Život jurských otců

31.12.2022

Autor zůstávající v anonymitě (stejně jako mnozí ikonopisci které také známé jen podle díla a nikoliv dle tváře a jména), předkládá svým spolubratřím, skrze které se dostalo toto literární dílo až k nám jako "tři (eucharistické) chleby" život tří opatů (igumenů) - v našem prostředí málo známých galských svatých:
Sv. Romana
Sv. Lupicinia
Sv. Eugenda
Povaha sv. Romana je popisována jako velice mírná a dobrotivá, trpělivého ke každému bratru a věřícího v možnost obrácení do poslední chvíle. V tomto přístupu se odlišuje od svého mladšího bratra, sv. Lupicinia, jehož přístup je více striktní a nebojí se zasáhnout, aby "oddělila zrna od plev". V asi 35 letech sv. Romanus odchází do "pouště" - v tomto případě do pohoří Jura, kde přebývá jako poustevník na místě u jedle a studánky. Po příchodu dalších bratří a přebývá na různých místech, ale z toho většinou v klášteře Condadisco. Ze shovívavosti k poutníkům, aby mohli získávat na jeho hrobě skrze působení Boží síly uzdravení od svých nemocí a vášní byl na své přání pohřben mimo zdi kláštera. I v tomto se odlišuje od sv. Lupicinia, který byl pohřben za klášterními zdmi. Jeho svátek je 28. února.
Sv. Lupicinus je představen jako mnich tvrdých zásad, s důrazem na pravidla, bratr sv. Romana. Když se rozmáhá nepravost mezi mnichy a ti propadají požitkářství a obžerství, vyžádá si vařit prostou kaši z neprosívané, nesolené a nemaštěné ječné mouky po několik dní, a když ti kterým se nepozdává odejdou, vrací se mnišská kuchyně k původnímu, a tak se oddělují mniši kteří v klášteře jsou kvůli hledání věčné blaženosti od těch, co přišli jen kvůli hmotným požitkům. I on však měl dar rozlišování, jak vidíme na příkladu jemného přístupu k vyléčení bratra, který kvůli pýše upadl do stavu tělesné nepohyblivosti. Celý život nepil vodu a to ani na smrtelném loži, pouze ji jakými způsobem vstřebával skrze kůžu. Léčil slovem i modlitbou a dovedl ke spásy bratry i mnohé laiky.
Sv. Eugendus, jehož život je překládán jako třetí, byl od mládí člověk svatého života, v 7 letech vstoupil do kláštera byl synem kněze, co se ale sám knězem nestal (v tomto je jeho duchovní život specifický - stal se pouze opatem, duchovenskou funkci nezastával), s okolním světem byl ve styku pouze písemně, zůstával za zdmi kláštera a zemřel ve věku 60 let po chorobě trvající 6 měsíců. Měl dar vidění do lidských srdcí i vidění ve snech.
V publikaci nacházíme zmínky o některých rysech galské zbožnosti prvního tisíciletí.
Je jí například léčba posedlých skrze dopisy a psané modlitby (se kterou se setkáváme i v životě sv. Martina). Dále je za běžnou četbu v mnišském prostředí pokládán
život sv. Antonína Velikého a život sv. Martina (spolu s Dialogy z pera sv. Sulpicia Severa). Sv. Martin je zde vzpomínán opakovaně:
Skrze modlitbu ke sv. Martinovi jsou bezpečně přivedeni bratři cestující do daleké končiny pro sůl a sv. Martin skrze zjevení promlouvá ke sv. Eugendovi:
"Nepamatuješ si, že jsi je skrze modlitbu svěřil právě mne? Tvou modlitbu jsem vyslyšel a hle, ty kterés mi poručil ti ve jménu Kristově navracím bez úhony." (volně citováno). A ještě jeden zázrak, podobný události popsané v životě sv. Martina, kdy unikl z oratoria, kde propukl požár. Místo v klášteře Condadisco, kde je uchováván u hlavy postele olej od sv. Martina je ochráněno spolu s bratry od ohně a vyhořelý klášter je po obnově dvojnásobný (podobně jako byla vynahrazena ztráta Jobova).