Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84764/bmid_zitkovske-bohyne-HEo-84764.jpg
4
7224
7224
Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha bude zfilmována, objeví se na jevišti zlínského divadla a je překládána do několika jazyků.... celý text
Přidat komentář
Posloucháno jako audio kniha, výborný přednes paní Bebarovou a panem Táborským. Nejdříve jsem poslouchala na rozhlase, kde je kniha osekaná a pak jsem si koupila plnou verzi knihy. Musím říct, že jsem ze začátku byla nadšená vyprávěním o Bohyních. Myslela jsem, že v knize bude více o léčení, ale byla spíše o jejich postupném vymizení. Každopádně kniha moc hezká a zajímavá. Jen bych uvítala kdyby kniha byla trochu více o samotném bohování.
Poslechnuto v rámci četby na pokračování na ČRo. Nebylo to špatné, téma je zajímavé. Ale určitě si ještě přečtu i knížku, protože mám pocit, jako by mi tam něco chybělo, nebo mi nějaké informace unikly.?. Nevím ..
(SPOILER)
Předně je třeba říct, že audioverze je v porovnání s knižní verzí hodně odlišná.
Audioverze je výrazně osekaná, jednodušší, nejde tak do hloubky a to ji pro mě činí paradoxně lepší, než je její knižní verze.
Hlavní hrdinka toho má už v audioverzi na sobě naloženo až příliš a v knize to pak platí dvojnásob. Němce, komunisty, zavražděnou matku, tetu-opatrovnici v blázinci, těžké dospívání v interátu, mentálně retardovaného bratra, nevyjasněnou sexuální orientaci... Je to jako když pejsek s kočičkou vařili dort a snažili se do něj dát to nejlepší. Výsledkem není luxusní dort ale jen mix všeho možného.
Škoda, potenciál to mělo velký ale místo magického románu Jméno růže od Umberta Eca tady dostáváme jakýsi guláš od Tučkové.
Všechno z výše uvedeného bych ale dokázal odpustil, jen kdyby kniha nezpůsobila kraji a lidem o kterých pojednává víc škody než užitku. Bylo by určitě vhodnější, kdyby byl děj knihy zcela anonymizován.
Pokud se chcete o skutečných Žítkovských bohyních dozvědět víc, sáhněte raději po knize paní Pintířové nebo pana Jilíka. Téhle knize se raději obloukem vyhněte.
Tohle je prostě vrcholně neetické dílo.
Na začátku roku si k vypsaným tématům Čtenářské výzvy ráda přiřazuji knihy, které se, někdy i dlouhodobě, chystám číst a plním tak okénka mnoha přitažlivými tituly. Letos jsem zajásala nad jasnou volbou pyšnící se v mé knihovně a s chutí se vypravila za bohyněmi. Nic kromě literárního zážitku jsem neočekávala, protože očekávání jsou z mé mnohaleté zkušenosti největší osudovou chybou na všech úrovních, tudíž jsem mohla pouze získat. A taky že ano. Příběh mě dokázal přesvědčit a vtáhnout. Vývoj životních událostí hlavních postav v době komunistického režimu názorně vystihuje nelidskost politických příslušníků a jejich počínání. Vnímám tuto publikaci jako přínos české literární scéně a vyzdvihuji i její historickou hodnotu.
Trochu mě proto nutí zamýšlet se nad komentáři posledních dnů, kdy jak vidno, čtenáři nečtou, ale poslouchají. Audioknihy jsou úžasným nástrojem, ale asi se nikomu z vás nepodaří přesvědčit mě, že celkový dojem z knihy je stejný. Podle mě posluchač snáze nechá utéct myšlenky, dělá vícero věcí zaráz, nesoustředí se plně na jednotlivá slova, necítí je stejnou silou. Upřímně řečeno, přijde mi dost odlišné prožívat život s Dorou po jednotlivých řádcích nebo si ho nechat nadiktovat do uší.
Možná jsem už stará konzerva a nechápu, proč začleňovat poslouchanou knihu do výzvy, která už v samotném názvu má ČTENÁ.
Možná mě jenom zaráží ta audiohodnocení, která se mi ve své podstatě jeví jako zkreslená, nerovnocenná, odfláknutá.
Možná to tak vnímám jenom já.
Knihu jsem poslouchala v audioverzi skvěle namluvenou Drahomírou Hofmanovou. Nevím jestli bych ji stejně nadšeně četla- čekala jsem trochu víc - o bohynich a tajemství dávných časů a méně o STB a jednoduché zlobě a mstě ale vlastně proč- vždyť takhle to přesně bylo. Takže překvapivě jiné než jsem čekala, ale skvěle napsané
Knihám, které mají všichni rádi se vždycky vyhýbám. Stejně tak knihám českých mainstreamových autorů. Tady za těch 12 let od vydání už prvotní boom opadl, takže jsem se odhodlala dát Žítkovským bohyním šanci a byla jsem velmi příjemně překvapena.
Velké zklamání. Kdyby to byla povídka na 100 stránek tak to hezky ubíhá a má to spád, takhle to bylo zbytečně obsáhlé a plytké a úplně zbytečně zasekané spisy STB nebo nacistů, které autorka stejně následně shrne ve dvou větách nebo odstavci, ani nemělo smysl tyhle stránky číst i vzhledem k tomu, že jsou vymyšlené. Po pravdě mě bavilo posledních cca 20 stránek a něco mezi. téhle knihy se velmi ráda zbavím
Precteno a musim se priklanet spise ke zklamani. Zacatek byl zajimavy, ctivy, ale pak pribeh nejak ztratil atraktivitu. Nektere kapitoly me bavily vice a nektere mene. Hodnotila bych to jako lepsi prumer 3,5/5. Myslim si, ze si pribeh dlouho pamatovat nebudu, bohuzel to nebylo zadne wow, ktere by me posadilo na zadek. A co se tyce audia z Rozhlasu, tak dost veci tam chybi, zaver je nedostatecny a strasne me iritovala pani ctenarka, ktera tak nahlas dychala. Kniha je lepsi, ale i tak z pribehu nejsem nadsena. Ocekavala jsem neco jineho.
Kniha plynula poměrně rychle, ale očekávala jsem od ní více, tím spíš, že má tolik pozitivních ohlasů. Byl to jednoznačně silný příběh, ale žádnou výraznou stopu ve mě nezanechal.
Moc nerozumím tomu wow efektu kolem této knihy. Téma není lehké a má velký potenciál. Ale měla jsem asi větší očekávání a myslela jsem si, že to bude více o příběhu Dory a umění Surmeny. Ale kniha pro mě byla bohužel nezaživná a bez kouzla. Nutila jsem se do čtení a trvalo mi to dlouho. Silou vůle jsem vydržela a neodložila.
Fascinující kniha. Dlouho jsem knihu odkládala a letos se mi hodila do čtenářské výzvy. Je vidět, že si autorka dala dost práce s hledáním materiálů v archivech. Ale naštěstí je to čtivý příběh, a to pečlivě promyšlený, ne jen různá fakta z etnografie. Doporučuji přečíst si i nějaké další informace k této tematice, např. příběh syna Irmy Gabrhelové - https://www.memoryofnations.eu/cs/gabrhel-jozef-20210930 nebo knihu "Žítkovské čarování" od Jiřího Jilíka.
Asi je třeba zmínit, že knihu jsem „přečetl“ v audioverzi ČRo, která je značně zkrácená (např. v ní zcela chybí postava Janigeny), proto je možné, že kniha vyznívá v tomto podání plošeji, než jaká ve skutečnosti je.
A plochost je podle mě největší slabinou knihy. Měl jsem pocit, že čtu to, co Čapek v Marsyovi nazývá „román pro služky“. Naprosto černobílý zápas andělských postav s prohnanými padouchy, barvotiskově vykreslenou horskou selanku, narušenou lidskými démony, v nichž dobrého není zhola nic. Hlavní záporák (jak ke konci zjistíme) nemůže být jen hlupák nebo prospěchář – to by bylo málo. Musí to být zloděj, vrah, sadista, nácek i estébák. A kdyby nám stále nebylo jasné, komu fandit, neváhá autorka sáhnout po barvitém popisu postav jako např. „lidé zaujatí, zákeřní“. A když už jsme u toho, uši trhající frazeologická klišé se v knize mačkají jedno na druhé, namátkou: „ten den roku 1974, kdy se to všechno stalo, si Dora dokáže vybavit do nejmenšího detailu; vypadala jako smrtka; se Surmenou je konec; nikdo si neumí představit ten pocit bezmoci, když ; odešla a už se nikdy nevrátila; bylo to mnohem horší, než si vůbec dokázala představit“ atd. apod. až do úmoru. Jako by to byla kniha pro děti.
Tučkové se musí nechat, že si vybírá důležitá témata a dokáže je zpopularizovat široké veřejnosti. V průběhu knihy jsem měl ovšem často pocit, že to zajímavé v ní vlastně chybí. Autorka se soustředí na vykreslení zvěrstev, která byla popsána už mnohokrát a lépe jinde. A vlastní téma bohyň zůstává z větší části založené v Dořině odborné práci, nazvané výmluvně „Žítkovské bohyně“, kterou bych četl daleko radši. A zde přichází smutný paradox: ona ta práce existuje! Jmenuje se úplně stejně a napsal ji Jiří Jilík – dokonce má i totožný název! (V přepracované verzi „Žítkovské čarování“.) Smutné je na tom to, že tato kniha, až vyšla o 7 let dřív, dané téma nezpopularizovala zdaleka tak, jako Tučkové román.
Možná jsem na knihu příliš příkrý, protože pro nenáročného čtenáře to může být odpočinková četba na zajímavé téma a skvělý zážitek. Osobně mě asi při čtení až příliš šokovalo, jak je kniha formálně neinvenční a jak je zoufale přeceňovaná. Vždyť je dnes běžně součástí maturitních kánonů! Což samozřejmě není vina autorky, ani knihy.
Česká porevoluční próza má ale rozhodně víc co nabídnout, včetně autorů, jejichž jména na SŠ mnohdy sotva zazní, namátkou: Ajvaz, Balabán, Dutka, Hodrová, Kahuda, Körner, Kratochvil, Macura, Ouředník, Topol aj. Na podobné téma jako v bohyních např. Legátová.
I přes to velké wow, které knihu doprovázelo, jsem neměla zásadní očekávání. Přesto jsem si přišla zklamaná, až podvedená. Nepochopila jsem nadšení většiny čtenářů. Námět zajímavý, rozhodně s potenciálem. Asi by mě víc chytlo, číst jen o příběhu Dory nebo komu a jakým způsobem dokázala Surmena pomoci. Někdy jsem měla pocit, že čtu jakousi vatu, podivně nafouklý příběh a toužila jsem po konci, abych už knihu mohla zaklapnout. Nemastné, neslané, kouzlo tomu chybělo. Začátek slibný, ale od poloviny jsem se do čtení nutila.
Dočtení ušima na ČRo. Už je to druhý den a pořád mě nepřešlo zklamání, které ale nemůžu nějak pořádně uchopit.
Tohle je ono? Ty všemi chválené Bohyně?
Stejně jako u Vyhnání Gerty S. výborný námět, silné momenty, dotýkání a vypořádání se s minulostí, ale pak se to někde zlomí a výsledný dojem je zklamání.
Tak nějak jsem nic nečekala, samozřejmě jsem o autorce již slyšela, ale byla to moje první kniha od ní. Takže jsem byla opravdu překvapná jak mě příběh zaujal a nutil mě číst až do úplného konce. Za mě velice doporučuji.
Zajímavá kniha. Seznámila jsem se s ní diky poslechu Českého rozhlasu, kde knihu převypravěla Drahomíra Hofmanová. Určitě si ráda přečtu i tištěnou podobu.
Za mě celkem dobře vykonstruovaný fikční svět (jakkoli chápu, že někteří lidé jsou při čtení naštvaní, že dané osoby či situace tu nejsou "jako ve skutečnosti", je to román, který si tohle může dovolit, není to literatura faktu) i uvěřitelná zápletka. Místy jsem se ale nemohla ubránit tomu, že ty postavy musí "nést kříž" pomalu celé doby. Působily tak trochu archetypálně. Není to na jednu rodinu až příliš? Komunistická perzekuce, týrání v nápravném ústavu, handicapovaný sourozenec atd. Vím, že to dost dobře mohla být realita tehdejší doby, jen mi to v tom příběhu místy přišlo "přetížené". Jinak ale oceňuji pokus o literární zpracování méně obvyklého tématu, i když to ve výsledku sklouzlo spíše k výčtu represí a ne k tomu, jak vlastně žítkovské bohyně žily a bohovaly... Za mě tři a půl hvězdy, zde zaokrouhleno nahoru.
Dlouho mám knihu na seznamu, které si chci přečíst, nicméně až teď díky rozhlasu a pořadu čtení na pokračování jsem se k ní dostala. Musím teda říct, že audiokniha z rozhlasu se poněkud liší od klasické knihy. Mám u sebe i eknihu a konec je jiny. Knihu si chystám přečíst, abych to měla ucelené.
Nicméně jsem od knihy čekala asi trochu něco jiného, myslela jsem si, že tam bude víc vylíčeno její umění léčitelství, jak se ho naučila atd. Místo toho je v knize silná linie líčící komunistickou dobu a jeji praktiky, ze kterých mi místy bylo až blivno. Stačilo málo, ve finále absence vlastní sebereflexe a pudu sebezáchovy, a už jste se vezli, protože si Vás nějaký hajzl vyhlédl, nebo si ma Vás zasedl.
Přelouskám knihu a jsem si 100% jistá, že se k ní už nikdy nevrátím, jelikož je to težké téma, které stačí číst jednou.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Tak jsem se k bohyním konečně dostala! Byť pouze k rozhlasové podobě na motivy slavného románu, na kterém pracovala sama autorka. Osud poslední léčitelky snad nemůže nikoho nechat chladným. Smutné, co dokáže udělat člověk člověku a že to největší zlo bývá často nepotrestáno. Sympatické ženské postavy, které mi připomněly kouzla, která se dají vyčarovat bylinkami, empatií a vhodným přístupem ke strádajícím.