Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84764/bmid_zitkovske-bohyne-HEo-84764.jpg
4
7226
7226
Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha bude zfilmována, objeví se na jevišti zlínského divadla a je překládána do několika jazyků.... celý text
Přidat komentář
Tajemné a velmi zajímavé téma. Konec mě trochu překvapil, ale jinak se mi kniha líbila.
Opět jsem se dozvěděla něco z naší historie. Hon na čarodějnice v celkem nedávné době s podtextem osobní msty.
Styl paní Tučkové mi sedl a určitě si přečtu něco dalšího.
(3. 7. 23 - 14 889. 41)
Třetí přečtená kniha autorky a opět velmi povedená. Je pravda, že mě některé spisy "zdržovaly" od samotného příběhu, ale chápu, že to k příběhu patří.
Knihy mám ráda a většinou hodnotím pozitivně, ale tohle fakt ne! Jako laik absolutně špatně čtivé, mlžení, a jakoby autorka nedokázala rozhodnout jaký styl vlastně bude psát. Na autenticitě (vymyšlené) to stejně nic nepřidalo.
Jako zaujatý člověk (rodina pochází z Kopanic, místa znám), tak absolutní drzost. Četla jsem i různá vyjádření spisovatelky a samé "okecávky" proč a jak. Příklad si může vzít z knihy Želary. Paní Legátová se nepotřebovala ohánět nějakými nesmysly, napsala dobré povídky a nepotřebovala bez svolení používat jména apod.
Hádám, že se autorka zviditelnila (vlastní text nevymyslí) , a hádám, že ploty jim nezaplatila, když už tak je tam život v krásné přírodě, ale těžký. Tak jim tu přírodu trochu zkazíme a ať si poraděj ještě víc.
Motyku do ruky místo stroje!
Jsem z knihy na rozpacích. Téma Bohyní velmi zajímavé, část příběhu čtivá, druhá půlka, kde jsou popisy spisů z archivu apod. - to bylo trápení. Jak literatura faktu. Když to shrnu - téma super, zpracování už pro mě nic moc.
Precizně zpracované tématicka kopanických bohyň, se všemi plusy a mínusy, bez idealizace a bez příkras. Do příběhu je beletristicky zapracována i skutečná událost, totiž pád amerického válečného letounu nedaleko obce. Dvě bohyně jsem znala osobně, když jsem za nimi chodívala s babičkou, a myslím, že jejich život a životní poslání je popsáno velmi citlivě a přesně, stejně jako svéráz lidí, kteří v tomto koutě naší země žijí.
Nevím, proč jsem se knihám Kateřiny Tučkové tak dlouho vyhýbala - snad proto, že jsou tak oblíbené a já se bála, abych nebyla zklamaná. Po poslechu audioknihy Žítkovské bohyně v podání Terezy Bebarové a Miroslava Táborského, ráda uvádím, že jsem se bála zbytečně, protože tento příběh jsem si nadmíru užila.
Autorka přichází s tématem, které v literatuře nemám takřka vůbec načtené - kromě Šeptuch od A. Sabuchové a Kladiva na čarodějnice od V. Kaplického jsem asi nečetla nic, co by se byť aspoň okrajově zabývalo "čarodějnicemi", léčitelkami či něčím podobným - aspoň si to nijak zvlášť nevybavuju. V tom vidím jeden z plusů, které v tomto případě vidím téma pro mne neokoukané a vlastně nové.
Navíc zasazení do našeho českého (resp. moravského prostředí a do historických událostí druhé pol. 20. století z toho dělá neuvěřitelně poutavý historicky laděný příběh s určitým nádechem magie - něčeho, co nás přesahuje.
Autorčin způsob psaní mi byl velmi sympatický. Výstavba textu působí zprvu možná nenápadně, ale pak se postupně navrstvuje a v samém konci to pak všechno skvěle zapadá do sebe. Člověk je vtažen do příběhu a má pocit, jako by byl jeho součástí a všechny události viděl přímo před sebou - jako na dlani. Vedle toho umí autorka skvěle a věrohodně vykreslit své postavy - zcela realisticky, plasticky.
No, já jsem skutečně nadšená a určitě si knihu přečtu i v tištěné podobě. A rozhodně dám šanci i dalším dílům této autorky.
Kniha není pro každého! Je nutné slevit z přísně pragmatickeho uvažování, ponořit se do příběhu a nebát se uvěřit nemožnému... mně se moc líbila!!!
O buranech zaostalých, zase pozměněná historie která vytočila obyvatelstvo.
Když se chce ohánět zkoumáním reálií a prací na datech, ať se potom v knize objeví ta dobová realita a ne nějaký smyšlený tance kolem rakví atd.
Štve mě jako autor protože prostě kecá.
Kniha ležala niekoľko rokov na poličke a kľudne tam mohla zostať neprečítaná. Mám s ňou problém. Pramení z detstva, a dodnes som si neuvedomil, že keď sme šli na Moravu, tak sme šli do Žítkové. Neviem, načo ma tam mama zobrala so sebou, možno ma nemala kam dať. V každom prípade je to jedno. Len tá sviňa spomienka zostala a nie je príjemná. Teda, vtedy som to videl očami malého dieťaťa, možno byť starší, pozeral by som sa na to inak. Lenže väčší som nebol a tak mám spomienky také, aké sú. Pamätám si vláčik z Trenčianskej Teplej cez Vlársky priesmyk niekam, kde sme prestúpili na autobus. Potiaľto pohoda. Lenže autobus nás zaviedol niekam, kde som sa bál - domu, stareny, všetkého. Neviem, prečo tam mama potrebovala ísť, nejdem to zisťovať, v každom prípade mi privodila detskú traumu, ktorú si nosím dlhé roky so sebou. Spomienky postupne zapadli hlboko a boli dobre skryté. Lenže kniha na poličke čakala, až príde jej čas. Striasa ma už len pri pomyslení na ňu - vyniesla na svetlo kostlivca zo skrine. Mal tam zostať naveky. Knihu neviem objektívne ohodnotiť, dávam kompromis troch hviezd.
Knihu jsem hrozně dlouho četla a musím říct, že jsem už chtěla aby byl konec..Nechytlo mě to.
Oceňuji volbu námětu. Knize by slušel editorský střih, tj. zkrácení a zhutnění příběhu.
České autory nečtu, tentokrát jsem však udělala výjimku a bylo to skvělé. Zajímavé téma, skvělé zpracování, napínavý děj, který byl místy tmavý až děsivý, velmi velmi čtivé. Na knihu a děj budu myslet hodně dlouho.
Najednou jsem cítila podobnost prostřednictvím výpisů z archivů a státní bezpečnosti s Bílou vodou. Každopádně stojí kniha za přečtení a nutí k zamyšlení, zda je svět zbudován na přísně racionálních základech a vládnou v něm nezpochybnitelné fyzikální zákony a nebo, zda ještě existuje něco jiného za hranici přesně změřitelného světa. Z knihy vyplývá, že ano. I já jsem této odpovědi nakloněna. Otázkou zůstává, zda je možné změnit osud, jaká síla je ukrytá v kletbě, poznání budoucnosti a její úprava, co všechno může člověk ovlivnit, otázka dobra a zla. Žítkovské bohyně dávají podnět k těmto otázkám, člověk soucítí s hlavní hrdinkou Dorou a zoufale si přeje, aby ji dávná kletba nedohnala. Určitě doporučuji.
Knihu jsem se chystala koupit již dlouho. Nakonec jsem si pořídila audioknihu a nezklamala. Moc zajímavé vyprávění o osudech bohyní, mám chuť se rozjet podívat do Žítkové :-)
K této knize jsem se dostal po několika letech, co se na mě dívala z poličky. Ovšem hned jsem se do ní začetl a příběh si moc oblíbil. Díky tomu, že na Moravě žiju a přímo na Slovácku a tato místa znám je to o to více čtivé a pro mě přitažlivější. Napínavý příběh, skvělé zvraty a výborně zpracovaný motiv. Těším se, že v budoucnu se ke knize zase vrátím. Vřele doporučuji!
Pěkný příběh ze zapomenutého konce světa. Dora a její bratr Jakoubek se protloukají životem, do kterého zasáhly těžké rodinné vztahy, změny politických systémů i dávné msty.... O tom, jak moc její život ovlivňuje umění žítkovských bohyní, se dozvídá až studiem starých archívu pro psaní své habilitace... Dožene ji dávné prokletí? Skvělá knížka.
Nebudem popierať, že z čítania tejto knihy som mal obavy. To je aj dôvod, prečo som siahol po audioknižnej podobe. Musím povedať, že som za toto rozhodnutie veľmi rád. Pasáže obsahujúce podrobné zápisy sledovania štátnou bezpečnosťou sú náročné a myslím si, že by som knihu nedočítal. Tieto spisy sú síce autentické, ale naozaj ťažko stráviteľné. Celkovo sa kniha nesie v melancholickej atmosfére a síce nemôžem o hlavnej postave povedať, že by mi bola nejak zvlášť sympatická, originálny príbeh a história Žitkovských bohýň vo mne vzbudili veľkú zvedavosť a záujem. Nepochybne originálna kniha ukazujúca kus našej histórie, folklóru, ale aj nechutných praktík najskôr nacistického a neskôr predovšetkým komunistického režimu v Československu. Zo záveru knihy som bol trošku rozpačitý. Na jednu stranu sa tým síce celý cyklus krásne uzavrel, na strane druhej... neviem, neurobilo to na mňa až taký dojem. Každopádne, je vidieť, že sa za touto knihou ukrýva kus práce a dokázala rozšíriť moje vedomosti. V konečnom dôsledku som spokojný a rozhodne stojí za prečítanie/vypočutie. Chystám sa aj na autorkinu druhú knihu Bílá voda.
Kniha ve mně zanechala velmi silný dojem, po přečtení jsem se vydala do Žitkové. Úžasné téma a zpracování.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Okolo této knihy jsem se dlouho procházela v knihkupectví. Možná tak 5 let. Když jsem v ní tehdy poprvé zalistovala, odradil mě styl, jakým byla napsaná - částečně formou spisů v archivu a s netypickým vyjádřením přímé řeči. Jednoho dne jsem se však odhodlala a koupila si ji s tím, že to nejhorší, co se může stát, je, že mě nebude bavit. Ale bavila mě a hodně. Občas jsem se sice musela prokousat spisy, které mě zase tolik nezajímaly, ale většina z nich byla nakonec napsaná čtivě. Samotné téma knihy - léčitelství, okultismus a bohyně, mi přišlo velmi originální a myslím si, že podobných knih je v České republice opravdu pomálu a cením si toho, že autorka zpracovala právě tohle téma. Zároveň se mi moc líbilo, že kniha je napsána na základě skutečných postav a událostí s tím, že se odehrává na existujícím místě, které lze navštívit, i když samozřejmě chápu, že to nemuselo udělat současným obyvatelům Kopanic příliš dobrou službu. Nemyslím si však, že se chtěla autorka prostřednictvím tohoto místa přiživit, ale spíše vzdát hold bohyním, které zde pobývaly a upozornit širší veřejnost na jejich existenci a osudy. Co se týče příběhu samotné Dorky, tak ten byl dle mého názoru velmi zajímavý a výborně napsaný, na konci se vše hezky pospojovalo dohromady. Ve výsledku je to opravdu moc dobrá kniha, která je promyšlená, čtivá a zahalená oblakem tajemna. Určitě nesedne každému, ale myslím si, že stojí za přečtení a ať už si každý o žítkovských bohyních myslí, co chce, jedná se o nedílnou součást naší historie, která prostupuje každým z nás.