Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84764/bmid_zitkovske-bohyne-HEo-84764.jpg
4
7226
7226
Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha bude zfilmována, objeví se na jevišti zlínského divadla a je překládána do několika jazyků.... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem přečetla jedním dechem! Jen teda číst večer bylo občas nepříjemné - semtam jsem měla i strach :D
Příběh o tom, jak osudy mohou být propletené a jak tenká hranice může být mezi pověrčivostí, náhodou, osudem.
Asi to nebude kniha, ktorú by som si vypočul viackrát. Ale len preto, aký z nej ide smútok. Inak ma úplne uchvátila. V mnohom pripomína Hanu (kvalitou a štýlom), trocha Listopád (ten je však oveľa slabší). Je to kniha o minulosti, o ľudskom trápení a o statočnosti, s akou ľudia svoje údely nesú. Ku kraju mám aj osobný vzťah, hoci som v Žítkovej nebol, slovenskú stranu Bošáckej doliny, ako aj český Lopeník a Vyškovec poznám celkom dobre. Tie miesta majú v sebe naozaj svoju silu, no život v nich nebol ľahký - tá námaha, s akou si museli kopaničiari zarábať na chlieb, je v knihe spomenutá len veľmi poeticky a okrajovo. V knihe mi najviac chýbala nádej, no možno by bez tej melanchólie a úzkosti nebola taká zapamätateľná.
O tématu Žítkovských bohyní z Kopanic jsem už leccos přečetl. Většinou to byly knihy a články opírající se spíše o konkrétní osoby a reálné osudy, ale zato byly méně čtivé než Žítkovké botyně Kateřiny Tučkové. Její kniha má vyvolat zdání autenticity a mnohdy jsem se přistihl, že ji čtu jako reálný příběh získaný z archívů. A možná právě proto mě tak oslovila a "chytila". Takhle nějak se v Bílých Karpatech na moravsko-slovenském pomezí opravdu žilo. Myslím si, že příběh osloví každého, kdo po knize sáhne. Určitě doporučuji.
Přečtená před lety.
Čarodějnice jsou jen v pohádkách , říkáte si. Kdysi ale také byly. Nebyly doopravdy , ale používání zaříkadel a bylin na různé nemoci ovlivnilo přesvědčení okolí a nevinné ženy pak končily na hranicích. Pokud jste viděli film Kladivo na čarodějnice, jistě víte o čem mluvím.
Tohle je sice vyprávění o "babkách kořenářkách", ale žijících na samotě. Bohyně se jim neříkalo jen tak - uměly léčit, ale jinými metodami, než jsme zvyklí. Poslední "bohyně" Dora však odmítá tento zastaralý způsob kvůli své rodině. Proč to neví nejdřív ani ona sama. A pomyslná síť se začíná rozplétat...
Nesmírně poutavý příběh, který na mě hluboce zapůsobil. Kniha o léčitelkách z Bílých Karpat, z míst dosud uchráněných před moderním světem, si mě zcela získala. Je velmi důkladně a kvalitně napsaná, párkrát se sice objevují nezáživnější pasáže, ale ani ty mě od čtení neodradily. Rozhodně se ke knize budu vracet. Věřím, že pravou sílu bohyň nakonec nedokáže zlomit žádná náboženská ani politická ideologie.
Žítková, Hrozenkov, Kopanice... prázdninové dětství voní bylinkami i tajemnem. Ušlechtilost tehdejších bohyň uznávali všichni, přesto jsme se my, děti bály... Nebylo čeho. Jen zpropadená doba nám nedala šanci tenkrát nahlédnout do jejich ušlechtilých duší. Přesto jsem knihu s trochou nostalgie vzala do rukou a znovu se vrátila do dětství...Zaklínání, bohování....co je mezi nebem a zemí co my nevíme, nevidíme, necítíme???? Máme strach z neznámých věcí.... přesto si u knihy vzpomínám, jak ten strach překryla jejich bezmezná trpělivost , klid a útěcha. Kolikrát v životě jsem se tam k nim chtěla vrátit... ale...
Moje druhá kniha od paní Tučkové. Po obsáhlé Bílé vodě jsem zhruba věděla, co mě čeká. Knížka se mi moc líbila. Sice jsem musela dávat pozor, kdo je jak s kým příbuzný, ale rozhodně skvělé dílo a ten konec byl neskutečný :-O!
Tuhle knížku jsem od paní Tučkové četla jako první. Příběh je velmi silný, na plný počet to úplně nebylo, ale s chutí jsem si přečetla ještě další knihy této autorky. A stala se mou velmi oblíbenou.
Další zajímavý příběh na velmi netypické téma, což se mi na knihách K. T. moc líbí. Věnuje se věcem z období naší minulosti, na která u ostatních autorů příliš nenarazíte. Takže velké + . Jen mě trochu zamrzel otevřený konec.
Tak tohle bylo nadýchané jako obláček. Četlo se mi to velice lehce, nevadily mi ani výňatky z archivů a složek. Občas jsem se ztrácela v rodové linii jednotlivých bohyní, ale ke konci už ani to ne. Silný příběh, konec ve mně stále velmi silně rezonuje, nad touhle knihou budu přemýšlet ještě dlouho. A musím se tam jet někdy podívat…
Čteno před pěti lety po 1. návštěvě Žitkové. A byl to zážitek. Musela jsem se tam vrátit. A po návratu si čtení zopakovat. A zážitek je mnohem hlubší a silnější. Asi tam patřím.
Ach, krásná kniha, na kterou budu vzpomínat. Měla krásně vykreslený děj, prostor i postavy. Naprosto mě to pohltilo. Téma bylo zajímavé.
Prolínání s "administrativními dokumenty" mi dělalo vrásky na čele, ale v souhrnu to nemůžu vytknout, jen se mi tím občas nechtělo prokousávat.
Ačkoli kniha začíná vraždou a pojednává o neklidném životě Surmeny, Dory a Jakoubka a jejich životních zvratech, z knížky jsem měla docela poklidný pocit. No pak se začalo objevovat temno a vyčuhovalo čím dál víc z více koutů...
Při svém prvním setkání s autorkou musím říct, že jde o zajímavý a poutavý příběh! :) Je na každém, zda uvěří či nikoli.
Oceňuji zápisky a dopisy zařazené do děje.
Ze začátku jsem sice měla problém se úplně začíst a ztrácela se, ale příběh mě nakonec pohltil. Místy jsem obdivovala obzvlášť jsem hlavní hrdinku a nechtěla bych být v její kůži ani nic podobného v té době zažít..
(SPOILER)
Po knize jsem sáhla ve své oblíbené knihovně, porotože se mi kniha hodila do čtenářské výzvy - téma č.4. Upřímně, jsem měla strach, že kniha bude psaná stylem, jenž mi nebude vyhovovat a kniha pro mě bude těžkým oříškem.
No, byla jsem příjemně překvapena, neboť mě kniha od samého začátku vtáhla do děje a já jsem hltala každé slovo. Příběh byl silný a struhující- Solmena byla žena, která to měla v životě těžké, ale i přesto se snažila vychovávat svou neteř a synovce a zároveň pomáhat lidem. Bohužel se právě kvůli léčení a pomáhaní lidem, dostala do hledáčku lidem, díky nimž trpěla ona a její rodina.
Fascinující příběh kde autorka podrobně mapuje historii žítkovských bohyní. Příběh je založen na pravdivých - leč pochopitelně pozměněných - podkladech. Skládám hold autorce - sepsání tohoto románu muselo být neuvěřitelně časově náročné. Velmi kvalitně zpracované dílo.
Krásný příběh o žítkovských bohyních z prostředí Moravských Kopanic plný věcí, kterým můžete, ale nemusíte věřit. Opět založeno na příbězích skutečných pamětníků a událostí doby. Autorka nijak neslevila za svých kvalit. Doporučuji
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Všechny knihy od Tučkové se čtou jedním dechem. Žítkovské bohyně byl můj první kontakt s touhle autorkou a neskutečně mi sedla. Tohle téma je mi hodně blízké a myslím si, že je v téhle knize popsáno jedním slovem: "skvěle"!
Jediná, ne úplně záživná část, byly pro mě spisy z archivu, kdy hlavní hrdinka knihy: Dora, pátrá po celkové historii bohyň v českých zemích. Bylo toho za mě zbytečně moc...
Chtěl bych ten děj neznát a přečíst si ho znovu. Ale v létě, na Žítkové, v přírodě... Věřím, že tam to chytne úplně jinou atmosféru. :)