Životní terno
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410426/bmid_zivotni-terno-7Bm-410426.jpeg
4
699
699
Je noc před Štědrým dnem a nemocniční chodbou kráčí žena v šedém, aby si odvedla jednoho z nás. Má s sebou desky se jmény nás všech: pětileté holčičky trpící rakovinou, která maluje svou oblíbenou židličku na červeno, dvacetiletého mladíka leštícího pivní sklenici v milované hospodě, pětačtyřicetiletého muže, který uhání tmou v drahém autě a hledá, do čeho by narazil. Někdo z nás dnes přijde o život, pokud se někdo jiný dobrovolně nevzdá toho svého. Ale nestačí pouze zemřít, protože život není jen to, co právě končí. Život je všechno to, co se stalo předtím. Fredrik Backman umí mistrně vylíčit lidské pochyby a vnitřní démony, aniž ztrácí smysl pro humor. Toto vyprávění je mnohem smutnější než třeba Dickensova Vánoční koleda, ale i zde najdeme naději a možnost všechno napravit — i když za velmi vysokou cenu.... celý text
Přidat komentář
Zklamání. Určitý nápad tady byl, ale zdá se mi „odbytý“, protože autor to umí mnohem lépe. Opět je tady prostor si domýšlet mezi řádky, ale dojem z knihy je jen povrchový. Jakoby autor spěchal do tiskárny a zapomněl na čtenáře:o( Bohužel, přišlo mi až moc jednoduché postavit oběť na pětileté umírající holčičce, protože to by musel být každý z nás ne-lidský:o((
Spíše než zamyšlení pro koho lze obětovat život ve smyslu smazat svůj vlastní mi přišlo na mysl spíše opovrhování svým životem a sebeobviňování. To myslím autor nechtěl, ale bez dodatečného čtení obálky mi to tak vyšlo…. Škoda. Tentokrát:o)
Kratičký smutný příběh o životě a smrti k zamyšlení. Určitě si ho přečtu ještě jednou.
Zajímavý počin pána pera.
Těžké téma, jen lehce nahozené - a ty si nad tím, čtenáři, sám podumej...
Neservíruje se vám tu propracovaný příběh na stříbrném podnose, ale dá vám přesně to, co mu dáte vy sami - kam až si ho pustíte.
Upřímně a od srdce, nevím, co napsat...
Škoda, že se nedá nemoc odmalovat, začmárat..?
Čeho vlastně litujeme? Času...?
Je někdy potřeba skočit do vody...?
A je někdy potřeba nemít rád pravidla...?
Poslouchána audiokniha. Sametový hlas Pavla Soukupa je pro tuto knihu největším životním ternem.
Dokončila jsem poslední stranu a říkám si: Cože, to už je konec?
Příběh k zamyšlení, který klidně mohl mít o něco více než 80 stránek.
Útlá knížečka plná emocí o životě, smrti, o životních volbách. Kvůli komu bychom byli ochotni zemřít a pro koho bychom byli ochotni obětovat život? Vymazat náš vlastní, jako kdyby vůbec nebyl? Krátká novela o 76 stránkách je překrásné čtení v předvánočním a vánočním čase. Také byla prvně zveřejněna na Štědrý den v roce 2016 v helsongborském deníku. Já patřím k těm, kterým se moc líbila, občas je potřeba se zastavit a popřemýšlet o svém životě.
Krátký, pěkně napsaný příběh, který je až moc předvidatelný. Když vyšel jako povídka ve švédských novinách, měl asi větší účinnost a vliv. Knižně je to klasický drobný "vánoční" dárek. Přesto se líbil.
Přečteno za hodinu. Vážné téma. Literární zpracování mi ovšem přišlo dost laciné. Takové umění pro umění. Autor nemohl spát a tak se rozhodl něco psát. Jedna hvězda za to, že se to lehce četlo, druhá za pěknou grafickou úpravu. Poznámka k ceně 250Kč. Právě mám v ruce nové vydání Karkulína ze střechy od Astrid Lindgrenové. 200 stran A4 se spoustou krásných ilustrací od Heleny Zmatlíkové za stejnou cenu. A potěší mne stokrát víc.
Novela “Životní terno” má jeden zásadní nedostatek-úvodní text mi nekoresponduje se závěrem. Autor(či překladatel) užitou právní terminologií dle mého plete hrušky s jablky, což pak nemůže vést k závěru, ke kterému nás novela v závěru přivádí.
Za moudré myšlenky vetkané do “Životního terna” dávám hvězdičku navíc. I grafická úprava byla povedená, ale toto zůstalo při hodnocení opominuto, neboť o tom databáze knih úplně není a závěr nebyl kompatibilní s počátkem knihy, což je poměrně velký nedostatek.
#ctenarskavyzva2020
Těžko hodnotit...práce s emocemi byla i na takovém malém prostoru báječná, přesto asi nejsem v rozpoložení, kdy by na mě platila tolik, jako v předešlých autorových skvostech. Témata byla zajímavá a přiznám se, že jsem si ji pro jistotu přečetla dvakrát, abych měla jistotu, že mi nějaký skrytý význam nezůstane skryt. Myslím, že nezůstal, ale přesto mi NĚCO maličkého chybělo, aby vyprávění vykouzlilo slzičku v mém oku. Netrefa, ale přesto moc pěkná :-)
Původně povídka pro vánoční vydání novin. Opravdu je to taková jednohubka, jak již tu někdo psal, ale srdíčka se dotkne. A radost udělají i ilustrace, kterými je tato útlá knížka doplněna.
Backmana zbožňuju, ale tento příběh mě neoslovil. Chápu, co tím chtěl autor vyjádřit a k jakým otázkám kniha vybízí, ale asi zrovna nejsem v životní fázi, kdy by mě více zasáhla.
Nevim jak zacit...utla knizka, ktera toho v sobe ma tolik, tolik co sdelit, tolik se co zamyslet a premyslet o tom jak tu nakladame s casem, ktery nam byl dan a jak casto resime nemyslnosti kolem sebe a ne to co je opravdu podstatne.
Uprimne, jsem tuhle knizecku probrecela...to jak Backman pravdive pise a popisuje. V tomhle je jeho styl genialni, stejne to je s predchozi A kazde rano je cesta domu delsi a delsi.
Kdyby to slo dam mu 10 hvezdicek
Terno pro fanoušky Backmana - a pro mě jako pro předního. Už jen při zmínce jeho jména v souvislosti s novou knihou se ve mně rozechvěje radost a očekávání, ať to má 300 stran, nebo 50. A tady jsem už podle názvu hned věděla, že to bude super. Bylo to nové, jiné, přesto tradiční, a super, zkrátka Backmanovské, což je přesně to kouzlo jeho příběhů - on sám.
Je na čase zvednout tu trochu hodnocení, a proto jsem tu právě já. Nečetla jsem toho ještě tolik, abych mohla nějak zvlášť posuzovat, ale i z toho mála vím, že Fredrika miluju a patřím k jeho největším příznivcům. A tím to je, ten, kdo ho má opravdu v oblibě a rozumí mu, musí se mu líbit cokoliv, co napíše, jinak to nejde. Není tu nic mezi, buď se vám líbí a máte ho rádi, nebo ne a nepřijdete tomu na chuť. Tady v tom najdete to svoje, nebo naopak nikdy nepochopíte, co je účelem psaní těchto kratších knížeček. Přečtěte si to znova a třeba to přijde, jinak spíš hledejte jiné autory, protože nikdy nemůžete najít to, co je v jeho knihách ukryto.
Jeho hlavní výsada je lidskost a citlivost s laskavým humorem, vlastním asi právě Švédům a jemu obzvlášť. Málokdo dokáže do tolika málo vět vměstnat tolik emocí a myšlenek, že to vydá za celou tlustší knihu. Je to pro myslitele, hloubaly, životní melancholiky a duše, co se rády vyžívají v pocitech.
Backman pro vás spisovatel je, anebo není. Pokud ano, získali jste jedno životní terno.
Příliš krátké čtení, aby mě rozbrečelo, ale dlouhé dostatečně aby ve mně zanechalo divné pocity. Kniha líčí jaký je rozdíl mezi obětováním svého života a ochoty pro někoho zemřít. Opravdu škoda, že to nebyla klasická kniha, v které bych si všechny postavy postupně zamilovala
Velice zvláštní kniha. Četla jsem všechny vydané knížky od tohoto autora a musím bohužel říct, že tato se mi zamlouvala ze všech nejméně. Celkový dojem nezachránily ani zdařilé ilustrace. Měla jsem asi příliš velká očekávání, jelikož pan Backman nasadil svými dřívějšími literárními počiny laťku hodně vysoko.
Štítky knihy
Vánoce švédská literatura nemocnice, špitály Švédsko mezilidské vztahy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Fredrik Backman je můj oblíbený autor a vždy se těším na jeho další knihu. Nyní jsem ale poprvé zklamaná. Je vidět, že už od knihy - A každé ráno je cesta domů delší a delší... (která mě v daný moment naprosto dostala, protože jsem prožívala podobnou situaci...) změnil své psaní, asi způsobené tím, co se v jeho životě právě odehrává, ale tohle bylo uspěchané a nepromyšlené (v porovnání s jeho předešlými). Tempem 1 kniha ročně nevím co očekávat od Úzkosti a jejich lidé... Ale i tak doporučuji k přečtení, stihnete to během jedné hodiny někde u coffee...