotu, s jakou přináší informace do společnosti. Příběh sám o sobě je spíše nostalgický a smutný, zároveň ale tak nevšední a zajímavý, především jak na pozadí popisuje společenské reformy a režimy minulého století (to je prostě nevyčerpatelné téma, jestli si někdo myslí, že už vše ví o hrůzách nacismu a komunismu, mýlí se).
Za mě SUPER! Ani nevím proč mi to tak dlouho trvalo, než jsem se k této maxiknize dostal, ale stálo to za to. Dokustyl kombinovaný s klasickým vyprávěním mi naprosto sedl a s přibývajícími stránkami jsem se od knihy nemohl odtrhnout. Výborná, sqělá kniha.
Kniha byla zajimava, libila se mi, pribeh ctivy, jen to nebyla uplne ta pecka, kterou jsem ocekavala.
Neuvěřitelně silný příběh založený na skutečných reáliích. Výborně kombinuje metodu vyprávění a zápisů z úředních spisů. Autorka postupně odkrývá jednotlivá tajemství rodiny, jejich obavy až do konce.
Vypravěčsky je to napsáno skvěle, těžko se odtrhnout, výborně zachyceny pocity postav.
O tématu knihy jsem nevěděl nic. Jen jsem věděl, že je kniha oblíbená. Bylo to velmi poutavé čtení, při němž jsem se dozvěděl o fenoménu, o kterém jsem do té doby neměl tušení. Nesmírně mě bavil investigativní háv výstaby celého příběhu. Navíc se odehrává v oblasti, odkud možná pocházeli někteří mí předci.
Výhoda Kateřiny Tučkové je, že vybírá zajímavá témata, bylo tomu tak u Vyhnání Gerty Schnirch, tady je téma ještě atraktivnější. Je jasné, že musí chytnout.
Příběh je to na každý pád umně spletený, vyfabulovaný na základě skutečných reálií žítkovských bohyní, mě asi - samozřejmě vedle vlastních bohyní - nejvíc zaujala ta hra na skutečnost, úřední spisy, dopisy, hlášení, u kterých čtenář může nabýt dojmu, že jsou to opisy skutečných dokumentů a že tedy celý příběh je jen jakousi lehce upravenou literaturou faktu.
No ale tady už mám taky trochu pochyby, jako mám vždy, když se v beletrii objevují skutečná jména, přece jen to propojení skutečnosti a smyšlenek může být problematické a vlastně chápu, proč u mnohých, zvlášť místních, vyvolává otazníky. Tím spíš, že v knize nabývá na vrchu spíš ta negativní, černá magie a příběh se jeví nakonec jako dost pochmurný, a to nejen těmi estébáckými persekucemi...
Nicméně knihu jsem přečetla s chutí, palec nahoru, za tu hromadu faktů, které musela autorka nastudovat, a hlavně za to přiblížení fenoménu žítkovského čarování a magického kraje Bílých Karpat.
*
Samozřejmě po přečtení knihy jsem začala pátrat, jak to bylo "doopravdy".
Doporučuju knížku Žítkovské čarování Jiřího Jilíka, z této publikace si dovolím citovat:
"Jestliže však anglické ,cunning fol´ do jedné shořely jako čarodějnice na hranicích, bohyně ze zapomenutého karpatského regionu Kopanic - byť i ony byly vystaveny pronásledování - středověký hon na čarodějnice přežily. V 19.století dokonce zaznamenaly dobu své největší proslulosti a slávy a během 20.století se jako přežitek pověrčivosti z našeho světa vytratily, aniž by si kdokoliv uvědomil, že jsou posledními autentickými představitelkami násilím vymýceného, nám neznámého a nedostupného poznání a vědění, které provázelo člověka na tisícileté pouti tímto světem.“
(SPOILER) Na knihu jsem narazila víceméně náhodou a nelituji. Přečetla jsem jedním dechem asi za 3 dny. Téma mne moc oslovilo, bylo tam vše, co mám ráda - historie a její zkoumání, folklór (jako bych slyšela svou profesorku vyprávějící o Kopanicích), téměř detektivní vyprávění. Autorka udělala kus práce při shromažďování materiálů. Staletí Bohyně přežily a nakonec je zlikviduje STB. Nu, škoda. Doporučuji k přečtení. Velmi zajímavý fenomén.
Zajímavé téma, pečlivě zpracované a s překvapivým koncem. Není to jednoduché čtení, měla jsem pocit, že se textem musím doslova prokousávat, ale odměnou mi byl rozvětvený krásně napsaný příběh. Líbilo se mi propojení děje s dokumenty z archivu STB, i to, jak se příběh stáčel jinam, než jsem čekala. A konec byl pro mě docela šok. Tohle mě tedy opravdu nenapadlo ani náhodou!
Extrémně zajímavé téma výborně zpracované. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout ani na chvilku. Doporučuji do jakéhokoliv počasí, jelikož na tento skvost je čas vždy :)
(SPOILER) Super! Jen tedy na to, jak byla Dora chytra, tak to vazne neodhalila, ze co je jeji milenka zac?!
Příběh plný zajímavostí z historie, četlo se dobře. I když je to knížka plná životních težkostí a rodinných tragédií, zaujme.
Detailní práce s historickými reáliemi, která se je přesně vybalancovaná tak, aby šlo o zajímavé poznávání a nikoliv o nudné poučování. Možná to u někoho tuto hranci překročilo, u mě to bylo tak akorát. Život v jednom koutě Moravy, z jehož těsné blízkosti pocházím, je popsán velmi realisticky precizně a povahové charaktery a "životní styl" kopaničárů zcela podle pravdy, ať se to místním líbí nebo ne.
Pro mě rozhodně zajímavé čtení s překvapivým koncem. Některé pasáže knihy se mi četly hůř, občas jsem něco jen tak letmo proletěla, protože se mi nechtělo do sáhodlouhého textu zabředávat. Nicméně mě příběh bohyní zaujal a vlastně mi teď po dočtení chybí. Tučkovou jsem četla poprvé a určitě ne naposled.
všechno dokupy. Nacisticá ezoterika, zlí, zlí, zlí, bakaní komunisti, domácí zabijačka, čarodějnické procesy (to kdybych věděla, tak si s knihou nezačnu, tady prokázala autorka, že psát umí, a to až moc ) udavačství, ano škaredí, malí podlí Češi udavačští, zlí, zlí moc fujky. Šikana v komunistickým internátu pro opuštěný děcka. Chlast a postižený děcko( pane bože , další téma, kterýmu se vyhejbám). Útlak katolické církve , a chudák farář. Příliš mnoho pátrání v archívech. Slovník těch STB stejný, jako z životopisu našeho pana prezidenta, když se hlásil do rozvědčického kurzu Velice autentické. Potom taky zlí lékaři v hrozné psychiatrické léčebně. A čarování a přírody jen pomálu. , kletba, zahánění bouřek. A nevěřím že svěřili negramotné ženské 2 malý děcka. Leda by je očarovala. Na závěr bych chtěla říct, že autorka výběrem těchto společensky významných témat, a jejich uchopením prokázala kladný vztah k demokratickému zřízení. A cenu Magnesia Litera si plně zaslouží. Pouze je třeba dodat, že v knize se vyskytují pouze dvě lesby a žádná osoba nebinární , fluidní nebo trans. Vzhledem k tomu, že kniha je již 10 let stará, a v té době ještě nebyla problematika transsexuality v naší demokratické společnosti až tak silně akcentovaná, a věřím že autorka od té doby j vyspěla, což bude moct prokázat v další své práci. Dále navrhuji, aby dílo bylo zfilmováno. Režírovat to bude Hřebejk, a Surmerku bude hrát Geislerová Anna . Mj. Věděli jste že v Knize Legenda o Ostojovi popisuje archeolog Zdeněk Smetánka, jak se s jednou z Bohyň potkal?
Syrová a pravdivá sonda do života moravských Kopanic, i když se to tamějším obyvateům moc nelíbí. Ale jejich styl života takový opravdu byl (a někdy pořád je).
Hodně jsem o ní slyšel a těšil se na ni. Po 40. stránce jsem odložil. Téma bylinkářství a zaříkávání mě přitahuje, ale do této knihy nejsem schopen se začíst. Slova mi lítala jedním okem tam a druhým ven, otočil jsem stránku a už jsem nevěděl, o čem byla ta předchozí. Zbavovat se jí nebudu, třeba k sobě nakonec navzájem dozrajeme.
Zajímavé téma, kniha podobně postavená jako pozdější Bílá voda, ale měla jsem obdobný pocit jako u Bílé vody... Někdy jsem se ztrácela ve vedlejších postavách, těžko jsem si udělala vztah k hlavním postavám... Mnoho otazníků a náznaků, které by nám měly do sebe zapadnout, ale přesto mnoho otazníků nevyřčených... konec překvapivý, ale pro mě takový nijaký, ale příjemné zpestření léta zajímavým tématem....
Silný příběh. Výborně vytvořené dokumenty, které dodávají příběhu na autentičnosti a vždy o kousek poodhalí tajemství, sled událostí a odpovědi na otázky proč a jak. Velmi zajímavé informace o dávné i nedávné historii života žítkovských bohyní a jejich ženské rodové linii, která zřejmě sahá až do dávného úsvitu dějin a jistě - i když zdánlivě ukončena - bude pokračovat dál. Skvělé nahlédnutí do způsobu, významu, odkazu a magii bohování. Vřele doporučuji.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Ze začátku knihy jsem byla mírně rozčarovaná a říkala si, že tohle nebude můj šálek kávy. Start knihy působil hodně rozvlekle, nemohla jsem se zkrátka začíst. Ani ne před půlkou knihy nastal zlom a začala jsem příběh opravdu vnímat, kde Dora odkrývá pravdu o bohyních, ale i o své rodině. Jak se postupně dostávala k pravdě, tím víc to začalo být čtivější, zamotanější a napínavější. Téma Žítkovských bohyň mě opravdu zaujalo, donedávna jsem o tom nic nevěděla.
Hlavní hrdinka mi moc k srdci nepřirostla, zdála se mi odtažitá, trochu nesympatická, ale svou roli zde i hrálo, že měla těžké jak dětství tak i dospívání.
Pokud vás zajímá český folklor, určitě si knihu přečtěte.